Mentální reprezentace.: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 42 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Re'''-prezentace nám umožňuje '''znovu'''-zpřítomnění. Zastupuje věc, která nemusí být aktuálně přítomná. Díky mentální reprezentaci (MR) uložené ve vědomí si dokážeme věci představit a popsat. Naše mysl tedy nezachycuje realitu takovou, jaké je, ale jak ji reprezentuje. Užíváním reprezentací poznatků používáme formu toho, co víme o věcech, událostech, idejích atp. (Sternberg).  
+
'''Re'''-prezentace nám umožňuje '''znovu'''-zpřítomnění. Zastupuje věc, která nemusí být aktuálně přítomná. Díky mentální reprezentaci (MR) uložené ve vědomí si dokážeme věci představit a popsat. Naše mysl tedy nezachycuje realitu takovou, jaké je, ale jak ji reprezentuje. Užíváním reprezentací poznatků používáme formu toho, co víme o věcech, událostech, idejích atp.<ref name=":0">Sternberg, R. J., Sternberg, K., & Mio, J. (2012). Cognitive psychology. Boston: Cengage Learning Press.</ref> MR se podílí na průběhu mnoha psychických procesů, jako je vnímání, představivost, pozornost a myšlení či paměť. Konkrétně vnímání lze chápat jako utváření mentálních reprezentací na základě aktuálně působících vnějších (smyslových) podnětů. [[Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti. Fantazie.|Představivost]] a imaginace je vytváření MR tím, že si vybavíme z paměti ty MR, které byly vytvořeny v minulosti nebo že je určitým způsobem přepracujeme. Pozornost je zaměřování se na určité MR a myšlení je výsledek kombinování různých mentálních reprezentací a další komplexnější práce s nimi. Pokud jde o paměť, můžeme ji pojmout jako souhrn dispozičních mentálních reprezentací (těch, které jsou k dispozici, ale nejsou aktuálním obsahem vědomí). (Přednáška z obecné psychologie Dr. Stehlíka, 2017) 
  
−
MR vychází ze stanoviska připomínající myšlenku Immanuela Kanta, a sice, že lidská mysl nezachycuje vnější realitu (věc o sobě) takovou, jaká je, ale reprezentuje ji pomocí poznávacích prostředků, kterými disponuje (Kant). Dle Lukavského můžeme mentální reprezentace zjednodušeně vnímat jako synonymum pro psychický obsah. MR využívá verbální i názorné způsoby kódování informací současně (přednáška z obecné psychologie, 2017). Obsahem jsou mentální reprezentace blízké imaginaci.  
+
Koncept MR vychází ze stanoviska připomínající myšlenku Immanuela Kanta, a sice, že lidská mysl nezachycuje vnější realitu (věc o sobě) takovou, jaká je, ale reprezentuje ji pomocí poznávacích prostředků, kterými disponuje.<ref>Kant, I. (2000). Critique of the Power of Judgment. Cambridge: Cambridge University Press.</ref> Dle Lukavského můžeme mentální reprezentace zjednodušeně vnímat jako synonymum pro psychický obsah. MR využívá verbální i názorné způsoby kódování informací současně. (Přednáška z obecné psychologie, 2017).  
  
−
== Dělení MR ==
+
==Druhy mentálních reprezentací==
 
[[Soubor:1.IMG 20211018 171521.jpg|náhled|415x415pixelů|Dělení mentálních reprezentací]]
 
[[Soubor:1.IMG 20211018 171521.jpg|náhled|415x415pixelů|Dělení mentálních reprezentací]]
−
Zatímco některé ideje se snáze reprezentují obrazově (př. tvar vejce), jiné se lépe vyjádří slovně (př. důstojnost). Různé typy MR nám tedy umožňují zvolit méně náročnou cestu, také v závislosti na tom, o jak moc abstraktní pojem jde. Zatímco vnější reprezentace používáme, když chceme zpřítomnit věc, která je okolo nás (jak vnímáme externí svět), tak vnitřní reprezentace dává druhým zprávu o našem vnitřním životě. Vnější MR dělíme v základu na obrazovou a jazykovou. Přičemž '''jazyková''' forma mentální reprezentace u vnější MR je ekvivalentem '''propoziční''' MR v případě vnitřní MR. A '''obrazová''' forma mentální reprezentace u vnější MR je ekvivalentem '''analogové''' MR v případě vnitřní MR.  
 
 
<br />
 
<br />
  
−
==== Vnější mentální reprezentace ====
+
====Reprezentace n-tého řádu====
−
Vnější MR reprezentujeme dvěma způsoby, a sice buď pomocí obrazu, anebo jazyka. Zatímco obraz nese množství konkrétních informací, jazykový výrok je více abstraktní. Pokud vidíme obrázek kočky, vidíme jednu konkrétní kočku. To neplatí ve větě „Kočka má čtyři nohy“, kde si můžeme představit jakoukoli kočku. O obrazové vnější MR také platí, že nejde rozdělit (není diskrétní) – nemůžeme nakreslit pouze čtyři nohy z kočky, pro úplnost ji musíme nakreslit celou, abychom zachovali požadované sdělení. Jazykové vnější MR diskrétní jsou explicitní, současně je pro ně charakteristické, že mají pravidla. Věta má nějakou konkrétní posloupnost, jak má být vytvořena, zatímco obrazové MR mají větší volnost (můžeme nakreslit jakoukoli kočku, různými způsoby). Oproti tomu obrazové MR s sebou nesou implicitní sdělení, není jasné, zda obrázek má vyjadřovat, že kočka má čtyři nohy, anebo že je to savec, anebo že má ocas atp. U jazykových MR je jasné, co měla věta vyjádřit.
+
Rozlišujeme také MR prvního, druhého, třetího až n-tého řádu.<ref name=":1" />
−
{|
+
 
−
|
+
1. Řád = přichází z vnějšího světa, označujeme je jako vjemy
−
|
 
  
 +
2. Řád = subjektivní reflexe psychického dění  
  
 +
3. Řád = snaha o porozumění psychickému životu druhých osob, tedy vytváření mentálních reprezentací o vnitřním světě druhého člověka (subjektivní názory na to, co si druzí myslí či prožívají).
  
  
−
'''Obrazová'''  [[Soubor:Obrazová vnější MR (kočka).jpg|náhled|77x77pixelů]]
+
Reprezentace dělíme také na vnější a vnitřní. Vnitřní reprezentace dává zprávu o našich mentálních reprezentacích, představují sice také struktury zastupující naše poznatky o světě, ale v případě '''vnitřních''' MR nejsou viditelné. Zásadní je jejich rozdělení na "analogové" a "propoziční", které je blíže popsáno v subkapitole níže. Vnitřní mentální reprezentace jsou tvořeny zejména propozicemi a představami. '''Propozice''' je jakákoli myšlenka, kterou kódujeme verbálně. '''Představy''' (zejm. vizuální) jsou prostorová zobrazení, která jsou transformována prostorovou pamětí (''spatial memory'').
−
|'''Jazyková'''  
 
  
 +
Vnější reprezentace reprezentují něco reálného – psané, kreslené či tištěné nebo mluvené znaky a symboly. Jedná se tedy o doslova '''vnější''' reprezentace (př. obrázky, texty, slova,...). Vnější reprezentace dělíme v základu na "obrazovou" a "jazykovou".
  
 +
'''Jazyková''' forma reprezentace u vnější MR je ekvivalentem '''propoziční''' MR v případě vnitřní MR. A '''obrazová''' forma reprezentace u vnější MR je ekvivalentem '''analogové''' MR v případě vnitřní MR. Zatímco některé ideje se snáze reprezentují obrazově (př. tvar vejce), jiné se lépe vyjádří slovně (př. důstojnost). Různé typy MR nám tedy umožňují zvolit méně náročnou cestu, také v závislosti na tom, o jak moc abstraktní pojem jde.<ref name=":0" />  
 +
<br />
  
−
''„Kočka má čtyři nohy.“''  
+
====Vnější reprezentace====
 +
Porozumění vnějším reprezentacím nám umožní lépe porozumět i reprezentacím vnitřním (mentálním). Veškeré objekty a děje můžeme ve vnějším světě reprezentovat dvěma způsoby, a sice buď pomocí obrazu, anebo jazyka. Zatímco obraz nese množství konkrétních informací, jazykový výrok je více abstraktní. Pokud vidíme obrázek kočky, vidíme jednu konkrétní kočku. To neplatí ve slově„kočka“, kde si můžeme představit jakoukoli kočku. O obrazové vnější reprezentaci také platí, že nejde rozdělit (není diskrétní) – nemůžeme nakreslit pouze čtyři nohy z kočky, pro úplnost ji musíme nakreslit celou, abychom zachovali požadované sdělení. Jazykové vnější reprezentace jsou diskrétní, explicitní, současně je pro ně charakteristické, že mají pravidla. Věta má nějakou konkrétní posloupnost, jak má být vytvořena, zatímco obrazové MR mají větší volnost (můžeme nakreslit jakoukoli kočku, různými způsoby). Oproti tomu obrazové reprezentace s sebou nesou implicitní sdělení, není jasné, zda obrázek má vyjadřovat, že kočka má čtyři nohy, anebo že je to savec, anebo že má ocas atp. U jazykových reprezentací je jasné, co měla věta vyjádřit. Pro přehled může sloužit následující tabulka:
 +
{|
 +
|
 +
|'''Obrazová'''
 +
(podívejte se na obrázek kočky vpravo)
 +
|'''Jazyková'''
 +
''„Kočka má čtyři nohy.“''
 
|-
 
|-
−
|Diskrétní symboly  
+
|Diskrétní symboly
 
|
 
|
−
|'''✓'''  
+
|'''✓'''
 
|-
 
|-
 
|Konkrétní  
 
|Konkrétní  
−
|'''✓'''  
+
|'''✓'''
 
|
 
|
 
|-
 
|-
−
|Užívá pravidla  
+
|Užívá pravidla
 
|
 
|
−
|'''✓'''  
+
|'''✓'''
 
|-
 
|-
 
|Implicitní sdělení  
 
|Implicitní sdělení  
−
|'''✓'''  
+
|'''✓'''
 
|
 
|
 
|}
 
|}
 +
[[Soubor:Tabby cat with blue eyes-3336579.jpg|náhled|240x240pixelů|Samotný obrázek kočky není mentální reprezentace. MR je až to, jak obrázek vnímáme v naší mysli.]]
  
