Ochrana fondů - restaurování a konzervování

Ochranu knihovních sbírek lze charakterizovat jako soubor dílčích oborů, technologií, postupů a strategií zaměřených na uchování knihovních sbírek – na minimalizaci jejich chemického a fyzikálního poškozování a rozpadu a na prevenci ztráty jejich informačního obsahu.[1]

Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Je zde třeba zodpovědného přístupu při řešení problémů s tímto procesem spojených. Nevhodné či dokonce špatné rozhodnutí může mít nedozírné negativní následky a naopak dobře zvolená strategie restaurátorského či konzervátorského postupu může zachránit ohrožený tisk či rukopis před úplným zničením, nebo alespoň stabilizovat jeho stav a eliminovat probíhající degradaci.[2]

Konzervace se vztahuje spíše k udržování a zachování artefaktů a k jejich preventivní ochraně do budoucna.[3] Pokouší se zpomalit nebo zastavit degradaci pomocí kontroly okolního prostředí a ošetřováním materiálové struktury tak, aby dané předměty zůstaly pokud možno v nezměněném stavu.[4]

Restaurování je obnovení či oprava předmětu kulturního dědictví. Nejčastěji se jedná o odstraňování důsledků jakýchkoliv poškození a materiálové degradace. Většinou je spojeno s obnovením původního stavu a vzhledu díla.[3]Restaurování má své klady, ale bohužel také své zápory. Kladnou stránkou je obvykle zlepšení fyzikálních, chemických, ale i estetických vlastností knihy, zápornou stránkou však bývá to, že dochází k porušení historické identity knihy a změně charakteru materiálů i celé knižní vazby.[2]

Příčiny degradace materiálů

Biologické faktory

K nejčastějším biologickým příčinám degradace patří mikroorganismy, hmyz a hlodavci.

Největším nebezpečím jsou však pro knihovní fondy mikroskopické houby (plísně). Jejich výskytu lze na knihovních materiálech zabránit udržováním vhodných skladovacích podmínek a také prováděním preventivních mikrobiologických kontrol.

Fyzikální a chemické faktory

Mezi fyzikální a chemické faktory degradace patří především světlo, kyslík, teplota, vlhkost a znečištěné ovzduší. Dodržováním správných skladovacích podmínek však můžeme degradačním procesům zabránit nebo můžeme proces degradace alespoň zpomalit. Existují poměrně jednoduché způsoby stabilizace skladovacích prostor, kdy se musíme řídit doporučenými parametry klimatu pro danou sbírku. Nutným a velmi účinným prostředkem je také průběžná kontrola prostředí, kdy lze odhalit rizika působení parametrů klimatu na skladované fondy.

Budovy

Stavby, v nichž jsou uchovávány knihovní fondy, by měly splňovat základní požadavky na ochranu před různými ovlivňujícími faktory. Optimálním řešením je budova, která umožňují stabilně udržet doporučené parametry prostředí bez pomoci klimatizace.[5]

Typy restaurátorských zásahů

Pro určení zásahu do původního díla jsou rozhodující především jeho význam, cena a především nutnost specializovaného zásahu, který je volen přímo na míru dle stavu dochování a míry poškození písemné památky. Jednotlivé typy restaurátorských zásahů vycházejí z poškození a z požadavků na další uložení a studia ohrožených knih. U všech typů zásahu je důležitá důkladná dokumentace a také výroba různých ochranných obalů. Dokumentace se provádí ve formě formulářů a obrazů. Pro archivní účely se zhotovují černobílé fotografie a barevné diapozitivy. Snímky se pořizují před a po restaurování.

Složitý komplexní restaurátorský zásah

Složitý komplexní zásah nemusí nutně znamenat celkové rozebrání knihy. Jedná se hlavně o časově náročný a velice specializovaný zásah, který vyžaduje důkladné vstupní analýzy, případně ověření či vývoj nových specializovaných restaurátorských metod, či použitých materiálů.

Komplexní restaurátorský zásah

Při tomto zásahu je již pozornost věnována všem částem knihy a jejím degradacím. Komplexní restaurátorský zásah může začínat například již chemickou metodou konzervace, kdy dochází k odkyselení či stabilizaci barev a inkoustů a dále k doplnění chybějících částí vazby a papíru. U tohoto zásahu mnohdy dochází k rozebrání celé knihy.

