Zobrazení zdroje stránky Materialistický výklad psychiky v podání Lucretia Cara

== Lucretius Carus (97 - 55 př.n.l.) ==
* nejvýznamnější římský stoupenec '''epikúreismu'''<br />
* filosofii svého, v té době již mrtvého učitele a zakladatele tohoto směru ('''Epikúros ze Samu''', '''341 - 270 př.n.l.'''), studoval prostřednictvím jeho spisů<br />
* filosofii Epikúrovu převedl do podoby didaktické básně '''''De rerum natura''''' - tato báseň je považována za důležitý pramen poznání Epikúrova díla
* Lucretiova báseň vyšla v českém překladu pod názvem '''''O přírodě'''''<ref>Lucretius, C. (1971). O přírodě. Praha: Svoboda.</ref>.

== Epikureismus ==
* Tento filozofický směr byl často nesprávně spojován s představami života prostopášného, s obžerstvím a rozkošemi; o tuto kritiku se zasloužila především církev.
* '''Epikúros''' podle mnoha zpráv ovšem žil velmi skromně, přičemž doporučoval vodu a chléb, které posktují člověku tu nejvyšší slast.
* '''Cílem''' v životě člověka je podle epikureismu '''''slast'''''. Jak si tuto slast Epikúros představuje?

'',,Slastí nemíníme rozkoše prostopášníků ani rozkoše spočívající v požitkářství,...nýbrž stav, v němž člověk necítí bolest. Neboť nečiní život příjemným ani ustavičné pitky a hodokvasy, ani obcování s hochy a se ženami, ani požívání ryb a jiných věcí, které poskytuje bohatý stůl, nýbrž střízlivý úsudek, vyhledávající důvody pro každou volbu i pro každé odmítnutí a zapuzující klamné domněnky, z nichž nejčastěji zachvacuje duše zmatek''''<ref>Laertios, D. (1952). Život a učení filosofa Epikura. Praha: Rovnost.</ref>.

* Epikúreismus je tedy kultivovaným hédonismem: '''Štěstí''' spočívá podle Epikúra v prožití něčeho příjemného a '''neštěstí''' naopak v prožitku něčeho nepříjemného.
* K dosažení blaženosti plně postačuje samotná nepřítomnost utrpení = je to klid duše a bezbolestnost těla, které nás naplňují štěstím, protože jsme fyzicky i duševně zdrávi. Jedině v tomto stavu se dostavuje radost ze života.
* Co je největší překážkou štěstí? Strach, kterého se musíme zbavit, abychom byli šťastní.

'''Formy strachu:'''
* ''Nemůžeme dosáhnout štěstí'' - překonáme tehdy, uvědomíme-li si, že radost je snadno dostupná, žijeme-li rozumně.
* ''Strach z utrpení'' - překonáme tehdy, když máme na paměti, že utrpení netrvá dlouho a přejde: hrozné jsou naše představy o věcech, nikoli věci samy o sobě.
* ''Strach ze smrti'' - překonáme tehdy, když si budeme zvykat na to, že mrt není vzhledem k nám ničím. Proč? Veškeré zlo a dobro je výsledkem myslového vnímání; smrt je pak zbavením smyslové činnosti. Když tu jsme my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my<ref>Laertios, D. (1952). Život a učení filosofa Epikura. Praha: Rovnost.</ref>.

== Materialistický výklad duševna u Lucretia ==

* Duše je podle Lucretia Cara vetkána do spleti žil nebo útrob svalů, po smrti uniká z těla a spolu s s tělem duše zaniká.
* Jednota duše a těla způsobuje účinky tělesných změn na psychiku, například ve stáří se ochablost svalů projevuje i snížením bystrosti.

'''Složky duše:'''
* '''''nižší duše (anima):''''' nositelka cítění a je rozložena po celém povrchu i uvnitř těla.
* '''''vyšší duch (animus):''''' rozum, který sídlí v hrudi<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.</ref>.

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

=== Použitá literatura ===

* Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

* Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

===  Doporučená literatura ===

* Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.


[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]