Čivost

Čivost

= schopnost vnímat počitky a rozlišovat jejich intenzitu - zjišťovat tak stav vnějšího i vnitřního prostředí

• čití = proces získávání jednoduchých informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá
• probíhá ve smyslových orgánech - analyzátorech – ty se skládají z receptorů, dostředivého nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku
• základní vlastností receptorů je jejich citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí
• senzorická adaptace = snižování senzitivity smyslových orgánů vůči déletrvajícím neměnným podnětům

• počitek = odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. červená barva jablka)
• vlastnosti počitků: kvalita, intenzita a trvání

• vjem = soubor počitků (např. červené, kulaté, voňavé, spadlo ze stromu = jablko)

Počitkové prahy

Dolní (absolutní) podnětový práh

• nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku
• někdy definován jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50% prezentací (vlivem např. únavy nemusí být podnět vždy zaregistrován)

• zrak: plamen svíčky umístěný za jasné tmavé noci (pozn.: já bych dodala ve vzdálenosti 50 km od pozorovatele
• sluch: tikot hodinek vzdálených 6 m od pozorovatele ve velmi tichém prostředí
• chuť: jeden gram kuchyňské soli rozpuštěný v 500 litrech vody
• čich: jedna kapka parfému rozptýlená v třípokojovém bytě
• hmat: pád včelího křídla na tvář z výšky 1 cm

Horní podnětový práh

• nejvyšší intenzita počitku, na kterou analyzátory reagují ještě specificky, tj. vznikem počitku příslušné kvality (při dalším zvyšování buď žádná odezva nebo bolest

Rozdílový práh

• nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů
• změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 % pokusů
• Weberův zákon = při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje

Smyslové orgány

• exteroreceptory – informace z vnějšího prostředí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
• interoreceptory – informace z vnitřního prostředí - proprioreceptory – informace o pohybu, poloze a rovnováze těla, visceroreceptory – informace o trávení, dýchání, vylučování...

Zrak

• zrakovým podnětem je elektromagnetické vlnění, na které reaguje sítnice
• každé elektromagnetické vlnění má svoji vlnovu délku a lidský zrak senzitivně reaguje na vlnové délky o rozsahu 350-750 nanometrů (milimikronů) - např. červená barva má 700 nm, zelená 521 nm, modrá 480 nm
• recepčním orgánem je sítnice, zrakové podněty jsou na ni přiváděny optického aparátu oka (rohovka, zornice, čočka) = sítnice je síť buněk, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů
• tyčinky: rovné, tenké, na periferii sítnice, k nočnímu vidění, rozlišují pouze černou a bílou
• čípky: silné, klínovité, ve středu sítnice, k barevnému vidění, žlutá skvrna – místo ve středu sítnice, díky kterému nejlépe vidíme detaily, přepis světla do podoby nervových vzruchů umožňují fotoreceptory, chemické látky pohlcující světlo (např. rhodopsin), obsažené v tyčinkách a čípcích
• slepá skvrna – místo, kde zrakový nerv opouští oko
• adaptace na světlo = od “tyčinkového vidění” k “čípkovému”
• adaptace na tmu = naopak
• paobrazy = senzorický fenomén, k němuž dochází při rozdílné stimulaci různých oblastí sítnice

• barevné vidění - barvy existují pouze v lidské mysli
• podle konkrétní vlnové délky vnímáme konkrétní barvu, podle konkrétní výšky (amplitudy) vlnové délky vnímáme konkrétní jasnost barvy

• 2 druhy míšení barev:
• aditivní – kombinování světel různých vlnových délek; příklad kombinace modré, zelené a červené v podobě teček na televizním obrazu
• subtraktivní – kombinace barev na malířském plátně (psychologové), trichromati = lidé s normálním barevným viděním, dichromati = lidé, kteří nerozlišují červenou od zelené nebo modrou od žluté, monochromati = černobílé vidění