Biopsychologické zákony lidského vývoje

Zákon diferenciace a integrace

  • postup od celku k částem, od stejnorodého k různorodému, od neurčitého k určitějšímu je provázen stálým a větším scelováním, pochopem z difúzního stavu k spořádanějšímu
  • příklad: od oplození probíhá proces diferenciace a scelování buněk, i psychika je postupně složitější a ucelenější střídání integrační (růstové) fáze s diferenciační (biotickou) slouží spolu s rozvojem činností k ohraničení životních etap

Zákon vývojové kvalifikace

  • každá perioda života je charakterizována kvalitativně i kvantitativně
  • kvalitativní zvláštnost je tvořena určitou kvantitou a naopak kvantitativní hranice závisí na kvalitativní stránce
  • krize, skok: vznik nové kvality takřka nepozorovatelnou změnou kvantity
  • tělesné orgány i psychické rysy a schopnosti narůstají co do velikosti s jakousi pravidelností, až se náhle změní kvalita, která se pak opět delší dobu rozvíjí co do velikosti
  • rozeznáváme tedy stadium, kdy se soustava uskutečňuje, a druhé, nepoměrně delší, v němž se ustaluje
  • příklad: vývojové skoky: první samostatné posazení, odstavení, první zub, první slovo, první menses
  • období růstu s latencí dalšího zrání se prodlužují až do doby životní stabilizace, načež kvantifikace postupuje opačným směrem k devolučním změnám, ve zkracujících se lhůtách


Zákon směřování ke struktuře druhu

  • ve vývoji nejde o pouhé opakování stadií, fází, struktur a forem (zárodek nikdy není červem, rybou ani obojživelníkem), neboť cílem je lidská podoba
  • dítě ve svém vývoji směřuje na každém stupni k formám současného civilizačního života, neboli poslední vývojová fáze přetvořila všechny ostatní
  • příklad: vývoj dětského chování směřuje k formě dospělosti ve všech psychických projevech, i v „šimpanzím věku“ se nemluvně kvalitativně odlišuje od příbuzného primáta, neboť podobnosti projevů mají jiný vývojový význam v celkové struktuře obou bytostí


Zákon vývojové nerovnoměrnosti

  • tělesná ústrojí se nerozvíjejí ve stejném tempu, je to dáno důležitostí orgánů a intenzitou věkových potřeb
  • kůra mozková se zakládá velmi záhy, protože má pro sjednocení chování základní význam
  • nejrychleji se vyvíjí orgán pro rovnováhu, záhy dozrává ústrojí hladu a také chuti, čich se vyvíjí později, reakce na světlo se objevuje ke konci prvého dne


Zákon vývojové retardace

každý organismus roste v raném období velmi rychle v celku i v částech, avšak tempo narůstání se postupně zvolňuje, až posléze dostoupí k vývojovému plató. (tato retardace je podle 4. zákona rovněž nerovnoměrná, tj., nezasahuje všechny orgány stejně a ve stejné době) příklad: zákon zmenšeného výnosu: vývoj slovní zásoby uplyne několik měsíců, nežli dítě vysloví s porozuměním první slovo, ve věku dvou let to je již okolo 200 slov, ve věku 3 let okolo 1750 slov, tedy došlo k počátečnímu zrychlení, pak zjišťujeme postupnou retardaci, neboť si za další rok do čtyř let osvojí již jen asi 1200 slov


Dialektická jednota lidského organismu s prostředím

  • vývoj:
  • nativistická teorie = zcela závislý na vrozené výbavě
  • empiristická, behaviorální = prostředí je jediný formující činitel
  • Stern smířil obě hlediska teorií konvergence, vývoj je podle něho „konvergencí vnitřních vloh s vnějšími vývojovými podmínkami“
  • ve skutečnosti nelze rozlišit, který protiklad je příčino druhého, neboť oba jsou v neustálé změně a v nepřetržitém vzájemném působení


Zásada strukturnosti

  • přejímáním metodologie od přírodních věd vznikly atomisticko – syntetické teorie (Wundtova škola)
  • F.Krejčí: „Duševní prvek, počitek, jenž jest nejjednodušší uvědomění reakce, má v sobě všechno, z čeho možno další vývoj duševní pochopiti a jej zkonstruovati.“
  • tato teorie je kritizována, neboť její analýza psychického celku („vědomí“) v prvky stejného významu a tím nevýznamné, nemající konkrétního smyslu, vedla k neskutečnému chápání skladby zážitků a syntéza byla nutně jen sčítáním a kombinací prvků, takže vedla k mechanizaci psychických pochodů, přizpůsobení je celistvý akt, úkony (reflexy) jsou řízeny celkovou intencí člověka ke komplexnímu podnětu, převládá celistvý účel.
  • Pavlov: Struktury jsou výsledkem kombinací reflexů, specifických nervových spojení. Pochody podráždění a útlumu se při koncentraci velmi jemně lokalizují, a tím se celá kůra mění ve velkolepou mozaiku těsně se střídajících vzrušovaných a tlumených bodů.


Zákon individuálního průběhu fyzického i psychického vývoje

  • v lidské ontogenezi jsou sice pořád období charakterizovaná stejnými symptomy celkově pro všechny jedince stejná, ale pro jednotlivé členy v nich není totožnosti
  • dítě si hledá takové podněty, které se shodují s jeho založením. Asimiluje se k podmínkám, v nichž žije, ale také sám do nich aktivně zasahuje


Zákon přibývající centralizace

  • činnosti jsou ve vývoji zprvu aneurální (tj. způsobené jen lokálním podrážděním svalové tkáně bez účasti nervové soustavy pak až do kojeneckého období se uplatňují podráždění míšní = spinální
  • později se zapojuje prodloužená mícha, části malého mozku a bazální ganglia mozková
  • podkorové činnosti se objevují poprvé ke konci prenatálního období
  • k centralizaci chování, řízeného kůrou mozkovou dochází teprve ke konci doby kojenecké, ale dlouho je nedokonalé
  • v dětství korových činností stále přibývá (chování je stále spontánnější, uvědomělejší, volba mezi možnostmi)


Zákon vývoje kefalokaudálního

  • postup organického růstu a inervace i vývoje psychologických projevů „od hlavy k patě“(kefalé = hlava, cauda = ocas)
  • embryo – fyziologické
  • nejranější dětství – biologické
  • později – sociální, psychologické

Zdroje