  
−
==== Vnitřní mentální reprezentace ====
+
====Mentální (vnitřní, interní) reprezentace====
−
Vnitřní MR dělíme v základě na symbolickou a distribuovanou. Představme si symbolickou MR na příkladu zebry. Pokud známe význam slova „kůň“ a víme také, co je „pruh“, a spojíme tyto dva symboly dohromady, může nám vzniknout slovo „zebra“. Tedy člověk, který má ukotvené tyto dva symboly, a znalost, co dohromady znamenají, bez váhání identifikuje zebru, a to i navzdory tomu, že ji v tu chvíli vidí poprvé v životě (Sternberg).
+
Zásadní je dělení MR na imaginativní (tj. obrazové, resp. '''analogové''') '''a propoziční'''. Analogové MR používáme při obrazových vnitřních reprezentacích. Propoziční MR jsou symbolické slovní interní reprezentace. Jako první hovořil o tomto dělení Paivio, který o analogové složce mentálních reprezentací mluvil jako o "imagenech", a propoziční složku MR označoval jako "logogeny".
−
 
 
−
'''Symbolické''' vnitřní MR lze rozdělit ještě na analogové a propoziční mentální reprezentace.  
 
  
−
* Analogová (obrazová) MR – můžeme si ji představit jako jakýsi hladký a spojitý signál, její hlavní charakteristikou je, že se nerozkládá na další prvky. (Viz mentální rotace a skenování představ níže). V případě ''vnějších'' MR by vlastnostmi nejblíže byly ''obrazové'' MR.  
+
Paivio ve své teorii dvojího kódování popsal dva na sobě nezávislé systémy, verbální a imaginativní, které slouží jako nástroje lidského poznávání a zpracování informací. Oba systémy se podílejí na kódování, uspořádání, uchování i znovuvybavení informací. Imaginativní systém slouží pro obrazové či jiné neverbální reprezentace (tedy zejm. reprezentace smyslových podnětů). Verbální systém se specializuje na zpracování jazykově zprostředkovaných informací. Pro imaginativní systém Paivio zavedl jednotku „imagen“ a pro verbální systém jednotku „logogen“. Dle autora jsou tyto jednotky podřízeny senzomotorické modalitě, tj. rozlišuje logogeny pro slova ve vizuální podobě od logogenů auditivních a imageny mohou být povahy vizuální, auditivní, taktilní, chuťové i čichové.<ref name=":3" />
  
−
* [[Soubor:Predikátový kalkul.jpg|náhled|609x609pixelů|Predikátový kalkul, příklad]]Propoziční (jazyková) MR – lze rozdělit na symboly. Přiblížit nám ji může '''mentálština''' (''mentalese, language of thought hypothesis''), jež nám pomáhá osvojit si jazyk. Fodor (1994) popisuje, že je to jakýsi jazyk naší mysli, nelze jím hovořit, a není příliš dobře přístupný naší introspekci. Podle něj je to skrytý jazyk za naším mateřským jazykem, který nám dovoluje pracovat s pojmy. Inspirací pro tvorbu této hypotézy byla Fodorovi predikátová logika (viz predikátový kalkul). V případě ''vnějších'' MR by vlastnostmi nejblíže byly ''jazykové'' MR.  
+
Ne všichni odborníci zastávají teorii dvojího kódu, ale obecně je přijímáno rozdělení MR na imaginativní (též analogové) a propoziční.<ref name=":1" />
  
−
<br />
+
'''1. Neverbální (imaginativní) systém'''
  
−
* Na schématu vidíme, že propoziční MR lze rozdělit ještě na objekty, relace a schémata (Sedláková). U objektů se můžeme setkat také s termínem „argumenty“, a v případě relací lze narazit také na výraz „predikáty“.  
+
- Zpracovává neverbální informace  
  
−
* '''Argumenty''' popisují objekty. Např. ve větě „Kočka má čtyři nohy“ by byly objekty podstatná jména „kočka“ a „nohy“.  
+
- Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu, čichu a chuti
−
* '''Predikáty''' popisují vztahy a vlastnosti. V téže větě by se pak jednalo o sloveso „má“ a o číslovku „čtyři“.  
 
  
−
* '''Schémata''' pak představují strukturovaný soubor pojmů, který zahrnuje obecnou znalost (zahrnují obecná fakta a relace). Dají se použít k reprezentaci citů, vjemů atp (Rumelhart, Ortony, 1977).
+
- Základní reprezentační jednotka je '''imagen''' (systém pro vizuální poměry reprezentující představy v senzorických modalitách)
  
−
* Existují experimenty, které se snaží rozkrýt, jakým způsobem jsou objekty (argumenty) a relace (predikáty) uspořádány v naší mysli. Relační pojmy zkoumal např. Schank (1972). Objektové pojmy zkoumal Collins a Quillian (1969), a sice na příkladu, jak reprezentujeme znalosti o zvířatech, a dále Collins a Loftus (1975), kteří pak model revidovali na nehierarchický.  
+
- Zapojená je spíše pravá hemisfér
−
* Když se podíváme na schéma objektových pojmů od Collinse a Quilliana, najdeme tam znázorněnou základní myšlenku autorů, a sice, že vlastnosti, které vystihují přímo daný objekt, si vybavíme rychleji. Čili například to, že žralok jí maso, si vybavíme rychleji než to, že žralok dýchá. Rychleji odpovíme „ano“ na otázku, zda žralok jí maso, protože je to přímo pro něj specifické. Zatímco od pojmu „žralok“ musíme v grafu cestovat až nahoru, pokud si chceme vybavit to, že dýchá (což je společná vlastnost všech zvířat, ne jen specificky žraloka) – je to vzdálenější mentální reprezentace.  
 
  
−
<br />
+
'''2. Verbální systém'''
−
[[Soubor:Collins a Quillian.jpg|náhled|506x506pixelů|Zkoumání objektových pojmů (Collins a Quillian, 1969)]]
 
  
 +
- Zpracovává lingvistické informace  
  
−
'''Distribuované''' vnitřní MR představují takové reprezentace, v nichž je daná informace uložena na několika místech. Např. informace uložená v neuronové síti jako aktivace v několika od sebe oddělených místech (viz místní buňky). Některé informace jsou v lidské mysli uložené distribuovaně. Čili jiné buňky se nám v rámci mnestických funkcí aktivují, když máme jít z místa A, a jiné zase, když máme jít z místa B (druhé místo reprezentují v mysli zase jiné místní buňky; zjednodušeně by se tedy dalo říct, že existují „specifické místní buňky pro místo A“ a „specifické místní buňky pro místo B). '''Místní buňky''' se aktivují, když vstoupíme do konkrétního prostoru, a tvoří kognitivní mapy (rozpracováno níže). V tomto ohledu je známá studie londýnských taxikářů, ve které byla zjištěna korelace objemu hipokampů s délkou praxe (Maguire, et al., 2000).
+
- Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu a sluchu
−
[[Soubor:Objektové pojmy, nehierarchický model (Collins a Loftus, 1975).jpg|náhled|Objektové pojmy, nehierarchický model (Collins a Loftus, 1975)]]
 
−
Vnitřní mentální reprezentace jsou tvořeny zejména propozicemi a představami. '''Propozice''' je jakákoli myšlenka, kterou kódujeme verbálně. '''Představy''' (zejm. vizuální) jsou prostorová zobrazení, která jsou transformována prostorovou pamětí (''spatial memory'').  
 
  
−
Reprezentace n-tého řádu
+
- Základní reprezentační jednotka je '''logogen''' (systém pro verbální poměry obsahující informace potřebné k využívání slov)
  
−
Rozlišujeme také MR prvního, druhého, třetího až n-tého řádu.  
+
- Zapojená je spíše levá hemisféra
 +
<br />[[Soubor:Predikátový kalkul.jpg|náhled|609x609pixelů|Predikátový kalkul, příklad]]'''Analogová (imaginativní, obrazová) mentální reprezentace''' – tato MR má obrazovou formu a je tak analogií k objektu, který reprezentuje. můžeme si ji představit jako jakýsi hladký a spojitý signál, její hlavní charakteristikou je, že se nerozkládá na další prvky. (Viz mentální rotace a skenování představ níže).  
  
