Obecné zákonitosti vývoje

Základní hybnou silou vývoje jsou rozpory

• rozpory jsou protiklady, které jsou od sebe nerozlučné, stále na sebe navzájem působící, zároveň se navzájem vylučující a popírající, polární charakter rozporů je hlavním impulsem pohybů, vývoj je tedy jednotou dynamických vyrovnávání a střetání rozporných faktorů, rozpory se uplatňují v rozmanitých kombinacích a intenzitách, ale všechny navzájem souvisí a vytvářejí vyšší jednotu vyvíjející se osobnosti
• obecné zákonitosti všeho dění se účastní na vytváření individuálního života, jsou to:nutnost – nahodilost, příčina – následek, kauzalita – účelnost, progres – regres, diferenciace – integrace
• život se rozvíjí ve specifických rozporech - např. dědičnost – proměnlivost, asimilace – disimilace, anabolismus – katabolismus, pól mužský – pól ženský, spontánnost – určenost, autonomie – heteronomie, instinkt – zvyk, smyslovost – racionálnost, podráždění – útlum

Zákon negace negace (Hegel)

• rozpory ve všem dění působí neustálé střídání kladných a záporných tendencí v předmětech a jevech
• zápor původního kladného pohybu či úsilí není konečný, nýbrž je sám znovu negován
• vývojový proces pokračuje dále, ale na nové úrovni
• vzniká spirálovitá křivka vývoje (minulé dění se neopakuje, nýbrž je uchováno zcela změněné)
• zákon negace negace je důsledkem protikladného střídání vývojových faktorů
• je stejně podmínkou vývojového
• vzestupu jako regresu.
• příklad: dětské nekritické přijímání autority – období vzdoru – realistické uklidnění – pubescentní negace vnějšího omezování vlastní vůle

Zákon přechodu kvantity v kvalitu

• nežli dojde k přechodu k následující vývojové fázi, musí napětí mezi rozporovými momenty dozrát jednak vyjevováním protikladnosti, jednak narůstáním rozpornosti
• mechanismem přechodu rozporu v rozpor je kvantitativní růst působených a působících změn
• změny rostou a sumují se, takže porušují jednotnost kvantity a kvality, čímž vyvolávají změny kvalitativní
• vzniká nová kvalita: předmět, děj nebo jev se mění
• každá kvalita charakterizující předmět je zároveň vyznačena jistým stupněm kvantitativní velikosti, za níž by již přešla v předmět jiný