Restaurátorský zásah metodou in situ

Tento typ zásahu se soustředí vždy na nejpoškozenější část knihy, aniž by muselo dojít k jejímu rozebrání. Jedná se převážně o restaurování několika složek knihy či jeho vazby.[6] Zásah in situ napomáhá zachovat historické stopy vytvořené během života knihy. Metoda je často časově i technologicky náročnější než při rozebírání bloku knihy.

  • Dolévání papírovinou - jedná se o přirozenou metodu doplňování papíru, vychází z čerpání vláken na papírenské síto
  • Spravování japonským papírem - pro tuto metodu se používá se tenký transparentní japonský papír, využívá se pro lokální spravování trhlin a přehybů nebo pro celoplošné zpevňování[7]

Ambulantní zásahy

Jedná o zásah první pomoci, který má pomoci pouze dočasně, než dojde ke komplexnímu zásahu, pokud je nutný. Nejprve jsou zajištěny uvolněné listy a složky knižního bloku a upadlé desky knihy či uvolněné kování z její vazby jsou provizorně upevněny.[6]

Typy konzervačních zásahů

Konzervátorské zásahy vyžadují pečlivou přípravu a předběžnou analýzu dokumentu. Vycházejí z průzkumů stavu sbírek, případně je může také navrhnout správce knihovní sbírky. Konečnou formu zásahu by však měli volit odborní pracovníci.

Individuální konzervační postupy

Mezi nejběžnější individuální zásahy patří:

  • Mechanická očista knihovních fondů - při mechanické očistě se používají pouze vysavače s protiprachovými filtry pro výstup vzduchu a kartáčové nástavce s výškou vlasové části minimálně 20 mm.[8]
  • Rovnání a oprava deformovaných stránek
  • Opravy knižních vazeb
  • Odstraňování škod způsobených předchozími neodbornými zásahy

Hromadné odkyselování

Protože je třeba konzervačně ošetřit velké množství knih a protože je kapacitě restaurátorských pracovišť omezená, jsou již delší dobu hledány metody, která umožní ošetřit ohrožený knihovní fond ve větším množství. jednou z těchto metod je hromadné odkyselování, kdy je rozklad papíru v důsledku působení kyselin možno zastavit jejich neutralizací. Do papíru se následně zanese tzv. alkalická rezerva ve formě vápenatých a hořečnatých solí.

Preventivní péče

Jedná o snahu zabránit již samotnému vzniku poškození knihy nebo poškození alespoň částečně eliminovat. Toho lze docílit uložením knižních fondů ve vhodných klimatických podmínkách, dále stanovením podmínek vystavování knih a také například využíváním ochranných obalů při skladování.[4]

Odkazy

References

  1. Ochrana knihovních fondů a kulturního dědictví [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/pece-o-knihovni-sbirky/okf
  2. 2,0 2,1 Přístup k restaurování a konzervaci písemných památek [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/pristup-k-restaurovani-a-konzervaci-pisemnych-pamatek
  3. 3,0 3,1 KUBIČKA, Roman a Jiří ZELINGER. Výkladový slovník malířství, grafiky a restaurátorství. První vydání. Praha: Grada publishing, 2004. ISBN 80-247-9046-7.
  4. 4,0 4,1 Metody konzervace a ošetření poškozených dokumentů [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-preventivni-konzervace-1/konzervace
  5. Ochrana knihovních fondů a kulturního dědictví [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/pece-o-knihovni-sbirky/vlivy
  6. 6,0 6,1 Hlavní typy restaurátorských zásahů [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/hlavni-typy-restauratorskych-zasahu
  7. Restaurování knih metodou in situ [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/restaurovani-knih-metodou-in-situ
  8. Mechanická očista knihovních fondů [online]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-preventivni-konzervace-1/konzervace-ocista

Použitá literatura

Související články

Ochrana fondů skladování dokumentů

Klíčová slova

Restaurování, Konzervování, Prevence, Knižní fondy, Ochrana