Public relations: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | Stručně lze PR shrnout jako '''vztah s veřejností''' (Osvaldová, 2002, s. 146), nejlépe asi shrnul PR v definici Rex Harlow (Kopecký, 2013, s. 22). PR jsou staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA. Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista Walter Lippmann (1891-1974), Edward Bernays (1891-1995) a novinář Ivy Lee (1877-1934)(Ftorek, 2009, s. 22-23), ten byl přesvědčen, „''že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem''“ (Svoboda, 2006, s. 218). V Evropě jsou PR považovány za součást [[Sociologie|sociologie]] a [[Politologie|politologie]]. PR lze rozdělit do těchto '''kategorií''' (Stuchlík a Čichovský, 2011, s. 92): | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | Stručně lze PR shrnout jako '''vztah s veřejností''' (Osvaldová, 2002, s. 146), nejlépe asi shrnul PR v definici Rex Harlow (Kopecký, 2013, s. 22). PR jsou staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA. Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista Walter Lippmann (1891-1974), Edward Bernays (1891-1995) a novinář Ivy Lee (1877-1934) | ||
* media press relations | * media press relations | ||
* corporate publishing (identity) | * corporate publishing (identity) | ||
Řádek 31: | Řádek 19: | ||
=== <big>Online PR</big> === | === <big>Online PR</big> === | ||
Technologický rozvoj znamenal kromě posílení [[globalizace]] také větší kvantum informací.<ref>Více viz. SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8. S.194-196.</ref><sup>11</sup> Díky '''[[internet|internetu]]''' a '''[[sociální sítě|sociálním sítím]]''' jsou online PR přesněji cílena na '''specifické skupiny internetové veřejnosti'''.<sup>12</sup> Jsou součástí řídících činností korporací, politických (public affaires) i vládních institucí (government relations), mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy). Součástí public affaires je i tolik kritizovaný lobbing. S tím souvisí i naprostá svoboda vyjadřování, a PR tak přestávají být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex. | Technologický rozvoj znamenal kromě posílení [[globalizace]] také větší kvantum informací.<ref>Více viz. SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8. S.194-196.</ref><sup>11</sup> Díky '''[[internet|internetu]]''' a '''[[sociální sítě|sociálním sítím]]''' jsou online PR přesněji cílena na '''specifické skupiny internetové veřejnosti'''.<sup>12</sup> Jsou součástí řídících činností korporací, politických (public affaires) i vládních institucí (government relations), mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy). Součástí public affaires je i tolik kritizovaný lobbing. S tím souvisí i naprostá svoboda vyjadřování, a PR tak přestávají být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex. | ||
+ | |||
+ | |||
+ | {| class="wikitable" | ||
+ | |- | ||
+ | | '''Klíčová slova''' || komunikace, veřejné mínění, image | ||
+ | |- | ||
+ | | '''Synonyma''' || vztah s veřejností | ||
+ | |- | ||
+ | | '''Nadřazené pojmy''' || komunikace, řízení | ||
+ | |- | ||
+ | | '''Podřazené pojmy''' || press relations, media relations, online PR | ||
+ | |} | ||
Verze z 10. 6. 2014, 22:11
Stručně lze PR shrnout jako vztah s veřejností (Osvaldová, 2002, s. 146), nejlépe asi shrnul PR v definici Rex Harlow (Kopecký, 2013, s. 22). PR jsou staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA. Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista Walter Lippmann (1891-1974), Edward Bernays (1891-1995) a novinář Ivy Lee (1877-1934)(Ftorek, 2009, s. 22-23), ten byl přesvědčen, „že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem“ (Svoboda, 2006, s. 218). V Evropě jsou PR považovány za součást sociologie a politologie. PR lze rozdělit do těchto kategorií (Stuchlík a Čichovský, 2011, s. 92):
- media press relations
- corporate publishing (identity)
- politické lobby
- management řízení a eventy
- řízení značky
Obsah
Rozsah PR
PR jsou aktivitou zaměřenou vně instituce, a jejich součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti. PR staví na veřejném mínění, corporate identity a image, vždy usilují o pozitivní přijetí subjektu veřejností, a k tomu potřebují právě dlouhodobější koncepci corporate identity (Svoboda, 2006, s. 14-16).
PR lze zařadit mezi společenské vědy i umění. Mají poměrně komplexní záběr od analýz sklonů specifických skupin veřejnosti, přes předpokládaný budoucí vývoj těchto trendů až ke konkrétnímu uskutečnění plánů prospívajících jak organizacím, tak veřejnosti, a ovlivňují svými dopady politiku, ekonomiku i kulturu. Jde jednak o přísně vědeckou disciplínu, ale žádoucí je i volnější až kreativní pojetí, jenž je více uměním než vědou. PR je dialog odesílatele – organizátora a adresáta – skupiny veřejnosti, během procesu se mění chování organizátora i cílové skupiny, účelem je nastolit vzájemně prospěšné vztahy mezi oběma činiteli procesu.
PR usiluje o ovlivnění mínění, a proto lze vztahy s médii – media relations označit za jednu z klíčových disciplín.[1]7 PR nelze pokládat jen za marketing, reklamu, propagandu, press relations, publicistiku či komunikaci, ačkoli tyto procesy jsou v PR buď do jisté míry zastoupené, nebo je PR jejich součástí. PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře.
Historie PR
Poprvé opravdu PR použil prezident USA Thomas Jefferson 27.října 1807 ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.[2]8 Jako příklady využití PR v praxi lze uvést Henryho Forda – koncept positioningu, Tomáše Baťu – interní vnitropodniková komunikace a human relations, F. D. Roosevelta – PR v programu New Deal.[3]9 Poválečný ekonomický rozvoj, technologický pokrok, transformace v masmédiích, globalizace a demografické změny vyvolaly zvýšenou potřebu řešení různých krizových situací a hledání shody, a PR se tak integrovaly do všech oblastí života.[4]10
Online PR
Technologický rozvoj znamenal kromě posílení globalizace také větší kvantum informací.[5]11 Díky internetu a sociálním sítím jsou online PR přesněji cílena na specifické skupiny internetové veřejnosti.12 Jsou součástí řídících činností korporací, politických (public affaires) i vládních institucí (government relations), mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy). Součástí public affaires je i tolik kritizovaný lobbing. S tím souvisí i naprostá svoboda vyjadřování, a PR tak přestávají být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex.
Klíčová slova | komunikace, veřejné mínění, image |
Synonyma | vztah s veřejností |
Nadřazené pojmy | komunikace, řízení |
Podřazené pojmy | press relations, media relations, online PR |
Zdroje
Poznámky v textu
1 Podrobněji viz. OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistika. 2. dopl.vyd. Praha: Libri, 2002, 240 s. ISBN 80-727-7108-6. S. 146.
2 Celá definice viz. KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8. S. 22.
3 Více viz. FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6. S. 22-23.
4 SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8. S. 218.
5 Podrobněji viz. STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9. S. 92.
6 Více viz. SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8. S. 14-16.
7 Více viz. FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6. S. 118-120.
8 KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8. S. 43.
9 Podrobněji viz. tamtéž. S. 58-61.
10 Více viz. tamtéž. S. 72-76.
11 Více viz. SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8. S.194-196.
12 Podrobněji viz. PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8. S.107-115 a 120-126.
Seznam použité literatury
- FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.
- KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.
- KŘEČEK, Jan. Politická komunikace: od res publica po public relations. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 169 s. Politologie (Grada). ISBN 978-80-247-3536-8.
- L'ETANG, Jacquie. Public relations: základní teorie, praxe, kritické přístupy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 338 s. ISBN 978-80-7367-596-7.
- OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistika. 2. dopl.vyd. Praha: Libri, 2002, 240 s. ISBN 80-727-7108-6.
- PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.
- STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.
- SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.