−
# Řád = přichází z vnějšího světa, označujeme je jako vjemy
+
'''Propoziční (jazyková) mentální reprezentace''' – lze rozdělit na symboly. Propoziční (výrokové) MR umožňují popis jevů v abstraktnější rovině (oproti imaginativním MR, které umožňují zobrazení jevů), mohou vyjádřit významy a vztahy mezi pojmy.  Přiblížit nám ji může '''mentálština''' (''mentalese, language of thought hypothesis''), jež nám pomáhá osvojit si jazyk. Fodor (1994) popisuje, že je to jakýsi jazyk naší mysli, nelze jím hovořit, a není příliš dobře přístupný naší introspekci. Podle jeho teorie stojí za každým vnitřním výrokem propoziční symbol. Inspirací pro tvorbu této hypotézy byla Fodorovi predikátová logika (viz predikátový kalkul). <ref>Fodor, J. A. (1994). The elm and the expert: Mentalese and its semantics. Cambidge: MIT press.</ref>
  
−
# Řád = subjektivní reflexe psychického dění  
 
  
−
# Řád = snaha o empatické porozumění psychického života druhých osob
+
Na schématu vidíme, že propoziční MR lze rozdělit ještě na objekty (předměty), relace (vztahy) a schémata. U objektů se můžeme setkat také s termínem „argumenty“, a v případě relací lze narazit také na výraz „predikáty“.<ref name=":1">Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: Mentální reprezentace a mentální modely. Praha: Grada.</ref>  
  
−
Teorie a modely  
+
'''- Argumenty''' popisují objekty. Např. ve větě „Kočka má čtyři nohy“ by byly objekty podstatná jména „kočka“ a „nohy“.  
  
−
Mentální modely jsou smíšené formy MR, obsahující také propozice a představy. Vznikají, když naše mysl poznává objekty a procesy, které nás obklopují (např. si vytvoříme mentální model o tom, jak používat počítač, jak fungují vzorečky ve fyzice, anebo třeba o historii našich předků). Mentální modely ovšem vznikají také tehdy, kdy se zaobíráme vlastním vnitřním světem (introspekce, reflexe,…) kognitivní psychologie označuje takové typy mentálních modelů jako teorie mysli. (Sternberg)
+
'''- Predikáty''' popisují vztahy a vlastnosti. V téže větě by se pak jednalo o sloveso „má“ a o číslovku „čtyři“.  
  
−
Paiviova teorie dvojího (duálního) kódování
+
'''- Schémata''' pak představují strukturovaný soubor pojmů, který zahrnuje obecnou znalost (zahrnují obecná fakta a relace). Dají se použít k reprezentaci citů, vjemů atp.<ref>Rumelhart, D.E., & Ortony, A. (1977). The representation of knowledge in memory. In R.C. Anderson, R.J. Spiro & W.E. Montague (Eds.), Schooling and the acquisition of knowledge (pp. 99-135). Hillsdale, NJ: Erlbaum.</ref>[[Soubor:Collins a Quillian.jpg|náhled|506x506pixelů|Zkoumání objektových pojmů (Collins a Quillian, 1969)]][[Soubor:Objektové pojmy, nehierarchický model (Collins a Loftus, 1975).jpg|náhled|Objektové pojmy, nehierarchický model (Collins a Loftus, 1975)]]Existují experimenty, které se snaží rozkrýt, jakým způsobem jsou objekty (argumenty) a relace (predikáty) uspořádány v naší mysli. Relační pojmy zkoumal např. Schank (1972), jde o teorii sémantické sítě.<ref>Schank, R. C. (1972). Conceptual dependency: A theory of natural language understanding. Cognitive psychology, 3(4), 552-631.</ref> Objektové pojmy zkoumal Collins a Quillian (1969)<ref>Collins, A. M., & Quillian, M. R. (1969). Retrieval time from semantic memory. Journal of verbal learning and verbal behavior, 8(2), 240-247.</ref>, a sice na příkladu, jak reprezentujeme znalosti o zvířatech, a dále Collins a Loftus (1975), kteří pak model revidovali na nehierarchický.<ref>Collins, A. M., & Loftus, E. F. (1975). A spreading-activation theory of semantic processing. Psychological review, 82(6), 407.</ref>
  
−
Paivio (1971) popsal dva na sobě nezávislé, ale propojené, systémy, které pracují s rozdílnými druhy informací. Oba dokážou informace kódovat, organizovat a uchovávat. Díky tomu, že jsou systémy propojené, se mohou aktivovat navzájem (pakliže začneme popisovat fialového slona, současně nám tento popis evokuje i jeho představu).  
+
Když se podíváme na schéma objektových pojmů od Collinse a Quilliana, najdeme tam znázorněnou základní myšlenku autorů, a sice, že vlastnosti, které vystihují přímo daný objekt, si vybavíme rychleji. Tyto vzdálenější či bližší atributy dané věci označujeme jako "úrovně obecnosti". Autoři popisují rychlost cestování v mysli. Čili například to, že žralok jí maso, si vybavíme rychleji než to, že žralok dýchá. Rychleji odpovíme „ano“ na otázku, zda žralok jí maso, protože je to přímo pro něj specifické. Zatímco od pojmu „žralok“ musíme v grafu cestovat až nahoru, pokud si chceme vybavit to, že dýchá (což je společná vlastnost všech zvířat, ne jen specificky žraloka) – je to vzdálenější mentální reprezentace.  
  
−
Paiviova teorie tedy vysvětluje také fakt, proč si lépe pamatujeme konkrétní slova nežli abstraktní. Je to tím, že zatímco k zapamatování konkrétních slov můžeme použít verbální i neverbální systém, abstraktní slova mohou být často kódována pouze verbálně. Obrazová paměť je tedy lepší než verbální, a sice díky tomu, že při zapamatování obrázků dochází k aktivaci obou systémů. Oproti tomu při zapamatování verbálních informací, je až dvakrát menší pravděpodobnost, že si je uchováme oproti neverbální paměti (Heilbronner, Buck, Adams, 1989).  
+
Tato teorie říká, že jednotlivé pojmy (MR) v naší mysli, jsou uspořádány hierarchicky na různých úrovních. Existuje základní úroveň obecnost (tu představují pojmy, které nejčastěji používáme, třeba „pes“) pojmy na všech úrovních jsou vzájemně propojené (pes je propojen s pojmem savec, ten zase s pojmem a živočich, to jsou pojmy na vyšších úrovních, naopak na nižší úrovni po pojmem pes je pojem kokršpaněl apod.) Když se aktivuje jedna úroveň obecnosti v návaznosti na podnět, tak se snáz vybaví znalosti týkající se té dané hierarchické úrovně, ale déle trvá vybavit si pojmy z jiných úrovní (je potřeba „cestovat“ v těch úrovních – to že pes štěká si vybavíme rychleji, než jestli pes dýchá, protože to se netýká jen psa ale živočichů obecně). Experimentálně také na tomto příkladu vidíme, že lidé reagují rychleji, když si mají vybavit pojmy týkající se bližší úrovně obecnosti. Pomalejší reakce jsou naopak vykazovány, pokud si lidé mají vybavit pojmy, jež se týkají vzdálenější úrovně obecnosti.
  
−
# Neverbální (imaginativní) systém
 
  
−
* Zpracovává neverbální informace  
+
Nyní se podívejme na rozlišení MR dle způsobu uložení v neuronové síti: '''Distribuované''' vnitřní MR představují takové reprezentace, v nichž je daná informace uložena na několika místech. Např. informace uložená v neuronové síti jako aktivace v několika od sebe oddělených místech (viz místní buňky). Některé informace jsou v lidské mysli uložené distribuovaně. Čili jiné buňky se nám v rámci mnestických funkcí aktivují, když máme jít z místa A, a jiné zase, když máme jít z místa B (druhé místo reprezentují v mysli zase jiné místní buňky; dle Lukavského (2017) by se tedy zjednodušeně dalo říct, že existují „specifické místní buňky pro místo A“ a „specifické místní buňky pro místo B"; podobně si lze představit, že existují konkrétní buňky, které se aktivují, když si představíme kočku). '''Místní buňky''' se aktivují, když vstoupíme do konkrétního prostoru, a tvoří kognitivní mapy (rozpracováno níže). V tomto ohledu je známá studie londýnských taxikářů, ve které byla zjištěna korelace objemu hipokampů s délkou praxe.<ref>Maguire, E. A., Gadian, D. G., Johnsrude, I. S., Good, C. D., Ashburner, J., Frackowiak, R. S., & Frith, C. D. (2000). Navigation-related structural change in the hippocampi of taxi drivers. Proceedings of the National Academy of Sciences, 97(8), 4398-44.</ref>
−
* Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu, čichu a chuti
 
  
−
* Základní reprezentační jednotka je '''imagen''' (systém pro vizuální poměry reprezentující představy v senzorických modalitách)  
+
<br />
−
* Zapojená je spíše pravá hemisféra
+
===Mentální modely  ===
 +
Mentální modely jsou smíšené formy MR, obsahující propozice a představy. Vznikají, když naše mysl poznává objekty a procesy, které nás obklopují (např. si vytvoříme mentální model o tom, jak používat počítač, jak fungují vzorečky ve fyzice, anebo třeba o historii našich předků). Mentální modely ovšem vznikají také tehdy, kdy se zaobíráme vlastním vnitřním světem (introspekce, reflexe,…) kognitivní psychologie označuje takové typy mentálních modelů jako teorie mysli.<ref name=":0" />
  
