Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

V Česku je evidence sbírkových předmětů vedena v souladu se zákonem o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů (č. 122/ 2000 Sb.) a vyhláškou Ministerstva kultury k tomuto zákonu. Tato evidence sbírkových předmětů vedená vlastníkem, nebo správcem sbírky je, dle zákona chronologická a systematická. Je především nutné zajistit jednoznačnou identifikaci všech sbírkových předmětů, nebo jejich souborů tak, aby byla vyloučena možnost záměny předmětů podobného vzhledu. Proto je nezbytné, aby obsahovala veškeré potřebné náležitosti. Zapsáním věci do obou typů evidence (chronologické a systematické) je myšleno pořízení evidenčního záznamu v souladu s ustanovením.

Evidenční záznam musí obsahovat:

• název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky,
• označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo,
• způsob okolností nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě),
• stav sbírkových předmětů,
• evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů,
• označení archiválií, jsou-li součástí sbírky

Evidenční záznamy v chronologické i systematické evidenci se vedou výhradně v listinné podobě a provádějí se ručně nebo tiskem z pomocné evidence vedené v elektronické podobě.

U sbírek, které obsahují více jak 3 000 věcí movitých nebo více než 11 věcí nemovitých se musí vést dvoustupňová evidence. Prvním stupněm je evidence přírůstků („chronologická evidence“), která se vede zpravidla v knize přírůstkové, druhým stupněm je katalog sbírkových předmětů, vedený zpravidla v knize inventární nebo na zvláštních katalogizačních listech („systematická evidence“). Záznamy do chronologické evidence se provádějí bezprostředně po zařazení sbírkového předmětu do sbírky, záznamy do systematické evidence se provádějí po odborném posouzení sbírkového předmětu, nejpozději do 3 let po provedení záznamu do chronologické evidence. Pro případ zničení nebo ztráty musí být vždy systematická evidence vedena odděleně od evidence chronologické. Knihy, do nichž se provádějí záznamy a zvláštní katalogizační listy, musí být opatřeny razítkem a podpisem odpovědné osoby nebo evidenčním číslem sbírky, listy knih musí být průběžně číslovány. U sbírek nedosahujících počtu 3 001 věcí movitých nebo 11 věcí nemovitých může být vedena pouze chronologická nebo pouze systematická evidence.

Evidence I. stupně

Evidence I. stupně – neboli chronologická evidence je základní majetkoprávní evidencí sbírkových předmětů, zařazených do sbírky muzea. Jsou do ní zapisovány evidenční záznamy nově získaných přírůstků do sbírky v pořadí, v jakém je muzeum získalo.

Evidence II. stupně

Evidence II. stupně – neboli systematická evidence je výrazem a výsledkem odborného zpracování sbírky a jednotlivých sbírkových předmětů. Jejím cílem je potvrdit rozhodnutí o zařazení předmětu do sbírky a trvale jej uchovat, a to na základě dalšího odborného posouzení.

Odkazy

Související články

• Konzervování a restaurování knihovního fondu
• Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)
• Legislativa týkající se historického knihovního fondu a sbírkového fondu
• Definujte pojmy sbírka a historický knihovní fond
• Knihovní fond
• Organizace knihovních fondů
• Proces organizace knihovního fondu - systémy stavění fondu. Charakterizujte principy stavění fondu v knihovnách, jmenujte výhody a nevýhody jednotlivých systémů stavění fondu.
• Budování fondu
• Správa fondu - přírůstkování, úbytky, revize

Klíčová slova

evidence sbírkového fondu, chronologická evidence, systematická evidence, evidenční záznam, sbírka