Systémy zdravotní péče a jejich specifika

• je obtížné zabezpečit péči všem lidem bez rozdílu
• dnes jsou silně omezeny preventivní programy a limitovány programy podpory zdraví
• kvalitní péče by se mělo dostat každému člověku
• péče by měla být systémově dostupná
• odborně medicínská složka je dána penězi, ale také tradicí v každé zemi
• u nás by neměl být velký rozdíl, mezi reálnou a ideální dostupnou péčí (ale je tu)
• systém zdravotnictví býval předimenzovaný za dob komunismu
• dnes je problém v některých odlehlejších oblastech, kde je menší pokrytí zdravotnickou péčí
• základní subjekty zdravotnických systémů:

1. pacienti - konzumenti péče
2. poskytovatelé péče - zdravotní zařízení
3. financující instituce - občané (pokud je léčba plně hrazena pacientem), vláda, zaměstnavatel, fondy (pojišťovny)

• každý systém má tyto složky a je důležité, aby jejich vztah byl v rovnováze
• princip vládní regulace x princip komerční nabídky

Hlavní kritéria zdravotních systémů

• dostupnost péče
• finanční - péče bude poskytnuta komukoli
• geografická - distribuce péče v terénu
• časová - čekací doba na zdravotní péči (málokde je hodnocena pozitivně)
• organizační - překonávání administrativních překážek, orientace v nemocnicích
• sociokulturní - bez ohledu na etnikum, vzdělání, náboženství, jazykové normy...
• kvalita - stupeň vyspělosti péče, zda péče odpovídá moderním poznatkům
• ekonomická nákladnost - procentní podíl z HDP, zvláště v EU je neporovnatelná v různých zemích, zdá se, že tržní zdravotnictví je dražší, než netržní
• výkonnost zdravotnického systému - jaké služby jsou poskytovány a v jaké kvalitě, jaký rozsah péče se rozděluje jak velkému rozsahu populace
• rovnost - právo na rovné možnosti rozvíjet a udržovat svůj plný potenciál zdraví, problém vertikální a horizontální rovnosti
• sociální akceptabilita - do jaké míry vyhovuje lidem a tradici státu, reflektuje tradicionalitu zdravotnictví, podmíněnost kvalitou dostupné péče (kvalitní péče je opravdu dostupná i finančně), dostupnost péče a její kvalita

Princip komerční nabídky

• funguje pouze na několika místech, např. USA, Švýcarsko (ale ani zde není pouze komerční systém)
• zdravotní prostředky jsou v soukromém vlastnictví
• vztah k zdravotnímu zařízení je dobrovolný
• vztah je smluvní
• pacient má svobodnou volbu lékaře i zařízení
• zdravotní péče je hrazena soukromými osobami
• tento systém ale nevyhovuje zranitelným skupinám, např. adolescenti - mohou se cítit zdraví, takže nepovažují za nutné uzavírat soukromé zdravotní pojištění a platit peníze, kterých mají i tak málo
• zdravotní pojištění je dobrovolné - problém je třeba u starších občanů, protože cena pojistky stoupá s věkem
• stát má pouze minimální vliv - nekontroluje nabídku, rozmístění, dostupnost ani ceny lékařské péče
• funguje úplná konkurence
• USA absolutizuje svobodu - "Být svobodný až do smrti, i pokud si ji sám způsobím"

Kritika komerčního systému

• nejohroženější skupiny platí nejvíce peněz
• existují nepojistitelní - nabídka nemůže být reflektována
• nedostatečně pojištěné osoby - lidé mohou být pojištěni pouze na některé události
• vztah mezi poskytovateli a příjemci není rovný - pacient zde není zákazník, běžný pacient obvykle nemá dost znalostí, je tedy závislý na lékaři (nemůže si vybírat), etické problémy
• je dobré ve svém rozvoji
• vytváří se nadbytečná potřeba, která je způsobena nadbytečnou nabídkou, vzniklou ve snaze financovat pokrok
• toto platí i u některých vládních systémů regulace (ČR)

Princip vládní regulace

• není tu dobrovolnost, ale vládní nařízení platit zdravotní pojištění
• jedná se o vynutitelnou povinnost
• stát určuje ceny
• funguje formou státních zařízení
• stát by měl určit co je péče základní (standardní) a péče nad rámec (nadstandardní), u nás zatím tento rozdíl stanoven není
• zdravotní péče je nárokovatelná
• společnost je zodpovědná za své členy (princip solidarity)
• zdravotnictví má humanitární podobu
• dle WHO - vláda má zodpovědnost za zdraví svého národa

1966 - Evropská sociální charta

• každý má právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je k dispozici
• zdravotní péče se týká všeho a každého
• stát má rozhodující vliv na tyto systému
• stát stanovuje maximální ceny výkonů a léků
• stát zajištuje buď zdravotní pojištění, nebo přímé platby
• účast na tomto systému je povinná
• stát vykonává dohled nad pojišťovnami, dohlíží na příslušné vysoké školství a
• technologie
• musí kontrolovat rozsah zdravotních zařízení - v každém okrese má být jedna dokonale vybavená nemocnice s veškerým možným vybavením, u nás stát ovlivňuje jen velké nemocnice, ale nemá kontrolu nad soukromými klinikami a menšími nemocnicemi

• vždy by měla fungovat sociální solidarita - nemělo by záviset na tom, zda pacient má dostatek prostředků na zdravotní péči, nebo zda má pojištění
• je znemožněno odmítání poskytnutí péče - problémem je vznik dluhů, protože zdravotní péči je zde člověk donucen přijmout i na dluh, pokud je jeho stav akutní
• stát přerozděluje prostředky, které na zdravotním pojištění zaplatí jeho občané - peníze od majetnějších občanů tak často odcházejí chudým, otázka je, kde jde ještě o solidaritu a kde už o nespravedlnost a příživnictví
• problémy - složení populace v solidárním fondu (tedy ti, co přispívají), je velice individuální a segregovaný, rozpad společnosti, uznávaných norem
• lidé nechtějí být solidární
• stoupající role psychosociálních faktorů - hlavně u chronických osob, kde roli hraje životní styl, lidé tedy mají větší zodpovědnost za svůj zdravotní stav
• nemoc je stále emergentní stav, za který není pacientovi kladena vina

Modely zdanění

Beveribgeovský

• zdravotní pojištění je již součástí celkové daně (srážka platu)
• tento model vznikl za 2. světové války
• Beveridge byl zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a měl za úkol vyřešit problém po válce (byl za to povýšen na sira)
• tento model je používán v mnoha státech, nejvíce v komunistických
• není nutné financovat zdravotní pojišťovny, ale nejsou poskytovány různé služby (které běžně poskytují právě různé pojišťovny)
• další nevýhodou je, že občané nevědí, jaká část jejich daní jde do zdravotnictví

Bismarkovský

• model fungující u nás - pojištění je placeno pojišťovnám
• pro oba modely platí, že zdanění je progresivní
• čím větší příjmy člověk má, tím více peněz na pojištění platí
• princip solidarity bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, ekonomicky aktivních s neaktivními, mladých se starými, jedinci žijícími samostatně s rodinami atd.
• vychází z křesťansko-judaistické tradice (zejména z Francouzské revoluce)

Typologie systémů

• tržní zdravotnictví (USA)
• národní zdravotní pojištění (většina Evropy)
• národní zdravotní služba - státní zdravotnictví s minimální účastí pojišťoven
• centrální plánované zdravotnictví (komunistické státy)
• emergentní systémy (rozvojové země) - jsou dány jen základní principy, minimální zásahy státu, péče na principu výměnného obchodu