−
# Verbální systém  
+
<br />
 +
====Paiviova teorie dvojího (duálního) kódování====
 +
Paivio (1971) popsal dva na sobě nezávislé, ale propojené, systémy, které pracují s rozdílnými druhy informací. Oba dokážou informace kódovat, organizovat a uchovávat. Díky tomu, že jsou systémy propojené, se mohou aktivovat navzájem (pakliže začneme popisovat fialového slona, současně nám tento popis evokuje i jeho představu).<ref name=":3">Paivio, A. (1978). A dual coding approach to perception and cognition. Modes of perceiving and processing information, 39-51.</ref>  Paiviova teorie tedy vysvětluje také fakt, proč si lépe pamatujeme konkrétní slova nežli abstraktní. Je to tím, že zatímco k zapamatování konkrétních slov můžeme použít verbální i neverbální systém, abstraktní slova mohou být často kódována pouze verbálně.<ref>Heilbronner, R. L., Buck, P., & Adams, R. L. (1989). Factor analysis of verbal and nonverbal clinical memory tests. Archives of Clinical Neuropsychology, 4(4), 299-309.</ref>[[Soubor:Paiviova teorie duálního kódování (1971).jpg|náhled|375x375pixelů|Paiviova teorie duálního kódování (1971)]]<br />[[Soubor:Ukázka z experimentu Carmicheala a kolektivu (1932).jpg|náhled|296x296pixelů|Ukázka z experimentu Carmicheala a kolektivu (1932)]]
  
−
* Zpracovává lingvistické informace  
 
−
* Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu a sluchu
 
  
−
* Základní reprezentační jednotka je '''logogen''' (systém pro verbální poměry obsahující informace potřebné k využívání slov)  
+
Autoři Carmichael, Hogan a Walter (1932) na toto téma provedli ještě před Paiviem zajímavý experiment. Ukazovali dvěma skupinám probandů jedny a ty samé standardizované obrázky. Zatímco ale jedna skupina dostala při promítnutí nápovědu například „toto jsou hodiny“, tak druhé skupině lidí bylo poskytnuto jiné vodítko, například „toto je stůl“. Když pak měli probandi zpětně zpaměti namalovat obrázky, výsledky se lišily podle toho, co zrovna která skupina dostala za prvotní nápovědu při promítnutí. Nakreslené obrázky se podobaly více vždy tomu předmětu, který byl poskytnut jako vodítko. Pro představu se podívejte na obrázek nakreslený na motivy tohoto experimentu. Také z jejich práce tak můžeme vidět doklad o tom, že imageny a logogeny jsou propojené.<ref>Carmichael, L., Hogan, H. P., & Walter, A. A. (1932). An experimental study of the effect of language on the reproduction of visually perceived form. Journal of experimental Psychology, 15(1), 73.</ref>  
−
* Zapojená je spíše levá hemisféra [[Soubor:Paiviova teorie duálního kódování (1971).jpg|náhled|375x375pixelů|Paiviova teorie duálního kódování (1971)]]
 
  
 +
<br />
 +
====Kosslynův model====
 +
Kosslyn (2005) se zabýval vizuálními představami a schopností vidět něco „vnitřním zrakem“. Definoval dva systémy.<ref name=":2">Kosslyn, S. M. (2005). Mental images and the brain. Cognitive neuropsychology, 22(3-4), 333-347.</ref>
  
−
Autoři Carmichael, Hogan a Walter (1932) na toto téma provedli zajímavý experiment. Ukazovali dvěma skupinám probandů jedny a ty samé standardizované obrázky. Zatímco ale jedna skupina dostala při promítnutí nápovědu například „toto jsou hodiny“, tak druhé skupině lidí bylo poskytnuto jiné vodítko, například „toto je stůl“. Když pak měli probandi zpětně zpaměti namalovat obrázky, výsledky se lišily podle toho, co zrovna která skupina dostala za prvotní nápovědu při promítnutí. Pro představu se podívejte na obrázek nakreslený na motivy tohoto experimentu. Autoři tak poskytli další doklad o tom, že imageny a logogeny jsou propojené.  
+
'''1. Vizuální prostorová představivost'''    
  
−
Kosslynův model
+
- Řeší a zpracovává otázku „kde“ to je
  
−
Kosslyn (1994) se zabýval vizuálními představami a schopností vidět něco „vnitřním zrakem“. Definoval dva systémy:
+
- Zodpovídají za ni zejm. parietální laloky
  
−
# Vizuální prostorová představivost  
+
'''2. Vizuálně objektní představivost'''
  
−
* Řeší a zpracovává otázku „kde“ to je  
+
- Řeší a zpracovává otázku „co“ to je
−
* Zodpovídají za ni zejm. parietální laloky
 
  
−
# Vizuálně objektivní představivost
+
- Zodpovídají za ni zejm. temporální laloky
  
−
* Řeší a zpracovává otázku „co“ to je
+
Na základě těchto poznatků byly popsány čtyři různé mentální operace, které lze provádět s imaginativními MR. Jde o mentální rotace, skenování představ, porovnávání velikostí, reinterpretace dvojznačných obrazů.  
−
* Zodpovídají za ni zejm. temporální laloky
+
<br />
−
 
+
[[Soubor:Mentální_rotace_"R"_(Sheparda_a_Coopera,1973).jpg|odkaz=Soubor:Mentální_rotace_%22R%22_(Sheparda_a_Coopera,1973).jpg|alt=Mentální rotace "R" (Shepard a Cooper,1973)|náhled|Mentální rotace "R" (Shepard a Cooper,1973)]]
−
Na základě těchto poznatků vznikly čtyři skupiny vědeckých studií: mentální rotace, skenování představ, porovnávání velikostí, reinterpretace dvojznačných obrazů.  
 
−
 
 
−
Mentální rotace
 
−
 
 
−
Základem výzkumu mentálních rotací jsou studie prostorových vlastností představ na základě různého stupně natočení v prostoru. Probandi si v představě mají pootáčet dvourozměrné, anebo trojrozměrné objekty. Názorně poznatky shrnuje výzkum Sheparda a Coopera (1973), kteří přišli na to, že čas identifikace objektů vzrůstá tím víc, čím více rotujeme objekt v prostoru. Na obrázku si můžete sami porovnat, jak snadno se vám rozpoznává písmenko „R“. Čím větší úhel poootočení, tím pomalejší rozpoznání nastává. Čili zatímco „R“ v poloze 0°, anebo 300° či 60° zpravidla lidé poznají velmi rychle, v případě 180° je rozpoznání nejsvízelnější.  
 
−
 
 
−
Skenování představ  
 
  
−
Kosslyn, Ball a Reiser (1978) se věnovali zkoumání prostorového zpracování informací na příkladu mapy ostrova. Zjistili '''lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění'''. Představte si, že stojíte na mapě na jižním okraji ostrova, pokud budete chtít pomocí vnitřního zraku dojít k jezeru, které je zakreslené na mapě ve středu ostrova, bude vám to trvat kratší dobu, než když se budete chtít imaginárně přemístit k chatrči na severní straně.  
+
====Mentální rotace====
 +
Základem výzkumu mentálních rotací jsou studie prostorových vlastností představ na základě různého stupně natočení v prostoru. Probandi si v představě mají pootáčet dvourozměrné, anebo trojrozměrné objekty. Názorně poznatky shrnuje výzkum Sheparda a Coopera (1973), kteří přišli na to, že čas identifikace objektů vzrůstá tím víc, čím více rotujeme objekt v prostoru. Na obrázku si můžete sami porovnat, jak snadno se vám rozpoznává písmenko „R“. Čím větší úhel pootočení, tím pomalejší rozpoznání nastává. Čili zatímco „R“ v poloze 0°, anebo 300° či 60° zpravidla lidé poznají velmi rychle, v případě 180° je rozpoznání nejsvízelnější.<ref>Cooper, L. A., & Shepard, R. N. (1973). Chronometric studies of the rotation of mental images. In Visual information processing (pp. 75-176). Cambridge: Academic Press.</ref><br />
  
−
Porovnávání velikostí
+
====Skenování představ  ====
 +
Kosslyn, Ball a Reiser (1978) se věnovali zkoumání prostorového zpracování informací na příkladu mapy ostrova. Zjistili '''lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění'''. Představte si, že stojíte na mapě na jižním okraji ostrova, pokud budete chtít pomocí vnitřního zraku dojít k jezeru, které je zakreslené na mapě ve středu ostrova, bude vám to trvat kratší dobu, než když se budete chtít imaginárně přemístit k chatrči na severní straně.<ref>Kosslyn, S. M., Ball, T. M., & Reiser, B. J. (1978). Visual images preserve metric spatial information: evidence from studies of image scanning. Journal of experimental psychology: Human perception and performance, 4(1), 47.</ref>  <br />
  
−
Dále Kosslyn zjistil, že čas, který potřebujeme k porovnání velikostí představovaných věcí, klesá s narůstajícím rozdílem v jejich velikosti. Tedy: pokud se vás zeptáme, zda „je větší pes, anebo kočka?“, zabere vám to více času, než když bude otázka položená způsobem „je větší pes, anebo slon?“  
+
====Porovnávání velikostí====
 +
Dále Kosslyn zjistil, že čas, který potřebujeme k porovnání velikostí představovaných věcí, klesá s narůstajícím rozdílem v jejich velikosti. Tedy: pokud se vás zeptáme, zda „je větší pes, anebo kočka?“, zabere vám to více času, než když bude otázka položená způsobem „je větší pes, anebo slon?“<ref name=":2" /> 
  
−
Reinterpretace dvojznačných obrazů  
+
====Reinterpretace dvojznačných obrazů====
 
[[Soubor:Příklad reinterpretace dvojznačných obrazů.jpg|náhled|Příklad reinterpretace dvojznačných obrazů]]
 
