Osobnost v náročných podmínkách a situacích

Pojetí a klasifikace psychických zátěží

• působí jako mobilizující prvek (podněcují aktivitu)
• rozdíly v řešení těchto situací dané vlastnostmi organismu
• odolnost - schopnost organismu vyrovnat se s nimi bez nepřiměřených patologických reakcí

• závisí na mnoha faktorech (zkušenosti, věk, vrozené vlastnosti, duševní stav, společenské vztahy)

• Dělení podle náročnosti:

• extrémně náročné - dochází k narušení osobnosti
• značně náročné - na osobnosti se nepodepíší
• prostě náročné

• Fáze vyrovnávání se se ztrátou/těžkou situací/krizí (podle Kübler-Rossové)

• Šok
• Popření
• Smlouvání
• Deprese
• Vyrovnání

• adaptace (GAS)

• poplachová reakce
• snížení odolnosti organismu způsobené šokem
• stadium rezistence - přizpůsobení organismu
• stadium vyčerpání - zhroucení organismu až smrt, nastává při dlouhodobému vystavení náročné životní situaci

• aktualizace či vyhrocení vztahu mezi povahou životní reality a potenciálními schopnostmi osobnosti účinně jednat pramení

• ze specificky nových nároků na postoje či interakční aktivity
• z individuálních vlastností a zvláštností osobnosti
• z nově aktualizovaných kontextů, podmínek seberealizace

Vymezení pojmu psychická zátěž

• psychická zátěž v sobě nese hledisko jednoty vnějších a vnitřních podmínek

• zatížen je vždy někdo něčím
• rozhodující je řešení vztahu mezi vnějšími vlivy a vnitřními podmínkami

• hladina prožívané psychické zátěže je subjektivní, hodnotí se v kategoriích

• Běžné nároky na psychiku
• Optimální psychická zátěž
• Pesimální psychická zátěž
• Hraniční psychická zátěž
• Extrémní psychická zátěž

Běžné nároky na psychiku (běžná psychická zátěž)

• obvyklé, subjektivně přiměřené, osvojené kontexty života, činnosti, interakce
• ukazuje na jaký způsob života je jedinec plně adaptován
• má významnou roli ve stabilizaci osobnosti a jejího vztahu k okolí
• situace je zdrojem pocitů jistoty, bezpečí, stálosti a kontinuity
• pokud je však dlouhodobá, lze ji považovat za projev či důsledek podnětové a prožitkové stereotypie

• člověk se pak přizpůsobuje jednou provždy

Optimální psychická zátěž

• výraznější změny podmínek vyžadují revizi standardních přístupů a interakční aktivity

• dochází k aktualizaci psychické zátěže, což je hnací silou psychického rozvoje člověka jako osobnosti

• člověk je pro takový stupep psychické zátěže vybaven

• dynamické napětí končí osvojením nových zkušeností, motivace, vlastností, schopností a schémat interakce

• není provázena negativními důsledky v psychice

• naopak následují prožitky uspokojení z dosaženého úspěchu a obnovení psychické rovnováhy na nové úrovni

Pesimální psychická zátěž

• aktualizována výrazně nízkými či vysokými nároky na psychiku

• co do intenzity nebo délky trvání

• nízké nároky nepodněcují psychický rozvoj osobnosti

• člověk se snadněji octne v situaci, která se jeví jako neřešitelná

• vysoké nároky jsou zdrojem psychické desintegrace

Hraniční psychická zátěž

• takové nároky jsou kulminačním bodem řešitelnosti

• člověk se s nimi vyrovnává jen s mimořádným vypětím svých psychických sil, při značném rozkolísání a „obětování“ některých funkcí
• vznikají funkční poruchy, specifické únikové, obranné a kompenzační mechanismy k zachování psychické integrity

• po takové situaci zůstávají výrazné stopy v psychice, ale člověk je s to se s nimi nakonec přijatelně vyrovnat
• práh hraniční psychické zátěže

Extrémní psychická zátěž

• při její aktualizaci jsou jakékoli kompenzační mechanismy neúčinné, nebo je daný jedinec není vůbec s to uplatnit

