Pozitivní psychologie

Pozitivní psychologie je psychologické odvětví zabývající se vědeckým studiem pozitivních emocí, životních zkušeností a osobnostních rysů a jejich vlivem na život jedince a fungování společenství a institucí. Pozitivní psychologie vznikla z potřeby nabídnout vyváženější pohled na duševní stavy a procesy člověka a alternativu k psychologii příliš jednostranně zaměřené na nefunkční charakteristiky a léčbu psychických obtíží.

Pozitivní psychologie hledá vědecky podložené odpovědi na otázky jako:

• Co je duševní pohoda, co k ní přispívá, jak se projevuje a jaké má důsledky?
• Za jakých podmínek lidé, společenství a instituce vzkvétají?
• Co přispívá k k naplněnému, smysluplnému a uspokojujícímu životu?
• Jaké vnější a vnitřní faktory rozhodují o tom, že někteří lidé jsou v životě šťastnější než jiní?
• Jak si lidé nastavují inspirující cíle a co dělají, aby jich dosáhli?
• Jaké zdroje lidem pomáhají překonat životní nesnáze a mohou fungovat jako prevence?

Historie

Pozitivní psychologie je jedním z nejmladších odvětví psychologie. Její kořeny vycházejí zejména z humanistické psychologie 50. a 60. let 20. století. Za významné předchůdce pozitivní psychologie jsou považováni průkopník psychologie osobnosti Gordon Allport, humanističtí psychologové jako Viktor Frankl, Carl Rogers a zejména Abraham Maslow, který termín pozitivní psychologie použil jako vůbec první.

Už Sokrates, Platón a Aristoteles ve starém Řecku věřili, že budou-li lidé vést ctnostný život, stanou se autenticky šťastnými. Epikúros a později také zastánci utilitarismu tvrdili, že štěstí tkví v hojnosti pozitivních pocitů a radosti.

Před druhou světovou válkou, se psychologie soustředila na tři různé cíle – léčbu duševních nemocí, zvýšení lidské produktivity a identifikaci a rozvíjení talentu. Po druhé světové válce se prioritou stala léčba abnormálního chování a duševních nemocí. V roce 1950 humanističtí myslitelé, jako Carl Rogers, Erich Fromm a Abraham Maslow, pomohli obnovit zájem o další dvě zmíněné oblasti a rozvíjet nové teorie zaměřené na pozitivní aspekty lidské povahy.

V roce 1998 byl prezidentem Americké psychologické asociace zvolen Martin Seligman, který je považován za otce současné pozitivní psychologie, a ta se také stala tématem jeho funkčního období. V roce 1999 proběhlo v americkém Lincolnu první setkání příznivců pozitivní psychologie a v roce 2002 se konala první mezinárodní konference.

Přístupy k pozitivní psychologii a hlavní témata

Přístupy zaměřené na emoce

• Subjektivně vnímaná duševní pohoda (well-being): štěstí a životní spokojenost
• Resilience
• Flow
• Pozitivní afektivita a emoce
• Sebeúcta
• Emoční copingové strategie
• Emoční inteligence
• Emoční kreativita

Přístupy zaměřené na kognici

• Myšlenková kreativita
• Sebekontrola a adaptabilita
• Všímavost
• Optimismus
• Optimistický explanační styl
• Naděje
• Sebe-účinnost
• Vyhodnocování situací zaměřené na řešení a psychologické přizpůsobení
• Schopnost klást si životní cíle
• Touha po poznání
• Moudrost

Přístupy založené na self

• Zacházení s informacemi a realitou
• Zacházení s iluzemi
• Autenticita
• Hledání jedinečnosti
• Pokora

Interpersonální přístupy

• Blízkost ve vztahu
• Soucit
• Odpouštění
• Vděčnost
• Láska
• Empatie a altruismus
• Etika

Biologické přístupy

• Odolnost
• Role neuropsychologie a integrativní vědy
• Biologie sociální podpory

Specifické copingové přístupy

• Písemné nebo ústní sdílení emočních prožitků
• Hledání a připomínání si výhod a přínosů
• Pozitivní reakce na ztrátu
• Usilování o životní smysluplnost
• Humor
• Meditace
• Spiritualita

Taxonomie ctností

V roce 2004 přišli Peterson a Seligman ve své knize Character Strengths and Virtues: A Handbook and Classification s taxonomií šesti klíčových ctností a 24 charakterových silných stránek, které je blíže vymezují.

