Gestaltismus: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref>Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref> | + | '''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref> |
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''. | * Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''. | ||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Historie == | == Historie == | ||
| − | Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref>Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů | + | Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref name="multiple2">Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:<ref name="multiple1" /> "''Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?''"<ref name="multiple2" /> |
| − | + | * Hnutí se dělí na dva směry: na '''berlínskou školu''' a '''lipskou celostní školu'''. | |
| − | |||
| − | * Hnutí se dělí na dva směry: na berlínskou školu a lipskou celostní školu. | ||
=== Lipská celostní škola === | === Lipská celostní škola === | ||
| − | + | Hlavním představitelem této školy byl [[Felix Krueger]], [[Wilhelm Wundt|Wundtův]] nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.<ref name="multiple1" /> Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).<ref>Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, & Sedláková Miluše. (2002). <i>Psychologie XX. století: některé významné směry a školy</i>. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.</ref> Lipská škola rozdělovala celky na '''uzavřené a učleněné''' (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a n'''eučleněné a neuzavřené'''(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení). | |
=== Berlínská škola === | === Berlínská škola === | ||
| − | + | Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří [[Max Wertheimer]], [[Wolfgang Köhler]] a [[Kurt Koffka]]. Později se k nim připojil i [[Kurt Lewin]]. Základní myšlenkové [[paradigma]] lze shrnout následovně: '''Celek je více než suma jednotlivých částí. | |
| − | + | ''' | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Tvarové zákony == | == Tvarové zákony == | ||
| Řádek 33: | Řádek 26: | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
| − | |||
== Reference == | == Reference == | ||
Aktuální verze z 3. 7. 2015, 16:35
Gestaltismus (z něm. gestalt = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus, který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.[1] Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická introspekce. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem elektromagnetického pole.[2]
- Někdy se též označuje jako celostní psychologie či tvarová psychologie.
- Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.
Obsah
Historie
Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl Christian von Ehrenfels (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'[3] v roce 1890. V něm popsal tzv. transpozici - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:[2] "Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?"[3]
- Hnutí se dělí na dva směry: na berlínskou školu a lipskou celostní školu.
Lipská celostní škola
Hlavním představitelem této školy byl Felix Krueger, Wundtův nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.[2] Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).[4] Lipská škola rozdělovala celky na uzavřené a učleněné (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a neučleněné a neuzavřené(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).
Berlínská škola
Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří Max Wertheimer, Wolfgang Köhler a Kurt Koffka. Později se k nim připojil i Kurt Lewin. Základní myšlenkové paradigma lze shrnout následovně: Celek je více než suma jednotlivých částí.
Tvarové zákony
- Zákon dobrého tvaru- tendence doplňovat obrazce
- Konstantnost velikosti- vnímání perspektivy
- Zákon výstižnosti- tendence vidět nejjednodušší tvar
- Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny
- Zákon figury a pozadí- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
- Zákon směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
- Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách
Zdroje
Reference
- ↑ Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
- ↑ 3,0 3,1 Ehrenfels, C. . (1890). Über "Gestaltqualitäten". Leipzig: Reisland.
- ↑ Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, & Sedláková Miluše. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
