Archivace filmu: Porovnání verzí

m
m
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
  
 
<ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref>
 
<ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref>
−
'''Archivace klasického filmového materiálu''' je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do[[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.  
+
'''Archivace klasického filmového materiálu''' je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do [[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.<ref>JIŘÍ, Zahradník. <i>Televizní technika 1</i>. 3. přepracované vydání. Praha: SPŠST Panská, 2008.</ref>
  
 
== Filmový materiál ==
 
== Filmový materiál ==
Řádek 7: Řádek 7:
  
 
=== Druhy filmového materiálu ===
 
=== Druhy filmového materiálu ===
−
<br />
 
  
−
* černobílý negativ
+
Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je '''černobílý negativ''', který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je '''černobílý pozitiv''', který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). '''Barevný třívrstvý negativ''' je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je '''barevný třívrstvý pozitiv'''.<ref name="robert">ROBERT, Wünsch. <i>Příloha 1: Autorova středoškolská práce na téma Filmový materiál</i>. Praha, 2014, 10 s.</ref>
−
[[File:film1.png|400px]]
+
 
−
* černobílý pozitiv
+
[[Soubor:Film1.png|náhled|vpravo|Černobílý negativ]]
−
[[File:film3.png|400px]]
+
[[Soubor:Film2.png|náhled|vpravo|Černobílý pozitiv]]
−
* barevný třívrstvý negativ
+
[[Soubor:Film3.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý negativ]]
−
[[File:film2.png|400px]]
+
[[Soubor:Film4.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý pozitiv]]
−
* barevný třívrstvý pozitiv
 
−
[[File:film4.png|400px]]
 
  
−
==== Druhy podkladových vrstev ====
+
== Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev ==  
 
<br />
 
<br />
  
Řádek 29: Řádek 26:
 
3. '''polyethylen teraftalát''' (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů
 
3. '''polyethylen teraftalát''' (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů
 
* extrémně odolný
 
* extrémně odolný
−
* nesmí se používat v kamerách
+
* nesmí se používat v kamerách<ref><i>Skladování</i>. SpeedFilm, 2004. Dostupné také z: http://www.speedfilm.cz/storage.php</ref>
  
−
=== Skladování filmového materiálu ===
+
== Skladování filmového materiálu ==
 
<br />
 
<br />
 
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br />
 
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br />
  
−
Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu '''stárnutí''', protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). '''Proces stárnutí''' začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jenolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál [[Digitalizace|digitalizovat]] a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.
+
Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu '''stárnutí''', protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). '''Proces stárnutí''' začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jednolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál [[Digitalizace|digitalizovat]] a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.<ref>JIŘÍ, Zelinger. <i>Chemie v práci konzervátora a restaurátora</i>. 2. přepracované vydání. Praha: Academia, 1987, 253 s.</ref>
 
<br />
 
<br />
 
   
 
   
 
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří '''smršťování materiálu''', vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.  
 
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří '''smršťování materiálu''', vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.  
  
−
Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.
+
Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.<ref name "anna">ANNA, Batistová. <i>Poezie destrukce: příčiny, důsledky a projevy destrukce filmových pohyblivých obrazů</i>. 2005.</ref>
  
−
==== Podmínky skladování ====
+
== Podmínky skladování ==
 
<br />
 
<br />
−
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání.  
+
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. <ref name="robert" />
 
<br />
 
<br />
  
Řádek 57: Řádek 54:
 
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.  
 
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.  
  
−
== Odkazy ==
+
== Zdroj ==
 +
Článek je založen na práci Wünsch, Robert. ''Budoucnost archivování filmu''. Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK :(Doc.PhDr. Richard Papík, Ph.D), bakalářská práce, 2014.
  
 
=== Reference ===
 
=== Reference ===
−
 
  
 
<references />
 
<references />

Aktuální verze z 28. 1. 2018, 13:33

[1] Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce (archivy, muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na ochranu, restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do digitálních kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.[2]

Filmový materiál

Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev.

Druhy filmového materiálu

Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je černobílý negativ, který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je černobílý pozitiv, který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). Barevný třívrstvý negativ je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je barevný třívrstvý pozitiv.[3]

Černobílý negativ
Černobílý pozitiv
Barevný třívrstvý negativ
Barevný třívrstvý pozitiv

Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev


1. trinitrát celulózy (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)

  • nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
  • u nás zakázána od roku 1961

2. diacetát a acetát celulózy – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet

  • má minimální smrštivost
  • je méně odolný než polyester

3. polyethylen teraftalát (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů

  • extrémně odolný
  • nesmí se používat v kamerách[4]

Skladování filmového materiálu


Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu.

Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu stárnutí, protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). Proces stárnutí začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jednolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál digitalizovat a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.[5]

Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří smršťování materiálu, vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.

Další faktorem je napadení plísněmi - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.[6]

Podmínky skladování


Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být uchovávány v chladu. Měly by být uloženy v kovových plechovkách a plastových kontejnerech či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy horizontálně, aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. [3]

V depozitáři (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá vlhkost vzduchu 55% v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. Teplota v depozitáři nesmí přesáhnout 18°C. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.

Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.

  • filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
  • filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou - teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
  • filmy s polyesterovou podložkou - teplota: do 10°C, RH: max. 50%


Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.

Zdroj

Článek je založen na práci Wünsch, Robert. Budoucnost archivování filmu. Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK :(Doc.PhDr. Richard Papík, Ph.D), bakalářská práce, 2014.

Reference

  1. ↑ ROBERT, Wünsch. Budoucnost archivování filmu. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2
  2. ↑ JIŘÍ, Zahradník. Televizní technika 1. 3. přepracované vydání. Praha: SPŠST Panská, 2008.
  3. ↑ 3,0 3,1 ROBERT, Wünsch. Příloha 1: Autorova středoškolská práce na téma Filmový materiál. Praha, 2014, 10 s.
  4. ↑ Skladování. SpeedFilm, 2004. Dostupné také z: http://www.speedfilm.cz/storage.php
  5. ↑ JIŘÍ, Zelinger. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. 2. přepracované vydání. Praha: Academia, 1987, 253 s.
  6. ↑ ANNA, Batistová. Poezie destrukce: příčiny, důsledky a projevy destrukce filmových pohyblivých obrazů. 2005.

Související články

Digitalizace

Archiv

Národní filmový archiv ČR

Klíčová slova

archivy* archivace filmů* filmové materiály* negativy* černobílé filmy

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Archivace_filmu&oldid=52361“