Šedá literatura (vyjma VŠKP) v ČR

Šedá literatura je pojem pro dokumenty, které nejsou formálně publikovány, tj. neprocházejí standardním vydavatelským procesem. Patří sem např. zprávy (výroční, výzkumné, technické, nálezové, recenze, evaluace aj.), vysokoškolské kvalifikační práce (bakalářské, magisterské, rigorózní, disertační, habilitační), pracovní a studijní materiály, konferenční materiály (sborníky z konferencí, prezentace, postery, programy) a firemní literatura.[1]

První organizovaný sběr šedé literatury započal v České republice počátkem 90. let 20. století. Impulsem k této činnosti byl zájem Evropské asociace pro šedou literaturu (EAGLE) sdružit instituce podchycující šedou literaturu z evropských zemí. Zástupci za Českou republiku v EAGLE se staly Národní technická knihovna a Knihovna Akademie věd ČR. Národní technická knihovna se stala členem EAGLE v roce 1995, ale již s předstihem v průběhu roku 1994 vytvořila Kooperační systém šedé literatury. Tento systém byl založen na smluvním základě a přebíral bibliografické záznamy o šedé literatuře (zejména o disertacích) od kooperujících českých vysokých škol.[2]

Mimořádný význam má Šedá literatura pro tvorbu studií a prognóz. Je specifickou a důležitou složkou informačních toků ve vědeckém, ale i v obchodním světě. Stává se jedním z nejdůležitějších a nejstrategičtějších zdrojů vědeckých a obchodních informací a je uznávána jako klíčový zdroj pro výzkum, vývoj a inovace v mnoha oborech jako jsou inženýrství, zdravotnictví, sociální vědy, vzdělávání, umění a humanitní obory.Podíl Šedé literatury z celkového objemu dokumentů se prudce zvyšuje (tvoří asi 20%). [2]

Užití výrazu ‚šedý‘ vyvolává představu něčeho nekalého nebo alespoň pochybného podobně, jako výrazy „šedá eminence, šedá ekonomika, šedý dovoz“. Šedá barva v tomto případě neznačí přechodnou fázi mezi legálním a ilegálním, ale spíše naznačuje fakt, že se jedná o materiály vykazující na jedné straně typické znaky standardní literatury, na straně druhé však mají i znaky a účely, které jsou relativně nové a netypické. Pro vědecké účely je nezbytné používat vedle tradičně publikovaných zdrojů též šedou literaturu, protože je v ní publikováno mnoho cenných údajů. Jedná se především o zprávy ze všech úrovni vládních a akademických orgánů, výroční zprávy podniků, závěrečné zprávy z projektů, konferenční materiály, preprinty apod. Diskuse se otevírá nad informacemi typu článků z blogů, telefonních rozhovorů, diskusí, e-mailů apod., které jistě pomůžou dotvořit komplexní obraz o daném tématu, ale je nutné je před použitím pečlivě ověřit. Diskutabilní je i sběr a dlouhodobé uchovávání takovéto neověřené literatury. Při sběru šedé literatury by se proto měl klást důraz na „důvěryhodnost“ informaci, kterou zajišťují buď samotní producenti jako jsou vědecké instituce, vysoké školy, státní správa atd., anebo výběrem těch druhů šedé literatury, které již prošly ověřovacím procesem, jako jsou závěrečné zprávy, konferenční materiály apod.[3] [4]

Jednou ze služeb Národní technické knihovny je budování Národního úložiště šedé literatury (NUŠL). NUŠL poskytuje centrální přístup k informacím o šedé literatuře vznikající v České republice v oblastech vědy, výzkumu, vzdělávání a kultury. NUŠL je digitální repozitář, ve kterém se shromažďují záznamy a plné texty šedé literatury z různých institucí v ČR (vysoké školy, výzkumné instituce, ústavy Akademie věd, muzea, galerie, firemní tiskoviny…). V rámci centrálního rozhraní NUŠL je k dispozici přes 291 000 záznamů (stav k únoru 2015) z více než 60 organizací. NUŠL je také zdrojem dat o Šedé literatuře pro zahraniční systémy (OpenGrey , DRIVER , OpenDOAR , ROAR, GreyNet).[3] [5]

Typologie producentů šedé literatury:

  • Školství: veřejné a soukromé vysoké školy
  • Věda a výzkum: výzkumné instituce, ústavy Akademie věd, grantové agentury
  • Kultura: knihovny, muzea, galerie, národní památkový ústav
  • Státní správa: ministerstva, parlament, senát, autonomní správa
  • Ostatní: banky, firemní materiály, neziskové organizace, osobní archivy…

Typologie dokumentů:

  • Autorské práce: monografie, preprinty, referáty, tématické sborníky
  • Vysokoškolské kvalifikační práce: bakalářské, diplomové, dizertační, rigorozní, habilitační
  • Konferenční materiály: postery, příspěvky z konference, programy, sborníky
  • Propagační materiály: brožury, letáky, katalogy výstav, tiskové zprávy, průvodce expozicí
  • Analytické a metodické materiály: analýzy, metodiky, studie
  • Firemní literatura: firemní tisk, katalogy výrobků, věstníky
  • Zprávy: cestovní zprávy, grantové zprávy, průběžné zprávy z projektu, závěrečné zprávy z projektu, statistické zprávy, výroční zprávy, zprávy o stavu, zprávy z průzkumu, technické zprávy

