Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 31: | Řádek 31: | ||
===Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR=== | ===Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR=== | ||
− | Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR '''školská poradenská zařízení, ŠPZ,'''(tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speicálně pedagogická centra) a '''školská poradenská pracoviště, ŠPP'''. | + | Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR '''školská poradenská zařízení, ŠPZ,'''(tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speicálně pedagogická centra) a '''školská poradenská pracoviště, ŠPP'''. |
− | |||
Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. | Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. | ||
Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.<ref name=":3">Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste</ref> | Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.<ref name=":3">Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste</ref> | ||
− | + | PRO DALŠÍ INFORMACE O PPP A SPC ODKÁZAT NA ČLÁNEK Z TROJICE - Systém ped-psy poradenství u nás | |
==Odkazy== | ==Odkazy== | ||
Verze z 14. 11. 2020, 22:27
Školní psychologie
Definice školní psychologie
Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].
Vývoj školní psychologie
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2] Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.[2] Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR[1], který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.
Zakotvení a obrysy školní psychologie
Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.[1]
Přehled hlavních témat školní psychologie
Mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy:
- školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě
- sociální klima ve třídě a ve škole
- management a vedení školní třídy
- metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a používané ve školním prostředí - např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,...)
- šikana ve školní třídě
- školní úspěšnost
- školní zátěž
- obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků
Pedagogicko-psychologické poradenství
Definice pedagogicko-psychologického poradenství
DOPLNIT DEFINICI
Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR
Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR školská poradenská zařízení, ŠPZ,(tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speicálně pedagogická centra) a školská poradenská pracoviště, ŠPP.
Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.[3]
PRO DALŠÍ INFORMACE O PPP A SPC ODKÁZAT NA ČLÁNEK Z TROJICE - Systém ped-psy poradenství u nás
Odkazy
Doporučená literatura
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
- ↑ 2,0 2,1 Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.
- ↑ Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste
Klíčová slova
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství