Politické aspekty nových médií v současných teoriích: Porovnání verzí
m |
|||
Řádek 128: | Řádek 128: | ||
''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Politické aspekty nových médií v současných teoriích/old|tomto odkazu]].'' | ''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Politické aspekty nových médií v současných teoriích/old|tomto odkazu]].'' | ||
− | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Státnicové otázky UISK]] | + | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] |
+ | [[Kategorie:Státnicové otázky UISK]] | ||
+ | [[Kategorie:Hesla k opravě UISK]] |
Aktuální verze z 5. 4. 2017, 11:14
Informační politika je součástí státní politiky. V jejím zájmu je implementovat informační vzdělanost mezi obyvatelstvo a zajistit rovný přístup k informacím tak, aby mohla vzniknout informační společnost („Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy.“ /Jonák 2003/). Informační politika je praktickou částí pojmu informační společnost. „Informační politika v kontextu EU vychází ze základní hypotézy, podle které by si lidé v informační společnosti měli být rovni. Je to jedno z východisek, tzv. politics.“(Rozvoj informační společnosti jako součást informační politiky/old)
Pojem informační politika zevšedněl v 90. letech 20. století. Informační politika popisuje soubor souvisejících principů, zákonů, pravidel, směrnic a regulací, direktiv, procedur, rozsudků, interpretací a praktik, které pomáhají při vytváření, správě, přístupu a využívání informací. Informační politika může být stanovena jak na národní úrovni (např. federální vládou USA), tak i na státní či místní úrovni vládou, popř. dalšími agenturami a institucemi (např. soukromými společnostmi či agenturami).
Mezi klíčové oblasti informační politiky se řadí:
- zajištění svobodného přístupu k informacím; organizace a zpřístupňování síťových informací;
- informační gramotnost;
- národní informační infrastruktura;
- duševní vlastnictví;
- ochrana osobních údajů.
Mezi nástroje informační politiky se řadí zákony, směrnice či regulace, které popisují, jakým způsobem mají být informace shromažďovány, spravovány, ochraňovány, zpřístupňovány a využívány.
Podle amerického autora Petera Hernona je informační politika založená na souboru vzájemně provázaných zákonů a předpisů pro zvládání procesů přenosu informací v zemi a ovlivňující vlastní ekonomiku a sociální a technický rozvoj. Podle Foresta M. Hortona, představitele Mezinárodní informační a dokumentaristické organizace – je informační politika na disciplínou, která ovlivňuje pokrok jednotlivých zemí, protože tyto země vstupují do informační společnosti.
Obsah
Existuje pět základních pohledů na informační politiku:
- Technologický – Rozvojem technologií došlo ke společenským, ekonomickým i kulturním změnám, které se ať už přímo či nepřímo dotkly každého člověka. Důsledkem a podmínkou vzniku informační společnosti je vznik síťové společnosti. (Představitelé Manuel Castells, Alvin Toffler, James Martin)
- Ekonomický – Jádrem informační politiky demokratického státu je ekonomické pojetí informace a její vliv na rozvoj společnosti i státu. Obor ekonomie informace sleduje významné aspekty působení informační sféry v hospodářství jednotlivých zemí, mezinárodních seskupení i různě vymezených regionů a globální ekonomické souvislosti. Ekonomický sektor je závislý na výpočetních a telekomunikačních technologiích. Univerzalizací informačního sektoru dochází ke vzniku tzv. globální ekonomie. Systematicky začal ekonomický přínos informací studovat F. Machlup již ve 30. letech 20. století. (Představitelé Fritz Machlup, Peter Drucker, Marc Porat)
- Profesní – Roste počet lidí, kteří pracují s informacemi. Marc Porat tyto pracovníky rozdělil do několika sektorů (producenti poznatků; distributoři poznatků; analytici, průzkumníci a koordinátoři v oblasti trhu; zpracovatelé informací; pracovníci obsluhující "informační stroje"). Machlup rozdělil sektor práce s informacemi do tří základních podskupin – ti, co informace tvoří, ti, kteří ji šíří a na služby, které jsou na informacích závislé.
- Prostorový – Prostor je rozdělen s využitím jeho síťovosti. Komunikace se vizualizuje. (Manuel Castells)
- Kulturní – Lidé neustále přijímají informace, jsou pod jejich vlivem (i pod neustálým vlivem médií), rozhodují se podle nich. Mění se role technologií. Dochází k prolínání soukromé a veřejné sféry. (Manuel Castells, Jean Baudrialld)
Co znamenají koncepty informační, síťové, post-industriální a další společnosti?
Jedná se o různé koncepty, které se snaží pojmout a definovat změny ve společnosti, které nastaly spolu s nástupem informačních technologií a informace jako nosného představitele současné společnosti.
Informační společnost
Informační společnost je pojem, který popisuje sociální, kulturní a ekonomické změny, které proběhly (a stále probíhají) spolu s nástupem informačních technologií a digitalizací. Jejich nástup způsobil informační explozi, která změnila a stále mění veškeré aspekty organizace ve společnosti. Především pak ekonomické a společenské normy. Neopomenutelným aspektem jsou také změny v geopolitickém a mocenském uspořádání.
„Informační společnost je společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy.“ (Jonák 2003)
„Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stává významná ekonomická aktivita, která jednak prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a jednak vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti. Technologickou základnou této proměny je využívání prvků moderních informačních technologií (IT) a digitálních komunikací.“ (Zlatuška 1998)
S informační společností se neodmyslitelně pojí zkoumání ekonomického efektu, který jakákoli manipulace s informacemi má. Podíl práce s informacemi se pak přepočítává na HNP (Hrubý národní produkt). Informační společnost tak lze také popsat jako situaci, kdy je práce s informacemi efektivnější než práce s hmotou.
Síťová společnost
Podle Castellse se sítě stávají základními jednotkami moderní společnosti. Za jeden z klíčových rysů informační společnosti považuje připojení do sítě. Dominantní funkce a procesy v informačním věku jsou podle něj stále více organizovány skrze síť. Síť je kromě informace, pronikavosti, přizpůsobivosti a sbližování hlavním rysem informační technologie. Pro Van Dijka informace formuje podstatu současné společnosti, zatímco sítě formují organizační formy a (infra)struktury této společnosti představují tyto jednotky individuality skupiny, organizace a společnosti, i když jsou stále více spojené se sítěmi.
Manuell Castells „Technologie nepředstavují prvek, který determinuje společnost. Je to sama společnost. Společnost formuje technologie v souvislosti se svými potřebami, hodnotami a zájmy. (…) Historie internetu pak dokazuje, že první tisícovkou uživatelů internetu byli převážně ti, kteří se vývoji této technologie sami podíleli. (…) Síťová společnost je výsledkem interakce mezi novým technologickým paradigmatem a současnou společností jako takovou.“ (Castells 2006,str.28)
„Síťová společnost není jen výsledkem vlivu informačních technologií na sociální struktury, ale nová společenská forma používání komunikace jako jednoho hlavních faktorů, které současnou společnost symbolizují a definují“ (Castells 2006, s. 284)
Podle Manuela Castellse představují sítě novou morfologii společnosti. Je to společnost, ve které jsou sociální struktury a aktivity organizovány elektronickými procesy informačních sítí. Faktory, které tvoří síťovou společnost jsou podle něj: technologie, kultura, ekonomika a politika. Faktory, které formují síťovou společnost pak zastupují: náboženství, kulturní výchova, politické uspořádání a sociální status.
Van Dijk
„V průběhu 20. století byly struktury masové společnosti nahrazeny strukturami síťové společnosti. (…) Základní jednotkou síťové společnosti je fyzická osoba – individualizovaná, která je s ostatními propojená sítěmi. (…) Tradiční kolektivy - komunity a širší rodina se rozpadly. Vznikají však nové komunity lidí, kteří zůstávají ve svých rodinách, mají stále své sousedy a organizace, ovšem zapojují se do rozsáhlých sociálních sítí, které jsou mnohem rozsáhlejší než ty tradiční."(Dijk 2006, s. 43)
Síťová společnost je podle něj společnost, ve které kombinace sociálních a mediálních sítí formuje organizaci a nejdůležitější struktury na všech úrovních (individuální, organizační a společenské). V individualizované síťové společnosti si člověk, na rozdíl od společnosti masové, musí vybojovat své místo. Svou hodnotu musí prokazovat v každé nové síti. Komunikace tváří v tvář pak podle něj nadále zůstává v mnoha ohledech stále tou nejdůležitější, i když je často nahrazována dorozumíváním zprostředkovaným. Dále dodává, že před lety se očekávalo, že on-line komunikace nahradí tu osobní. Později se ukázalo, že on-line komunikace jen doplňuje tu off-line.
Post-industriální společnost
Tento pojem popisuje změny ve fungování společnosti, které nastali spolu se změnami ve struktuře zaměstnanosti a rozmachem informačních a komunikačních technologií. Hlavním představitelem tohoto konceptu je sociolog Daniel Bell. Ačkoli se pojem post-industriální společnost vyskytl již dávno před Bellem, on mu dodal mnohem větší obsah a přesah.
Daniel Bell svůj koncept post-industriální společnosti představil v 70. letech. Rozdělil společnost na pre-industriální, industriální a post-industriální.
V pre-industriální společnosti (charakterizuje ji jako hru proti přírodě) jde primárně o čerpání zdrojů z přírody a ekonomika této společnosti je řízena primárním sektorem (viz níže), ve kterém se nachází většina pracovní síly. Je omezena ročním období, povahou půdy a množstvím vody.
