Studia kyberkultury a kyberpunk/old: Porovnání verzí

m (Michal.Bily přesunul stránku Studia kyberkultury a kyberpunk na Studia kyberkultury a kyberpunk/old bez založení přesměrování: založení nové strany)
Řádek 74: Řádek 74:
  
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Odpadkový koš UISK]]

Verze z 10. 3. 2016, 16:20

Vyjmenujte základní autory a témata studia kyberkultury. Jak se vyvíjela studia kyberkultury v 90. letech? Vyjmenujte základní autory a koncepty kyberpunku. Jak se proměňovala představa kybeprostoru? Jaká je současná podoba kybeprostoru? Jaké nové metafory kybeprostoru se dnes objevují?

Přehled

Současná podoba kybeprostoru

Kyberprostor je v dnešní době svobodný, virtuální prostor s potencionální širokou bází vědomostí, služeb, identit a možností. Současné tendence poukazují na unikátnost aktuálního stavu kyberprostoru jako technicky poměrně rozvinutého, svobodného prostoru. Dle mnohých odborníků se má v budocnosti podoba kyberprostoru změnit – ve jménu regulace „virtuální kriminality“ – má padnout jak dosavadní relativní anonymita uživatelů kyberprostoru, absolutní svoboda projevu (i ve smyslu negativním), atd.

Základní autoři a koncepty kyberpunku

Pojem kyberkultura je těžko přesně vymezitelný, odkazuje však na kulturní a sociální hnutí, spojené s využíváním informačních a komunikačních technologií. Je to termín, který je užíván volně, obecně však odkazuje na virtuální komunity, „kybertémata“, jako např. kybernetika, kyborgizace lidského těla, transhumanismus, kyberpunk, atd.

Jakub Macek – Český autor, teoretik kyberkultury, který pojmenoval několik základních konceptů kyberkultury.

Utopické koncepty kyberkultury Nejstarší koncept 80. a počátku 90. let 19. století, ze kterého vycházejí ostatní koncepce. Označuje rodící se subkulturu hackerů, zahájení přerodu společnosti. Je zde silná orientace na utopistickou budoucnost. Nevlivnější optimistickou vizi kyberkultury představil Pierre Lévy – autor konceptu virtuality a virtualizace, apologet nových médií – ve své knize Kyberkultura. Lévy optimisticky vzhlíží k Internetu, jakožto nástroje odstranění mocenské totality, posílené lidství, vrchol osvícenského projektu svobodného lidství. Douglas Rushkoff – idealistická vize umělců, programátorů, a obecně lidí spolupracujících v kyberprostoru na růstu společnosti

informační koncepty kyberkultury

Informační koncept vymezuje kyberkulturu jako rodící se fenomén, soubor kulturních praxí nakládajících s novou formou informace, ale oproštěn od utopistických přídechů předešlého konceptu. Vytváří se subjektivní kulturní rovina nakládání s technologií a digitalizovanou informací, rozhraní mezi kulturou a technologií, znovuzapojující osobitost, imaginaci, personalitu. Právě tato kulturní rovina informace nesené a distribuované počítačem je kyberkultura. Mezi zástupce patří Moorová, Manovich.

Antropologické koncepty kyberkultury

Kyberkultura jakožto nová kulturní konstrukce je výzva antropologii. A. Escobar, zástupce kyberkulturní antropologie, vychází z předpokladu, že každá technologie představuje kulturní konstrukt, jakožto spolutvůrce podoby světa, zároveň pak dává vzniknout novým formám kulturních situací. Formuje se technospolečenství, v oblasti biotechnologií biospolečenství, a další kulturní rámce, tvořící dohromady režim kyberkultury. Stejně jako u Lévyho jde o vědomí změny, očekávání ustanovení nového řádu. Zástupcem kyberkulturní antropologie je David Hakken, který zaujímal spíše skeptický postoj, vyplývající z potřeby analýzy kořenů onoho vzrušení kyberprostorem.

Epistemologické koncepty kyberkultury

Lev Manovich vnímá kyberkulturuní studia jako studium společenských a síťových fenoménů s novými médii spjatých. Lister a spol. chápe kyberkulturu jednak jako soubor kulturních praxí, kódů a narací, jednak jako souhrn přístupů, teoretických analýz a populárních diskurzů komplexu kultury spjaté a ovlivněné technologií Kyberkultura je sebereflexivní, inspirovaná vlastními naracemi, teoretická reflexe není zcela oddělitelná – naopak z kyberkultury vzrůstá a zpětně ji proměňuje.

