Systémy zdravotní péče a jejich specifika

  • je obtížné zabezpečit péči všem lidem bez rozdílu
  • dnes jsou silně omezeny preventivní programy a limitovány programy podpory zdraví
  • kvalitní péče by se mělo dostat každému člověku
  • péče by měla být systémově dostupná
  • odborně medicínská složka je dána penězi, ale také tradicí v každé zemi
  • u nás by neměl být velký rozdíl, mezi reálnou a ideální dostupnou péčí (ale je tu)
  • systém zdravotnictví býval předimenzovaný za dob komunismu
  • dnes je problém v některých odlehlejších oblastech, kde je menší pokrytí zdravotnickou péčí
  • základní subjekty zdravotnických systémů:
  1. pacienti - konzumenti péče
  2. poskytovatelé péče - zdravotní zařízení
  3. financující instituce - občané (pokud je léčba plně hrazena pacientem), vláda, zaměstnavatel, fondy (pojišťovny)
  • každý systém má tyto složky a je důležité, aby jejich vztah byl v rovnováze
  • princip vládní regulace x princip komerční nabídky

Hlavní kritéria zdravotních systémů

  • dostupnost péče
  • finanční - péče bude poskytnuta komukoli
  • geografická - distribuce péče v terénu
  • časová - čekací doba na zdravotní péči (málokde je hodnocena pozitivně)
  • organizační - překonávání administrativních překážek, orientace v nemocnicích
  • sociokulturní - bez ohledu na etnikum, vzdělání, náboženství, jazykové normy...
  • kvalita - stupeň vyspělosti péče, zda péče odpovídá moderním poznatkům
  • ekonomická nákladnost - procentní podíl z HDP, zvláště v EU je neporovnatelná v různých zemích, zdá se, že tržní zdravotnictví je dražší, než netržní
  • výkonnost zdravotnického systému - jaké služby jsou poskytovány a v jaké kvalitě, jaký rozsah péče se rozděluje jak velkému rozsahu populace
  • rovnost - právo na rovné možnosti rozvíjet a udržovat svůj plný potenciál zdraví, problém vertikální a horizontální rovnosti
  • sociální akceptabilita - do jaké míry vyhovuje lidem a tradici státu, reflektuje tradicionalitu zdravotnictví, podmíněnost kvalitou dostupné péče (kvalitní péče je opravdu dostupná i finančně), dostupnost péče a její kvalita

Princip komerční nabídky

  • funguje pouze na několika místech, např. USA, Švýcarsko (ale ani zde není pouze komerční systém)
  • zdravotní prostředky jsou v soukromém vlastnictví
  • vztah k zdravotnímu zařízení je dobrovolný
  • vztah je smluvní
  • pacient má svobodnou volbu lékaře i zařízení
  • zdravotní péče je hrazena soukromými osobami
  • tento systém ale nevyhovuje zranitelným skupinám, např. adolescenti - mohou se cítit zdraví, takže nepovažují za nutné uzavírat soukromé zdravotní pojištění a platit peníze, kterých mají i tak málo
  • zdravotní pojištění je dobrovolné - problém je třeba u starších občanů, protože cena pojistky stoupá s věkem
  • stát má pouze minimální vliv - nekontroluje nabídku, rozmístění, dostupnost ani ceny lékařské péče
  • funguje úplná konkurence
  • USA absolutizuje svobodu - "Být svobodný až do smrti, i pokud si ji sám způsobím"

Kritika komerčního systému

  • nejohroženější skupiny platí nejvíce peněz
  • existují nepojistitelní - nabídka nemůže být reflektována
  • nedostatečně pojištěné osoby - lidé mohou být pojištěni pouze na některé události
  • vztah mezi poskytovateli a příjemci není rovný - pacient zde není zákazník, běžný pacient obvykle nemá dost znalostí, je tedy závislý na lékaři (nemůže si vybírat), etické problémy
  • je dobré ve svém rozvoji
  • vytváří se nadbytečná potřeba, která je způsobena nadbytečnou nabídkou, vzniklou ve snaze financovat pokrok
  • toto platí i u některých vládních systémů regulace (ČR)

