Gliové buňky

Gliové buňky (neuroglie, glie) mají hlavně podpůrnou funkci, také se podílejí na přenosu vzruchu, ochraně a výživy neuronů a zpětným vychytáváním neurotransmiterů ze synaptické štěrbiny.

1. Myelinizační funkce, tvoří bariérové mechanismy, udržují homeostázu.
2. Zajišťují kontakt mezi nervovou buňkou a cévami - výživa.

• Astrocyty (nebo astroglie) - Hvězdicovité neuroglie s dlouhými výběžky. Pravděpodobně jsou základem hematoencefalické bariéry. Jejich funkce podpůrná a vyživující, zajišťují kontakt neuronů a vlásečnic. Ze všech neuroglií je jich nejvíc a tvoří jakousi "vatu".
• Oligodendrocity (nebo oligodendroglie) - Neuroglie nacházející se v centrální nervové soustavě (CNS). Obklopují axony neuronů a vytvářejí na nich myelinové pochvy. Myelinová pochva vzniká rotací výběžku oligodendrocytů kolem axonů, a jeden oligodendrocyt tak může obalovat až několik desítek axonů. V obdobých zvýšené zátěže se tato neuroglie podílí na zajištění metabolismu neuronů.
• Ependymální buňky - Vystýlají dutiny CNS. Důležité jsou hlavně v oblasti cév pia mater, kde jsou součástí plexus choroideus, který vytváří mozkomíšní mok.
• Mikroglie - Malé buňky s oválným tělem vybavené schopností fagocytózy (Schopnost buněk pohlcovat různé částice (mikroby, poškozené buňky apod.)). Tvoří jediné aktivně fagocytující buňky v CNS (větší buňky se nedostanou skrze hematoencefalickou bariéru) a jako takové mají jednak obrannou a jednak uklízecí funkci. Pohlcují jak cizí, tak vlastní odumřelé buňky.
• Bariérové mechanismy - Chrání CNS před prostředím ve zbytku těla → zadržují velké molekuly, aby nepronikly do CNS. Velké molekuly jsou však i bílkoviny, které v těle zajišťují obranyschopnost. CNS tedy nemá obranu. Místo toho má mikroglie, které ale neumí tvořit protilátky, a které pouze fagocytují, když jsou bariéry porušeny. Léky proti infekci proto musí obsahovat tak malé molekuly, které bariérou projdou.