IP adresa

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Prosím dodržte lhůtu čtyř dnů od doby, kdy byla tato zpráva vložena (přesné datum vyhledejte v historii). Poté neváhejte šablonu odstranit.

IP adresa slouží jako primární identifikátor každého počítače, který je připojen v počítačové síti.

Charakteristika

Zkratka IP znamená Internet Protocol, což je protokol, pomocí kterého spolu komunikují všechna zařízení v Internetu. IP adresa je jednoznačná identifikace konkrétního zařízení (typicky počítače) v prostředí Internetu. Veškerá data (ve formě paketů), která jsou z/na dané zařízení počítačovou sítí posílána, obsahují adresu odesilatele i příjemce právě jako IP adresy.

V současné době je nejrozšířenější IPv4, která používá 32bitové IP adresy, které jsou zapisovány dekadicky po jednotlivých oktetech (tj. po osmicích bitů), například 192.168.0.2. Z důvodu nedostatku adres je IPv4 postupně nahrazován protokolem IPv6, který používá 128bitové IP adresy zapsané hexadecimálně, například 2001:db8:0:1234:0:567:8:1.

Protokol IPv4

Internet Protocol version 4 (IPv4) je v informatice čtvrtá revize IP a zároveň jeho první verze, která se masivně rozšířila. IPv4 je datově orientovaný protokol, který je používán v sítích s přepojováním paketů. Slouží k vytvoření komunikačního rámce na internetu, v sítích, které využívají přepojování paketů. Data ovšem transportuje bez záruk, tedy nevylučuje například duplicity nebo správné odeslání všech dat na místo určení. O to se stará nadřazená vrstva, protokol TCP. Bloky adres IPV4 byly vyčerpány již roku 2011, kdy došlo k jejich finálnímu přerozdělení na konferenci v americkém Miami.

Adresa se v IPv4 dělí na tři základní části:

• číslo sítě
• číslo podsítě
• číslo síťového rozhraní

Tyto tři části umožňují, aby bylo snadné určit umístění IP adresy na světě. Jedná se o obdobu poštovní adresy (stát, ulice, jméno adresáta). Hranici mezi adresou síťového rozhraní a počítače určuje maska sítě, která v binárním tvaru obsahuje jedničky tam, kde se v adrese nachází číslo sítě a podsítě, a nuly tam, kde je číslo síťového rozhraní (počítače).

Protokol IPv6

Trvalejším řešením problémů s nedostatkem adres by měla být nová verze protokolu, označovaná IPv6. Přináší především velké rozšíření adresního prostoru (jeden z hlavních důvodů jeho vzniku), což znamená, že v podstatě každé síťové zařízení může mít svoji unikátní IPv6 adresu, která je jednoznačně identifikovatelná v rámci celosvětové sítě Internet. Dále reaguje na vzrůstající přenosové rychlosti a moderní komunikační technologie, kterým protokol IPv4 již ne zcela vyhovuje.

Při návrhu protokolu IPv6 byly stanoveny cíle:

• dostatečně bohatý adresní prostor – pokud možno by již nikdy neměla nastat nouze o adresy
• design odpovídající vysokorychlostním sítím
• bezpečnostní mechanismy přímo v IP
• podpora mobilních zařízení
• automatický konfigurace
• kooperace s IPv4 a co nejhladší přechod ze stávajícího protokolu na nový

IPv6 adresy rozdělujeme na tyto skupiny:

• Individuální (unicast)označují jedno rozhraní připojeného počítače či zařízení
• Skupinové (multicast) představují adresu skupiny síťových rozhraní. Paket se skupinovou cílovou adresou bude dopraven všem členům skupiny. Tyto adresy se používají nejčastěji pro šíření zvukového či obrazového signálu, videokonference a podobně.
• Výběrové (anycast) také označují skupinu síťových rozhraní, ale datagram bude dopraven jen na jedno z nich (zpravidla to nejbližší). Výběrové adresy umožňují například realizovat některé speciální služby - klient odešle datagram s obecnou adresou a některý z dostupných serverů se jej ujme.