Princip vládní regulace

  • není tu dobrovolnost, ale vládní nařízení platit zdravotní pojištění
  • jedná se o vynutitelnou povinnost
  • stát určuje ceny
  • funguje formou státních zařízení
  • stát by měl určit co je péče základní (standardní) a péče nad rámec (nadstandardní), u nás zatím tento rozdíl stanoven není
  • zdravotní péče je nárokovatelná
  • společnost je zodpovědná za své členy (princip solidarity)
  • zdravotnictví má humanitární podobu
  • dle WHO - vláda má zodpovědnost za zdraví svého národa

1966 - Evropská sociální charta

  • každý má právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je k dispozici
  • zdravotní péče se týká všeho a každého
  • stát má rozhodující vliv na tyto systému
  • stát stanovuje maximální ceny výkonů a léků
  • stát zajištuje buď zdravotní pojištění, nebo přímé platby
  • účast na tomto systému je povinná
  • stát vykonává dohled nad pojišťovnami, dohlíží na příslušné vysoké školství a
  • technologie
  • musí kontrolovat rozsah zdravotních zařízení - v každém okrese má být jedna dokonale vybavená nemocnice s veškerým možným vybavením, u nás stát ovlivňuje jen velké nemocnice, ale nemá kontrolu nad soukromými klinikami a menšími nemocnicemi
  • vždy by měla fungovat sociální solidarita - nemělo by záviset na tom, zda pacient má dostatek prostředků na zdravotní péči, nebo zda má pojištění
  • je znemožněno odmítání poskytnutí péče - problémem je vznik dluhů, protože zdravotní péči je zde člověk donucen přijmout i na dluh, pokud je jeho stav akutní
  • stát přerozděluje prostředky, které na zdravotním pojištění zaplatí jeho občané - peníze od majetnějších občanů tak často odcházejí chudým, otázka je, kde jde ještě o solidaritu a kde už o nespravedlnost a příživnictví
  • problémy - složení populace v solidárním fondu (tedy ti, co přispívají), je velice individuální a segregovaný, rozpad společnosti, uznávaných norem
  • lidé nechtějí být solidární
  • stoupající role psychosociálních faktorů - hlavně u chronických osob, kde roli hraje životní styl, lidé tedy mají větší zodpovědnost za svůj zdravotní stav
  • nemoc je stále emergentní stav, za který není pacientovi kladena vina

Modely zdanění

Beveribgeovský

  • zdravotní pojištění je již součástí celkové daně (srážka platu)
  • tento model vznikl za 2. světové války
  • Beveridge byl zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a měl za úkol vyřešit problém po válce (byl za to povýšen na sira)
  • tento model je používán v mnoha státech, nejvíce v komunistických
  • není nutné financovat zdravotní pojišťovny, ale nejsou poskytovány různé služby (které běžně poskytují právě různé pojišťovny)
  • další nevýhodou je, že občané nevědí, jaká část jejich daní jde do zdravotnictví

Bismarkovský

  • model fungující u nás - pojištění je placeno pojišťovnám
  • pro oba modely platí, že zdanění je progresivní
  • čím větší příjmy člověk má, tím více peněz na pojištění platí
  • princip solidarity bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, ekonomicky aktivních s neaktivními, mladých se starými, jedinci žijícími samostatně s rodinami atd.
  • vychází z křesťansko-judaistické tradice (zejména z Francouzské revoluce)

Typologie systémů

  • tržní zdravotnictví (USA)
  • národní zdravotní pojištění (většina Evropy)
  • národní zdravotní služba - státní zdravotnictví s minimální účastí pojišťoven
  • centrální plánované zdravotnictví (komunistické státy)
  • emergentní systémy (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu

Zdroje