William Stern

William SternPersonologický přístup k osobnosti

Život

  • Německý psycholog a filozof začínal svou odbornou činnost u Ebbinghause na Berlíské univerzitě
  • Působil na katedře psychologie v Hamburku
  • Průkopník v oblasti diferenciální psychologie
  • S Münsterbergem rozvinul pojem psychotechniky a zabýval se testovcími metodami
  • Zavedl pojem inteligenční kvocient
  • Emigroval do Holandska před nastupujícím fašismem a následně do USA kde umírá

Teorie – personologický přístup k osobnosti

  • Obrátil pozornost psychologů na kategorii osobnosti, jako na zvláštní systém, který nelze redukovat na sumu životních projevů jedince či zúžit na zpracování vlivů z vnějšího prostředí
  • Je třeba ho pojímat a chápat v komplexu aktivního vztahu osobnosti s vnějším světem
  • Hlavní myšlenky
  • Osobnost v sobě obsahuje možnosti, tendence, dispozice a předpoklady jednat určitým, pro daného jedince příznačným způsobem
  • Stálé vlastnosti, které jsou jí vlastní od začátku
  • Vytvářejí rámec vlastního sebeurčení
  • Osobnost má svou hlubinnou stavbu
  • Vrchní vrstvy jsou obráceny ke světu, hlubinné vrstvy tvoří její specifickou svéráznost
  • Hlubinné vrstvy lze studovat pouze pomocí polysymptomatiky
  • Osobnost vystupuje jako teleologický počátek
  • Dispozice, afekty, fenomény osobnosti jsou psychofyziologicky neutrální
  • Osobnost není pasivní, ale je tvůrce a regulátor psychofyzických událostí
  • Psychologii osobnosti vnímá jako novou, rozhodující orientaci celé psychologické vědy jak v teorii tak praxi
  • Svůj přístup k osobnosti realizoval ve výzkumech individuálních rozdílů

Základní znaky osobnosti

  • Substancialita „mnohojednotnost“
  • Osobnost je celostní substancí (unitas multiplex), která sestává z vydělitelných částí, ale není jejich prostým souhrnem
  • Obsahuje možnosti, tendence, a předpoklady jednat určitým způsobem
  • Dispozice jsou nejdřív mnohoznačně neurčité, ale díky konvergenci se světem se postupně stále rozvíjejí a stávají se jednoznačnými
  • Osobnost je plastická, ale tato plastičnost má své meze
  • I přes veškeré změny zůstává osobnost sebou samou
  • Kauzalita, interakční cílesměrnost
  • Bytí a činnost jsou navzájem nerozlučně spjaty
  • Osobnost existuje protože jedná, a působí, protože existuje
  • Causa finalis – neustálé směřování osobnosti k cíli
  • Teorie konvergence – vzájemné působení světa a cílově zaměřené osobnosti
  • Osobnost je jako jednotný celek podmínkou existování a fungování psychiky
  • Psychické má fragmentární povahu a nabývá smysl jen díky začleněnosti do osobnosti
  • Vědeckým předpokladem psychologie jako vědy je věda o osobnosti
  • Individualita, zvláštnost osobnosti jako Já
  • Osobnost je vůči světu i jiným osobám jasně ohraničena – vydělena jako specifická individualita
  • Každá osoba je vnitřně nerozdělitelným a od vnějšku odděleným individuem
  • Hlavním aktem osobnosti, který v ní utváří psychické, je proces zvnitřpování
  • Konvergence – vytváří a mění životní procesy
  • Konflikt – probouzí prožitky
  • Ve vědomí se neodráží celý život, ale jen ty jeho stránky, které jsou spojeny s životním bojem

Souhrnný model „dimenzí osobnosti“

  • Výklad podstaty, projevů, utváření a rozvíjení osobnosti v dialogu se světem
  • Integruje ho do souhrnného modelu dimenzí osobnosti
  • Dimenze:
  • Prostorové (prostor vnitřní i vnější)
  • Rozprostranění v čase (minulost – přítomnost – budoucnost)
  • Základním stavem osobnosti je její současnost
  • Neutrální vůči času i prostoru
  • Aktualizované prostorové a časové dimenze tvoří individuální „životní prostor“
  • Tím se do osobní současnosti promítají osobně ztvárněné konkrétní životní události
  • Život osobnosti se vyvíjí od původního stavu neurčitosti a difúznosti ke stále výraznější a obsahově bohatší strukturovanosti


  • Sternova koncepce osobnosti je příliš spekulativní
  • Některé z jeho myšlenek jsou ale aktuální dodnes
  • Teorie konvergence
  • Pohlížení na osobnost v interakci s podmínkami existence
  • Teze o nutnosti pojímat subjekt v jeho celosti a poznávat ho na zkladě jeho vlastní životní historie
  • Úsilí organicky ve výzkumu spojovat hlediska nomotetická (směřující k obecné zákonitosti) s hledisky idiografikými (snaha proniknout do jednotlivých případů)