Kyberkultura

Kuberkultura označuje soubor technik (materiálních a intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování a hodnot, které se rozvíjejí ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru. Tak definoval kyberkulturu Pierre Lévy, patřící mezi teoretiky utopických konceptů.

Spokojit se však pouze s touto definicí není samozřejmě možné. Pojem kyberkultura má mnoho nejasných a nepřesných definicí, je těžce vymezitelný.

Další definice kyberkultury tvrdí, že se jedná o postmoderní pojem, tím se označují tradiční hackerské a internetové subkultury, vize budoucí společnosti, jež je transformovaná moderními technologiemi a kyberpunku. Kyberkultura slouží k pojmenování kulturní praxe spojené s využíváním informačních a komunikačních technologií a také jako označení historické a aktuální reflexe novým médií.

Stále se najdou názory, že definice nejsou dostačující. Definice prý nahlíží na pojem jen z části problematik, nezabývá se tématem v celé míře.

Teoretické koncepty kyberkultury podle Macka

Jakub Macek popisuje čtyři rozdílné teoretické pohledy na kyberkulturu: utopický, informační, antropologický a epistemologický. Kyberkulturu také dělí na ranou (od 60. do 90. let 20. století) a současnou (cca. od 90. let do současnosti).

Utopický koncept

Nejstarší koncept, která pojímá kyberkulturu především jako označení pro skupiny subkultury prvních uživatelů počítačů, hackerů a pro kyberpunkové hnutí. Je to optimistická vize kyberkultury jako formy budoucí utopické společnosti, proměněné informačními technologiemi. Nejznámější utopistickou vizi, vztahující se k Internetu jako kyberprostoru, který přinese svobodu a odstraní totalitu, představil ve své knize Kyberkultura, Pierre Lévy.

• Andy Hawk – Future Culture Manifesto (1993), Pierre Lévy – Kyberkultura (1997)

Informační koncept

Margaret Morse navázala na předchozí utopické koncepty a kyberkulturu definuje jako „soubor kulturních praxí, umožňujících se vyrovnat s novými formami informace“ (Morse, 1998) V tomto konceptu chybí utopistická rovina, zůstává však orientace na budoucnost. Kyberkultura je pojímána jako „kulturní rozměr informační společnosti“ a autoři se snaží analyzovat zejména dopad technologie a digitální informace na stávající kulturu.

• Lev Manovich – The Language of a New Media (2001), Margaret Morse – Virtualities: Television, Media Art and Cyberculture (1998)

Antropologický koncept

Antropolog Escobar (1996) tvrdí, že každá technologie vychází z určitých sociálních a kulturních podmínek a pomáhá proměňovat svět kolem nás. Kyberkultura je zde proto zkoumána jako nový kulturní objekt, praxe a životní styl, formovaný zejména novými technologiemi.

• David Hakken – Cyborgs@Cyberspace (1999), Arturo Escobar – Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture (1994)

Epistemologický koncept

Tento koncept používá označení kyberkultura pro teoretickou sociálně - antropologickou reflexi nových informačních technologií i kyberkultury ve významech předchozích konceptů. Lister a spol. kyberkulturu definují jako „kulturní kontext nových výpočetních technologií, kontext charakteristický svými tématy (komunikační sítě, programování, software, umělá inteligence a umělý život, virtuální realita,…)“

• Lister a spol. – New Media: A Critical introduction (2003), Lev Manovich – New Media from Borges to HTML (2003)

Historie kyberkultury

Počátek kyberkultury je možné datovat v 60. letech 20. století, kdy na MIT vznikla komunita hackerů ( studenti se zájmem o fungování počítačů, věřili v kladné a neomezené využití technologií). Vznikla první počítačová síť ARPANET a sepsán hackerský kodex ( S. Lévy je ve své knize "Hackeři: hrdinové počítačové revoluce" naformuloval zhruba takto:

• Informace by měly být volně dostupné.
• Nedůvěřovat autoritám - prosazovat decentralizace.
• Pomocí počítače lze vytvářet krásu a umění.
• Hackeři posuzováni podle schopností hackování, ne na základě např. věku, pohlaví, rasy, atd.
• volný přístup ke všemu, co může člověk využít k pochopení fungování světa.

Mnoho teoretiků však původ vidí již ve 40. letech, neboť vznik je spojován s novými technologiemi. Dnes se tato léta označují jako počátek rané kyberkultury, její období pak končí kolem 90. let 20. století

V 70. letech 20. století se kyberkultura rozšířila za hranice univerzit, vznikla myšlenka zpřístupnit informační technologie všem. Vznikl nový mikroprocesor Intel 4004, a Stevové Wozniak a Jobs dokončili první PC Apple II.

