Personalismus

Personalismus

• Personalismus je filozofický směr orientovaný nábožensky.
• Hlásá, že osobnost jednotlivce je nejvyšší hodnotou ve světě a osobní bůh nejvyšší hodnotou vůbec.
• Personalismus je protověda pro všechny vědy studující člověka (tedy i psychologii - zdůrazňuje jedinečný význam každé lidské osoby a zároveň jejích vztahů ve společnosti.
• Vychází z humanismu (zejména křesťanského) a staví se jak proti individualismu, tak proti různým podobám kolektivismu a totalitarismu.

William Stern (1871-1938)

• patří k zakladatelům soudní psychologie, psychologie dítěte, diferenciální psychologie a psychodiagnostiky. V Německu byl jedním z prvních představitelů psychologie osobnosti.
• Pro psychologii shledává základní pojem osoby
• Osoba = taková existence, která přes mnohost svých částí tvoří reálnou, svéráznou jednotu, jež má svou vlastní hodnotu a provádí přes mnohost dílčích funkcí jednotnou a cílesměrnou samostatnou činnost.
• Hlavní znaky osoby: celistvost, účelovost a svérázná individuálnost. Především znak svérázné individuálnosti konfrontuje východiska impersonalismu, směru, který tvrdí, že osoba není samostatnou kategorií, nýbrž určitý jeden druh věci. U Sterna je osoba primární.
• Celistvost funkcí osoby znamená Sternovi účelnost = sebezáchova.
• Sebezáchova znamená: 1. zachování bytí osoby, 2. zachování jejího obsahu životného, 3. přizpůsobování prostředí, aby osobě vyhovovalo.
• Není-li ji dosaženo dokonale v žádném směru, živá bytost umírá. Zachování bytí a přizpůsobování prostředí jsou všeobecné znaky organismu.
• Stern také založil diferenciální psychologii. V této souvislosti se zabývá pojmem dispozice = samostatné účelové principy osobnosti (entelechie) - jsou to možnosti, které mohou být aktualizovány v určitých mezích.
• Každá dispozice je zároveň tendencí' (udává směr) a potencí(schopností).
• Rozlišuje pak dispozice směrové, resp. dispozice k něčemu (přítomný stav směřující k složitějšímu stavu pozdějšímu) a dispozice výzbrojové, což jsou vlastně schopnosti (prostředek k dosažení toho, k čemu máme sklon).
• Stern přijímá Windelbandovo rozlišení věd na nomothetické (=hledající obecné zákony) a idiografické (=popisující to, co je individuální, singulární, jedinečné).
• Široce se též zabývá definicí inteligence: „obecná schopnost zaměřit myšlení vědomě na nové požadavky, všeobecná duševní schopnost přizpůsobování se k novým úkolům a podmínkám života.“
• Sternovo pojetí inteligence nemá dnes větší význam, ale daleko více se uplatnil Sternem zavedený pojem inteligenčního kvocientu: IQ = mentální věk / kalendářní věk * 100.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.