Logika: Porovnání verzí

Řádek 7: Řádek 7:
 
== Vývoj logiky ==
 
== Vývoj logiky ==
  
−
Původně byla součástí filozofie, studující obecně platící zákonitosti myšlení, v současnosti je považována za samostatnou disciplínu (logika klasická). Teoretické základy logiky (logika antická) byly položeny
+
Původně byla součástí filozofie, studující obecně platící zákonitosti myšlení, v současnosti je považována za samostatnou disciplínu (logika klasická). Teoretické základy logiky (logika antická) byly položeny:
  
−
* a) Aristotelem (formalizovaný systém, princip sporu, princip vyloučení třetího, učení o sylogismu)
+
* Aristotelem (formalizovaný systém, princip sporu, princip vyloučení třetího, učení o sylogismu)
−
* b) Eukleidem (odlišení axiómů od teorémů, první axiomatický systém)
+
* Eukleidem (odlišení axiómů od teorémů, první axiomatický systém)
−
* c) Stoiky (výroková logika)
+
* Stoiky (výroková logika)
  
 
a byly rozpracovány ve středověku metodou Scholastiky.  
 
a byly rozpracovány ve středověku metodou Scholastiky.  
  
−
Filozoficky středověká logika byla ovlivněna sporem o povahu univerzálií a ve svých aplikacích byla spjata s teologií. Na základě středověké logiky byla v 17. století vyvinuta tzv. logika tradiční. F. Bacon položil na počátku novověku základy induktivní logiky (viz též indukce). V následné Leibnizově reformě logiky jsou anticipovány problémy logické syntaxe - logiky matematické a byla vyslovena myšlenka kalkulu. První kroky k uskutečnění Leibnizových myšlenek byly v díle B. Bolzana a G. Boolea, další rozvoj je spjat zejména s J. G. Fregen, D. Hilbertem, B. Russelem, A. N. Whiteheaden, K. Gödelem, A. Tarskim, J. Lukasiwiczem a dalšími. Zejména pod dojmem výsledků moderních věd (kvantová fyzika), byl probuzen intenzivnější zájem i o logiky staročínské a staroindické, které byly často stavěny na základech odlišných od evropské aristotelské logiky (preferují oproti pojmu kauzality pojem synchronicity, nepracují s principem sporu a vyloučení třetího).  
+
Filozoficky středověká logika byla ovlivněna sporem o povahu univerzálií a ve svých aplikacích byla spjata s teologií.  
 +
 
 +
Na základě středověké logiky byla v 17. století vyvinuta tzv. logika tradiční. F. Bacon položil na počátku novověku základy induktivní logiky (viz též indukce). V následné Leibnizově reformě logiky jsou anticipovány problémy logické syntaxe - logiky matematické a byla vyslovena myšlenka kalkulu. První kroky k uskutečnění Leibnizových myšlenek byly v díle B. Bolzana a G. Boolea, další rozvoj je spjat zejména s J. G. Fregen, D. Hilbertem, B. Russelem, A. N. Whiteheaden, K. Gödelem, A. Tarskim, J. Lukasiwiczem a dalšími.  
 +
 
 +
Zejména pod dojmem výsledků moderních věd (kvantová fyzika), byl probuzen intenzivnější zájem i o logiky staročínské a staroindické, které byly často stavěny na základech odlišných od evropské aristotelské logiky (preferují oproti pojmu kauzality pojem synchronicity, nepracují s principem sporu a vyloučení třetího).  
  
 
== Směry logiky ==
 
== Směry logiky ==
  
−
1. Neformální logika studuje problematiku správné argumentace v přirozeném jazyce.
+
* Neformální logika studuje problematiku správné argumentace v přirozeném jazyce.
−
2. Formální logika definuje a studuje abstraktní odvozovací pravidla (tj. „formy úsudků“), jejichž platnost nezávisí na významu pojmů, které v nich vystupují.  
+
* Formální logika definuje a studuje abstraktní odvozovací pravidla (tj. „formy úsudků“), jejichž platnost nezávisí na významu pojmů, které v nich vystupují.  
−
3. Pojmem matematická logika se obvykle myslí dvě různé oblasti výzkumu:  
+
* Pojmem matematická logika se obvykle myslí dvě různé oblasti výzkumu:  
−
a) aplikace poznatků z oblasti formální logiky na matematiku (např. snaha „vnořit“ matematiku do logiky ve formě konečného systémů axiomů a odvozovacích pravidel);
+
* a) aplikace poznatků z oblasti formální logiky na matematiku (např. snaha „vnořit“ matematiku do logiky ve formě konečného systémů axiomů a odvozovacích pravidel);
−
b) aplikace matematických struktur a technik ve formální logice (např. teorie modelů, teorie důkazů, apod.)
+
* b) aplikace matematických struktur a technik ve formální logice (např. teorie modelů, teorie důkazů, apod.)
  