V 80. letech se mění identita hackera - výzvou pro hackera je nabourat se do jiného počítače nebo sítě, dochází ke kriminalizaci konání hackerů, v současnosti je hacker negativní označení.

Od 90. let se kyberkultura označuje za „současnou“. Jedná se o historicky nejasně oddělené fenomény, mezi kterými lze najít velké rozdíly. Raná kyberkultura se logicky podílela na vzniku té současné, ale nemůžou být ztotožněny.

Ranou kyberkulturu můžeme označit za zavřené stadium, současná je živá, neustále se mění a dozrává.

Tato počáteční etapa se od té dnešní liší hlavně ve spojení s novými technologiemi, nese povahu sociální formace, což lze chápat jako soubor inovátorských subkultur. Sociální formace dala podnět ke vzniku identit pokročilých informačních a komunikačních technologií. V 60. letech byli hlavní představitelé kyberkultury vysokoškolští studenti, programátoři a vědci ze Severní Ameriky. Typický rys pro počátek je víra v kladný potenciál počítače a vznik hackerských ideálů.

Současná kyberkultura se manifestně vymezuje, aby se stala jednou z významných součástí kyberkultury a její historie. V dnešní době je snaha o výraznější rozlišení mezi ranou a současnou kyberkulturou.

Vývoj studia kyberkultury v 90. letech

Vývoj kyberkulturních studií v 90. letech 20. století popisuje David Silver ve svém textu „Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990-2000“. Studia kyberkultury dělí na tři etapy:

1. Populární kyberkultura – deskriptivní, dualismus, neprozkoumané území
2. Kyberkulturní studia – virtuální komunity, online identita, entusiasmus
3. Kritická studia kyberkultury – online interakce, digitální diskurz, přístup a nepřístup k internetu, design interakčních rozhraní

Populární kyberkultura

Populární kyberkultura se dle Silvera vyvíjí od počátku 90. let zejména v novinových článcích a knihách tzv. early adopters, píšících právě o kyberprostoru a internetu. Za popularizaci tématu mohou články na předních obálkách novin a knižní bestsellery jako např. „The Internet for Dummies“. Tyto texty byly převážně deskriptivní a snažily se technický svět kyberprostoru představit i méně technicky znalým čtenářům.
Pro toto období je také typický výrazný dualismus v přístupech ke kyberkultuře. Autoři buďto sklouzávají k nekritickému nadšení, předpovídají rozkvět demokracie a konec sociálních a ekonomických nerovností, kdežto kritici varují před dystopickou budoucností politického a ekonomického odcizení, sociální fragmentací, snížením gramotnosti apod. Důležitou platformou pro články o kyberprostoru byly technoziny – magazíny jako Mondo 2000 nebo Wired. Například vydavatel Wired se nechal slyšet, že kyberprostor je „new economy, a new counter culture, and beyond politics“.

Kyberkulturní studia

V druhé etapě vznikají první skutečně vědecké práce na téma kyberkultury. V centru jejich pozornosti stojí virtuální komunity, člověk, jeho identita a jeho chování. Tuto fázi studií kyberkultury dobře charakterizuje teoretička Rosanne Stone (1991), která definuje kyberprostor jako sociální prostor pro setkávání a komunikaci. Mezi významné práce této etapy řadíme „A Rape in Cyberspace“ Juliana Dibella, „The Virtual Community“ (1993) Howarda Rheingold nebo „Life on Screen: Identity in the Age of the Internet (1995) Sherry Turkle, která se ve své knize věnuje etnografickému zkoumání virtuálních prostředí (např. MUDs – Multi-User Domains) a tomu, jak uživatelé využívají možnosti, které jim kyberprostor nabízí, k práci se svou identitou. Většina autorů byla v této době ohledně přínosů internetu stále velmi entusiastická, internet byl vnímán jako prostředí otevřené, kreativní a vhodné k tvorbě komunit.
Vývoj ve studiu kyberkultury přichází s nástupem World Wide Webu, kdy jednoduché grafické rozhraní otevřelo přístup k internetu i masové společnosti a o kyberprostor se začalo zajímat i více akademiků. Noví akademici přinesli nové postupy a teorie - antropologové antropologii kyborga, zkoumající vzájemný vliv mezi jednotlivci, společností a počítačovou sítí (Downey and Dumit 1998; Escobar 1996), lingvisté začali zkoumat způsob používání jazyka v psané podobě, netiketu či (inter)textuální kódy (Danet et al 1997) a feministická a gender studia se začala věnovat genderu v kyberprostoru (Cherny and Weise 1996; Consalvo 1997).