• desintegrované chování, psychické selhávání

• svou roli hraje také čas, čím déle zátěž trvá, tím se zhoršuje její stupep
• do psychiky se promítá i zátěž fyzická, fyziologická (biofunkce a nervová soustava)

Konkrétní náročné životní situace

Frustrace

• překážka na cestě k cíli, zabrapující nám v uspokojení potřeby, dlouhodobá vede až k deprivaci
• potřeby

• biologické - jídlo, spánek
• emocionální - láska
• sociální - kontakt s lidmi
• senzomotorické - podněty

• typy bariér:

• vnější

• pasivní - porucha vozu
• aktivní - požadavek

• vnitřní

• pasivní - nedostatek vůle, strach
• aktivní - boj motivů

• frustrační tolerance - schopnost snášet frustraci, závisí na věku, intelektu, zkušenosti

Konflikt

• typ frustrace, překážka na sebe bere podobu protisměrné pohnutky (střet protikladných tendencí)
• vnější i vnitřní (předcházejí vnějším)
• nezbytná podmínka pro vývoj jedince (motivuje, zvyšuje psychickou odolnost jedince)
• typy:

• apetence x apetence - dvě kladné síly (dítě si chce hrát a zárovep jít ven s kamarády)
• averze x averze - dvě negativní síly (za nesplnění těžkého úkolu nás čeká trest)
• apetence x averze - kladná a negativní síla (chci pohladit psa, ale bojím se, že mě kousne)
• dvojitý konflikt - svár strachu a přání, touhy po prestiži a obav z posměchu

• dítě chce vylézt strom, ale bojí se, že spadne, chce získat obdiv kamarádů, ale obává se, že si vyslouží jen posměch

Stres

• psychický stav vyvolaný situacemi, při nichž není přerušen, ale pouze ztížen proces uspokojování potřeby (časový tlak, předvídání neúspěchu - stresory)

• eustres - pozitivní (těšení se na něco)
• distres - negativní

• projeví se v místě nejnižšího odporu, jež je nám geneticky dáno (infarkt, mrtvice, žaludeční vřed)

Agresivita

• vlastnost chování, jež vede k destrukci
• příčiny

• CNS - za agresivní chování odpovědný limbický systém, hypothalamus, střední mozek, tlumí jej kortex (šedá kůra mozková)
• instinkt - biologicky zděděná tendence k určitému chování ve stavu ohrožení
• učení - agresivnímu chování, snadnější u chlapců (vyšší hladina testosteronu) (viz Albert Bandura)
• nápodoba - pokud určitý typ chování vede k mému cíli, napodobím jej
• frustrace - snaha zničit překážku
• deprivace - stav dlouhodobého neuspokojení potřeby

• typy agresivního chování

• reaktivní - na instinktivním základě (ohrožení - útok)
• instrumentální - agrese využívána jako prostředek k dosažení cíle (promyšlené využití - zvrácenost)
• fyzická - častěji muži
• verbální - častěji ženy
• přímá - proti objektu, který vyvolal náš vztek
• nepřímá - je-li objekt samotný pro nás nebezpečný, útočíme na jeho slabiny, na věci, které má rád (např. pomluva)

• vždy chtěná, promýšlená

• heteroagrese - působí navenek
• autoagrese - trestání sebe sama

• tlumení agresivity

• nejprve je nutno rozlišit úrovep agresivního chování
• pozitivní posilování - u nebrutálních projevů agrese, na projevy agrese jen poukazujeme a dále si jich nevšímáme, chválíme veškeré kladné projevy
• vyhasínání - každý projev, který neposilujeme, časem zmizí (dobré kombinovati s pozitivním posilováním)
• izolace - výchovné ústavy
• systém kontraktů - když něco dodržíš, dostaneš to, co chceš

• dehumanizace nepřítele

• velmi nebezpečná tendence, snižuje se práh citlivosti
• možná u jedinců, jejichž idolem je akční hrdina, dosahující svých cílů výhradně agresí

• konfabulace - jedinec tu část minulosti, kterou zapomněl, nahradí jinou vzpomínkou, aniž by si toho byl vědom

