Konformita: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: * problematikou konformity se zabývá sociální psychologie == Vymezení pojmu == * nejprve se zkoumala konformita, poté vyhovění a poslušnost (tj. specifické d…) |
|||
(Není zobrazeno 24 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | * problematikou konformity se zabývá sociální psychologie | + | * problematikou konformity se zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]] |
− | + | == Vymezení pojmů == | |
− | == Vymezení | + | * '''Konformita''' je přizpůsobení se jedince sociálnímu tlaku, který představují všeobecně rozšířené názory, normy, pravidla či požadavky skupiny nebo celé společnosti. Zahrnuje v sobě také změny chování a názorů jedince. Na člověka je vyvíjen nátlak, aby své chování přizpůsobil normám a pravidlům, které zastává většina společnosti. Toto chování je tedy vynucené a člověk ho může prožívat jako '''konflikt'''.<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref>. |
− | + | * '''Nekonformnost''' (nonkonformita) - jedná se o '''nezávislost úsudku a [[Chování|chování]]''', člověk si zachová svou individualitu prostřednictvím svého mínění a vlastního přesvědčení | |
− | + | * '''Vnitřní konformita''' (akceptace) - působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi, začne jednat a myslet v souladu s těmito vliby, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením | |
− | * ''' | + | * '''Vyhovění''' (compliance)- člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby, vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno, označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější |
− | + | * '''poslušnost - obedience''' - je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením, v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami, je to silně negativně prožívané, člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí, odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno | |
− | |||
− | * ''' | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | * '''H.C. | + | * '''H.C. Kelman''' (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě: |
# '''vyhovění''' - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení | # '''vyhovění''' - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení | ||
# '''internalizace''' - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější | # '''internalizace''' - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější | ||
# '''identifikace''' - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme | # '''identifikace''' - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme | ||
+ | |||
+ | |||
+ | == Vysvětlení konformity == | ||
+ | |||
+ | '''Morton Deutsch''' a '''Harold Gerard''' tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby: | ||
+ | # potřeba mít pravdu, která je vyvolaná '''normativním sociálním vlivem''' ( = každá skupina či společenství má jistá očekávání, členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou, člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut, to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných, v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence) | ||
+ | # potřeba být oblíben, která je vyvolaná '''informačním sociálním vlivem''' ( = chováme se jako ostatní, jsme s nimi konformní, protože se stávají vodítkem pro naše chování, obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování, je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti, chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás | ||
+ | * proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží | ||
+ | |||
+ | == Činitelé konformity == | ||
+ | |||
+ | === Velikost skupiny === | ||
+ | |||
+ | * neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji jedinec podlehne vlivu | ||
+ | * jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním, když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji | ||
+ | * při ''3 - 5 lidech'' vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje, pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu | ||
+ | |||
+ | === Vliv menšiny === | ||
+ | |||
+ | * '''minority influence''' | ||
+ | * '''Moscovici''' se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu | ||
+ | * za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny | ||
+ | * po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což může vyústit až v akceptaci menšiny | ||
+ | * minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu | ||
+ | * zabýval se tím také '''Bibb Latané''', který předpokládá, že minority a majority se chovají podle téhož základního principu sociálního vlivu | ||
