Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění

S neustálým rozvojem technologií dochází ke změně tradičního konceptu chápání člověka a přírody. Rychlý technologický rozvoj vyvolává i mnohá etická a morální dilemata, na která reagují mnozí umělci prostřednictvím experimentů za pomoci právě vědy a techniky.

Pro většinu umělců je klíčovým aspektem umění svoboda vyjádřování a to nejen co do témat, ale i prostředků. Umělci začali využívat biotechnologie, nanotechnologie a další k manipulaci krajiny, objektů, ale i živých organismů. Tvůrci se rovněž zajímají o současné představy o přírodě, o tom, jak jí technologie mění. V tomto případě mluvíme o ekologickém umění.

Definice pojmů ekologie, biotechnologie a nanotechnologie

V následující podkapitole budou vymezeny pojmy ekologie, biotechnologie a nanotechnologie.

Ekologie

Název vědní disciplíny ekologie je složeninou dvou slov, řeckého oikos (= domov, obydlí – přeneseně prostředí) a latinského logos (= slovo –přeneseně věda, nauka). Jako první definoval ekologii německý filozof a biolog Ernst Haeckel v roce 1866 jako „vědu o vzájemných vztazích organismů k jejich anorganickému a organickému prostředí, zvláště o jejich přátelských a nepřátelských vztazích k těm rostlinám a živočichům, s nimiž přicházejí do styku.“ Podle E. P. Oduma (1977) je pak ekologie studium struktury a funkce přírody.

Všeobjímající pohled na ekologii má John Howkins, který vnímá ekologii jakožto „vědu, která nám pomáhá pochopit vše, celý systém, ať už jde o umění, kulturu, vědění, inovace, učení se nebo cokoli jiného.“

Biotechnologie

Podle nejnovější definice OECD se pod pojmem biotechnologie rozumí „využívání vědy a technologie na živé organismy nebo jejich části, výrobky a modely pro přeměnu živých i neživých materiálů za účelem vytváření znalostí, zboží a služeb.“ Definice OSN hovoří v dohodě o biologické diverzitě následovně: „Biotechnologie je jakákoli technologie, která využívá biologické systémy, živé organizmy nebo jejich části k určité výrobě nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití.“

Biotechnologie se staly důležitou „součásti politiky EU“, stejně jako ústřední součástí některých odvětví hospodářství. Jako příklad lze uvést tři základní odvětví: zemědělsko-potravinářský průmysl včetně zemědělské prvovýroby, zdravotnictví a farmaceutický průmysl nebo průmyslová výroba (chemický, textilní, papírenský průmysl apod.).

Rychlý rozvoj biotechnologií, ale zasáhl i další stránky života jednotlivce, lidstva i celé biosféry. Převratné poznatky biotechnologie se dotkly i etických základů tradičního konceptu živé přírody a identity člověka.

Nanotechnologie

Nanotechnologie se zabývá studiem a využitím struktur o velikostech od 1 do 100 nanometrů, tedy od jedné miliontiny milimetru do jedné desetitisíciny milimetru. Nanotechnologie je průřezová technologie, zabývající se praktickým využitím nových a neobvyklých vlastností nanomateriálů pro konstrukci nových struktur, materiálů a zařízení.

Jedním ze zakladatelů nanotechnologie je označován Richard Feynman, který na výroční schůzi Americké společnosti fyziků v Caltechu v roce 1959 představil myšlenku v přednášce There’s Plenty of Room at the Bottom (Tam dole je spousta místa).

Ekologie a umění

Na ekologické umění lze nahlížet z několika perspektiv. Howkins uvádí, že: „Ekologie není o studiu biologických organismů ani o studii prostředí, ekologie je o studiu vztahu mezi námi a prostředím.“ Ekologické umění je tedy žánrem, který oslovuje veřejné prostory. Cílem je prostřednictvím umění upozornit na určitý problém, kupříkladu obnovit zdravé podmínky pro vytvoření socio-ekologické a politicko-ekonomické změny.

Zástupci a projekty ekologického umění

Známe celou řadu ekologických umělců, kteří vytváří tzv. zelené umělecké projekty zaměřené na komunitní participaci, dialog a komunikaci nebo ekologickou udržitelnost.

Robert Bradford

Tento britský kreativní umělec vytváří sochy z rozbitých hraček, elektrospotřebičů, kusů plastů, látek, zátek, knoflíků a všelijakého odpadu, který najde a následně recykluje. Objekty jsou v nadživotní velikosti a nezobrazují pouze věci, ale i zvířata a lidi. Bradforda fascinuje energie, která ve starých hračkách a předmětech zůstává zachována.

Paolo Soleri

Paolo Soleri byl italský vizionářský architekt žijící v USA, který se věnoval výzkumu a experimentování v městském plánování. Hlavní Soleriho projekt (v rámci organizace Acrosanti) byl plán komunity (pro 5000 lidí), který se buduje již od roku 1970 (severně od Phoenixu, Arizona). Tento projekt je postaven na konceptu tzv. Arkologie (propojení architektury a ekologie).

