Digitalizace

Digitalizace je jednou z technologií reformátování dokumentů (tj. převod obsahu dokumentu na jiný nosič, médium). Při digitalizaci dochází k převodu analogových dokumentů (obrázky, text, audio, video) do digitální podoby. (TDKIV). Trendem posledních let je převod i 3D dokumentů do digitální podoby (například digitalizace glóbů v Mapové sbírce PřFuk viz http://mapovasbirka.cz/) Další technologií pro reformátování dokumentů je například mikrofilmování.

Důvody digitalizace

Paměťové instituce uchovávají velké množství starých, vzácných převážně papírových dokumentů. Tyto dokumenty přirozeně fyzicky degradují a hrozí riziko ztráty informací v nich obsažených. Proto tyto instituce dokumenty reformátují. Jednou z hlavních motivací digitalizace byla tedy ochrana analogových dokumentů. Digitální kopie snižují četnost manipulací s originálním dokumentem a zároveň má digitalizace zajistit uchování obsahu dokumentu pro další generace.

Dalším důvodem digitalizačních aktivit je zpřístupnění. Digitalizace pro zpřístupnění dle Hutaře (disertace) v posledních letech převažuje.

Výhody digitalizace a digitálních dokumentů

Digitalizace umožňuje zpřístupnit jinak těžko dostupné dokumenty (vzácné, křehké, vzdálené).Digitální dokumenty jsou zpravidla přístupné odkudkoliv, kdykoliv (24/7) a může je najednou studovat více uživatelů. Digitalizace dokumentu může navíc přinést nové informace, které původní analogový nosič neukázal. Například úprava kontrastu, rozlišení digitalizované fotografie může zlepšit čitelnost nápisů, viditelnost pozadí apod. (Starting digitization)

Nevýhody

Digitalizace je poměrně drahá a časově náročná, prestože se v počátcích digitalizačních aktivit považovala za levnější než správa fyzického fondu (např. whole digital library handbook). Digitální dokumenty se vlivem zastarávání hardware a software stávají také předmětem ochrany, která je komplikovanější. (Hutař). Dle Cubra (s. 33) dokonce Britská knihovna (The British Library) přestala považovat digitalizaci za způsob ochrany analogových dokumentů. Více viz ochrana digitálních dokumentů .

Uložení digitálních dat

Dnes běžná kombinace offline uložení (pro archivaci) a online uložení (pro zpřístupnění). Digitální objekty se ukládají na:

• optické disky-např. digitální archiv optických disků CD-R Národní knihovny ČR
• magnetické pásky-např. robotická magnetopásková knihovna Národní knihovny ČR
• harddisky

Digitalizace v České republice

Od konce 40. let 20. stol se v Národní knihovně začíná používat technologie mikrofilmování pro ochranné reformátování. http://wwwold.nkp.cz/pages/page.php3?page=weba_reform.htm V 90. letech je mikrofilmování doplněno technologií digitalizace v tzv. hybridní metodu reformátování. Dnes je hlavní metodou reformátování digitalizace.(Marek) První digitalizační projekty se u nás objevily v 90. letech 20. století ve velkých centrálních knihovnách. Pro menší instituce byla digitalizace příliš drahá. Nejdříve se digitalizovaly cenné, vzácné a ohrožené dokumenty. K popisu dokumentů se použivaly proprietární metadatové standardy. Po roce 2000 měl technický a technologický pokrok za následek zvýšení kvality a kvantity digitalizace. Technologie digitalizace a ukládání dokumentů se staly dostupnějšími a počet digitalizujících institucí, nejen knihoven, se zvýšil, přestože financování knihoven se dramaticky snížilo. Evropské dotace a zvláště Norské fondy udržely digitalizační aktivity a umožnily několika větším institucím vybudování digitalizačních pracovišť (například Knihovna Akademie věd) a podpořily několik digitalizačních projektů (např. projekt HISPRA v Městské knihovně Praha). V tomto období došlo ke vzniku několika významných projektů. Jedná se o volně přístupný (open source) systém pro správu digitálních dat a digitální knihovnu Kramerius, jenž dnes čítá okolo 8 milionů naskenovaných stran; Manuscriptorium, digitální knihovna zpřístupňující rukopisy, inkunábule, staré tisky a historické mapy a Webarchiv, jehož hlavním úkolem je archivace a ochrana významnějších českých stránek (z domény .cz) a umožní tak uživatelům jednou přístup i k dávno zaniklým stránkám a cenným obsahům. Po roce 2005 se začiná intenzivněji řešit dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. K popisu digitálních dokumentů se začínají používat mezinárodní metadatové standardy.