Pozitivní psychologie

Pozitivní psychologie je psychologické odvětví zabývající se vědeckým studiem pozitivních emocí, životních zkušeností a osobnostních rysů a jejich vlivem na život jedince a fungování společenství a institucí.[1] Pozitivní psychologie vznikla z potřeby nabídnout vyváženější pohled na duševní stavy a procesy člověka a alternativu k psychologii příliš jednostranně zaměřené na nefunkční charakteristiky a léčbu psychických obtíží.[2] Kontinuum duševní nemoci a zdraví

Pozitivní psychologie hledá vědecky podložené odpovědi na otázky jako:

  • Co je duševní pohoda, co k ní přispívá, jak se projevuje a jaké má důsledky?
  • Za jakých podmínek lidé, společenství a instituce vzkvétají?
  • Co přispívá k k naplněnému, smysluplnému a uspokojujícímu životu?
  • Jaké vnější a vnitřní faktory rozhodují o tom, že někteří lidé jsou v životě šťastnější než jiní?
  • Jak si lidé nastavují inspirující cíle a co dělají, aby jich dosáhli?
  • Jaké zdroje lidem pomáhají překonat životní nesnáze a mohou fungovat jako prevence?

Historie

Pozitivní psychologie je jedním z nejmladších odvětví psychologie. Její kořeny vycházejí zejména z humanistické psychologie 50. a 60. let 20. století. Za významné předchůdce pozitivní psychologie jsou považováni průkopník psychologie osobnosti Gordon W. Allport, humanističtí psychologové jako Viktor E. Frankl, Carl R. Rogers a zejména Abraham H. Maslow, který termín pozitivní psychologie[3] použil jako vůbec první.
Boniwell2006.jpg

Sokrates, Platón a Aristoteles ve starém Řecku věřili, že budou-li lidé vést ctnostný život, stanou se autenticky šťastnými. Epikúros a později také zastánci utilitarismu tvrdili, že štěstí tkví v hojnosti pozitivních pocitů a radosti.[4]

Před druhou světovou válkou, se psychologie soustředila na tři různé cíle – léčbu duševních nemocí, zvýšení lidské produktivity a identifikaci a rozvíjení talentu. Po druhé světové válce se prioritou stala léčba abnormálního chování a duševních nemocí. V 50. letech 20. století humanističtí myslitelé, jako Carl Rogers, Erich Fromm a Abraham Maslow, pomohli obnovit zájem o další dvě zmíněné oblasti a rozvíjet nové teorie zaměřené na pozitivní aspekty lidské povahy.[5]

V roce 1998 byl prezidentem Americké psychologické asociace zvolen Martin Seligman, který je považován za otce současné pozitivní psychologie, a ta se také stala tématem jeho funkčního období. V roce 1999 proběhlo v americkém Lincolnu první setkání příznivců pozitivní psychologie a v roce 2002 se konala první mezinárodní konference.[6]

Přístupy k pozitivní psychologii a hlavní témata

Přístupy zaměřené na emoce

Přístupy zaměřené na kognici

  • Myšlenková tvořivost
  • Sebekontrola a adaptabilita
  • Všímavost
  • Optimismus
  • Optimistický explanační styl
  • Naděje
  • Sebeúčinnost
  • Vyhodnocování situací zaměřené na řešení a psychologické přizpůsobení
  • Schopnost klást si životní cíle
  • Touha po poznání
  • Moudrost

Přístupy založené na self

  • Zacházení s informacemi a realitou
  • Zacházení s iluzemi
  • Autenticita
  • Hledání jedinečnosti
  • Pokora

Interpersonální přístupy

Biologické přístupy

  • Odolnost
  • Role neuropsychologie a integrativní vědy
  • Biologie sociální podpory

Specifické copingové přístupy

  • Písemné nebo ústní sdílení emočních prožitků
  • Hledání a připomínání si výhod a přínosů
  • Pozitivní reakce na ztrátu
  • Usilování o životní smysluplnost
  • Humor
  • Meditace
  • Spiritualita[7]

Taxonomie ctností

V roce 2004 Peterson a Seligman ve své knize Character Strengths and Virtues: A Handbook and Classification zpracovali taxonomii šesti klíčových ctností a 24 charakterových silných stránek, které je blíže vymezují.