Go-Green-Art

Go-Green-Art je česko-švýcarská galerie současného mladého umění a designu, která vznikla z potřeby propojit myšlenku ekologického vnímání světa s realitou každodenního konzumu. Mladí i etablovaní umělci na naší kulturní scéně mají za sebou řadu výstav – mezi poslední patří Natura viva - Viva la natura, která se uskutečnila v Českém centru v Miláně.

Biotechnologie a umění (BioArt)

BioArt (také bio art nebo Bio-Art) je typ umění, , kde se médiem stává živá složka. Umělci ve svých pracích často používají nejen celé živé organismy, ale i životní procesy, tkáně, bakterie, buňky nebo DNA. Stejně jako u "EkoArtu" nebo "NanoArtu" je společným znakem biotechnologických projektů spolupráce umělců s vědci. Pracovním místem již není ateliér, ale vybavená laboratoř.

Za průkopníka BioArtu je považován Eduard Kac, brazilsko-americký umělec, který rovněž definoval pojem transgenické umění (spíš se však vžil pojem BioArt, se kterým přišel už v roce 1997). Podmnožinou BioArtu je již zmíněné transgenetické umění, tkáňové umění, bio-kybernetické projekty, Ekoart, DNA umění a bakteriální umění.

Svého rozšíření se BioArt dočkal až na počátku 21. století, proto je někdy považován za první umělecké hnutí tohoto století.

Zástupci a projekty BioArtu

Umělci používají biotechnologické technologie (hlavně tkáňové kultury a tkáňové inženýrství) jako novou formu uměleckého vyjádření. Cílem je zaměřit pozornost a kriticky zkoumat pojetí a vnímání toho, že tyto technologie existují, jsou používány a ovlivní naši budoucnost.

SimbioticA

Australské seskupení (The Art & Science Collaborative Research Lab, 1996) je první výzkumnou a uměleckou laboratoří, kde pracují vědci společně s umělci. Umělci pracují s tkáňovými kulturami, které formují do různých tvarů. Mezi jejich nejznámější počiny patří instalace Disembodied Cuisine (2003).

Autoři nechali ze svalové tkáně žabích stehýnek vyrůst porci velikosti steaku, aniž by žába zemřela. Mezitím, co tato tkáňová kultura rostla, se žábě zahojila rána po odebrání buněk. Výslednou formou byla kulinářská hostina přímo v galerii ve společnosti živé žáby, která byla vlastně pojídána. Poselstvím autorů je ukázat cestu těm lidem, kteří se vzdali masité stravy z morálních důvodů a nepřistoupili na vztah obět vs. predátor.

Stelarc

Stelios Arcadiou, Australan původem z Kypru, je především performer, který ve svých pracích kromě robotiky, kybernetiky a virtuální reality používá i biotechnologie. Je přesvědčen, že lidské tělo musí být zdokonaleno rozšiřujícími technologickými prostředky, aby se přizpůsobilo technologiím, které člověk dnes běžně používá. Projektem Extra ear (1996-2006) se autor pokusil o rozšíření vlastního těla. Od laboratoře SimbioticA si nechal vypěstovat ze svých buněk čtvrtinovou repliku vlastního ucha. V roce 2006 si pak za pomoci kosmetických chirurgů a laboratoře SimtioticA nechal implantovat kopii svého ucha na předloktí. Ucho zde bylo tvarově dokončeno a později byl do něj zaveden mikrofon, který musel být záhy kvůli infekci odstraněn. Stelarcovi představy o možnostech využití třetího ucha zahrnují i formu internetové antény, která bude zvuky z internetu rozšiřovat škálu zvuků ze skutečného prostředí.

Nanotechnologie a umění (NanoArt)

Díky nanotechnologii, nanočásticím a nanomateriálům, se otevírají nové perspektivy v oblasti zdravotnictví, elektronice a dalších nejen vědních oblastech, kupříkladu v umění. V České republice desítky firem a vědců přicházejí s unikátními nápady, což vytváří i příležitost pro spolupráci s umělci.

Zástupci a projekty NanoArtu

Nanobamas

Autorem projektu Nanobamas je profesor John Hart z Michiganské univerzity, který vytvořil obrázek s trojrozměrnými portréty Baracka Obamy, jenž jsou menší než zrnko soli. Výtvor představuje spojení umění, nanotechnologie a politiky. Při jeho tvorbě tvorbě profesor Hart a jeho tým využili známý plakát s portrétem Baracka Obamy, který zmenšili a pomocí laseru mnohokrát přenesli na skleněnou destičku. Trojrozměrné obrázky na ní získali tím, že v místech vzoru nechali chemickou reakcí vyrůst "les" svisle orientovaných uhlíkových nanotrubiček. Trojrozměrné portréty není možné prohlížet si pouhým okem, protože každý z nich je menší než půl milimetru. Cílem neobvyklého díla je podle zprávy z Michiganské univerzity zvýšit u veřejnosti povědomí o možnostech současné vědy a nanotechnologií.

Nanoface

Nanoface je portrétem v krajině nanovláken, jehož autorem je Pavel Kopřiva. Český umělec ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci, nastříhal snímky z elektrospinningu a přesně nadefinoval pohyb videa, čímž oživil nanovlákennou strukturu. Výsledkem byl svět z nanovláken, do kterého může návštěvník prolnout i svoji tvář.

Odkazy

Klíčová slova

• Arkologie
• Transgenetické umění

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.