Child directed speech

specifika řeči zaměřené na dítě:

• využívána přehnána intonace
• dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
• jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
• zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
• slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
• opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
• těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
• omezená slovní rozmanitost
• více zdrobnělin
• častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
• častěji slova konkrétní než abstraktní
• projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
• krátké a srozumitelné věty
• redukce obsahové složitosti řeči
• nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
• zdůrazňovány nové informace
• intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě

dítě se musí naučit:

• rozčlenit, co slyší
• dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
• porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
• imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
• vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
• prosadit se v komunikaci
• upoutat na sebe pozornost