Dynamika psychických funkcí v zátěžových situacích

• nerovnovážný vztah s prostředím se jedinec snaží vyřešit

• úsilím změnit prostředí
• úsilím změnit sebe sama

• 3 kvalitativně odlišné způsoby adaptačních procesů

• aktivní a adekvátní vyrovnání se - přímé a účinné řešení
• kompenzace - náhradní, nepřímé vyrovnání se s novými kontexty; pro překonání krátkodobých zátěží
• snaha uniknout z působení těchto situací

• proces psychické adaptace nebo adjustace na zátěž je aktivním procesem obnovování rovnováhy mezi subjektem a životním prostředím

• zde jsou určité typické fáze s příznačnými změnami v psychice subjektivní

Mobilizace psychiky

• první fáze je fází přípravnou, dochází k aktivaci psychiky a to hlavně v emocionální sféře
• jedinec registruje nebo anticipuje změnu a aktualizuje mobilizační pohotovost

• nejvýraznější při prožitku ohrožení či ztráty

• aktivace psychiky mívá mnohdy neurčitý charakter

• po počátečním nástupu vždy nabývá určitý emocionální obsah a napětí
• je spojena se změnami vnitřních procesů v orgánech

• myšlení je zúženo, člověk jedná živelněji
• psychické procesy, zkoumané na vojácích a sportovcích byly rozděleny na stavy

• bojové pohotovosti -důvěra ve vlastní síly, optimální vyladění a mobilizace rezerv
• předstartovní horečky - extrémní excitace a impulsivita, neovládání se, nejistota

• enormní vyčerpávání energických rezerv ještě před řešením situace

• apatie - sklíčená nálada, snaha vyhnout se situaci, nedůvěra v úspěch, předráždění

• rozvoj nadlimitního ochranného útlumu

• nástup psychického napětí a emocionality v mobilizační fázi není projevem psychického narušení ale vytvořením předpokladů pro řešení zátěže
• to, jak výrazná mobilizace se rozvine a jak moc zasáhne jedince je funkcí

• neočekávanosti vzniku zátěže a její intenzity
• hodnot, kterých se týká
• zkušeností s vyrovnáním se se zátěží
• emocionální vzrušivostí jedince
• okolností

• u anticipované zátěže může tato fáze trvat dlouho s nárůstem tendencí a vést tak k předčasnému vyčerpání sil
• úroveň aktivace a emotivity lze ovlivnit zevně (psychofarmaka, doping)

Aktivní řešení zátěže

• tato fáze je determinována rozvojem určitých tendencí

• potřeba poznat a řešit problém
• stimulující prožitky (nebo aspop neutrální, ne nemobilizační)
• optimalizace vztahu mezi aktivací emocí a aktivací rozumové činnosti k řízení a řešení
• aktivní činnost vedoucí postupně k nalezení rovnováhy a rozvahy

• v opačném případě jedná člověk pod tlakem emocí a není s to situaci účinně řešit

Vyřešení zátěže x selhání

• třetí fáze v průběhu nespecifických změn v psychice začíná

• nalezením a realizací vhodného postupu

• uspokojení až euforie a následně k nástupu vyčerpání v důsledku vynaloženého úsilí a energie

• nebo podlehnutím tlaku okolností

• dochází k dočasné destrukci psychické činnosti v důsledku negativního efektu snahy řešit situaci
• následně k dočasnému zotavení, spojenému s novými pokusy situaci řešit
• pokud se to nepodaří, ke konečnému efektu selhání ve smyslu chronického oslabení psychické odolnosti vůči zátěži (většinou hlavně úzkost)

Kritéria a činitele integrovaného rozvíjení a desintegrace osobnosti v situačních kontextech

Životní nároky na rozvoj osobnosti

• v aktivním styku s podmínkami existence člověk neustále řeší rozpor mezi tím, co již interiorizoval a novými požadavky
• konkrétní životní podmínky mohou svou povahou stimulovat další psychický rozvoj osobnosti nebo vést k psychickému selhání
• systematické rozvíjení předpokladů osobnosti pro integrované řešení své interakce s realitou lze považovat

• ze proces „zvnitřpování“ vztahu jedince s podmínkami existence
• jeho podněcování za jeden ze základních cílů výchovy