Raná a současná kyberkultura

Jde o dva odlišné fenomény s nejistou historickou hranicí. Osou zlomu tvoří vztah kyberkultury jako souboru subkultur většinové společnosti, její vztah k mainstreamu kulturnímu i akademickému. Od vzniku v 60. let až do konce 80. let se kyberkultura manifestně vymezuje, zhruba od konce 80. let – 1. poloviny 90. let se stává pevnou součástí onoho mainstreamu. Raná kyberkultura vzniká s prvními uživateli, podrobujícími technologii umělecké i vědecké reflexi, obohacovali ji o nové kontexty a nesli její slávu. Kyberkultura je projekt, vizí zasvěcených. S rozšiřováním technologie, která je s kyberkulturou těsně spjatá, do společnosti se pak stala kyberkultura všudypřítomnou, stala se součástí kulturní praxe, kulturních diskurzů vycházejících z předchozí fáze.

Vývoj studií kyberkultury v 90. letech?

Počátek 90. let se nese ve znamení politizace a následného zákonodárného ukotvení způsobu využívání počítače a počítačových sítí. Zároveň většina dosavadních subkultur, které doposud utvářely kyberkulturu, zaniká nebo splývá s mainstreemem. Hardware se takřka plně standardizuje po vzoru IBM většinu trhu ovládají velké společnosti jako Microsoft a Apple. Dochází k masovému šíření PC do celého světa a s tímto rozšířením přichází i vývoj uživatelského grafického rozhraní osobních počítačů. Obrovský význam pro nově se rodící etapu kyberkultury má nástup World wide webu. Počítačoví hackeři již několik let monitorovaní FBI jsou považovaní za zločince a jsou na ně pořádány hromadné zátahy po celých Spojených státech. První takovou akcí, při níž bylo zatčeno na desítky crackerů a jejich přátel, byla tajná akce Sundevil v roce 1990. Oproti tomu ovšem americká vláda v první polovině 90. let vynakládá nemalé částky na projekt Národní informační infrastruktury, jejímž cílem je masové šíření demokracie po světě prostřednictvím internetu.

Podle některých hlasů kyberpunk na počátku dekády umírá, protože je přijmut mainstreemovou kulturou. Dokladem toho jsou i některé pozdější megafilmy jako Matrix. Ne všichni jeho zastánci jsou však toho názoru. Mnozí mluvčí kyberpunku (tzv. digitální avantgardase sdružují okolo časopisu Mondo 2000 (1989). Tento měsíčník byl jakýmsi předvojem magazínu Wired (1993), který nejvýrazněji přispěl k zanesení kyberkultury do populární kultury. Jeho přispěvateli byli technooptimisté jako Timothy Leary, Nicholas Negroponte či Howard Rheingold. Jejich nekritický přístup byl zpochybněn až esejí Kalifornská ideologie, jejímiž autory byl Richard Barbrook a Andrew Cameron. Postavili se v ní za zkoumání i negativních dopadů kybernetiky a virtuálního prostředí na počítačové uživatele a za kritickou reflexi nových médií a vyčetli Wired to, že pomíjí vznik digerati – digitální elity, která má do proklamovaných ideálů demokracie velmi daleko. Tato esej přinesla obrat k technorealistickým tezím. Internet přinesl řadu otázek, s nimiž se kyberkulturální výzkum pokouší vyrovnat. Jedná se zejména o otázky tělesnosti ve virtuálním prostředí, ztráty identity v kyberprostoru a o reflexi proměny společnosti vlivem počítačových technologií.

Proměny představy kyberprostoru

Od romantické představy kyberprostoru jakožto ideálního prostoru překonávajícího sociální, místní, i časové bariéry, přes realistické uvědomění si možností realizace (samozřejmě s nutnou .com bubble fází) k nynější integraci kyberprostoru do našeho prostoru. Jaká je současná podoba kyberprostoru? Kyberprostor je v dnešní době svobodný, virtuální prostor s potencionální širokou bází vědomostí, služeb, identit a možností. Současné tendence poukazují na unikátnost aktuálního stavu kyberprostoru jako technicky poměrně rozvinutého, svobodného prostoru. Dle mnohých odborníků se má v budocnosti podoba kyberprostoru změnit – ve jménu regulace „virtuální kriminality“ – má padnout jak dosavadní relativní anonymita uživatelů kyberprostoru, absolutní svoboda projevu (i ve smyslu negativním), atd. Jaké nové metafory kybeprostoru se dnes objevují?

Anotovaná bibliografie

Demonstrace