[[Soubor:Příklad reinterpretace dvojznačných obrazů.jpg|náhled|Příklad reinterpretace dvojznačných obrazů]]
−
Chambers a Reisber (1985) přišli na to, že zrakové představy dokážeme v jednu chvíli interpretovat pouze jedním způsobem. Pokud vidíte na obrázku nejdříve kachnu, konkrétní instrukce (nápověda) vám pomůže reinterpretovat obraz tak, abyste na něm viděli králíka.  
+
Chambers a Reisberg (1985) přišli na to, že zrakové představy dokážeme v jednu chvíli interpretovat pouze jedním způsobem. Pokud vidíte na obrázku nejdříve kachnu, konkrétní instrukce (nápověda) vám pomůže reinterpretovat obraz tak, abyste na něm viděli králíka.<ref>Chambers, D., & Reisberg, D. (1985). Can mental images be ambiguous?. Journal of Experimental Psychology: Human perception and performance, 11(3), 317.</ref>  
−
 
 
  
−
Propoziční vs. analogový kód  
+
===Propoziční vs. analogový kód  ===
 +
V rámci kognitivní psychologie existuje spor o tom, co je základním stavebním kamenem, pomocí kterého v naší mysli kódujeme a reprezentujeme informace. Zastánci analogové školy chápou jako tuto základní jednotku představy, zatímco zastánci propoziční školy považují za tyto jednotky propozice a vnitřní obrazy jsou podle nich jen druhotný jev. Zastáncem propozičního kódu jakožto základního stavebního kamene mentálních reprezentací byl psycholog Pylyshyn, zatímco Kosslyn byl zástupcem analogového kódu.
  
−
Zastáncem propozičního kódu byl psycholog Pylyshyn, zatímco Kosslyn je zástupcem analogového kódu. Základní spor mezi analogovou a propoziční školou lze charakterizovat otázkou, zda „jsou prostorové vlastnosti mentálních představ součástí kognitivní architektury, anebo jsou mentální představy konstruovány z nějakých základnějších komponent?“ Čili zatímco '''propoziční kód''' hájí představu, že představy jsou druhotné jevy, '''analogový kód''' je zase zastáncem toho, že představy jsou již obsažené v kognitivní architektuře. Více o této problematice najdete v článku Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti. Fantazie.  
+
Čili zatímco '''propoziční kód''' hájí představu, že představy jsou druhotné jevy, '''analogový kód''' je zase zastáncem toho, že představy jsou již obsažené v kognitivní architektuře. Více o této problematice najdete v článku [[Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti. Fantazie.]]  
  
−
Termín '''kognitivní penetrabilita''' (prostupnost) označuje situaci, kdy nová znalost ovlivní pohled na věc. Zatímco '''kognitivní nepenetrabilita''' charakterizuje situaci, kdy další znalost náš pohled na věc neovlivní – to si můžeme ilustrovat na příkladu Müllerovy-Lyerovy iluze. I když se dozvíme, že úsečky jsou stejně dlouhé, nic to nezmění na faktu, že naše percepce stále vnímá horní úsečku delší než tu spodní (Judd, 1905).  
+
Termín '''kognitivní penetrabilita''' (prostupnost) označuje situaci, kdy nová znalost ovlivní pohled na věc. Zatímco '''kognitivní nepenetrabilita''' charakterizuje situaci, kdy další znalost náš pohled na věc neovlivní – to si můžeme ilustrovat na příkladu Müllerovy-Lyerovy iluze. I když se dozvíme, že úsečky jsou stejně dlouhé, nic to nezmění na faktu, že naše percepce stále vnímá horní úsečku delší než tu spodní.<ref>Judd, C. H. (1905). The Muller-Lyer illusion. The Psychological Review: Monograph Supplements.</ref> 
 
[[Soubor:Müllerova-Lyerova iluze.jpg|náhled|207x207pixelů|Müllerova-Lyerova iluze]]
 
[[Soubor:Müllerova-Lyerova iluze.jpg|náhled|207x207pixelů|Müllerova-Lyerova iluze]]
  
 +
===Kognitivní mapy  ===
 +
Na rozdíl od fyzických map nevykazují kognitivní mapy '''efekt orientace''' – dokážeme určit, kde se v kognitivní mapě nacházíme, aniž bychom se museli otáčet různými směry. '''Mapa tras''' (''route map'') nám slouží k informacím o akci (např. jak dojdu z učebny do bufetu). Aktivují se přitom zejm. anteriorní a motorické části mozkové kůry. Oproti tomu '''průzkumná mapa''' (''survey map'') slouží k informacím prostorového typu (např. prozkoumání prostoru v hlavě, podobně, jako byste to udělali na Google street view). Aktivují se přitom zejm. hipokampy a parietální oblasti. Přičemž prostor je v našich myslích reprezentován dvěma způsoby, kdy pro navigaci v prostoru máme k dispozici buďto cesty, anebo mapy. Cesty přestavují seznam instrukcí (např. jít doleva, otočit se atp.). Mapy jsou reprezentované prostorové vztahy goegrafických lokalit, neřídíme se seznamem instrukcí, ale řídíme se vizualizací.<ref>O'keefe, J., & Nadel, L. (1978). The hippocampus as a cognitive map. Oxford university press.</ref>
  
−
Kognitivní mapy  
+
'''1. Egocentrická reprezentace prostoru'''
−
 
 
−
Na rozdíl od fyzických map nevykazují kognitivní mapy '''efekt orientace''' – dokážeme určit, kde se v kognitivní mapě nacházíme, aniž bychom se museli otáčet různými směry. '''Mapa tras''' (''route map'') nám slouží k informacím o akci (např. jak dojdu z učebny do bufetu). Aktivují se přitom zejm. anteriorní a motorické části mozkové kůry. Oproti tomu '''průzkumná mapa''' (''survey map'') slouží k informacím prostorového typu (např. prozkoumání prostoru v hlavě, podobně, jako byste to udělali na Google street view). Aktivují se přitom zejm. hipokampy a parietální oblast. Přičemž prostor je v našich myslích reprezentován dvěma způsoby:  
 
  
−
# Egocentrická reprezentace prostoru
+
- Kde se daný objekt nachází ve vztahu k nám samotným.
  
−
* Kde se daný objekt nachází ve vztahu k nám samotným.  
+
- Zásadní je zapojení parietální kůry.
  
−
* Zásadní je zapojení parietální kůry.  
+
'''2. Alocentrická reprezentace prostoru'''
  
−
# Alocentrická reprezentace prostoru
+
- Kde se daný objekt nachází ve světě.
  
−
* Kde se daný objekt nachází ve světě.
+
- Zásadní je role hipokampu.  
−
* Zásadní je role hipokampu.  
 
  
  
 
==Externí nepublikované zdroje==
 
==Externí nepublikované zdroje==
−
Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek doc. Mgr. Jiřího Lukavského, Ph.D., získané v rámci kurzu Základy obecné psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.
+
Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek doc. Mgr. Jiřího Lukavského, Ph.D., a PhDr. Luďka Stehlíka, Ph.D., získané v rámci kurzu Základy obecné psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==
Řádek 174: Řádek 173:
 
===Reference===
 
===Reference===
  
−
 
+
<references />
−
Carmichael, L., Hogan, H. P., & Walter, A. A. (1932). An experimental study of the effect of language on the reproduction of visually perceived form. ''Journal of experimental Psychology'', ''15''(1), 73.
 
−
 
 
−
 
 
−
Collins, A. M., & Loftus, E. F. (1975). A spreading-activation theory of semantic processing. ''Psychological review'', ''82''(6), 407.
 
−
 
 
−
 
 
−
Collins, A. M., & Quillian, M. R. (1969). Retrieval time from semantic memory. ''Journal of verbal learning and verbal behavior'', ''8''(2), 240-247.
 
−
 
 
−
 
 
−
Cooper, L. A., & Shepard, R. N. (1973). Chronometric studies of the rotation of mental images. In ''Visual information processing'' (pp. 75-176). Academic Press.
 
−
 
 
−
 
 
−
Fodor, J. A. (1994). ''The elm and the expert: Mentalese and its semantics''. Cambidge: MIT press.
 
−
 
 
−
 
 
−
Heilbronner, R. L., Buck, P., & Adams, R. L. (1989). Factor analysis of verbal and nonverbal clinical memory tests. ''Archives of Clinical Neuropsychology'', ''4''(4), 299-309.
 
−
 
 
−
 
 
−
Chambers, D., & Reisberg, D. (1985). Can mental images be ambiguous?. ''Journal of Experimental Psychology: Human perception and performance'', ''11''(3), 317.
 
−
 
 
−
 
 
−
Judd, C. H. (1905). The Muller-Lyer illusion. ''The Psychological Review: Monograph Supplements''.
 
−
 
 
−
 
 
−
Kant, I. (2000). ''Critique of the Power of Judgment''. Cambridge: Cambridge University Press.
 
−
 
 
−
 
 
−
Kosslyn, S. M. (2005). Mental images and the brain. ''Cognitive neuropsychology'', ''22''(3-4), 333-347.
 
−
 
 
−
 
 
−
Kosslyn, S. M., Ball, T. M., & Reiser, B. J. (1978). Visual images preserve metric spatial information: evidence from studies of image scanning. ''Journal of experimental psychology: Human perception and performance'', ''4''(1), 47.
 
−
 
 
−
 
 
−
Maguire, E. A., Gadian, D. G., Johnsrude, I. S., Good, C. D., Ashburner, J., Frackowiak, R. S., & Frith, C. D. (2000). Navigation-related structural change in the hippocampi of taxi drivers. ''Proceedings of the National Academy of Sciences'', ''97''(8), 4398-4403.
 