• Moudrost a vědění: tvořivost, zvídavost, otevřenost mysli, láska k učení, nadhled
• Statečnost: udatnost, stálost, integrita, vitálnost
• Humánnost: láska, dobrota, sociální inteligence
• Spravedlivost: občanství, nestrannost, schopnost vést
• Umírněnost: odpuštění, skromnost, opatrnost, autoregulace
• Transcendentnost: smysl pro krásu, vděčnost, naděje, smysl pro humor, spirituálnost

Teorie duševní pohody

V roce 2011 Seligman společně se svou knihou Flourish představil i teorii duševní pohody (well-being), která navazuje na jeho a Petersonovy 24 silných stránek a jejíž akronym, PERMA, je vytvořen z počátečních písmen jejích pěti pilířů:

• Positive emotions – cítit se dobře
• Engagement – být plně zaujatý prováděnou činností
• Relationships – mít autentické a pozitivní vztahy s druhými
• Meaning – vést smysluplný život
• Accomplishment – dosáhnout cíle a úspěchu

Tyto prvky jsou pro dlouhodobou duševní pohodu naprosto klíčové a zároveň tím, o co každý člověk přirozeně usiluje.

Aplikace

Pozitivní psychologie má celou řadu reálných aplikací v různých oblastech života včetně vzdělávání, primární prevence, poradenství, terapie a řízení organizací. Používáním strategií z pozitivní psychologie mohou pedagogové, trenéři, koučové, sociální pracovníci, terapeuti, zaměstnavatelé a všichni pracující s lidmi motivovat ostatní a pomáhat jim pochopit a rozvíjet jejich silné stránky.

Významní představitelé

• Albert Bandura
• Tal Ben-Shahar
• Mihaly Csikszentmihalyi
• Robert Biswas-Diener
• Ed Diener
• Carol Dweck
• Angela Duckworth
• Barbara Fredrickson
• Daniel Gilbert
• Daniel Kahneman
• Matt Killingsworth
• Shane J. Lopez
• Sonja Lyubomirsky
• Christopher Peterson
• Martin Seligman
• Kennon Sheldon
• Charles R. Snyder
• Philip Zimbardo

• Jaro Křivohlavý
• Jiří Mareš
• Alena Slezáčková

Odkazy

Použitá literatura

• Boniwell, I. (2006). Positive psychology in a nutshell: A balanced introduction to the science of optimal functioning (2nd ed. Rev. ed.). London, England: PWBC.
• Hefferon, K., Boniwell I. (2011). Positive Psychology: Theory, Research and Applications. Open University Press.
• Mareš, J. (2008). Nová taxonomie kladných stránek člověka - Inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii. Pedagogika roč. LVIII, p. 4-20
• Maslow, A. H. (1954). Motivation and personality. New York: Harper.
• Seligman, M.E.P. (2011). Flourish : A Visionary New Understanding of Happiness and Well-being. New York: Free Press.
• Seligman, M. E. P., Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive Psychology: An Introduction. American Psychologist, 55, 5-14.
• Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada Publishing.
• Snyder, C. R. & Lopez, S. J. (Eds.) (2005). Handbook of Positive Psychology. New York: Oxford University Press.

Externí odkazy

• Pozitivní psychologie na anglickojazyčné wikipedii
• Positive Psychology Center
• What Is Positive Psychology, And What It Is Not

Zdroje obrázků

• Zpracováno podle T. Ben-Shahara (2006) [1]
• Boniwell (2006), p. 6 [2]

Externí odkazy

• Pozitivní psychologie na anglické wikipedii
• Positive Psychology Center
• What Is Positive Psychology, And What It Is Not
• Division 17 of the APA, Section on Positive Psychology
• Via Institute on Character

Související články

rozpracováno

Klíčová slova

rozpracováno