+ | :* označuje jej jako '''teorii sociálního dopadu''' (social impact theory, žárovkový model) | ||
+ | :* podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3 proměnných: | ||
+ | :# síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak | ||
+ | :# bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase ovlivňujícího vůči ovlivňovanému | ||
+ | :# počet osob vyvíjejících nátlak | ||
+ | :* vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných | ||
+ | |||
+ | * '''Moscovici''' dále rozlišil mezi: | ||
+ | * '''vyhovění''' - je to, když většina ovlivňuje menšinu | ||
+ | * souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a trestů | ||
+ | * '''konverze''' - menšina ovlivňuje většinu, vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost argumentů | ||
+ | |||
+ | === Jednomyslnost === | ||
+ | |||
+ | * odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně | ||
+ | * podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku | ||
+ | |||
+ | === Skupinová koheze === | ||
+ | |||
+ | * čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy | ||
+ | * jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla | ||
+ | * stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo menšiny zvenčí | ||
+ | == Výzkumy konformity == | ||
+ | === Muzafer Sherif === | ||
+ | * experimenty s utvářením '''skupinové normy ''' | ||
+ | * série laboratorní experimentů, ve kterých použil ''autokinetický efekt'' - rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií, podle kterých se orientuje v obvyklých situacích | ||
+ | :* pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu | ||
+ | :* při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků | ||
+ | :* pozorování | ||
+ | :* poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně utvořený názor z předchozích pozorování | ||
+ | :* výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi pokusnými osobami | ||
+ | :* vede to tedy k vytvoření '''společné normy''' pro posouzení tohoto jevu | ||
+ | * při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně odolával nátlaku nové situace | ||
+ | * dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě | ||
+ | * Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity | ||
+ | === Solomon Asch === | ||
+ | * byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné | ||
+ | * laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora) | ||
+ | * spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně | ||
+ | * prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam jednoznačná odpověď | ||
+ | * Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku | ||
+ | * podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně | ||
+ | * tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil pouze jeden „spojenec“) | ||
+ | * lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných | ||
+ | === Richard Crutchfield === | ||
+ | * použil modifikaci Aschovy metody | ||
+ | * 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních pokusných osob | ||
+ | * každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly | ||
+ | * tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty | ||
+ | * světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však samozřejmě vysílal experimentátor) | ||
+ | * každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“ | ||
+ | * i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům | ||
+ | * u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější | ||
+ | * bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku | ||
+ | * naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali | ||
+ | * většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní | ||
+ | |||
+ | == Vyhovění == | ||
+ | |||
+ | * týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či souhlasu | ||
+ | * zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne požadavku okolí | ||
+ | |||
+ | === Technika nohy ve dveřích === | ||
+ | |||
+ | * '''foot-in-the-door technique''' | ||
+ | * zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku | ||
+ | * nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po telefonu o pracích prášcích | ||
+ | * ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny | ||
+ | * závazek - přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek nechce poté zklamat nové očekávání | ||
+ | * '''zájem''' - jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit | ||
+ | * '''sebepojetí''' - vysvětluje se to také změnou sebepojetí,souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako člověka, který pomohl v určité situaci, projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům | ||
