Šablona:Článek týdne/2022/26: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | |||
Dle vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů a úmluv je [[Právo na ochranu duševního vlastnictví a WIPO|'''duševní vlastnictví''']] právem osob na výsledek jejich duševní činnosti. Jedná se tedy o výhradní práva k nakládání s [[Dílo|díly]], vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, lidského zkoumání a myšlení. Jsou jimi myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou (mělo by se tedy jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální). Hodnota práv k duševnímu vlastnictví je většinou hůře určitelná než u fyzického majetku, závisí zejména na míře jejich následné využitelnosti a přínosu pro jedince či společnost a schopnosti podpořit další tvorbu materiálního i nemateriálního charakteru. | Dle vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů a úmluv je [[Právo na ochranu duševního vlastnictví a WIPO|'''duševní vlastnictví''']] právem osob na výsledek jejich duševní činnosti. Jedná se tedy o výhradní práva k nakládání s [[Dílo|díly]], vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, lidského zkoumání a myšlení. Jsou jimi myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou (mělo by se tedy jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální). Hodnota práv k duševnímu vlastnictví je většinou hůře určitelná než u fyzického majetku, závisí zejména na míře jejich následné využitelnosti a přínosu pro jedince či společnost a schopnosti podpořit další tvorbu materiálního i nemateriálního charakteru. | ||
Verze z 1. 7. 2022, 09:44
Dle vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů a úmluv je duševní vlastnictví právem osob na výsledek jejich duševní činnosti. Jedná se tedy o výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, lidského zkoumání a myšlení. Jsou jimi myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou (mělo by se tedy jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální). Hodnota práv k duševnímu vlastnictví je většinou hůře určitelná než u fyzického majetku, závisí zejména na míře jejich následné využitelnosti a přínosu pro jedince či společnost a schopnosti podpořit další tvorbu materiálního i nemateriálního charakteru.
Dělí se na:
- Autorské právo: jde o práva týkající se autora originálního díla. Dělí se na práva osobnostní a majetková.
- Právo průmyslového vlastnictví: zabývá se vlastnickým právem v technických, hospodářských a ekonomických oblastech.
Z oboru Informační studia a knihovnictví.
Podívejte se také na předchozí články týdne.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
