Biopsychologické zákony lidského vývoje

Zákon diferenciace a integrace

• postup od celku k částem, od stejnorodého k různorodému, od neurčitého k určitějšímu je provázen stálým a větším scelováním, pochopem z difúzního stavu k spořádanějšímu
• příklad: od oplození probíhá proces diferenciace a scelování buněk, i psychika je postupně složitější a ucelenější střídání integrační (růstové) fáze s diferenciační (biotickou) slouží spolu s rozvojem činností k ohraničení životních etap

Zákon vývojové kvalifikace

• každá perioda života je charakterizována kvalitativně i kvantitativně
• kvalitativní zvláštnost je tvořena určitou kvantitou a naopak kvantitativní hranice závisí na kvalitativní stránce
• krize, skok: vznik nové kvality takřka nepozorovatelnou změnou kvantity
• tělesné orgány i psychické rysy a schopnosti narůstají co do velikosti s jakousi pravidelností, až se náhle změní kvalita, která se pak opět delší dobu rozvíjí co do velikosti
• rozeznáváme tedy stadium, kdy se soustava uskutečňuje, a druhé, nepoměrně delší, v němž se ustaluje
• příklad: vývojové skoky: první samostatné posazení, odstavení, první zub, první slovo, první menses
• období růstu s latencí dalšího zrání se prodlužují až do doby životní stabilizace, načež kvantifikace postupuje opačným směrem k devolučním změnám, ve zkracujících se lhůtách

Zákon směřování ke struktuře druhu

• ve vývoji nejde o pouhé opakování stadií, fází, struktur a forem (zárodek nikdy není červem, rybou ani obojživelníkem), neboť cílem je lidská podoba
• dítě ve svém vývoji směřuje na každém stupni k formám současného civilizačního života, neboli poslední vývojová fáze přetvořila všechny ostatní
• příklad: vývoj dětského chování směřuje k formě dospělosti ve všech psychických projevech, i v „šimpanzím věku“ se nemluvně kvalitativně odlišuje od příbuzného primáta, neboť podobnosti projevů mají jiný vývojový význam v celkové struktuře obou bytostí

Zákon vývojové nerovnoměrnosti

• tělesná ústrojí se nerozvíjejí ve stejném tempu, je to dáno důležitostí orgánů a intenzitou věkových potřeb
• kůra mozková se zakládá velmi záhy, protože má pro sjednocení chování základní význam
• nejrychleji se vyvíjí orgán pro rovnováhu, záhy dozrává ústrojí hladu a také chuti, čich se vyvíjí později, reakce na světlo se objevuje ke konci prvého dne

Zákon vývojové retardace

každý organismus roste v raném období velmi rychle v celku i v částech, avšak tempo narůstání se postupně zvolňuje, až posléze dostoupí k vývojovému plató. (tato retardace je podle 4. zákona rovněž nerovnoměrná, tj., nezasahuje všechny orgány stejně a ve stejné době) příklad: zákon zmenšeného výnosu: vývoj slovní zásoby uplyne několik měsíců, nežli dítě vysloví s porozuměním první slovo, ve věku dvou let to je již okolo 200 slov, ve věku 3 let okolo 1750 slov, tedy došlo k počátečnímu zrychlení, pak zjišťujeme postupnou retardaci, neboť si za další rok do čtyř let osvojí již jen asi 1200 slov

Dialektická jednota lidského organismu s prostředím

• vývoj:
• nativistická teorie = zcela závislý na vrozené výbavě
• empiristická, behaviorální = prostředí je jediný formující činitel
• Stern smířil obě hlediska teorií konvergence, vývoj je podle něho „konvergencí vnitřních vloh s vnějšími vývojovými podmínkami“
• ve skutečnosti nelze rozlišit, který protiklad je příčino druhého, neboť oba jsou v neustálé změně a v nepřetržitém vzájemném působení

Zásada strukturnosti

• přejímáním metodologie od přírodních věd vznikly atomisticko – syntetické teorie (Wundtova škola)
• F.Krejčí: „Duševní prvek, počitek, jenž jest nejjednodušší uvědomění reakce, má v sobě všechno, z čeho možno další vývoj duševní pochopiti a jej zkonstruovati.“
• tato teorie je kritizována, neboť její analýza psychického celku („vědomí“) v prvky stejného významu a tím nevýznamné, nemající konkrétního smyslu, vedla k neskutečnému chápání skladby zážitků a syntéza byla nutně jen sčítáním a kombinací prvků, takže vedla k mechanizaci psychických pochodů, přizpůsobení je celistvý akt, úkony (reflexy) jsou řízeny celkovou intencí člověka ke komplexnímu podnětu, převládá celistvý účel.
• Pavlov: Struktury jsou výsledkem kombinací reflexů, specifických nervových spojení. Pochody podráždění a útlumu se při koncentraci velmi jemně lokalizují, a tím se celá kůra mění ve velkolepou mozaiku těsně se střídajících vzrušovaných a tlumených bodů.

Zákon individuálního průběhu fyzického i psychického vývoje

• v lidské ontogenezi jsou sice pořád období charakterizovaná stejnými symptomy celkově pro všechny jedince stejná, ale pro jednotlivé členy v nich není totožnosti
• dítě si hledá takové podněty, které se shodují s jeho založením. Asimiluje se k podmínkám, v nichž žije, ale také sám do nich aktivně zasahuje

Zákon přibývající centralizace

• činnosti jsou ve vývoji zprvu aneurální (tj. způsobené jen lokálním podrážděním svalové tkáně bez účasti nervové soustavy pak až do kojeneckého období se uplatňují podráždění míšní = spinální
• později se zapojuje prodloužená mícha, části malého mozku a bazální ganglia mozková
• podkorové činnosti se objevují poprvé ke konci prenatálního období
• k centralizaci chování, řízeného kůrou mozkovou dochází teprve ke konci doby kojenecké, ale dlouho je nedokonalé
• v dětství korových činností stále přibývá (chování je stále spontánnější, uvědomělejší, volba mezi možnostmi)

Zákon vývoje kefalokaudálního

• postup organického růstu a inervace i vývoje psychologických projevů „od hlavy k patě“(kefalé = hlava, cauda = ocas)
• embryo – fyziologické
• nejranější dětství – biologické
• později – sociální, psychologické