Systémy zdravotní péče a jejich specifika: Porovnání verzí
Řádek 94: | Řádek 94: | ||
* '''centrální plánované zdravotnictví''' (komunistické státy) | * '''centrální plánované zdravotnictví''' (komunistické státy) | ||
* '''emergentní systémy''' (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu | * '''emergentní systémy''' (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
[[Kategorie: Psychologie zdraví|*]] | [[Kategorie: Psychologie zdraví|*]] |
Verze z 27. 8. 2017, 00:02
- je obtížné zabezpečit péči všem lidem bez rozdílu
- dnes jsou silně omezeny preventivní programy a limitovány programy podpory zdraví
- kvalitní péče by se mělo dostat každému člověku
- péče by měla být systémově dostupná
- odborně medicínská složka je dána penězi, ale také tradicí v každé zemi
- u nás by neměl být velký rozdíl, mezi reálnou a ideální dostupnou péčí (ale je tu)
- systém zdravotnictví býval předimenzovaný za dob komunismu
- dnes je problém v některých odlehlejších oblastech, kde je menší pokrytí zdravotnickou péčí
- základní subjekty zdravotnických systémů:
- pacienti - konzumenti péče
- poskytovatelé péče - zdravotní zařízení
- financující instituce - občané (pokud je léčba plně hrazena pacientem), vláda, zaměstnavatel, fondy (pojišťovny)
- každý systém má tyto složky a je důležité, aby jejich vztah byl v rovnováze
- princip vládní regulace x princip komerční nabídky
Obsah
Hlavní kritéria zdravotních systémů
- dostupnost péče
- finanční - péče bude poskytnuta komukoli
- geografická - distribuce péče v terénu
- časová - čekací doba na zdravotní péči (málokde je hodnocena pozitivně)
- organizační - překonávání administrativních překážek, orientace v nemocnicích
- sociokulturní - bez ohledu na etnikum, vzdělání, náboženství, jazykové normy...
- kvalita - stupeň vyspělosti péče, zda péče odpovídá moderním poznatkům
- ekonomická nákladnost - procentní podíl z HDP, zvláště v EU je neporovnatelná v různých zemích, zdá se, že tržní zdravotnictví je dražší, než netržní
- výkonnost zdravotnického systému - jaké služby jsou poskytovány a v jaké kvalitě, jaký rozsah péče se rozděluje jak velkému rozsahu populace
- rovnost - právo na rovné možnosti rozvíjet a udržovat svůj plný potenciál zdraví, problém vertikální a horizontální rovnosti
- sociální akceptabilita - do jaké míry vyhovuje lidem a tradici státu, reflektuje tradicionalitu zdravotnictví, podmíněnost kvalitou dostupné péče (kvalitní péče je opravdu dostupná i finančně), dostupnost péče a její kvalita
Princip komerční nabídky
- funguje pouze na několika místech, např. USA, Švýcarsko (ale ani zde není pouze komerční systém)
- zdravotní prostředky jsou v soukromém vlastnictví
- vztah k zdravotnímu zařízení je dobrovolný
- vztah je smluvní
- pacient má svobodnou volbu lékaře i zařízení
- zdravotní péče je hrazena soukromými osobami
- tento systém ale nevyhovuje zranitelným skupinám, např. adolescenti - mohou se cítit zdraví, takže nepovažují za nutné uzavírat soukromé zdravotní pojištění a platit peníze, kterých mají i tak málo
- zdravotní pojištění je dobrovolné - problém je třeba u starších občanů, protože cena pojistky stoupá s věkem
- stát má pouze minimální vliv - nekontroluje nabídku, rozmístění, dostupnost ani ceny lékařské péče
- funguje úplná konkurence
- USA absolutizuje svobodu - "Být svobodný až do smrti, i pokud si ji sám způsobím"
Kritika komerčního systému
- nejohroženější skupiny platí nejvíce peněz
- existují nepojistitelní - nabídka nemůže být reflektována
- nedostatečně pojištěné osoby - lidé mohou být pojištěni pouze na některé události
- vztah mezi poskytovateli a příjemci není rovný - pacient zde není zákazník, běžný pacient obvykle nemá dost znalostí, je tedy závislý na lékaři (nemůže si vybírat), etické problémy
