Transkripce: Porovnání verzí

Aktuální verze z 12. 11. 2014, 21:06

preskriptivní transkripce – nařizuje, jak se má vyslovovat
deskriptivní transkripce – jak by se mělo vyslovovat
reálná transkripce – jak se ve skutečnosti vyslovuje

cílem je vybrat z řečového kontinua segmenty a nějak je graficky zaznamenat
zapisuje se do hranatých závorek: [slovo]

- (pro fonologickou transkcripci se používají závorky šikmé: /slovo/)

zaznamená vá se skutečná podoba výslovnosti (→ např. „d“ se může přepisovat jako [d], ale v případě asimilace znělosti i jako [t] - [hodu]×[hot])

- sonory neasimilují → [gdıš na:m] a ne [gdıž na:m]

IPA = mezinárodní fonetická abeceda (International Phonetic Alphabet)

- mezinárodní fonetická asociace doporučuje, aby národní transkripce byly čitelné pro uživatele daného jazyka

→ byla vytvořena částečně odlišná česká transkripce

Druhy transkripce:

ortoepická × reálná
fonetická × fonologická
mezinárodní × národní

Transkripce IPA

Mezinárodní IPA symboly.

symboly, které se liší od běžně psaných českých hlásek:

symbol	hláska
[c]	ť
[ɟ]	ď
[ɱ]	m (ve slově „tramvaj“)
[ɲ]	ň
[ɾ]	r (takové slabé, jednokmitné)
[ʃ]	š
[ᴣ]	ž (!pozor, v Č transkripci toto znamená dz!)
[x]	ch
[ɣ]	znělé ch (bych byl)
[ɦ]	h (v češtině je znělé, na rozdíl od většiny ostatních jazyků - jako [h] se označuje právě to neznělé)

Česká transkripce

změny oproti běžně psaným hláskám:

symbol	hláska
[x]	ch
[ɣ]	znělé ch (bych byl)
[ı]	i, y
[iː]	í, ý
[ᴣ]	dz
[ǯ]	dž
[ř]	ř (řeka)
[ř̝]	neznělé ř (keř)
[o͡u]	dvojhláska ou
[ε]	e

podrobnější popis jednotlivých českých hlásek v kapitolách Akustika: Vokály a Akustika: Konsonanty.

Reference

IPA (1999): Handbook of the International Phonetic Association. Cambridge: Cambridge University Press.
http://www.arts.gla.ac.uk/IPA/ipa.html.
Duběda, T. (2005): Jazyky a jejich zvuky. Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Praha: Karolinum.
Pullum, G. K. - Ladusaw, W. A. (1996): Phonetic symbol guide. Chicago: University of Chicago Press.
Vieregge, W. H. (1989): Phonetische Transkription. Teorie und Praxis der Symbolphonetik. Zeitschrift fur Dialektologie und Linguistik, n. F., Heft 60. Stuttgart: Franz Steiner Verlag.

Zpět na rozcestník: Fonetika

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 * cílem je vybrat z řečového kontinua segmenty a nějak je graficky zaznamenat
+* zapisuje se '''do hranatých závorek''': [slovo]
+: - (pro fonologickou transkcripci se používají závorky šikmé: /slovo/)
 * zaznamená vá se skutečná podoba výslovnosti (→ např. „d“ se může přepisovat jako [d], ale v případě asimilace znělosti i jako [t] - [hodu]×[hot])
 : - sonory neasimilují → [gdıš na:m] a ne [gdıž na:m]
@@ Řádek 22: / Řádek 24: @@
 [[File:IPA chart 2005 png.svg|center|500px|thumb|Mezinárodní IPA symboly.]]
+<br />
 * symboly, které se liší od běžně psaných českých hlásek:
@@ Řádek 59: / Řádek 61: @@
 |-
 | [ɦ]
-| h (v češtině je znělé, na rozdíl od většina ostatních jazyků - jako [h] se označuje právě to neznělé)
+| h (v češtině je znělé, na rozdíl od většiny ostatních jazyků - jako [h] se označuje právě to neznělé)
 |-
 |}
 == Česká transkripce ==
@@ Řádek 105: / Řádek 106: @@
 |}
+* podrobnější popis jednotlivých českých hlásek v kapitolách [[Vokály|Akustika: Vokály]] a [[Konsonanty|Akustika: Konsonanty]].
-=== České vokály ===
-* dělení (viz tabulka IPA):
-: 1) '''přední – střední – zadní''' (na obrázku zleva doprava)
-: 2) '''vysoké – středové – nízké''' (mezinárodní rozdělení dle IPA je '''zavřené – polozavřené – polootevřené – otevřené''', ale pro češtinu stačí tři stupně) (shora dolů)
-: 3) '''zaokrouhlené (labializované) × nezaokrouhlené''' (v češtině jsou zaokrouhlené jen zadní vokály)
-* takže např. [a] charakterizujeme jako střední, nízké a nezaokrouhlené
-=== České konsonanty ===
-* rozlišujeme kategorie podle '''způsobu a místa tvoření''' (viz tabulka IPA)
-* podle místa tvoření:
-: 1) labiály
-: 2) alveoláry
-: 3) postalveoláry
-: 4) palatály
-: 5) veláry
-: 6) laryngály
-* podle způsobu tvoření:
-: 1) explozívy (+ nazální explozívy)
-: 2) frikativy
-: 3) aproximanty
-: 4) vibranty
-: 5) laterání aproximanty