+ | * konzistence vlastního jednání - Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu, konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných, zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů | ||
+ | |||
+ | === Technika dveří v tváři === | ||
+ | |||
+ | * '''door-in-the-face technique''' | ||
+ | * popsal ji Robert B. Cialdini | ||
+ | * je založena na prvotním náročném požadavku a po jeho odmítnutí, kladení relativně nenáročného požadavku | ||
+ | * vznesou vysoký požadavek, osoby odmítnou a pak vznesou menší požadavek a osoby přistoupí | ||
+ | * vysvětloval to tak, že osoba se cítí ústupkem od většího požadavku k menšímu nucena přijmout je | ||
+ | * sociálně psychologický výklad se opírá o ''normu reciprocity'' (vzájemný ústupek) | ||
+ | * snížení náročnosti původního požadavku chápe člověk jako gesto ke kompromisu a cítí se zavázán taky učinit ústupek | ||
+ | * ústupek od původního požadavku musí být autentický | ||
+ | * dále se upozorňuje na ''roli časové prodlevy'' - delší časový odstup snižuje pravděpodobnost přijetí menšího ústupku | ||
+ | * vyzvedává se také role dialogu při „vyjednávání“ | ||
+ | * vysvětlení může být také v tom, že po odmítnutí prvního požadavku cítí osoba pocit viny a ten chce zmírnit přijetím druhého požadavku | ||
+ | * nebo vysvětlení '''percepčním kontrastem''' - jedinec souhlasí s druhým požadavkem, protože se mu zdá (ve světle prvního požadavku) snesitelnější | ||
+ | |||
+ | === Technika nízké koule === | ||
+ | |||
+ | * '''low-ball technique''' | ||
+ | * popsal ji Robert B. Cialdini | ||
+ | * je založená na tom, že původně uvedená cena, na kterou se přistoupilo, se posléze zvýší | ||
+ | * např.:dohodnou se, že bunda stojí 500 Kč, zákazník si ji chce koupit a při placení mu řeknou, že se spletli, že stojí 600 Kč a zákazník si ji přesto vezme | ||
+ | * vysvětlení vychází ze závazku, který vznikne v momentu rozhodnutí o koupi předmětu | ||
+ | * při změně podmínek v negativním smyslu se cítíme zavázáni vůči prodávajícímu a hledáme vlastní zdůvodnění pro přijetí vyššího požadavku | ||
+ | * sami sobě namlouváme, že jsme i tak udělali dobrý obchod | ||
+ | |||
+ | === Technika "to není vše" === | ||
+ | |||
+ | * '''the that’s-not-all technique''' | ||
+ | * prokázal ji J. M. Burger | ||
+ | * účinnost této metody vysvětluje kontrastem mezi dvěma požadavky | ||
+ | * posunem druhého požadavku do nečekaně příznivé polohy vzniká nekritický dojem dobré koupě (Kolik ta bunda stojí? 800 Kč, ale pro vás za 600) | ||
+ | * později upozornili na to, že efekt se vytrácí, je-li původní požadavek příliš vysoký, nebo když jde o zboží, které jde samo o sobě dobře na odbyt | ||
+ | == Zdroje == | ||
+ | === Reference === | ||
+ | <references /> | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Sociální psychologie|*]] |
Aktuální verze z 31. 10. 2014, 11:15
- problematikou konformity se zabývá sociální psychologie
Obsah
Vymezení pojmů
- Konformita je přizpůsobení se jedince sociálnímu tlaku, který představují všeobecně rozšířené názory, normy, pravidla či požadavky skupiny nebo celé společnosti. Zahrnuje v sobě také změny chování a názorů jedince. Na člověka je vyvíjen nátlak, aby své chování přizpůsobil normám a pravidlům, které zastává většina společnosti. Toto chování je tedy vynucené a člověk ho může prožívat jako konflikt.[1].
- Nekonformnost (nonkonformita) - jedná se o nezávislost úsudku a chování, člověk si zachová svou individualitu prostřednictvím svého mínění a vlastního přesvědčení
- Vnitřní konformita (akceptace) - působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi, začne jednat a myslet v souladu s těmito vliby, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením
- Vyhovění (compliance)- člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby, vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno, označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější
- poslušnost - obedience - je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením, v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami, je to silně negativně prožívané, člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí, odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno
- H.C. Kelman (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě:
- vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení
- internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější
- identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme
Vysvětlení konformity
Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby:
- potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem ( = každá skupina či společenství má jistá očekávání, členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou, člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut, to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných, v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence)
- potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem ( = chováme se jako ostatní, jsme s nimi konformní, protože se stávají vodítkem pro naše chování, obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování, je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti, chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné)
- pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás
- proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží
Činitelé konformity
Velikost skupiny
- neplatí to, že čím více lidí zastává určitý názor nebo se nějak chová, tím častěji jedinec podlehne vlivu
- jedinec proti jedné osobě se zřídka stává konformním, když má proti sobě dvě osoby, podlehne častěji
- při 3 - 5 lidech vyvíjejících tlak se konformita výrazně zvyšuje, pak se zastaví nebo postupuje velmi pomalu
Vliv menšiny
- minority influence
- Moscovici se zabýval tím, za jakých podmínek může menšina ovlivnit většinu
- za klíč považuje jednotnost, důslednost a aktivnost při prosazování jedince či menšiny
- po jistou dobu minorita staví na podložených a zdůvodněných názorech, které nejprve vyvolají zájem většiny, pak diskuzi a nahlodání původních stanovisek, což může vyústit až v akceptaci menšiny
- minorita tak působí prostřednictvím informačního sociálního vlivu
- zabýval se tím také Bibb Latané, který předpokládá, že minority a majority se chovají podle téhož základního principu sociálního vlivu
- označuje jej jako teorii sociálního dopadu (social impact theory, žárovkový model)
- podle Lataného je odolávání/podlehnutí sociálnímu vlivu závislé na 3 proměnných:
- síla - vyjadřuje důležitost skupiny vyvíjející nátlak
- bezprostřednost (těsnost) - se týká blízkosti v prostoru a čase ovlivňujícího vůči ovlivňovanému
- počet osob vyvíjejících nátlak
- vliv menšiny na většinu, ale také naopak, je závislý na těchto třech proměnných
- Moscovici dále rozlišil mezi:
- vyhovění - je to, když většina ovlivňuje menšinu
- souvisí to s tím, že většina má moc a může ji použít pomoci odměn a trestů
- konverze - menšina ovlivňuje většinu, vyžaduje to, aby většina uvěřila, že názor menšiny je hodnotný či správný a v tom hraje nejdůležitější úlohu přesvědčivost a logičnost argumentů
Jednomyslnost
- odolávání sociálnímu tlaku je obtížné, když se skupina chová jednomyslně
- podpora, byť jedním členem skupiny, posiluje přesvědčení jedince o správnosti jeho mínění a zvyšuje odolnost vůči skupinovému tlaku
Skupinová koheze
- čím je koheze skupiny vyšší, tím mocnější je vliv na její členy
- jedinec jako člen vysoce soudržné skupiny snadněji změní svůj názor ve směru skupinového mínění a skupinu respektuje, protože má strach, aby ho neodmítla
- stejně tak platí, že vysoce kohezivní skupina snadněji odolává vlivu jedince nebo menšiny zvenčí
Výzkumy konformity
Muzafer Sherif
- experimenty s utvářením skupinové normy
- série laboratorní experimentů, ve kterých použil autokinetický efekt - rozsvítí se světelný bod a vytváří iluzi pohybu, ve skutečnosti je stacionární v těchto podmínkách zkoumal chování a usuzování člověka při absenci spolehlivých kritérií, podle kterých se orientuje v obvyklých situacích
- pokusná osoba měla nejprve sama posoudit rozsah pohybu světelného bodu
- při opakování pokusu dospěla k názoru, který byl průměrem jejich výsledků
- pozorování
- poté se pokus opakoval za přítomnosti dalších dvou osob, které také měly samostatně utvořený názor z předchozích pozorování
- výsledkem je, že nakonec dojde ke konvergenci odhadu na jeden údaj, sdílený všemi třemi pokusnými osobami
- vede to tedy k vytvoření společné normy pro posouzení tohoto jevu
- při přechodu do jiné skupiny s již vytvořeným skupinovým názorem (normou) jedinec silně odolával nátlaku nové situace
- dále Sherif zjistil, že i po jednom roce jedinec setrvává na skupinové normě
- Sherifovy pokusy podnítily výzkum pravé konformity
Solomon Asch
- byl přesvědčen, že lidé se nepřidají k většině, když její přesvědčení bude zcela mylné
- laboratorní experiment probíhal v 7 - 9 členných skupinách, ve kterých byla pouze jedna naivní pokusná osoba (ostatní byli spolupracovníci experimentátora)
- spolupracovníci, po dohodě s experimentátorem, odpovídali jednotně chybně
- prezentoval jim přímku a oni ze tří nabízených měli vybrat stejně dlouhou - byla tam jednoznačná odpověď
- Asch zjistil, že 37% pokusných osob podlehlo skupinovému tlaku
- podlehnutí tlaku prožívali velmi negativně