Kritická kyberkulturní studia

Na konci 90. let přichází třetí fáze studia kyberkultury, která reflektuje vznikající obor a snaží se uvést práci akademiků z předchozí etapy do širšího kontextu. Autoři tak zkoumají a analyzují sociální interakce a použití jazyka uživatelů ve virtuálních komunitách, důvody, podklady, historii a vývoj takových komunit a snaží se lépe pochopit jejich účastníky. Autoři se již nesnaží kyberkulturu jen popsat, ale nabízí komplexnější a více problematizující přístup. Podle Davida Silvera má tato fáze čtyři hlavní oblasti zájmu, které se vzájemně prolínají:

1. Sociální, kulturní a ekonomické interakce v online prostředí
2. Příběhy, které vyprávíme o těchto interakcích, o technologii a jejích uživatelích
3. Sociální, kulturní, politické a ekonomické vlivy, podporující/znemožňující přístup jednotlivců či skupin k online interakcím
4. Rozhraní mezi sítí a uživatelem a technologické a designové procesy, které ho tvoří

ad 1) Kontextualizace online interakcí – analýza používání technologie, jazyka, etikety, vznik a vývoj online komunit, formování vztahů, vytváření norem atd.
ad 2) Kyberkultura je částečně produktem příběhů, které o ní vyprávíme – články ve Wired, filmy jako Matrix atd. mohou podpořit či naopak odradit uživatele od vstupu do online prostředí. Kyberprostor sám je tvůrcem diskurzu. Silver zmiňuje dva výrazné diskurzy kyberprostoru – síť jako neprozkoumané území a kyberprostor jako mužský prostor. Oba tyto diskurzy mohou od používání internetu potenciálně odradit ženy.
ad 3) Důležitá studie „Falling Through the Net“ od NTIA (National Telecommunications and Information Administration) popisuje „Digital Divide“, zvětšující se informační propast mezi lidmi s přístupem k počítačům a internetu a těmi, kdo jej nemají, a podmínky, které ke vzniku a rozšiřování propasti vedou.
ad 4) Zpočátku byl úplně ignorován způsob, jakým digitální design přispívá k vzniku (a umožňuje vznik) určitých typů interakcí. Výjimkou byla hypertextová studia, soustředící se na hypertext a způsob, jakým mění roli textu, autora i čtenáře. Na tyto studia navazuje obor HCI (Human-Computer Interaction) věnující se uživatelským rozhraním a způsobu, jakým ovlivňují uživatelské interakce s technologií i s jinými uživateli.

Důležití autoři

BAILEY, C. 1996: Virtual skin: Articulating race in cyberspace. In Moser, M. A. (ed.) Immersed in Technology: Art and Virtual Environments. Cambridge, MA: The MIT Press.
BORSOOK, P. 1996: The memoirs of a token: An aging Berkeley feminist examines Wired. In Cherney, L. and Weise, E. R. (eds.) Wired Women: Gender and New Realities in Cyberspace. Seattle: Seal Press.
JONES, S. 1997: The internet and its social landscape. In Jones, S. G. (ed.) Virtual Culture: Identity & Communication in Cybersociety. London: Sage Publications.
KOLLOCK, P. 1996: Design principles for online communities. Paper presented at Harvard Conference on the Internet and Society, Cambridge, MA.
MILLER, L. 1995: Women and children first: Gender and the settling of the electronic frontier. In Brook, J. and Boal, I. A. (eds.) Resisting the Virtual Life: The Culture and Politics of Information. San Francisco: City Lights, 49-57.
NAKAMURA, Lisa. 1999: Race in/for cyberspace: Identity tourism and racial passing on the internet. In Vitanza, V. J. (ed.) CyberReader. Boston, MA: Allyn and Bacon, 442-453.
NATIONAL TELECOMMUNICATIONS AND INFORMATION ADMINISTRATION. 1999: Falling through the net: Defining the digital divide.

Odkazy

Použitá literatura

1. Kyberkultura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 15.11.2013 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberkultura
   
2. LÉVY, Pierre. Kyberkultura: zpráva pro radu Evropy v rámci projektu "nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2000, 229 s. ISBN 80-246-0109-5.
   
3. Co je to kyberkultura?: Vymezení a periodizace. Bc. [online]. 9.6.2010 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/2-co-je-to-kyberkultura-vymezeni-a-periodizace
   
4. Sociální a politické využívání nových médií a nové komunikace. World Wide Web jako médium svobody. Bc. [online]. 7.12.2009 [cit. 2014-12-21]. Dostupné z: http://tim09.blog.cz/0912/5-socialni-a-politicke-vyuzivani-novych-medii-a-nove-komunikace-world-wide-web-jako-medium-svobody
   

Související články

• Pierre Lévy
• Kyberprostor
• Moderní technologie
• Kyberpunk
• Informační společnost

Klíčová slova

Kyberkultura, Kyberprostor, Kyperpunk, Internetové subkultury, Informační společnost