−
 
 
−
 
 
−
Paivio, A. (1978). A dual coding approach to perception and cognition. ''Modes of perceiving and processing information'', 39-51.
 
−
 
 
−
 
 
−
Sedláková, M. (1995). Mentální reprezentace: formy, druhy a vlastnosti.
 
−
 
 
−
 
 
−
Schank, R. C. (1972). Conceptual dependency: A theory of natural language understanding. ''Cognitive psychology'', ''3''(4), 552-631.
 
−
 
 
−
 
 
−
Sternberg, R. J., Sternberg, K., & Mio, J. (2012). ''Cognitive psychology''. Boston: Cengage Learning Press.
 
−
 
 
 
===Další doporučená literatura===
 
===Další doporučená literatura===
  
Řádek 227: Řádek 179:
 
===Zdroje obrázků===
 
===Zdroje obrázků===
  
−
 
+
*[[:Soubor:Tabby cat with blue eyes-3336579.jpg|Soubor:Tabby cat with blue eyes-3336579.jpg]]
−
<nowiki>https://www.google.com/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fwww.hippopx.com%2Fcs%2Fcat-kitten-mackerel-young-cats-domestic-cat-cat-portrait-138914&psig=AOvVaw3-c-If9RKa24EXMCpQ9RB9&ust=1634116213970000&source=images&cd=vfe&ved=0CAoQjhxqFwoTCLDsx8rExPMCFQAAAAAdAAAAABAD</nowiki>  
+
*https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Hierarchical_Model_Mental_Lexicon.png
−
 
+
*https://www.google.cz/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fwww.researchgate.net%2Ffigure%2FA-schematic-representation-of-a-spreading-activation-model-of-semantic-knowledge-Collins_fig2_317396658&psig=AOvVaw1baaYCkuUxqvl1Pr2kpf2P&ust=1634487399423000&source=images&cd=vfe&ved=0CAkQjRxqFwoTCNjXmYmqz_MCFQAAAAAdAAAAABAD
−
<nowiki>https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Hierarchical_Model_Mental_Lexicon.png</nowiki>
+
*https://live.staticflickr.com/5062/5552455396_55a3ec8209_c.jpg  
−
 
+
*https://freesvg.org/img/Duck-Rabbit_illusion.png
−
<nowiki>https://www.google.cz/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fwww.researchgate.net%2Ffigure%2FA-schematic-representation-of-a-spreading-activation-model-of-semantic-knowledge-Collins_fig2_317396658&psig=AOvVaw1baaYCkuUxqvl1Pr2kpf2P&ust=1634487399423000&source=images&cd=vfe&ved=0CAkQjRxqFwoTCNjXmYmqz_MCFQAAAAAdAAAAABAD</nowiki>
+
*https://www.researchgate.net/profile/Ophelia-Deroy/publication/306323807/figure/fig1/AS:616358983254018@1523962841467/The-Mueller-Lyer-illusion-Mueller-Lyer-1889-Knowing-that-the-two-lines-are-of-equal.png<br />
−
 
 
−
<nowiki>https://live.staticflickr.com/5062/5552455396_55a3ec8209_c.jpg</nowiki>  
 
−
 
 
−
<nowiki>https://freesvg.org/img/Duck-Rabbit_illusion.png</nowiki>
 
−
 
 
−
<nowiki>https://www.researchgate.net/profile/Ophelia-Deroy/publication/306323807/figure/fig1/AS:616358983254018@1523962841467/The-Mueller-Lyer-illusion-Mueller-Lyer-1889-Knowing-that-the-two-lines-are-of-equal.png</nowiki>  
 
−
 
 
−
===Externí odkazy===
 
−
 
 
−
 
 
−
===Odkazy na související články===
 
−
 
 
  
 
===Klíčová slova===
 
===Klíčová slova===
−
 
+
mentální reprezentace
 
[[Kategorie:Obecná psychologie|*]]
 
[[Kategorie:Obecná psychologie|*]]
 
[[Kategorie:Kognitivní psychologie|*]]
 
[[Kategorie:Kognitivní psychologie|*]]

Aktuální verze z 25. 11. 2021, 01:23

Re-prezentace nám umožňuje znovu-zpřítomnění. Zastupuje věc, která nemusí být aktuálně přítomná. Díky mentální reprezentaci (MR) uložené ve vědomí si dokážeme věci představit a popsat. Naše mysl tedy nezachycuje realitu takovou, jaké je, ale jak ji reprezentuje. Užíváním reprezentací poznatků používáme formu toho, co víme o věcech, událostech, idejích atp.[1] MR se podílí na průběhu mnoha psychických procesů, jako je vnímání, představivost, pozornost a myšlení či paměť. Konkrétně vnímání lze chápat jako utváření mentálních reprezentací na základě aktuálně působících vnějších (smyslových) podnětů. Představivost a imaginace je vytváření MR tím, že si vybavíme z paměti ty MR, které byly vytvořeny v minulosti nebo že je určitým způsobem přepracujeme. Pozornost je zaměřování se na určité MR a myšlení je výsledek kombinování různých mentálních reprezentací a další komplexnější práce s nimi. Pokud jde o paměť, můžeme ji pojmout jako souhrn dispozičních mentálních reprezentací (těch, které jsou k dispozici, ale nejsou aktuálním obsahem vědomí). (Přednáška z obecné psychologie Dr. Stehlíka, 2017)

Koncept MR vychází ze stanoviska připomínající myšlenku Immanuela Kanta, a sice, že lidská mysl nezachycuje vnější realitu (věc o sobě) takovou, jaká je, ale reprezentuje ji pomocí poznávacích prostředků, kterými disponuje.[2] Dle Lukavského můžeme mentální reprezentace zjednodušeně vnímat jako synonymum pro psychický obsah. MR využívá verbální i názorné způsoby kódování informací současně. (Přednáška z obecné psychologie, 2017).

Druhy mentálních reprezentací

Dělení mentálních reprezentací


Reprezentace n-tého řádu

Rozlišujeme také MR prvního, druhého, třetího až n-tého řádu.[3]

1. Řád = přichází z vnějšího světa, označujeme je jako vjemy

2. Řád = subjektivní reflexe psychického dění  

3. Řád = snaha o porozumění psychickému životu druhých osob, tedy vytváření mentálních reprezentací o vnitřním světě druhého člověka (subjektivní názory na to, co si druzí myslí či prožívají).


Reprezentace dělíme také na vnější a vnitřní. Vnitřní reprezentace dává zprávu o našich mentálních reprezentacích, představují sice také struktury zastupující naše poznatky o světě, ale v případě vnitřních MR nejsou viditelné. Zásadní je jejich rozdělení na "analogové" a "propoziční", které je blíže popsáno v subkapitole níže. Vnitřní mentální reprezentace jsou tvořeny zejména propozicemi a představami. Propozice je jakákoli myšlenka, kterou kódujeme verbálně. Představy (zejm. vizuální) jsou prostorová zobrazení, která jsou transformována prostorovou pamětí (spatial memory).

Vnější reprezentace reprezentují něco reálného – psané, kreslené či tištěné nebo mluvené znaky a symboly. Jedná se tedy o doslova vnější reprezentace (př. obrázky, texty, slova,...). Vnější reprezentace dělíme v základu na "obrazovou" a "jazykovou".

Jazyková forma reprezentace u vnější MR je ekvivalentem propoziční MR v případě vnitřní MR. A obrazová forma reprezentace u vnější MR je ekvivalentem analogové MR v případě vnitřní MR. Zatímco některé ideje se snáze reprezentují obrazově (př. tvar vejce), jiné se lépe vyjádří slovně (př. důstojnost). Různé typy MR nám tedy umožňují zvolit méně náročnou cestu, také v závislosti na tom, o jak moc abstraktní pojem jde.[1]  

Vnější reprezentace

Porozumění vnějším reprezentacím nám umožní lépe porozumět i reprezentacím vnitřním (mentálním). Veškeré objekty a děje můžeme ve vnějším světě reprezentovat dvěma způsoby, a sice buď pomocí obrazu, anebo jazyka. Zatímco obraz nese množství konkrétních informací, jazykový výrok je více abstraktní. Pokud vidíme obrázek kočky, vidíme jednu konkrétní kočku. To neplatí ve slově„kočka“, kde si můžeme představit jakoukoli kočku. O obrazové vnější reprezentaci také platí, že nejde rozdělit (není diskrétní) – nemůžeme nakreslit pouze čtyři nohy z kočky, pro úplnost ji musíme nakreslit celou, abychom zachovali požadované sdělení. Jazykové vnější reprezentace jsou diskrétní, explicitní, současně je pro ně charakteristické, že mají pravidla. Věta má nějakou konkrétní posloupnost, jak má být vytvořena, zatímco obrazové MR mají větší volnost (můžeme nakreslit jakoukoli kočku, různými způsoby). Oproti tomu obrazové reprezentace s sebou nesou implicitní sdělení, není jasné, zda obrázek má vyjadřovat, že kočka má čtyři nohy, anebo že je to savec, anebo že má ocas atp. U jazykových reprezentací je jasné, co měla věta vyjádřit. Pro přehled může sloužit následující tabulka:

Obrazová

(podívejte se na obrázek kočky vpravo)

Jazyková

„Kočka má čtyři nohy.“

Diskrétní symboly ✓
Konkrétní   ✓
Užívá pravidla ✓
Implicitní sdělení   ✓
Samotný obrázek kočky není mentální reprezentace. MR je až to, jak obrázek vnímáme v naší mysli.