Legislativa v ČR v této oblasti

  • Autorský zákon Zákon podrobně stanovuje, co je autorské dílo, kdy a za jakých podmínek vzniká, definuje osobnostní i majetková práva. Dále definuje podmínky užití díla, uzavírání licenčních smluv a vymezuje bezúplatné licence. Z hlediska NUŠL byly významné také definice zaměstnaneckého a školního díla.
  • Zákon o VŠ Tyto zákony byly pro NUŠL stěžejní proto, že definují podmínky zveřejňování vysokoškolských kvalifikačních prací.
  • Zákon o podpoře výzkumu a vývoje Zákon mimo jiné vymezuje, kdo disponuje majetkovými autorskými právy na výsledky výzkumných projektů.
  • Creative Commons Licence Creative Commons jsou souborem veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl: posilují pozici autora při rozhodování za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. [3] [4]

Situace nejen v ČR

V naší republice je ukládání materiálů do databáze Šedé literatury založeno na dobrovolnosti. Řada institucí již založila vlastní digitální repozitáře a data reportují do NUŠL, nebo vkládají data přímo do digitálního repozitáře NUŠL, ale v této oblasti je stále co doplňovat. Aby bylo možné plně využít potenciálu Šedé literatury a jejího přínosu pro lokální, národní i globální společnost, je třeba podniknout kroky, které explicitně vyjádřila Deklarace z Pisy v květnu roku 2014 – Rozvoj politiky pro zdroje Šedé literatury – shrnuté do 15ti bodů: [6]

Je třeba zvýšit podporu v těchto oblastech:

Organizace

1. pozitivnější závazek vlád a organizací k podpoře otevřeného přístupu,

2. lepší spolupráce a koordinace mezi organizacemi zapojenými do produkce, využívání, sběru a zpracování ŠL

3. využívání persistentních identifikátorů a otevřených metadatových standardů pro ŠL

Výzkum/vzdělávání

4. nové formy uznání a ohodnocení kvality materiálů z oblasti ŠL vládami, univerzitami a dalšími institucemi.

5. vylepšení standardů pro tvorbu a kontrolu bibliografických záznamů ŠL

6. vývoj a implementaci interoperabilních standardů pro správu ŠL

7. rozšíření návodů, postupů a metodik pro oblast produkce, šíření a hodnocení ŠL

Právo

8. změny v poskytování povinného výtisku a v Autorském právu, které zvýší práva knihoven, vzdělávacích a dalších institucí na sběr a zpřístupnění ŠL a to především nekomerčních veřejných materiálů.

9. řešení právních překážek v šíření a zpřístupňování ŠL

10. další kroky v podpoře licencování šedého obsahu pro komerční i nekomerční využití

Finance/udržitelnost

11. identifikaci možnosti financování výzkumu zahrnujícího ŠL

12. zvýšení podpory tvorby sbírek a dlouhodobé archivace ŠL

13. zvýšení investic do infrastruktury a nových technologií pro zpřístupnění a využívání ŠL jak v tištěné, tak elektronické formě

Technika

14. vytváření strategií pro řešení udržitelnosti webových odkazů a zvýšení stability a dostupnosti on-line obsahu

15. zajištění prolinkování dat a dalšího netextového obsahu s šedou literaturou společně s interoperabilními standardy pro sdílení ŠL

Příklady repozitářů a digitálních archivů v ČR:

NUŠL Národní úložiště šedé literatury

Theses.cz Vysokoškolské kvalifikační práce

DigiTool Karlovy Univerzity v Praze

ASEP Repozitář AV ČR

PSP.cz Sněmovní tisky

ČNB Česká národní banka

Justice.cz Firemní zprávy

ARES Ekonomické subjekty

Většina českých ministerstev například MMR

Odkazy

Reference

  1. ↑ Šedá literatura. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C5%A0ed%C3%A1_literatura&oldid=11915663
  2. ↑ 2,0 2,1 PAPÍK, Richard. Zdroje šedé literatury a jejich strategický potenciál pro vědu a obchod. In: Inforum 2000 [online]. [cit. 2015-04-24]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/archiv/inforum2000/prednasky/zdrojesedelit.htm"
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Národní úložiště šedé literatury [online]. [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://nusl.techlib.cz/index.php/O_sluzbe
  4. ↑ 4,0 4,1 POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. Pejšová P. (ed.) Repozitáře šedé literatury. Zlín: VeRBuM, 2010, s. 66
  5. ↑ Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně: Knihovna - Šedá literatura [online]. 2000-2015 [cit. 2015-04-24]. Dostupné z:http://www.utb.cz/knihovna/e-zdroje/seda-literatura
  6. ↑ Pisa declaration. Grey Guide [online]. May 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://greyguide.isti.cnr.it/Pisadeclapdf/Pisa-Declaration-May-2014.pdf

Použitá literatura:

  1. VASKA, Marcus. Repozitáře šedé literatury. 1. vyd. Editor Petra Pejšová. Zlín: VeRBuM, 2010, 152 s. ISBN 978-809-0427-358.
  2. NOVÁK, Petr. Šedá literatura a její význam pro uživatele informačních služeb v ČR. In: Čtenář: Měsíčník pro knihovny [online]. 05/2008 [cit. 2015-04-24].Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/05-2008/tema-seda-literatura-a-jeji-vyznam-pro-uzivatele-informacnich-sluzeb-v-cr-41-153.htm
  3. Elektra: Elektronický portál studijních materiálů FF UK [online]. [cit. 2015-04-24]. Dostupné z: http://elektra.ff.cuni.cz/ingram/online-manualy/seda-literatura
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Šedá_literatura_(vyjma_VŠKP)_v_ČR&oldid=46698“