- tlak ke konformitě se výrazně zeslabil, když skupina byla ve svém mínění nejednotná (stačil pouze jeden „spojenec“)
- lidé tak byli ve svých úsudcích ovlivněni názory jiných
Richard Crutchfield
- použil modifikaci Aschovy metody
- 5 pokusných osob posadil v laboratoři do boxů, které bránili jedinci v pozorování ostatních pokusných osob
- každý z nich měl před sebou panel s několika tlačítky a signálními světly
- tlačítka používal ke sdělování svého názoru na reprezentované podněty
- světla sloužila k informování o úsudku ostatních členů skupiny (signály však samozřejmě vysílal experimentátor)
- každá osoba, než odpověděla, viděla, jak „odpovídaly další osoby“
- i zde byl skupinový tlak natolik silný, že jedinec podlehl i zcela nesprávným úsudkům
- u složitějších úloh bylo podlehnutí skupinovému tlaku silnější
- bylo to způsobeno nižší mírou jistoty vlastního úsudku
- naopak čím si byli lidé svým úsudkem jistější, tím méně skupinovému tlaku podléhali
- většina lidí zůstávala na stejné míře konformity, někteří se však během experimentu stávali více konformními a jiní zase méně, někteří byli absolutně nekonformní
Vyhovění
- týká se jedince, na kterého je vyvíjen jen malý nátlak v podobě přímé výzvy, požadavku či souhlasu
- zabýval se tím Jonathan L. Freedman a Scott C. Fraser - kdy a proč jedinec podlehne požadavku okolí
Technika nohy ve dveřích
- foot-in-the-door technique
- zjistili, že souhlas s menším požadavkem vede následně s větší pravděpodobností k přijetí i následného náročnějšího požadavku
- nejprve se zeptali lidí, zda s nimi mohou někdy udělat rozhovor po telefonu o pracích prášcích
- ti, co souhlasili, poté častěji přijali vyšší požadavek, a to, že přijdou udělat ten rozhovor k nim domů a že to bude trvat 2 hodiny
- závazek - přijetím nenáročného požadavku na sebe jedinec bere jistý závazek nechce poté zklamat nové očekávání
- zájem - jiným vysvětlením může být zájem o určitou oblast aktivit
- sebepojetí - vysvětluje se to také změnou sebepojetí,souhlas s prvním požadavkem vede ke změně pojetí sebe sama, jako člověka, který pomohl v určité situaci, projevil vstřícnost podílet se či přispět k řešení nějaké otázky a proto bude ochoten vyhovět i náročnějším požadavkům
- konzistence vlastního jednání - Gorrassini a Olson vysvětlení sebepojetím odmítají a staví proti němu, konzistenci vlastního jednání v závislosti na situačních proměnných, zda požadavek je v souladu s existujícími postoji, dřívějším chováním a závazky, zda souhlas vede k dosažení důležitých osobních cílů
Technika dveří v tváři
- door-in-the-face technique
- popsal ji Robert B. Cialdini
- je založena na prvotním náročném požadavku a po jeho odmítnutí, kladení relativně nenáročného požadavku
- vznesou vysoký požadavek, osoby odmítnou a pak vznesou menší požadavek a osoby přistoupí
- vysvětloval to tak, že osoba se cítí ústupkem od většího požadavku k menšímu nucena přijmout je
- sociálně psychologický výklad se opírá o normu reciprocity (vzájemný ústupek)
- snížení náročnosti původního požadavku chápe člověk jako gesto ke kompromisu a cítí se zavázán taky učinit ústupek
- ústupek od původního požadavku musí být autentický
- dále se upozorňuje na roli časové prodlevy - delší časový odstup snižuje pravděpodobnost přijetí menšího ústupku
- vyzvedává se také role dialogu při „vyjednávání“
- vysvětlení může být také v tom, že po odmítnutí prvního požadavku cítí osoba pocit viny a ten chce zmírnit přijetím druhého požadavku
- nebo vysvětlení percepčním kontrastem - jedinec souhlasí s druhým požadavkem, protože se mu zdá (ve světle prvního požadavku) snesitelnější
Technika nízké koule
- low-ball technique
- popsal ji Robert B. Cialdini
- je založená na tom, že původně uvedená cena, na kterou se přistoupilo, se posléze zvýší
- např.:dohodnou se, že bunda stojí 500 Kč, zákazník si ji chce koupit a při placení mu řeknou, že se spletli, že stojí 600 Kč a zákazník si ji přesto vezme
- vysvětlení vychází ze závazku, který vznikne v momentu rozhodnutí o koupi předmětu
- při změně podmínek v negativním smyslu se cítíme zavázáni vůči prodávajícímu a hledáme vlastní zdůvodnění pro přijetí vyššího požadavku
- sami sobě namlouváme, že jsme i tak udělali dobrý obchod
Technika "to není vše"
- the that’s-not-all technique
- prokázal ji J. M. Burger
- účinnost této metody vysvětluje kontrastem mezi dvěma požadavky
- posunem druhého požadavku do nečekaně příznivé polohy vzniká nekritický dojem dobré koupě (Kolik ta bunda stojí? 800 Kč, ale pro vás za 600)
- později upozornili na to, že efekt se vytrácí, je-li původní požadavek příliš vysoký, nebo když jde o zboží, které jde samo o sobě dobře na odbyt
Zdroje
Reference
- ↑ Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..