• desintegraci je možné pojímat jako situační stav nebo jako trvalejší charakteristiku

• pokud jde o trvalou charakteristiku, hovoříme o desintegrované osobnosti
• nahodilé chování, bez vhledu, neschopnost realizovat adekvátní interakci s prostředím
• dochází k ní působením situačních vlivů, které vedou k destrukci řídící role nejvyšších etáží psychické regulace vnitřních a vnějších aktivit
• o podmínkách takové destrukce jádra rozhoduje

• motivační struktura osobnosti
• potence a pohotovost
• rozvinuté schopnosti racionálně jednat

• od desintegrace je třeba odlišit systém společensky nežádoucích projevů, který je vyjádřením ústřední motivace jedince, ne jeho psychických selhání, a rozkolísání a vznik nové úrovně psychické integrovanosti osobnosti

• konkrétní životní podmínky mohou tedy svou povahou kodifikovat již vytvořenou integrovanost osobnosti

• mohou stimulovat rozvoj osobnosti
• mohou být zdrojem psychické desintegrace
• v závislosti na míře a povaze rozporu mezi interakčními předpoklady a situačními nároky

Vyrovnávání se s náročnou životní situací

• aktivní

• egocentričnost - snaha upoutat okolí (krádeže, výstřední oblečení)
• identifikace - napodobení vzoru
• kompenzace - vyrovnání nedostatků rozvíjením svých předností (paralympici)

• někdy i nežádoucí, nepřiměřená a zcestná

• racionalizace - zdůvodpování vlastního jednání před sebou samým za účelem jeho ospravedlnění, vyrovnání se s vlastním svědomím
• projekce - člověk přisuzuje jiným lidem myšlenky, které napadají jeho a u nichž si uvědomuje, že jsou špatné

• člověk přenese vinu na druhého, i když se provinil on sám

• substituce - nahrazení neúspěchu úspěchem v jiné oblasti

• pasivní

• izolace - uzavření se do sebe, odtržení ode všech problémů
• regrese - návrat na nižší stupep vývoje osobnosti (trucovitost, nekontrolované výbuchy, dětinskost)
• negativismus - záporný postoj ke všemu a všem, pocit ublíženosti
• potlačení a popření

• vytěsnění problému
• fixace

Specifické změny v psychice

• vedle všeobecně se prosazujících změn v psychice v důsledku zátěže probíhají ve všech uvedených fázích i změny specifické

• závislé na typu a konkrétním obsahu prožívané zátěže

• specifické reakce mají buď zajistit

• dosažení vytčeného cíle - překonávat rušivé účinky a vlivy zátěží
• udržení psychické rovnováhy za nových kontextů - přímo řešit samu vzniklou zátěž

• 2. fáze specifických změn při zátěži

• orientace na překonávání rušivých vlivů zátěže

• pasivní překonávání těchto zátěží resistencí, odolností vůči jejím vlivům
• aktivní překonávání

• agresí - odstranění rušivých elementů
• modifikací - nalezení jiné cesty k dosažení cíle

• přímé řešení nově vzniklé zátěžové situace

• útokem - boj s nositeli zátěže, snaha přizpůsobit podmínky sobě samému
• obranou - přizpůsobování sebe podmínkám - korekce vlastních postojů
• únikem

• 3. fáze specifických změn

• pokud se nedaří vyřešit aktuální zátěž, dochází k přechodu do 3. fáze specifických změn v psychice
• Dochází k rozvoji některé formy psychické rezignace jako cesty redukce nebo destrukce psychiky

• snaha aby se narušený interpersonální vztah stal přijatelným

• jde o patologický únik ze situace - vždy nějak neadekvátně modifikovat mechanismy útoku, obrany a úniku

• potlačení či kompenzace - útěk z tlaku situace jejím zdánlivým vyřešením

• bagatelizací nebo nalezením náhradního východiska

• somatizace či sublimace (spiritualizace) - transformace tlaku do tělesné sféry nebo do sféry „oduševnění“
• regrese či transgrese - směry v patologických projevech rozvoje člověka vlivem zátěže směrem zpět či vpřed

• každá z těchto forem přitom může vystoupit v podobě:

• agrese jako způsobu úniku

• přímá úniková agresivita (slovní apod.)
• přenesená agresivita (obětní beránci)
• autoagrese - extrém

• restrikce - člověk omezí sebe sama (distancování se, podlézavost)
• záměny - přeměna skutečnosti v souladu se subjektivním přáním

Indikace dynamických změn v psychice

• dopad aktuálních situačních kontextů na psychiku je možné indikovat hlavně z příznačné struktury a dynamiky

• ve vnějších projevech v nabuzení organismu (bušení srdce, nevolnost, zvracení)
• v zaměřenosti, motivaci - změně orientace z cílově zaměřených na situačně frustrované aktivity

• frustrované chování je na rozdíl od motivovaného stereotypní, neadaptuje se na povzbuzení či neúspěch, s malým či žádným předvídáním

• ve schopnosti projevit se a uplatnit účinnou kapacitu rozumu v rozhodování a jednání
• v kritériích výkonnosti
• v sociálním chování z hlediska změn co do

• sugestibility
• rozvoje orientace k druhým, od nich nebo proti nim
• vyhledávání pomoci
• rozvoje agresivity

• nejcitlivějším indikátorem prodělávané psychické zátěže jsou změny psychického stavu

• nejen faktické ale i daným jedincem manifestované

• sedm základních komponent, které ve svém specifickém propojení rozhodují o individuálně příznačném psychickém stavu

• P = psychická pohoda
• A = aktivnost, pohotovost k aktivní interakci
• O = impulsivita, odreagovávání se
• N = psychický nepokoj, rozlada
• D = psychická deprese, pocit vyčerpání
• U = úzkostné očekávání, obavy
• S = sklíčenost

• uvedené komponenty lze kategorizovat podle dvou dimenzí vyššího řádu:

• komfort vs. dyskomfort
• prožívání vs. aktivace

• úroveň prodělané psychické zátěže se promítá do proporcionálního zastoupení a dynamických přesunů vzájemných relací komponent

• je možná proporce od 0,00 (komponenta chybí) do 1,00 (je výraznou a výlučnou dominantou
• posun

• nedosáhne extrémních hodnot - do 1,5 SD - není projevem nežádoucích změn psychického stavu, ale projevem mobilizace psychiky
• změna okolností se neprojeví v psychickém stavu - jedinec je zaměřen jinam nebo nemá vhled
• dojde k nárůstu extrémních hodnot v dyskomfortních komponentách

• kritické změny v psychickém stavu
• vznik emocionální, fyzické nebo mentální zátěže

• narůstá podíl komfortních komponent, což ukazuje na narůstající bojové vzrušení nebo na euforii

• ta však může při neočekávaných situacích vést k selhání

• pochopení situačně aktualizovaných změn v pocitech, stavech a potížích umožpuje

• postihovat optimální a pesimální kontexty pro realizaci života jedince
• předvídat nebezpečí vzniku kritického stavu
• volit relevantní optimalizační zásahy

• individuálně příznačné rozdíly přitom lze vysvětlit pouze interakčně, ve vztahu s bazální strukturou psychickou variabilnosti osobnosti

Dilema: rozvoj či desintegrace osobnosti

• jde o kvalitu a důsledky aktualizovaného vztahu mezi předpoklady jedince a situačními nároky na jeho psychiku

• tedy o interakci v kontinuu „běžné nároky - extrémní psychická zátěž“

• taxonomie životních situací z hlediska dopadu na psychiku

• nároky na výkon
• nároky na zdolávání překážek
• konfliktové situace
• stresové situace

Nároky na výkon (problematika nepřiměřených úkolů a požadavků)

• nepřiměřenost v nárocích na výkonnost může pramenit z

• kvality požadavků
• nerespektování zákonitostí organismu, psychiky
• z nerespektování psychických zvláštností jedince

• psychickou odezvou je vznik a rozvoj únavy, chronické únavy a vyčerpání
• z hlediska odolnosti vůči nepřiměřené zátěži se posuzuje „unavitelnost“, resp. „výkonnost“ ve smyslu