 
== Významní logikové ==
 
== Významní logikové ==
  
−
Aristoteles
+
* [[Aristoteles|Aristoteles]]
−
William Occam
+
* William Occam
−
Gottfried Wilhelm Leibniz
+
* [[Gottfried Wilhelm Leibniz]]
−
Bernard Bolzano
+
* Bernard Bolzano
−
George Boole
+
* [[George Boole|George Boole]]
−
Charles Peirce
+
* Charles Peirce
−
Georg Cantor
+
* Georg Cantor
−
Gottlob Frege
+
* [[Gottlob Frege|Gottlob Frege]]
−
Giuseppe Peano
+
* Giuseppe Peano
−
David Hilbert
+
* David Hilbert
−
Bertrand Russell
+
* Bertrand Russell
−
Henry Sheffer
+
* Henry Sheffer
−
Emil Post
+
* Emil Post
−
Arend Heyting
+
* Arend Heyting
−
Alfred Tarski
+
* [[Alfred Tarski]]
−
Alonzo Church
+
* Alonzo Church
−
Kurt Gödel
+
* Kurt Gödel
−
J. Barkley Rosser
+
* J. Barkley Rosser
−
Stephen Kleene
+
* Stephen Kleene
−
Alan Turing
+
* [[Alan Turing|Alan Turing]]
 +
 
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Matematická logika. Teaching: Antonín Kučera [online]. MUNI, 2016 [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/usr/kucera/teaching/logic/log.pdf
 +
* NYTROVÁ, Olga a Marcela PIKÁLKOVÁ. Etika a logika v komunikaci. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007. ISBN 978-80-86723-45-7.
 +
 
 +
=== Externí odkazy ===
 +
 
 +
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Logika Wikipedia: Logika ]
 +
* [http://www.fi.muni.cz/usr/kucera/teaching.html Teaching: Antonín Kučera]
 +
 
 +
=== Související články ===
 +
 
 +
* [[Portál:Logika|Logika]]
 +
 
 +
=== Klíčová slova ===
 +
 
 +
Pravdivost, Nutná pravda, Logika, Historie logiky, Vývoj Logiky, Přední logikové
 +
 
 +
[[Kategorie:Logika]]

Verze z 13. 11. 2016, 22:40

Logika (z řeckého λoγoς) zkoumá způsob vyvozování závěrů a způsob předpokladů. V běžné řeči se ,,logikou‘‘ označuje myšlenková cesta, která vedla k daným závěrům.

Logika je účinným nástrojem mnoha vědních disciplín i každodenní mezilidské komunikace.

Logika je jednou z věd, jejichž cílem není předkládat člověku co si má myslet, ale spíše kultivovat jeho myšlení, poskytovat nástroje k zodpovězení otázky, jak můžeme myslet, aby byl v souladu se svými zájmy, potřebami a svým svědomím a aby dosahoval svých „komunikačních“ cílů.

Vývoj logiky

Původně byla součástí filozofie, studující obecně platící zákonitosti myšlení, v současnosti je považována za samostatnou disciplínu (logika klasická). Teoretické základy logiky (logika antická) byly položeny:

  • Aristotelem (formalizovaný systém, princip sporu, princip vyloučení třetího, učení o sylogismu)
  • Eukleidem (odlišení axiómů od teorémů, první axiomatický systém)
  • Stoiky (výroková logika)

a byly rozpracovány ve středověku metodou Scholastiky.

Filozoficky středověká logika byla ovlivněna sporem o povahu univerzálií a ve svých aplikacích byla spjata s teologií.

Na základě středověké logiky byla v 17. století vyvinuta tzv. logika tradiční. F. Bacon položil na počátku novověku základy induktivní logiky (viz též indukce). V následné Leibnizově reformě logiky jsou anticipovány problémy logické syntaxe - logiky matematické a byla vyslovena myšlenka kalkulu. První kroky k uskutečnění Leibnizových myšlenek byly v díle B. Bolzana a G. Boolea, další rozvoj je spjat zejména s J. G. Fregen, D. Hilbertem, B. Russelem, A. N. Whiteheaden, K. Gödelem, A. Tarskim, J. Lukasiwiczem a dalšími.

Zejména pod dojmem výsledků moderních věd (kvantová fyzika), byl probuzen intenzivnější zájem i o logiky staročínské a staroindické, které byly často stavěny na základech odlišných od evropské aristotelské logiky (preferují oproti pojmu kauzality pojem synchronicity, nepracují s principem sporu a vyloučení třetího).

Směry logiky

  • Neformální logika studuje problematiku správné argumentace v přirozeném jazyce.
  • Formální logika definuje a studuje abstraktní odvozovací pravidla (tj. „formy úsudků“), jejichž platnost nezávisí na významu pojmů, které v nich vystupují.
  • Pojmem matematická logika se obvykle myslí dvě různé oblasti výzkumu:
  • a) aplikace poznatků z oblasti formální logiky na matematiku (např. snaha „vnořit“ matematiku do logiky ve formě konečného systémů axiomů a odvozovacích pravidel);
  • b) aplikace matematických struktur a technik ve formální logice (např. teorie modelů, teorie důkazů, apod.)

Významní logikové


Odkazy

Reference


Použitá literatura

  • Matematická logika. Teaching: Antonín Kučera [online]. MUNI, 2016 [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/usr/kucera/teaching/logic/log.pdf
  • NYTROVÁ, Olga a Marcela PIKÁLKOVÁ. Etika a logika v komunikaci. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2007. ISBN 978-80-86723-45-7.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Pravdivost, Nutná pravda, Logika, Historie logiky, Vývoj Logiky, Přední logikové

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Logika&oldid=39333“