Zobrazení zdroje stránky Artikulační vlastnosti konsonantů

== Explozívy ==

* závěr a exploze nebývají u explozív podstatné pro percepci – nestabilní rysy
* např. nedotáhlé [p] → dochází k frikativizaci
* znělost je také nestabilní
* stabilní je např. '''místo tvoření''' a '''snížení intenzity''' vůči sonornějšímu okolí


=== Alveolární explozívy ===

* mají úplně nejkratší trvání ← jsou artikulovány špičkou jazyka (je mrštnější)


==== T, D ====

* má dvoufázové tvoření (přiblížení a oddálení jazyka k alveolám a od alveol) – '''koronární artikulace'''
* × +L – ve spojení s [l] dochází k '''laterální explozi''' → ''„dlouhý, tlustý“''
* × +N – ve spojení s [n] dochází k '''nazální explozi''' → ''„dneska, obměkčit“''
* u [d] se často plná výslovnost nahrazuje alveolárním švihem


==== Ť, Ď ====

* náročné na výslovnost (+ nejdelší doba exploze) → často zjednodušovány


=== Velární explozívy ===

* nejvíce podléhají koartikulaci


==== K, G ====

* [k] je dorzovelární → náročná artikulace
* poměr závěru a exploze je spíše podobný [c] než [p, t]
* v češtině se téměř nevyskytuje [g] v intervokalické pozici
* z volnějšího [g] vzniká znělé [ɤ] → změna na [ɦ]


=== Nazální explozívy ===

* '''nosovost''' je jediný stabilní rys
* místo artikulace ani orální závěr nejsou nutné


==== M ====

* úplná překážka v dutině ústní
* hlasivky činné, zavřené
* bilabiála
* nazalita


==== N ====

* je možný nazální švih


==== Ň ====

* palatální artikulace, hřbet jazyka do paterní klenby (v maďarštině ještě víc rozpláclý)
* malý čelistní úhel
* často vytlačuje okolní vokály


==== [ŋ] ====

* '''poziční varianta''' – dáno hláskovým okolím
* před velární explozívou
* důsledek asimilačního procesu
* nemůže být na začátku slova


=== Nelingvální hlásky ===

==== B, P, V, F ====

* neutrální poloha jazyka
* špička se lehce dotýká dolních řezáků (zadní plochy)
* „v“ má v Č dvojí podobu – podle hláskového okolí → normálně frikativa, ale mezi vokály je aproximanta


=== Frikativy ===

==== S, Z ====

* malý čelistní úhel
* nejstabilnější prvky řeči ('''sykavky''') – mají vysoké frekvence, když je zdeformujeme, už jim nic nezbyde, jsou hodně důležité pro srozumitelnost
* deformace výslovnosti sykavek = '''sykavismus, sigmatismus'''


==== Š, Ž ====

* supradentální – nad zuby
* špička jazyka se oddálí a má infradentální postavení, na rozdíl od [s] a [z]
* labializace


==== CH ====

* zní hlubokým tónem
* často z řeči vypadává
* čelistní úhel není důležitý
* citlivé na samohláskové okolí
* znělé [ɤ] – jako důsledek asimilace znělosti
* rotacismus – náhrada za [r]


==== H ====

* v češtině vibrující hlasivky → znělé (na rozdíl od většiny jiných J – asi protože ještě náročnější na výslovnost?)
* dříve ledabylé [g] → změna na [ɦ]
* nemá vlastně neznělý protějšek – kromě dyšného hlasového začátku (''„Thajsko“'')
* znělostní protějšek je „ch“ (''„bůh dal“'')
* do jisté míry šumová hláska
* chrupavčitá část glotis je otevřená a blanitá zavřená → trojúhelníková štěrbina
* v blanité části vzniká tón, v chrupavčité šum
* NZ [h] se tvoří podobně, jen nekmitají hlasivky


=== Afrikáty ===

==== C, Č ====

* alveolární dotyk, poté oddálení čepele od alveol
* dochází k frikativizaci – [t͡s, t͡ʃ] → [s, ʃ]


==== DZ, DŽ ====

* výsledek asimilace znělosti – ale občas i normální (''„džbán“'')


=== Aproximanty ===

==== J ====

* rozdíl ve výslovnosti „iji“ ×“ „aja“
* není důležitá tenzní fáze, ale intenzní a detenzní → pohyb směrem k patrové klenbě a oddálení


==== L ====

* '''laterální aproximanta'''
* v češtině není ani moc měkké, ani velarizované
* může být vrcholem slabiky
* může se objevit i v '''pobočné slabice''', např. ''„lžíce“'' ([l] sonoritou převažuje nad [ʒ], ale netvoří vrchol slabiky) – snažíme se jim vyhýbat → [ʒliːt͡sɛ], [ʒiːt͡sɛ]
* hláska s největší sonoritou se stává vrcholem slabiky (nejčastěji vokál)
* v některých jazycích můžou být i některé sonory vrcholem slabiky ([r, l, m])
* v případě, že vypadne sonorní prvek, může být vrchol slabiky reprezentován i něčím jiným
* pobočná slabika – [l] má vysokou sonoritu a je slabikotvorné → ve slově ''„lžíce“'' jsou tři potencionální vrcholy slabiky, ale sluchově je jen dvouslabičné → [l] tvoří pobočnou slabiku (''„rty“'', ''„rdousit“'', ...)
* deformace výslovnosti [l] = '''lambdacismus'''
* u českého [l] je '''apikální artikulace''', u měkkého (slovenského) [ʎ] laminární až dorzopalatální
* velarizované [ʟ] je apikální, ale hřbet je prohnutý dolů a zadní část se přibližuje k měkkému patru
* polovokalická varianta (takové anglické [w])


=== Vibranty ===

* hlásky, u kterých některý artikulační orgán nebo jeho část vibruje
* vibrace je způsobena výdechovým proudem vzduchu, pružností artikulačních orgánů a Bernoulliho efektem


==== R ====

* k výslovnosti [r] je zapotřebí, aby ta část, která nekmitá, byla zpevněná a naopak kmitající část byla povolena
* [r] není jen samotný kmit jazyka, ale ještě kousek okolo (může splývat s okolními hláskami)
* v češtině '''slabikotvorné'''
* deformace = '''rotacismus''' – nahrazováno např. uvulární vibrantou
* jazyk se pouze přibližuje k alveolám, nedochází k závěru


==== Ř ====

* rty více zaostřené
* je alveolární, nebo postalveolární?
: - spíše postalveolární – při učení je šum nahrazován postalveolárním šumem (např. [ʒ])
* na rozdíl od jiných postalveolár se rty nezaokrouhlují → vyšší zvuk
* šumová = '''nesonorní vibranta'''
* v IPA: [r̝]
* znělé × neznělé „ř“ – poziční alofony (varianty) – nedají se zaměnit, ale nerozlišují význam slov (''„řeka“'' × ''„keř“'')
* udržet tlak na glotis i překážce je těžké (tím spíš u vícekmitného „ř“) → často dochází k '''desonorizaci''' a ztrátě znělosti (asi až ve 2/3 výskytů v intervokalické pozici)
* deformace = '''rotacismus bohemicus'''



== Reference ==
<references />
* Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
* Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
* Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
* Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]]

[[Kategorie: Fyziologická fonetika|*]]
[[Kategorie: Fonetika|*]]