• stupně odolnosti vůči únavě
• schopnosti mobilizovat se
• ve smyslu kritického bodu, za nímž následuje vyčerpání

• jiný typ únavy také může vyvolat monotonie podnětového pole, činností a situací - prožitky nudy

• apatie, otrávenost, odpor k vykonávané práci, nerudnost, konfliktnost, pracovní nečinnost

Nároky na zdolávání překážek

• lidé se s překážkami vyrovnávají různě a různě se k nim staví

• jedinci se zcela nereálným chtěním

• pesimisté - buď se ani nesnaží o realizaci cíle
• agresivní - neustále se snaží cíle všelijak dosáhnout

• jedinci pasivní či se vším spokojení - jsou spíše ve „vleku“ života

• člověk většinou neustále o něco usiluje

• při tom obvyklou reakcí na střet s překážkou je snaha obejít ji nebo překonat
• v tomto procesu se formuje i postoj jedince k překážce, jejímu původci i sobě samému

• překážka může mít vnitřní nebo vnější zdroj a aktivní nebo pasivní povahu (Rosenzweig)
• neuspokojený jedinec se může poddat nebo opakovaně usilovat o dosažení cíle
• tři nejzákladnější typy odezvy na překážky:

1. útok - promyšlené jednání k překonání překážky a tak dosažení cíle (afektivní agresivita)
2. kompromis - volba zástupného cíle, kterému nestojí překážka v cestě
3. rezignace na cíl

• nemůže-li jedinec odstoupit od cílového rozhodnutí a přitom ani dosáhnout cíle, vznikají frustrace či deprivace

• frustrace vzniká při blokování možnosti ukojit potřebu

• míru frustrace ovlivpuje frustrační tolerance
• závisí na subjektivní významnosti dosažení cíle a jeho zastupitelnosti náhradním cílem
• na rozdílné schopnosti snášet frustraci se podílí hlavně

• bazální struktura autoregulace (vrozená) a motivace
• přizpůsobivost a zkušenost (získané)

• 4 základní druhy odezvy na frustraci

• agresivní - vůči původci, okolnostem, zástupnému objektu, patří sem i projekce
• úniková - racionalizace, popření, fantazie a snění, vykoupení sebepotrestáním
• regrese, transgrese a sublimace
• deprese

• deprivace při úplné nedostupnosti, nemožnosti ukojení, nelze ji kompenzovat náhradním objektem

• psychický dopad deprivace není jednotný, lze ho diferencovat podle toho, zda jde o deprivaci

• biologickou - následuje například přejídání se ze strachu z další deprivace
• senzorickou - nastupují halucinace apod.
• vývojovou - ovlivňuje celý další psychický vývoj
• potřeby bezpečí - vyvolává setrvalý psychický tlak
• sociálně-separační - může ji prožívat i člověk s kontaktem s lidmi
• komplexní existenční deprivaci - vede k mnoha poruchám v myšlení, emocí a charakteru

• chronickým blokováním cesty k uspokojení potřeb dochází k deprivačnímu syndromu

• Rosenzweig - dříve než člověk zcela rezignuje, usiluje o obranu vlastního já některou ze tří základních reakcí

• extrapunitivní - hledání vnějších příčin
• intropunitivní - orientace na vnitřní příčiny
• impunitivní - orientace na zlehčování vzniklého stavu

Konfliktové situace a jejich řešení

• konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
• konflikt je zvláštním typem frustrace, kdy překážka v ukojení jedné pohnutky je dána ve formě pohnutky jiné, stejně naléhavé, ale protisměrné

• ambivalentnost vzniklé situace

Stresové situace

• zátěž, kdy nějaká rušivá okolnost působí na jedince v období realizace cílové činnosti a tak výrazně narušuje zdárný průběh
• stresogenní faktory lze členit na

• ztížené nebo neobvyklé podmínky
• časový deficit
• tlak ohrožení
• tlak odpovědnosti za správnou a včasnou realizaci, za životy apod.

• symptomem jsou hlavně úzkost a nejistota, obezřetnost, nerozhodnost
• negativně působí i představivost (co se může stát)
• specifickým případem prožívání úzkosti je někdy tréma

• bývá spojena se strachem ze ztrapnění se