  • Moudrost a vědění: tvořivost, zvídavost, otevřenost mysli, láska k učení, nadhled
  • Statečnost: udatnost, stálost, integrita, vitalita
  • Lidskost: láska, laskavost, sociální inteligence
  • Spravedlivost: občanství, nestrannost, schopnost vést
  • Umírněnost: odpuštění, skromnost, opatrnost, autoregulace
  • Transcendentnost: smysl pro krásu, vděčnost, naděje, smysl pro humor, spiritualita[8]

Teorie duševní pohody

V roce 2011 Seligman společně se svou knihou Flourish představil i teorii duševní pohody (well-being), která navazuje na jeho a Petersonových 24 silných stránek a jejíž akronym, PERMA, byl vytvořen z počátečních písmen jejích pěti pilířů:

  • Positive emotions – cítit se dobře
  • Engagement – být plně zaujatý prováděnou činností
  • Relationships – mít autentické a pozitivní vztahy s druhými
  • Meaning – vést smysluplný život
  • Accomplishment – dosáhnout cíle a úspěchu

Tyto prvky jsou pro dlouhodobou duševní pohodu naprosto klíčové a zároveň tím, o co každý člověk přirozeně usiluje.[9]

Uplatnění pozitivní psychologie v praxi

Pozitivní psychologie má celou řadu reálných uplatnění v různých oblastech života včetně vzdělávání, primární prevence, poradenství, terapie a řízení organizací.[10] Používáním strategií z pozitivní psychologie mohou pedagogové, trenéři, koučové, sociální pracovníci, terapeuti, zaměstnavatelé a všichni pracující s lidmi motivovat ostatní a pomáhat jim pochopit a rozvíjet jejich silné stránky.[5]

Významní představitelé

Odkazy

Reference

  1. Co je pozitivní psychologie. (n.d.). Retrieved November 30, 2014, from http://www.pozitivni-psychologie.cz/clanky/co-je-pozitivni-psychologie.html
  2. Seligman, M. E. P., Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive Psychology: An Introduction. American Psychologist, 55, 5-14.
  3. Maslow, A. H. (1954). Motivation and personality. New York: Harper.
  4. Hefferon, K., Boniwell I. (2011). Positive Psychology: Theory, Research and Applications. Open University Press.
  5. 5,0 5,1 Cherry, K. (n.d.). What Is Positive Psychology? Retrieved November 30, 2014 from http://psychology.about.com/od/branchesofpsycholog1/a/positive-psychology.htm
  6. Positive Psychology. (n.d.). Retrieved November 30, 2014, from http://en.wikipedia.org/wiki/Positive_psychology
  7. Snyder, C. R. & Lopez, S. J. (Eds.) (2005). Handbook of Positive Psychology. New York: Oxford University Press.
  8. Mareš, J. (2008). Nová taxonomie kladných stránek člověka - Inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii. Pedagogika, 58, p. 4-20.
  9. Seligman, M.E.P. (2011). Flourish : A Visionary New Understanding of Happiness and Well-being. New York: Free Press.
  10. Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada Publishing.

Použitá literatura

  • Boniwell, I. (2006). Positive psychology in a nutshell: A balanced introduction to the science of optimal functioning (2nd ed. Rev. ed.). London, England: PWBC.
  • Hefferon, K., Boniwell I. (2011). Positive Psychology: Theory, Research and Applications. Open University Press.
  • Mareš, J. (2008). Nová taxonomie kladných stránek člověka - Inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii. Pedagogika, LVIII, p. 4-20
  • Maslow, A. H. (1954). Motivation and personality. New York: Harper.
  • Seligman, M.E.P. (2011). Flourish : A Visionary New Understanding of Happiness and Well-being. New York: Free Press.
  • Seligman, M. E. P., Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive Psychology: An Introduction. American Psychologist, 55, 5-14.
  • Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada Publishing.
  • Snyder, C. R. & Lopez, S. J. (Eds.) (2005). Handbook of Positive Psychology. New York: Oxford University Press.

Externí odkazy

Zdroje obrázků

  • Zpracováno podle K. Hefferon a I. Boniwell (2011) a T. Ben-Shahara (2006) [1]
  • Boniwell (2006), p. 6 [2]

Související články

Klíčová slova

pozitivní psychologie, Seligman, Csikszentmihalyi, well-being, štěstí, emoce, charakter, silné stránky, ctnosti, VIA, PERMA