Mentální (vnitřní, interní) reprezentace

Zásadní je dělení MR na imaginativní (tj. obrazové, resp. analogové) a propoziční. Analogové MR používáme při obrazových vnitřních reprezentacích. Propoziční MR jsou symbolické slovní interní reprezentace. Jako první hovořil o tomto dělení Paivio, který o analogové složce mentálních reprezentací mluvil jako o "imagenech", a propoziční složku MR označoval jako "logogeny".

Paivio ve své teorii dvojího kódování popsal dva na sobě nezávislé systémy, verbální a imaginativní, které slouží jako nástroje lidského poznávání a zpracování informací. Oba systémy se podílejí na kódování, uspořádání, uchování i znovuvybavení informací. Imaginativní systém slouží pro obrazové či jiné neverbální reprezentace (tedy zejm. reprezentace smyslových podnětů). Verbální systém se specializuje na zpracování jazykově zprostředkovaných informací. Pro imaginativní systém Paivio zavedl jednotku „imagen“ a pro verbální systém jednotku „logogen“. Dle autora jsou tyto jednotky podřízeny senzomotorické modalitě, tj. rozlišuje logogeny pro slova ve vizuální podobě od logogenů auditivních a imageny mohou být povahy vizuální, auditivní, taktilní, chuťové i čichové.[4]

Ne všichni odborníci zastávají teorii dvojího kódu, ale obecně je přijímáno rozdělení MR na imaginativní (též analogové) a propoziční.[3]

1. Neverbální (imaginativní) systém

- Zpracovává neverbální informace  

- Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu, čichu a chuti

- Základní reprezentační jednotka je imagen (systém pro vizuální poměry reprezentující představy v senzorických modalitách)

- Zapojená je spíše pravá hemisfér

2. Verbální systém

- Zpracovává lingvistické informace  

- Vnímáme je zejm. pomocí zraku, hmatu a sluchu

- Základní reprezentační jednotka je logogen (systém pro verbální poměry obsahující informace potřebné k využívání slov)

- Zapojená je spíše levá hemisféra


Predikátový kalkul, příklad

Analogová (imaginativní, obrazová) mentální reprezentace – tato MR má obrazovou formu a je tak analogií k objektu, který reprezentuje. můžeme si ji představit jako jakýsi hladký a spojitý signál, její hlavní charakteristikou je, že se nerozkládá na další prvky. (Viz mentální rotace a skenování představ níže).

Propoziční (jazyková) mentální reprezentace – lze rozdělit na symboly. Propoziční (výrokové) MR umožňují popis jevů v abstraktnější rovině (oproti imaginativním MR, které umožňují zobrazení jevů), mohou vyjádřit významy a vztahy mezi pojmy.  Přiblížit nám ji může mentálština (mentalese, language of thought hypothesis), jež nám pomáhá osvojit si jazyk. Fodor (1994) popisuje, že je to jakýsi jazyk naší mysli, nelze jím hovořit, a není příliš dobře přístupný naší introspekci. Podle jeho teorie stojí za každým vnitřním výrokem propoziční symbol. Inspirací pro tvorbu této hypotézy byla Fodorovi predikátová logika (viz predikátový kalkul). [5]


Na schématu vidíme, že propoziční MR lze rozdělit ještě na objekty (předměty), relace (vztahy) a schémata. U objektů se můžeme setkat také s termínem „argumenty“, a v případě relací lze narazit také na výraz „predikáty“.[3]  

- Argumenty popisují objekty. Např. ve větě „Kočka má čtyři nohy“ by byly objekty podstatná jména „kočka“ a „nohy“.  

- Predikáty popisují vztahy a vlastnosti. V téže větě by se pak jednalo o sloveso „má“ a o číslovku „čtyři“.  

- Schémata pak představují strukturovaný soubor pojmů, který zahrnuje obecnou znalost (zahrnují obecná fakta a relace). Dají se použít k reprezentaci citů, vjemů atp.[6]

Zkoumání objektových pojmů (Collins a Quillian, 1969)
Objektové pojmy, nehierarchický model (Collins a Loftus, 1975)

Existují experimenty, které se snaží rozkrýt, jakým způsobem jsou objekty (argumenty) a relace (predikáty) uspořádány v naší mysli. Relační pojmy zkoumal např. Schank (1972), jde o teorii sémantické sítě.[7] Objektové pojmy zkoumal Collins a Quillian (1969)[8], a sice na příkladu, jak reprezentujeme znalosti o zvířatech, a dále Collins a Loftus (1975), kteří pak model revidovali na nehierarchický.[9]

Když se podíváme na schéma objektových pojmů od Collinse a Quilliana, najdeme tam znázorněnou základní myšlenku autorů, a sice, že vlastnosti, které vystihují přímo daný objekt, si vybavíme rychleji. Tyto vzdálenější či bližší atributy dané věci označujeme jako "úrovně obecnosti". Autoři popisují rychlost cestování v mysli. Čili například to, že žralok jí maso, si vybavíme rychleji než to, že žralok dýchá. Rychleji odpovíme „ano“ na otázku, zda žralok jí maso, protože je to přímo pro něj specifické. Zatímco od pojmu „žralok“ musíme v grafu cestovat až nahoru, pokud si chceme vybavit to, že dýchá (což je společná vlastnost všech zvířat, ne jen specificky žraloka) – je to vzdálenější mentální reprezentace.

Tato teorie říká, že jednotlivé pojmy (MR) v naší mysli, jsou uspořádány hierarchicky na různých úrovních. Existuje základní úroveň obecnost (tu představují pojmy, které nejčastěji používáme, třeba „pes“) pojmy na všech úrovních jsou vzájemně propojené (pes je propojen s pojmem savec, ten zase s pojmem a živočich, to jsou pojmy na vyšších úrovních, naopak na nižší úrovni po pojmem pes je pojem kokršpaněl apod.) Když se aktivuje jedna úroveň obecnosti v návaznosti na podnět, tak se snáz vybaví znalosti týkající se té dané hierarchické úrovně, ale déle trvá vybavit si pojmy z jiných úrovní (je potřeba „cestovat“ v těch úrovních – to že pes štěká si vybavíme rychleji, než jestli pes dýchá, protože to se netýká jen psa ale živočichů obecně). Experimentálně také na tomto příkladu vidíme, že lidé reagují rychleji, když si mají vybavit pojmy týkající se bližší úrovně obecnosti. Pomalejší reakce jsou naopak vykazovány, pokud si lidé mají vybavit pojmy, jež se týkají vzdálenější úrovně obecnosti.


Nyní se podívejme na rozlišení MR dle způsobu uložení v neuronové síti: Distribuované vnitřní MR představují takové reprezentace, v nichž je daná informace uložena na několika místech. Např. informace uložená v neuronové síti jako aktivace v několika od sebe oddělených místech (viz místní buňky). Některé informace jsou v lidské mysli uložené distribuovaně. Čili jiné buňky se nám v rámci mnestických funkcí aktivují, když máme jít z místa A, a jiné zase, když máme jít z místa B (druhé místo reprezentují v mysli zase jiné místní buňky; dle Lukavského (2017) by se tedy zjednodušeně dalo říct, že existují „specifické místní buňky pro místo A“ a „specifické místní buňky pro místo B"; podobně si lze představit, že existují konkrétní buňky, které se aktivují, když si představíme kočku). Místní buňky se aktivují, když vstoupíme do konkrétního prostoru, a tvoří kognitivní mapy (rozpracováno níže). V tomto ohledu je známá studie londýnských taxikářů, ve které byla zjištěna korelace objemu hipokampů s délkou praxe.[10]


Mentální modely  

Mentální modely jsou smíšené formy MR, obsahující propozice a představy. Vznikají, když naše mysl poznává objekty a procesy, které nás obklopují (např. si vytvoříme mentální model o tom, jak používat počítač, jak fungují vzorečky ve fyzice, anebo třeba o historii našich předků). Mentální modely ovšem vznikají také tehdy, kdy se zaobíráme vlastním vnitřním světem (introspekce, reflexe,…) kognitivní psychologie označuje takové typy mentálních modelů jako teorie mysli.[1]


Paiviova teorie dvojího (duálního) kódování

Paivio (1971) popsal dva na sobě nezávislé, ale propojené, systémy, které pracují s rozdílnými druhy informací. Oba dokážou informace kódovat, organizovat a uchovávat. Díky tomu, že jsou systémy propojené, se mohou aktivovat navzájem (pakliže začneme popisovat fialového slona, současně nám tento popis evokuje i jeho představu).[4]  Paiviova teorie tedy vysvětluje také fakt, proč si lépe pamatujeme konkrétní slova nežli abstraktní. Je to tím, že zatímco k zapamatování konkrétních slov můžeme použít verbální i neverbální systém, abstraktní slova mohou být často kódována pouze verbálně.[11]

Paiviova teorie duálního kódování (1971)


Ukázka z experimentu Carmicheala a kolektivu (1932)


Autoři Carmichael, Hogan a Walter (1932) na toto téma provedli ještě před Paiviem zajímavý experiment. Ukazovali dvěma skupinám probandů jedny a ty samé standardizované obrázky. Zatímco ale jedna skupina dostala při promítnutí nápovědu například „toto jsou hodiny“, tak druhé skupině lidí bylo poskytnuto jiné vodítko, například „toto je stůl“. Když pak měli probandi zpětně zpaměti namalovat obrázky, výsledky se lišily podle toho, co zrovna která skupina dostala za prvotní nápovědu při promítnutí. Nakreslené obrázky se podobaly více vždy tomu předmětu, který byl poskytnut jako vodítko. Pro představu se podívejte na obrázek nakreslený na motivy tohoto experimentu. Také z jejich práce tak můžeme vidět doklad o tom, že imageny a logogeny jsou propojené.[12]  


Kosslynův model

Kosslyn (2005) se zabýval vizuálními představami a schopností vidět něco „vnitřním zrakem“. Definoval dva systémy.[13]

1. Vizuální prostorová představivost  

- Řeší a zpracovává otázku „kde“ to je

- Zodpovídají za ni zejm. parietální laloky

2. Vizuálně objektní představivost

- Řeší a zpracovává otázku „co“ to je

- Zodpovídají za ni zejm. temporální laloky

Na základě těchto poznatků byly popsány čtyři různé mentální operace, které lze provádět s imaginativními MR. Jde o mentální rotace, skenování představ, porovnávání velikostí, reinterpretace dvojznačných obrazů.

