Transgenetické umění

Transgenetické umění je umělecký disciplína, ve kterém se umělci zabývají prací s živou tkání, živými organismy a životními procesy. K pracím jsou používány takové vědecké obory jako je biotechnologie (včetně technologií, jako jsou genetické inženýrství, tkáňové inženýrství a klonování) instalace jsou vytváření v laboratořích, galeriích nebo v uměleckých ateliérech. V oblasti uměleckých stylů, které při tvorbě využívají živé organismy, panuje značná terminologická nejednotnost. Přes sebe zaznívají pojmy jako bioart, transgenní umění, biologické umění, biotechnologické umění, laboratorní umění, hybridní umění a další. V tomto článku se tedy bude pro snadnější navigaci používat termín transgenetické umění.

REGENERATIVE RELIQUARY, Amy Karle, 2016, transgenetická instalace ruky, vytisknuto na 3D / bio tiskárně na microscopické úrovni v trabekulární struktuře z PEGDA hydrogelu

Pojem

Ke vzniku transgenetického umění přispěla změna vztahu vědy a umění, kdy se věda čím dál víc stává nepochopitelnější laické veřejnosti. A transgenetičtí umělci se tak svou tvorbou snaží za použití vědeckých prostředků či metod vytvářet díla, která běžnému člověku přibližují práci současných vědců a inženýrů. Transgenetické umění zkoumá kulturní a sociální proměny, které se objevují, jak se mění věda a technologie. V popředí zájmu umělců stojí něco, co je označováno termínem natural-cultural divide, termín který poukazuje na vzniklou propast mezi kulturou a přírodou. Umělci v transgenetickém umění zkoumají vliv technologií na člověka, avšak ne ze sociologického hlediska, jak bývá zpravidla zkoumán humanitními vědami, nýbrž z hlediska tělesného.Ve svých výtvorech adresují k divákovi výzvu k přehodnocení jeho postojů a stanovisek, častým myšlenkovým výstupem bývá upozornění na vzájemnou propojenost nás a přírody.

Historie

Za vůbec první bioartové dílo je považována Microvenus (1986) od Joea Davise. Davis vytvořil piktogram, jejž prostřednictvím genové sekvence zakódoval a vložil dobakterie E. coli. Piktogram schematicky znázorňuje ženské pohlavní orgány, zároveň je i symbolem země a života (germánská runa ᛉ). Umělec tímto dílem reagoval na vyslání vesmírnýh sond Pioneer 10 a 11. Sondy na své palubě nesly mimo jiné i plaketu určenou ke komunikaci s mimozemskými civilizacemi. Na této plaketě je kromě dalších informací o planetě Zemi obsažen obraz muže a ženy, přičemž žena na obrázku (na rozdíl od muže) neměla vyobrazené externí genitálie. Dílo má více významů, nejen že upozorňuje na opomenutí zcela zásadního faktu při vyslání zprávy do vesmíru, ale také ukazuje možný lepší způsob uložení dat, než je piktografické znázornění (s přihlédnutím k tomu, že například jiné životní formy nemusí mít vizuální schopnosti) a uplatňuje využití jiného nosiče (bakterie), který je odolnější vůči vnějším vlivům.

Dalším převratným projektem udávajícím směřování bylo spuštění Tissue Culture & Art Project (1996) Oronem Cattsem a Ionat Zurr. V tomto (zatím stále běžícím) projektu se umělecká dvojice věnuje průzkumu tkáňových buněk, coby nového média pro tvorbu – Catts svými díly otevírá otázky spojené s manipulací živými organismy, s vnímáním těla a průzkumem hranic designu. Zřejmě nejznámějším počinem TC&A se stal kabátek „vyrobený“ z vypěstovaných tkáňových buněk nasázených na drátěnou formu. Díky živnému roztoku a inkubátoru mohly buňky růst a brzy tak vytvořily „kožený“ kabátek, nazvaný Victimless Leather (2004). Prvním počinem v rámci projektu bylo TC&A Stage One (1997), kde umělecké duo experimentovalo s kultivací různých typů buněk na skleněných formách.

Eduardo Kac

Eduardo Kac (1962) je současný americký umělec a pedagog, původem z Brazílie, který se stal na konci minulého století jednou ze stěžejních postav Bioartu. V současné době působí jako profesor na The School of the Art Institute v Chicagu. Jedním z jeho prvních děl byla roku 1983 holografická ”holobásěň“ Holo/Olo (Holo/Oko). Rok poté vytvořil digitální báseň Não! (Ne!), kterou tvořil text, který se posouval po LED obrazovce.

Instalace "Genesis" od Eduardo Kaca, vystavována na Ars Electronica Festival (Linz, Rakousko) v roce 1999

GFP Bunny

GFP Bunny, neboli králík Alba, je dílo vnímané jako ikona celého BioArtu. V roce 2000 Kac vylepšil genetickou výbavu samice bílého králíka o GFP1 gen, který způsobil, že při vystavení speciálnímu modrému světlu králík zeleně světélkoval. Tento fluorescenční gen, který byl původně odebrán z medúzy rodu Aequorea victoria, vpravil do oplodněného králičího vajíčka francouzský genetik Louis-Marie Houdebine. Po medializaci GFP Bunny se francouzská laboratoř od projektu distancovala a odmítla vydat Albu Kacovi. Po dvou letech údajně zemřela v laboratoři.

Autorovým záměrem bylo podnícení debaty jak mezi vědci a veřejností, tak mezi vědou, filosofií, právem a uměním na téma zasahování do genetické informace a vztahu normality a hybridnosti

Odkazy

Použitá literatura

• BRIXOVÁ, Anna. Bioart - pojem a vývoj [online]. 2017 [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/175759. Vedoucí práce Denisa Kera.
• ABERGEL, Élisabeth, 2011. La connaissance scientifique aux frontières du bio-art : le vivant à l’ère du post-naturel. Cahiers de recherche sociologique [online]. 2011 [cit. 2018-01-02], issue 50, s. 97-120. DOI: 10.7202/1005979ar. ISSN 0831-1048. Dostupné také z: http://id.erudit.org/iderudit/1005979ar
• KAC, Eduardo. Telepresence & Bio Art: Networking Humans, Rabbits, & Robots [online]. 1. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2005 [cit. 2018-01-11]. ISBN 04-720-6810-5. Dostupné z: https://books.google.cz/books?hl=en&lr=&id=za3J9pFssNEC&oi=fnd&pg=PR1&dq=eduardo+kac&ots=qfFc00Y6Rm&sig=uHJKMaB9xGmwoe9T6tInRgISeBo&redir_esc=y#v=onepage&q=eduardo%20kac&f=false

Externí odkazy

• KAC [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné z: http://www.ekac.org/