Vyjadřování IP adresy v číselných soustavách:

• Dvojková (binární) – pracuje s dvěma číslicemi 0 a 1
• Šestnáctková (hexadecimální) – pracuje s šestnácti znaky (0,1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,A,B,C,D,E,F)
• Desítková (dekadická) – pracuje s čtyřmi osmicifernými dvojkovými čísly (např: 195.113.132.25)

Dělení IP adres podle skupin

• Veřejné – jde o adresu, kterou mají poskytovatelé veřejných serverů (www.seznam.cz) a některé počítačové zařízení. Je unikátní a lze použít jen jednou. Přístupy zvenčí nejsou blokovány, ale mohou trpět hackerskými útoky.
• Neveřejné – nelze s nimi zakládat veřejné servery, ale normálně fungují v síti internetu. Jsou schované za veřejnými IP adresami.
• Dynamické – speciálně přidělené IP adresy, které se právě nepoužívají a jsou náhodně přidělovány. Při každém novém přístupu do sítě se náhodně přidělí nová.
• Statické – jedna pevná IP adresa, nijak se nemění
• Privátní – skupina adres, které se nepoužívají na veřejné síti. Jsou skryté za směrovačem (router)

Domain Name Server (DNS)

Jelikož by pro běžné uživatele počítačových sítí bylo velice obtížné pamatovat si číselné adresy, existuje systém specializovaných počítačů, které převádějí zapamatovatelná doménová jména na IP adresy a opačně. Tomuto systému se říká DNS (Domain Name System).

Obdobným způsobem jako telefonní seznam funguje systém DNS (Domain Name System) pro IP adresy. Umožňuje přiřadit k číselné IP adrese určité symbolické jméno, tzv. doménové jméno, které si uživatelé snadno zapamatují a dokážou jej i intuitivně napsat např. do webového prohlížeče (vím, že česká firma se jmenuje XY, do vyhledávače zadám www.XY.cz). Prohlížeč se podobně jako telefon podívá do "seznamu", najde správný záznam a automaticky se připojí na IP adresu, odpovídající doménovému jménu a stránku uživateli zobrazí.

DNS je celosvětová databáze internetových domén a subdomén. Každá doména má svojí unikátní IP adresu. Pro usnadnění existují DNS servery. Jedna IP adresa je spojena s jedním nebo několika doménovými jmény. Do kolonky pro vyplnění IP adresy stačí napsat správný název. Čísla jsou převedena na text. Například 77.75.72.3. -> www.seznam.cz.

Servery DNS jsou organizovány hierarchicky, stejně jako jsou hierarchicky tvořeny názvy domén.

Ukázky některých domén:

• Státní domény

.cz – doména pro Českou republiku
.de – doména pro Německo
.uk – doména pro Velkou Británii

• Generické domény

.gov – doména pro státní správu USA
.mil – doména pro armádu USA
.edu – doména pro vysokoškolské instituce USA
.net – v době svého vzniku určena pro síťově zaměřené organizace, dnes náhražka .com
.org – doména pro nevládní organizace, registrace není nijak omezena
.com – typická doména pro komerční organizace

Odkazy

Použitá literatura

• SOSINSKY, Barrie A. Mistrovství - počítačové sítě: [vše, co potřebujete vědět o správě sítí]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010. 840 s. ISBN 978-80-251-3363-7.
• SPURNÁ, Ivona. Počítačové sítě: praktická příručka správce sítě. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2010. 180 s. ISBN 978-80-7402-036-0.
• ROUBAL, Pavel. Počítač pro úplné začátečníky. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008. 222 s. Pro úplné začátečníky. ISBN 978-80-251-2026-2.
• HORÁK, Jaroslav a KERŠLÁGER, Milan. Počítačové sítě pro začínající správce. 5., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2011. 303 s. ISBN 978-80-251-3176-3.
• PROCHÁZKA, David. První kroky s internetem. 3., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010. 108 s. Snadno & rychle. ISBN 978-80-247-3255-8.
• PALOVSKÝ, Radomír. Informační a komunikační sítě. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010- . sv. ISBN 978-80-245-1729-2.
• KABELOVÁ, Alena a DOSTÁLEK, Libor. Velký průvodce protokoly TCP/IP a systémem DNS. 5., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 488 s. ISBN 978-80-251-2236-5.

Související články

Digitální stopa
DNS
Popište architekturu sítě Internet. Popište, jaké zdroje na této síti jsou a jak jsou adresovány.
Internet

Klíčová slova

identifikace, doména, IPv4, IPv6