Mentální rotace "R" (Shepard a Cooper,1973)
Mentální rotace "R" (Shepard a Cooper,1973)

Mentální rotace

Základem výzkumu mentálních rotací jsou studie prostorových vlastností představ na základě různého stupně natočení v prostoru. Probandi si v představě mají pootáčet dvourozměrné, anebo trojrozměrné objekty. Názorně poznatky shrnuje výzkum Sheparda a Coopera (1973), kteří přišli na to, že čas identifikace objektů vzrůstá tím víc, čím více rotujeme objekt v prostoru. Na obrázku si můžete sami porovnat, jak snadno se vám rozpoznává písmenko „R“. Čím větší úhel pootočení, tím pomalejší rozpoznání nastává. Čili zatímco „R“ v poloze 0°, anebo 300° či 60° zpravidla lidé poznají velmi rychle, v případě 180° je rozpoznání nejsvízelnější.[14]

Skenování představ  

Kosslyn, Ball a Reiser (1978) se věnovali zkoumání prostorového zpracování informací na příkladu mapy ostrova. Zjistili lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění. Představte si, že stojíte na mapě na jižním okraji ostrova, pokud budete chtít pomocí vnitřního zraku dojít k jezeru, které je zakreslené na mapě ve středu ostrova, bude vám to trvat kratší dobu, než když se budete chtít imaginárně přemístit k chatrči na severní straně.[15]  

Porovnávání velikostí

Dále Kosslyn zjistil, že čas, který potřebujeme k porovnání velikostí představovaných věcí, klesá s narůstajícím rozdílem v jejich velikosti. Tedy: pokud se vás zeptáme, zda „je větší pes, anebo kočka?“, zabere vám to více času, než když bude otázka položená způsobem „je větší pes, anebo slon?“[13]

Reinterpretace dvojznačných obrazů

Příklad reinterpretace dvojznačných obrazů

Chambers a Reisberg (1985) přišli na to, že zrakové představy dokážeme v jednu chvíli interpretovat pouze jedním způsobem. Pokud vidíte na obrázku nejdříve kachnu, konkrétní instrukce (nápověda) vám pomůže reinterpretovat obraz tak, abyste na něm viděli králíka.[16]  

Propoziční vs. analogový kód  

V rámci kognitivní psychologie existuje spor o tom, co je základním stavebním kamenem, pomocí kterého v naší mysli kódujeme a reprezentujeme informace. Zastánci analogové školy chápou jako tuto základní jednotku představy, zatímco zastánci propoziční školy považují za tyto jednotky propozice a vnitřní obrazy jsou podle nich jen druhotný jev. Zastáncem propozičního kódu jakožto základního stavebního kamene mentálních reprezentací byl psycholog Pylyshyn, zatímco Kosslyn byl zástupcem analogového kódu.

Čili zatímco propoziční kód hájí představu, že představy jsou druhotné jevy, analogový kód je zase zastáncem toho, že představy jsou již obsažené v kognitivní architektuře. Více o této problematice najdete v článku Představivost, druhy představ a jejich vlastnosti. Teorie představivosti. Fantazie.  

Termín kognitivní penetrabilita (prostupnost) označuje situaci, kdy nová znalost ovlivní pohled na věc. Zatímco kognitivní nepenetrabilita charakterizuje situaci, kdy další znalost náš pohled na věc neovlivní – to si můžeme ilustrovat na příkladu Müllerovy-Lyerovy iluze. I když se dozvíme, že úsečky jsou stejně dlouhé, nic to nezmění na faktu, že naše percepce stále vnímá horní úsečku delší než tu spodní.[17]

Müllerova-Lyerova iluze

Kognitivní mapy  

Na rozdíl od fyzických map nevykazují kognitivní mapy efekt orientace – dokážeme určit, kde se v kognitivní mapě nacházíme, aniž bychom se museli otáčet různými směry. Mapa tras (route map) nám slouží k informacím o akci (např. jak dojdu z učebny do bufetu). Aktivují se přitom zejm. anteriorní a motorické části mozkové kůry. Oproti tomu průzkumná mapa (survey map) slouží k informacím prostorového typu (např. prozkoumání prostoru v hlavě, podobně, jako byste to udělali na Google street view). Aktivují se přitom zejm. hipokampy a parietální oblasti. Přičemž prostor je v našich myslích reprezentován dvěma způsoby, kdy pro navigaci v prostoru máme k dispozici buďto cesty, anebo mapy. Cesty přestavují seznam instrukcí (např. jít doleva, otočit se atp.). Mapy jsou reprezentované prostorové vztahy goegrafických lokalit, neřídíme se seznamem instrukcí, ale řídíme se vizualizací.[18]

1. Egocentrická reprezentace prostoru

- Kde se daný objekt nachází ve vztahu k nám samotným.

- Zásadní je zapojení parietální kůry.

2. Alocentrická reprezentace prostoru

- Kde se daný objekt nachází ve světě.

- Zásadní je role hipokampu.  


Externí nepublikované zdroje

Ke zpracování článku byly uplatněny také poznámky z přednášek doc. Mgr. Jiřího Lukavského, Ph.D., a PhDr. Luďka Stehlíka, Ph.D., získané v rámci kurzu Základy obecné psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK v Praze.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Sternberg, R. J., Sternberg, K., & Mio, J. (2012). Cognitive psychology. Boston: Cengage Learning Press.
  2. ↑ Kant, I. (2000). Critique of the Power of Judgment. Cambridge: Cambridge University Press.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: Mentální reprezentace a mentální modely. Praha: Grada.
  4. ↑ 4,0 4,1 Paivio, A. (1978). A dual coding approach to perception and cognition. Modes of perceiving and processing information, 39-51.
  5. ↑ Fodor, J. A. (1994). The elm and the expert: Mentalese and its semantics. Cambidge: MIT press.
  6. ↑ Rumelhart, D.E., & Ortony, A. (1977). The representation of knowledge in memory. In R.C. Anderson, R.J. Spiro & W.E. Montague (Eds.), Schooling and the acquisition of knowledge (pp. 99-135). Hillsdale, NJ: Erlbaum.
  7. ↑ Schank, R. C. (1972). Conceptual dependency: A theory of natural language understanding. Cognitive psychology, 3(4), 552-631.
  8. ↑ Collins, A. M., & Quillian, M. R. (1969). Retrieval time from semantic memory. Journal of verbal learning and verbal behavior, 8(2), 240-247.
  9. ↑ Collins, A. M., & Loftus, E. F. (1975). A spreading-activation theory of semantic processing. Psychological review, 82(6), 407.
  10. ↑ Maguire, E. A., Gadian, D. G., Johnsrude, I. S., Good, C. D., Ashburner, J., Frackowiak, R. S., & Frith, C. D. (2000). Navigation-related structural change in the hippocampi of taxi drivers. Proceedings of the National Academy of Sciences, 97(8), 4398-44.
  11. ↑ Heilbronner, R. L., Buck, P., & Adams, R. L. (1989). Factor analysis of verbal and nonverbal clinical memory tests. Archives of Clinical Neuropsychology, 4(4), 299-309.
  12. ↑ Carmichael, L., Hogan, H. P., & Walter, A. A. (1932). An experimental study of the effect of language on the reproduction of visually perceived form. Journal of experimental Psychology, 15(1), 73.
  13. ↑ 13,0 13,1 Kosslyn, S. M. (2005). Mental images and the brain. Cognitive neuropsychology, 22(3-4), 333-347.
  14. ↑ Cooper, L. A., & Shepard, R. N. (1973). Chronometric studies of the rotation of mental images. In Visual information processing (pp. 75-176). Cambridge: Academic Press.
  15. ↑ Kosslyn, S. M., Ball, T. M., & Reiser, B. J. (1978). Visual images preserve metric spatial information: evidence from studies of image scanning. Journal of experimental psychology: Human perception and performance, 4(1), 47.
  16. ↑ Chambers, D., & Reisberg, D. (1985). Can mental images be ambiguous?. Journal of Experimental Psychology: Human perception and performance, 11(3), 317.
  17. ↑ Judd, C. H. (1905). The Muller-Lyer illusion. The Psychological Review: Monograph Supplements.
  18. ↑ O'keefe, J., & Nadel, L. (1978). The hippocampus as a cognitive map. Oxford university press.

Další doporučená literatura

Zdroje obrázků

Klíčová slova

mentální reprezentace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mentální_reprezentace.&oldid=68435“