Alan Pritchard

Alan Pritchard je zakladatelem termínu bibliometrie, která je jednou ze základních metod informační vědy.

Život

Alan Pritchard se narodil v Hampshire - hrabství na jižním pobřeží Anglie a správním střediskem je Winchester. Mezi lety 1953 - 1960 navštěvoval školu Abingdon, Oxfordshire a poté šel studovat chemii. Po diskuzi s univerzitním knihovníkem, básníkem Philipem Larkinem, odešel studovat knihovnictví. V roce 1969 se stal zástupcem knihovníka v Národním výpočetním centru,v Manchesteru. Zde byl jeden z jeho projektů vytvořit tezaurus počítačových termínů pro rychle rostoucí odvětví. Tezaurus je referenční příručka, druh slovníku, který uživateli nabízí seznam synonym, někdy i antonym. V roce 1972 nastoupil do londýnské City Polytechnic, kde byl zástupce vedoucího knihovny. Zde provedl celou řadu katalogizačních projektů a měl odpovědnost za Fawcett knihovnu - v dnešní době to je ženská knihovna, která dokumentuje všechny aspekty života žen, s důrazem na ženy ve Velké Británii v průběhu velkých politických, ekonomických a sociálních změn v posledních 150 letech. Zahrnuje 60 000 knih a brožur, několik časopisů a muzejních předmětů. V roce 1984 získal MPhil - Master of Philosophy, to se v České republice rovná malému doktorátu. 1988 odešel z londýnské City Polytechnik a zažil společnost ALLM GEODATA, která si vysloužila značný komerční úspěch. Po roce 2008 odešel do důchodu a přepracoval svou knihu Alchemy z roku 1980, rozšířené vydání této knihy má vyjít v roce 2016. V důchodu stále využívá své odborné znalosti na podporu aktualizací standardního globálního klasifikačního systému knihovny, Deweyho desetinné třídění a část svého volného času strávil jako dobrovolník katalogizátora v hlavní knihovně Bournemouth.

Dílo

V roce 1969 definoval pojem bibliometrie, jako aplikace matematiky a statistických metod ke knihám a dalších médií komunikace. Tento termín byl vytvořen v jeho publikaci "Statistická bibliografie nebo Bibliometrie?" Bibliometrie bývá zaměňována s scientometrií a informetrií, a přestože se tyto tři obory výrazně překrývají, liší se šíří oblasti, kterou se zabývají, a úhlem pohledu na výsledky měření a interpretaci těchto výsledků. Toto zaměňování je pravděpodobně i důvodem, proč neexistuje jediná výstižná a všeobecně platná definice pojmu bibliometrie. Pojem statistická bibliografie byl používán dřív. První zmínky o tomto směru jsou již v roce 1917, kdy došlo k publikování literatury z let 1850 - 1860. Roku 1923, o šest let později, vytvořil E. Wyndham Hulme statistickou analýzu historie vědy. Později bylo ještě několik dalších analýz. Bibliometrie je vědní obor, zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů (knih a dalších psaných komunikačních médií). Vychází z historie a sociologie poznání, komunikace a knihovnické a informační vědy. Při bibliometrických výzkumech se používá množství metod a technik - každá z nich je použitelná samostatně, pro validitu popisu všeobecné zákonitosti je vhodné kombinovat více metod. Mezi základní metody patří matematická statistika, techniky citační analýzy, tvorba citačních matic a citačních sítí, korelační, shluková, diskriminační a faktorová analýza, simulace a modelování knihovnických a informačních procesů. K nejrozšířenějším a nejčastěji řešeným problémům patří zkoumání citačních vazeb dokumentů, sledování zastarávání literatury, citační analýza vědeckých časopisů, analýza publikační činnosti vědeckých pracovníků, zkoumání mezinárodních trendů, mapování vědy a další. Při řešení těchto otázek bylo během výzkumů definováno několik bibliometrických zákonů, pomocí nichž zkoumáme zákonitosti výskytu některých kvantitativních znaků publikačních toků a vazeb bibliografických citací. Nejpoužívanější tři (nazvané podle jejich tvůrců) jsou Bradfordův, Lotkův a Zipfův zákon. Dalšími důležitými platnými zákony jsou např. Priceův, Brafieldův a Senguptův.

Odkazy

Související články

• Bibliometrie
• Informační věda
• Deweyho desetinné třídění
• Bradfordův zákon
• Lotkův zákon
• Zipfův zákon