- je dobré ve svém rozvoji
- vytváří se nadbytečná potřeba, která je způsobena nadbytečnou nabídkou, vzniklou ve snaze financovat pokrok
- toto platí i u některých vládních systémů regulace (ČR)
Princip vládní regulace
- není tu dobrovolnost, ale vládní nařízení platit zdravotní pojištění
- jedná se o vynutitelnou povinnost
- stát určuje ceny
- funguje formou státních zařízení
- stát by měl určit co je péče základní (standardní) a péče nad rámec (nadstandardní), u nás zatím tento rozdíl stanoven není
- zdravotní péče je nárokovatelná
- společnost je zodpovědná za své členy (princip solidarity)
- zdravotnictví má humanitární podobu
- dle WHO - vláda má zodpovědnost za zdraví svého národa
1966 - Evropská sociální charta
- každý má právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je k dispozici
- zdravotní péče se týká všeho a každého
- stát má rozhodující vliv na tyto systému
- stát stanovuje maximální ceny výkonů a léků
- stát zajištuje buď zdravotní pojištění, nebo přímé platby
- účast na tomto systému je povinná
- stát vykonává dohled nad pojišťovnami, dohlíží na příslušné vysoké školství a
- technologie
- musí kontrolovat rozsah zdravotních zařízení - v každém okrese má být jedna dokonale vybavená nemocnice s veškerým možným vybavením, u nás stát ovlivňuje jen velké nemocnice, ale nemá kontrolu nad soukromými klinikami a menšími nemocnicemi
- vždy by měla fungovat sociální solidarita - nemělo by záviset na tom, zda pacient má dostatek prostředků na zdravotní péči, nebo zda má pojištění
- je znemožněno odmítání poskytnutí péče - problémem je vznik dluhů, protože zdravotní péči je zde člověk donucen přijmout i na dluh, pokud je jeho stav akutní
- stát přerozděluje prostředky, které na zdravotním pojištění zaplatí jeho občané - peníze od majetnějších občanů tak často odcházejí chudým, otázka je, kde jde ještě o solidaritu a kde už o nespravedlnost a příživnictví
- problémy - složení populace v solidárním fondu (tedy ti, co přispívají), je velice individuální a segregovaný, rozpad společnosti, uznávaných norem
- lidé nechtějí být solidární
- stoupající role psychosociálních faktorů - hlavně u chronických osob, kde roli hraje životní styl, lidé tedy mají větší zodpovědnost za svůj zdravotní stav
- nemoc je stále emergentní stav, za který není pacientovi kladena vina
Modely zdanění
Beveribgeovský
- zdravotní pojištění je již součástí celkové daně (srážka platu)
- tento model vznikl za 2. světové války
- Beveridge byl zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a měl za úkol vyřešit problém po válce (byl za to povýšen na sira)
- tento model je používán v mnoha státech, nejvíce v komunistických
- není nutné financovat zdravotní pojišťovny, ale nejsou poskytovány různé služby (které běžně poskytují právě různé pojišťovny)
- další nevýhodou je, že občané nevědí, jaká část jejich daní jde do zdravotnictví
Bismarkovský
- model fungující u nás - pojištění je placeno pojišťovnám
- pro oba modely platí, že zdanění je progresivní
- čím větší příjmy člověk má, tím více peněz na pojištění platí
- princip solidarity bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, ekonomicky aktivních s neaktivními, mladých se starými, jedinci žijícími samostatně s rodinami atd.
- vychází z křesťansko-judaistické tradice (zejména z Francouzské revoluce)
Typologie systémů
- tržní zdravotnictví (USA)
- národní zdravotní pojištění (většina Evropy)
- národní zdravotní služba - státní zdravotnictví s minimální účastí pojišťoven
- centrální plánované zdravotnictví (komunistické státy)
- emergentní systémy (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu