Proces řečové komunikace: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 48: | Řádek 48: | ||
* proud vzduchu modifikovaný pomocí artikulačních orgánů, sloužící ke komunikaci | * proud vzduchu modifikovaný pomocí artikulačních orgánů, sloužící ke komunikaci | ||
* člověk vnímá větší řečové jednotky, nerozlišuje fonémy (jen výjimečně) | * člověk vnímá větší řečové jednotky, nerozlišuje fonémy (jen výjimečně) | ||
− | * řeč má hodně redundantních prvků, aby se dala zjednodušovat | + | * řeč má hodně redundantních prvků, aby se dala zjednodušovat → velká variabilita a odolnost řeči |
+ | * často dochází např. k '''desonorizaci''' (ztráta znělosti) | ||
+ | * znělé konsonanty jsou obyčejně kratší než neznělé (je těžší je udržet) | ||
* '''fonetické rysy hlásek''' můžou být stabilní i nestabilní (některé i agresivní) | * '''fonetické rysy hlásek''' můžou být stabilní i nestabilní (některé i agresivní) | ||
: - např. nazalita je agresivní – přebírají ji i jiné hlásky | : - např. nazalita je agresivní – přebírají ji i jiné hlásky | ||
* '''lentové × prestové formy''' → v pomalém tempu se vyslovuje precizně, v rychlém zkomoleně, kdyby to bylo naopak, zní to divně | * '''lentové × prestové formy''' → v pomalém tempu se vyslovuje precizně, v rychlém zkomoleně, kdyby to bylo naopak, zní to divně | ||
+ | |||
* podle využitelnosti fonetických rysů: | * podle využitelnosti fonetických rysů: | ||
Řádek 63: | Řádek 66: | ||
* úspora energie – úspora buď na hlasitosti řeči, nebo na artikulaci (× ale když se to přežene → pak stejně musí opakovat, protože někdo nerozumí → žádná úspora) | * úspora energie – úspora buď na hlasitosti řeči, nebo na artikulaci (× ale když se to přežene → pak stejně musí opakovat, protože někdo nerozumí → žádná úspora) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Druhy řečového signálu === | ||
+ | |||
+ | * '''tón''' (vokály a sonory) | ||
+ | * '''šum''' (neznělé konsonanty) | ||
+ | * '''šum + tón''' (znělé konsonanty) | ||
+ | * '''ticho''' (závěrová fáze explozív a afrikát) | ||
Řádek 75: | Řádek 86: | ||
Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Fyziologická fonetika|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Fonetika|*]] |
Aktuální verze z 20. 1. 2015, 01:07
- fyziologická fonetika zkoumá produkci a percepci řeči
- špatná možnost modelace ← nedostatečně prozkoumána
- to, co je mezi, je Akustika
Obsah
Zkoumané orgány
- respirační, fonační a artikulační ústrojí - produkce řeči
- sluchové ústrojí - percepce řeči
- mozek - analýza řeči
Zpětná vazba
- auditivní – člověk slyší, co sám říká
- taktilní (dotyková) – pohyblivé artikulační orgány se dotýkají nepohyblivých
- proprioceptivní – do jaké pozice se artikulační orgány dostávají
- úloha zpětnovazebních procesů je nejasná – možná nejsou potřeba?
Proces řeči
- Brocovo centrum → mluvidla → vlnění vzduchu → sluchové ústrojí → Wernicovo centrum → centrum intelektu
- Brockovo centrum je zodpovědné za tvorbu řeči (centrum motorické)
- Wernickovo centrum je zodpovědné za vnímání a rozpoznávání řeči (centrum senzorické)
- centrum inetlektu zpracovává význam slov a rozhoduje o provedení řeči
Rozdíl mezi fonetikou a fonologií
Fonetika
- zabývá se zejména fyzikálními vlastnostmi řečových jednotek (to je jen popisná část fonetiky)
- výstup fonetiky = percepční hodnocení – reakce posluchače na to, co slyší
- fyzikální
Fonologie
- zabývá se systémovými vlastnostmi řečových jednotek – nemůže být jen laboratorní, takže musí spolupracovat s fonetikou – prostě neměly by se oddělovat (ani naopak)
- systémová
- pracuje s nějakým zobecněním – je jedno, jak se vysloví třeba „a“, vždycky to bude „a“
Řeč
- proud vzduchu modifikovaný pomocí artikulačních orgánů, sloužící ke komunikaci
- člověk vnímá větší řečové jednotky, nerozlišuje fonémy (jen výjimečně)
- řeč má hodně redundantních prvků, aby se dala zjednodušovat → velká variabilita a odolnost řeči
- často dochází např. k desonorizaci (ztráta znělosti)
- znělé konsonanty jsou obyčejně kratší než neznělé (je těžší je udržet)
- fonetické rysy hlásek můžou být stabilní i nestabilní (některé i agresivní)
- - např. nazalita je agresivní – přebírají ji i jiné hlásky
- lentové × prestové formy → v pomalém tempu se vyslovuje precizně, v rychlém zkomoleně, kdyby to bylo naopak, zní to divně
- podle využitelnosti fonetických rysů:
- - nesrozumitelnost
- - srozumitelnost
- - explicitní výslovnost
- - hyperartikulace
Teorie hypo- & hyperartikulace
- úspora energie – úspora buď na hlasitosti řeči, nebo na artikulaci (× ale když se to přežene → pak stejně musí opakovat, protože někdo nerozumí → žádná úspora)
Druhy řečového signálu
- tón (vokály a sonory)
- šum (neznělé konsonanty)
- šum + tón (znělé konsonanty)
- ticho (závěrová fáze explozív a afrikát)
Reference
- Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
- Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
- Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
- Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)
Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika