Institucionální repozitář: Porovnání verzí

m (rekategorizace)
Řádek 48: Řádek 48:
 
repozitář, digitální repozitář, institucionální repozitář, vědecké publikace, vědecká data, dspace, eprints
 
repozitář, digitální repozitář, institucionální repozitář, vědecké publikace, vědecká data, dspace, eprints
  
−
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]]
+
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]

Verze z 20. 2. 2015, 16:45

Institucionální repozitář je jedním z typů digitálního úložiště (repozitáře) s otevřeným přístupem, jehož různorodý obsah je vázán na konkrétní instituci.

Terminologická databáze pak institucionální repozitář definuje jako "digitální repozitář obsahující digitální dokumenty, které jsou produktem výzkumné, vědecké, vývojové a další tvůrčí činnosti konkrétní instituce nebo konkrétního konsorcia.[1]"

Obsah repozitářů

Podle Paula Genoniho[2], který ve uvadí ve své práci výzkumy, ze kterých vyplývá, "že se institucionální repozitáře mohou stát vhodným místem pro mnoho druhů šedé literatury a nepublikovaných materiálů[2]", a to:

  • preprinty,
  • podkladové studie,
  • diplomové a dizertační práce,
  • výzkumné a technické zprávy,
  • sborníky z konferencí,
  • bulletiny a letáky součástí instituce,
  • dokumenty k žádostem o granty,
  • zprávy o činnosti,
  • zprávy a memoranda,
  • statistické zprávy,
  • technická dokumentace či průzkumy.[3]

S obsahem repozitářů je dále spojena i otázka vědeckých dat sloužících pro výzkum nebo jako podklad článku. Například z článku Almy Swan vyplývá doporučení, že vědecká data měla být součástí institucionálních repozitářů[4].

Příležitost pro repozitáře jsou například pravidla programu Evropské unie Horizont 2020 stanovují příjemcům grantů povinnost zajistit otevřený přístup k recenzovaným vědeckým publikacím (a u některých vybraných projektů také k výzkumným údajům) souvisejícím s projektovými výsledky.

Software pro institucionální repozitáře

Přehled používaného SW pro institucionální repozitáře

Vzhledem k charakteru repozitářů je celosvětovým trendem použití volně dostupných (open source) řešení. Podle statistik adresáře OpenDOAR je nejčastěji využívat software DSpace a EPrints.


DSpace

DSpace je vyvíjen knihovnami na MIT (Massachusetts Institute of Technology) a Hewlett-Packard Labs. Záměrem je vytvoření softwaru pro univerzální otevřenou digitální knihovnu pro MIT, který bude volně využitelný i dalšími institucemi. První verze byla zveřejněna v listopadu 2002. Od té doby byl již instalován a je provozován ve více než 100 institucích po celém světě. [5] Komunita kolem DSpace je velmi aktivní, jsou pořádána pravidelná setkání uživatelů a vývojářů. Pro vývoj a akceptaci nových prvků jsou definována jasná pravidla. V podstatě každý může přispívat. Do oficiální verze jsou přijaty úpravy schválené komisí složenou z hlavních vývojářů. Vývoj je technologicky zajišťován přes SourceForge.[5]

K dispozici je repozitář pro ukládání dat a webové rozhraní pro uživatele i pro administrátory. DSpace podporuje řadu standardů pro popis, komunikaci a jednoznačnou identifikaci. Používá Dublin Core pro popisná metadata, podporuje protokol OAI-PMH v2.0 pro sdílení metadat s jinými systémy, pro definici jednoznačných identifikátorů URN používá CRNI Handles.[5]

EPrints

EPrints je webově založený institucionální repozitář pro open access vyvíjený na University of Southampton. Je určen především pro publikování, sdílení a archivaci vědecké literatury, tezí, zpráv a multimédií. Systém je multilinguální a je kompatibilní s OAI.[5] Po instalaci je možné EPrints okamžitě provozovat, disponuje funkčním uživatelským a administrátorským rozhraním. Jeho primární určení a tím i celkové nastavení, nemusí vyhovovat jiným typům dokumentů. Pro publikování vědeckých dokumentů je to pro mnoho institucí velmi vhodné řešení připravené k okamžitému použití.[5] Pro komunikace s externím prostředím je implementované OAI-PMH.

Odkazy

Reference

  1. ↑ CUBR, Ladislav, HAVLOVÁ, Jaroslava. Institucionální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014622&local_base=KTD
  2. ↑ 2,0 2,1 GENONI, Paul. Content in institutional repositories: a collection management issue. Library Management. 2004, vol. 25, iss. 6/7, s. 300- 306.
  3. ↑ KRÁLOVÁ, Jaroslava. Problematika aplikace myšlenky Open Access do praxe v akademickém prostředí. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví. 85 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.
  4. ↑ SWAN, Alma. Institutional repositories – now and next [online]. 2011 [cit. 2014-02-02]. Dostupné z:http://eprints.soton.ac.uk/271471/
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 5,4 LHOTÁK, Martin. Open source pro digitální knihovnu. IN Automatizace knihovnických procesů : sborník z 11. ročníku semináře pořádaného ve dnech 16. – 17. května 2007 v Liberci. Praha : ČVUT v Praze – Výpočetní a informační centrum, 2007. Dostupný také z WWW: <http://www.akvs.cz/akp-2007/09-lhotak.pdf>. ISBN 978-80-01-03691-4.

Zdroje obrázků

  • Directory of Open Access Repositories

Klíčová slova

repozitář, digitální repozitář, institucionální repozitář, vědecké publikace, vědecká data, dspace, eprints

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Institucionální_repozitář&oldid=17469“