Julian B. Rotter

Život

• Narozen jako třetí syn židovských emigrantů z Brooklynu (New York)
• K psychologii ho přivedly knihy Freuda a Adlera
• Nějaký čas chodil na Adlerovy přednášky i do Společnosti individuální psychologie
• Graduoval z psychologie a doktorát získal v oboru klinické psychologie
• Během 2. Světové války pracoval jako psycholog v armádě
• Vytvořil originální a ucelenou koncepci sociálního učení osobnosti
• V důchodu působí jako supervizor projektů postgraduálního studia
• Dílo: Sociální učení a klinická psychologie (Social learning and clinical psychology)

Teorie

• Formuloval model sociálního učení ještě před Bandurou
• Psychoanalýza a fenomenologie podle něj pracují s příliš vágně definovanými pojmy
• Rozhodl se pro vytvoření jasné a precizní terminologie
• Tato teorie má zdůraznit v lidském učení roli motivačních a kognitivních faktorů a umožnit porozumění chování v kontextech sociálních situací
• Výrazně se odlišuje od tradičního behaviorismu
• Jeho teorie vychází z předpokladu, že nejvýznačnější aspekty osobnosti jsou naučeny v sociálních kontextech

Východiska teorie sociálního učení

• Chce vysvětlit, že se svému chování učíme v procesu interakcí s lidmi i s jinými elementy svého prostředí
• Porozumění základnímu potenciálu chování člověka má umožnit predikci jeho chování ve specifických situacích
• Většina našeho chování je determinována naší jedinečnou schopností myslet a anticipovat
• Aby bylo možné předpovídat, co lidé v určitých situacích udělají, je třeba vzít v úvahu základní kognitivní proměnné: percepci, očekávání a hodnoty
• Chování člověka je cílově orientované

• Lidé usilují pohybovat se směrem k anticipovaným cílům

• Unikátním rysem Rotterovy teorie je integrování pojmů očekávání a posilování
• Snaha o proniknutí do principu vymezování a sřetězení klíčových pojmů a principů umožpujících předvídat, jak se člověk v reálných situacích zachová

Hypotetický model pro predikci chování

• Předpokladem pro úspěšnou a účinnou predikci budoucího chování člověka je přesná analýza čtyř proměnných a jejich vzájemných interakcí:

Potenciál chování

• Pravděpodobnost výskytu toho kterého zachování se ve vztahu k jednotlivým možným posílením
• Tato pravděpodobnost může být různá v závislosti na situaci
• V Rotterově pojetí jsou chováním aktuální motorické aktivity, kognice, verbální chování, nonverbální chování, emocionální reakce a další

Očekávání

• Subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že výsledkem určitého specifického chování bude určité posílení

• Před rozhodnutím někam jít zvažujeme, co z toho bude

• Lidé spíše přijímají takové chování, které bylo v minulosti konsistentně posíleno
• Nemusí nutně odpovídat realitě
• Je možné postrádat sebedůvěru a důsledně podcepovat svou naději na úspěch
• Druhy očekávání:

• Specifická

• Zkušenosti získané ve vztahu k situaci dílčí povahy

• Zobecněná

• Aplikovatelné na řadu situací
• Zkušenosti akumulované napříč variantou příbuzných situací
• Vysoce relevantní pro studium osobnosti

Hodnota posílení

• Vyjádření stupně, v němž preferujeme jedno možné posílení před ostatními

• Za situace, že pravděpodobnost vystoupení každého z těchto posílení je relativně stejná

• Hodnoty posílení jsou zásvislé na očekávání
• Individuální rozdíly co do preferování jednoho posílení před druhým jsou relativně stailní
• Zatím co pojmem očekávání byl zdůrazněn aspekt kognice, hodnota posílení spíše zdůrazňuje aspekt motivace

Psychologické situace

• Termín vyjadřující pohled na situaci „očima pohlížejícího“ (posuzující osoby)
• Okolnosti prostředí percipuje každá osoba pro ni příznačným způsobem bez ohledu, nakolik se tato percepce může jiným jevit jako bizardní
• V Rotterově přístupu k osobnosti je hluboce zakořeněna idea vzájemné interakce osoby s jejím významovým prostředím
• Základní vzorec pro predikci chování:

• Potence chování = očekávání (kognice) + hodnota (motivace)

Predikce cílově orientovaného chování

• Uvedený vzorec pro predikci chování považuje Rotter za spíše hypotetický, nikoli pragmatický prostředek predikce chování
• Pro predikci cílově orientovaného chování v rozmanitých situacích užívá obecnější vzorec, ve kterém vystupují jako základní proměnné:

• Potřeby
• Komponenty potřeb

• Modifikovaný vzorec, nazvaný Vzorec pro predikci chování v aktuálních každodenních situacích, pak vypadá takto:

• Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby

• Potenciál pro výskyt sady příbuzných chování, směřujících k uspokojení potřeby, je determinován dvěma samostatnými faktory

• Obecným očekáváním pravděpodobnosti, že tato sada chování vyústí k uspokojení potřeby
• Hodnotou, kterou osoba dává potřebě ve spojení s cílem, jenž je sledován či opovrhován

• Osoba bude nejpravděpodobněji jednat tak, aby dosahovala cíle:

• Který bude v důsledku jednání posílen
• Jehož očekávané posílení má pro daného jedince vysokou hodnotu

Potřeby

• Lidé jsou orientovaní na cíl:

• Snaha maximalizovat odměny a zisk
• Snaha minimalizovat nebo zabránit trestu a ztrátám

• Cíle determinují chování osoby ve směru uspokojování základních potřeb
• Známe-li cíle osoby a její potřeby, můžeme předvídat chování lépe a obecněji
• Specifické cíle se shlukují do širších kategorií – potřeb
• Pro predikci chování je nejdůležitějších těchto šest potřeb:

• Potřeba uznání a společenského postavení
• Potřeba ochrany – závislosti
• Potřeba dominance
• Potřeba nezávislosti
• Potřeba lásky a cilivosti
• Potřeba tělesného komfortu

Komponenty potřeb

• Každá kategorie potřeb má tři základní komponenty

• Potenciál potřeby

• Pravděpodobnost výskytu určitého chování aktivovaného směrem k uspokojení určité kategorie potřeb

• Hodnota potřeby

• Přiměřená hodnota sady posílení
• Relativní žádoucnost rozdílných posilovačů spojených s uvedenými kategoriemi potřeb
• Hodnota potřeby se může stát tak vysokou že začne dominovat, to může vést k překroucení reality či neschopnosti rozlišení mezi situacemi

• Svoboda pohybu a minimální cíl

• Vypovídá o stupni očekávání, že určité sady chování povedou k uspokojení té které ze šesti kategorií potřeb
• Minimální hladina cíle referuje o nejnižším bodě, na němž začíná osoba vnímat pozitivní posílení
• Málo adaptivní lidé mají nízkou svobodu pohybu

• Předpokládají nedostatek dovedností či informací, nezbytných k dosažení svých cílů

Locus of control - místo kontroly

• Locus of control lze do češtiny přeložit jako místo či těžiště kontroly a označuje obecné očekávání člověka jeho individuální schopnosti ovlivnit výsledek. Rotter odlišuje dva póly, jež chápe jako kontinuum, vnější a vnitřní „locus of control“.

1. Pokud je chování chápáno jako více závislé na vnější kontrole, tedy např. na osudu či štěstí, jedná se o vnější „locus of control“.
2. Pokud je chování chápano jedincem jako výsledek vnitřních faktorů (např. úsilí, výdrže, nebo svobodné vůle), jedná se o vnitřní „locus of control“.

• Rotter píše: „Pokud subjekt chápe zpěvnění jako následek vlastní akce, ne však zcela závislý najeho akci, potom je zpravidla považováno za výsledek kontroly jinými mocnými lidmi… Stav, kdy je osoba přesvědčena, že událost je závislá na jejím vlastním chování nebo na jejích trvalých charakteristikách, jsme nazvali přesvědčením o vnitřní kontrole.“.

• Rotter poprvé uveřejnil svůj koncept „locus of control“ v roce 1954, v roce 1966 pak publikoval v časopise Psychological Monographs článek shrnující tento konstrukt na základě více jak desetiletého výzkumu. Na základě tohoto konstruktu autor vytvořil vlastní dotazník, který byl dalšími autory pak pro různé potřeby modifikován.
• Interní „locus of control“ koreluje v pětifaktorovém osobnostním dotazníku se svědomitostí, a to spolu s vysokou vytrvalostí, nízkou mírou prokrastinace, trpělivostí, vysokou sebekontrolou nebo vysokou mírou self-efficacy, tedy s konstrukty dalších psychodiagnostikých metod.