Centrem industriální společnosti (hra proti přetvořené přírodě) je vztah člověka a stroje a využití energie na přetváření přírodního prostředí (rozvíjí se um vyrábět více z méně, masová produkce věcí). Ekonomice dominuje průmyslová výroba a obchod (2. sektor).
V post-industriální společnosti (charakterizuje ji jako hru mezi lidmi) se pak podle Bellovy teorie dostávají do popředí technologie a znalosti (a 3. sektor). „Kvalita života se v post-industriální společnosti definuje komfortem služeb v oblastech vzdělání, zdraví a zábavy. Ve hře mezi lidmi ztrácí význam jak síla svalů, tak i energie a do centra dění se posouvají informace a profesionál disponující odborností pro řešení nových problémů informačního věku. (…) S přijetím scénáře hry mezi lidmi si sociální život osvojuje další obtíže, protože enormní nárůst politických požadavků i sociálních práv, prudkost sociálních změn a orientace na budoucnost rozkládají tradiční zásady a mravnost minulosti. Informace se uvnitř organizací uplatňují jako zdroj moci a profesionalita střetávající se s populismem zakořeněným v požadavcích na více práv a masivnější participaci se stává kritériem k dosažení pozice.“(Semrád 2006, s.15)
V postindustriální společnosti se podle něj intenzivně rozvíjejí intelektuální technologie, strojové technologie a vzniká tak: 1) sektor dopravy a služeb; 2) sektor trhu, finanční a kapitálové směny; 3) sektor zdravotnictví, vzdělání, výzkumu, veřejné správy a volného času.
Hlavními teze Bellova pojetí post-industriální společnosti jsou:
- dochází k bezprecedentnímu přesunu pracovní síly do sektoru služeb;
- technologie se proměňuje v hybnou sílu sociální změny;
- formuje se nová vládnoucí elita;
- nejdůležitějším typem vědění se stává teoretické poznání a základním institucionálním symbolem postindustriální společnosti je univerzita.
V post-industriální společnosti dochází dále k následujícím změnám:
- vznik globální ekonomiky;
- rozvoji komunikace (která se podílí na provázanosti světa);
- technologie ženou vpřed globální ekonomiku, boří hranice mezi jednotlivými ekonomickými aktivitami.
Post-industriální společností se zaobíral také americký právník a sociolog David Riesman (1909 – 2002), který postindustriální společnost na konci 60. let ve své knize Osamělý dav charakterizoval jako společnost s populačním poklesem a masivním rozvojem terciární sféry v zaměstnanosti, což s sebou přináší zkracování pracovní doby a tudíž zvýšení podílu volného času v životě lidí.
„Jedinec je v tomto stádiu společenského vývoje pod větším tlakem širšího vnějšího okolí. Zatímco v tradiční společnosti byl ovlivněn hlavně rodinnými tradicemi, které předurčovaly jeho život na dlouho dopředu, v postindustriální společnosti se rodina stává předmětem toho, co sám přetváří a podrobuje kritice. Riesman pro to používá termín „vnějškové řízení“, jemuž jednotlivec podléhá. Tento pojem vyjadřuje předpoklad, že jedince ovlivňuje více skupina vrstevníků a lidé na stejné společenské „vlně“ než přímo rodiče, kteří jsou jím spíš manipulováni, než aby manipulovali. Důležitá je i role médií, která zprostředkovávají kontakt s daleko širším okruhem vrstevníků, než kolik jich daný jedinec osobně zná. Tato anonymní interakce je podrobována společné kritice vrstevníků, kteří se osobně znají a mezi nimiž se kromě názorových vůdců objevuje i fenomén okrajové diferenciace podnícené soutěživostí o prestiž výjimečného.“ (Oravcová 2004, s.4)
Co znamená digitální propast?
Digitální propast (digital gap, digital divide) vyjadřuje rozdíl mezi těmi, kteří mají přístup k technologiím a těmi, kteří nemají. S přístupností technologií se pojí také jejich znalost, užívání a ovládání.
Digitální propast se projevuje na úrovni globální – rozvojové státy nejsou schopné zapojit se do globální informační ekonomiky a dále zaostávají, čímž se prohlubují ekonomické rozdíly – a na úrovni národní (jedná se tedy o prohlubování sociální stratifikace). Podle OECD se digitální propast „vztahuje k rozdílu mezi jednotlivci, domácnostmi, podniky a zeměpisnými oblastmi na různých socio-ekonomických úrovních s ohledem na jejich možnosti přístupu k informačním a komunikačním technologiím a možnostech jejich využití pro širokou škálu aktivit (obchod, vzdělávání, práce – pozn. autora).“ (Understanding the digital divide 2001, s. 4)
Důležitým aspektem je digital divide v kontextu e-demokracie,v rámci které by se člověk mohl podílet na e-vládnutí. V extrémní situaci by to znamenalo, že žádný přístup k Internetu = žádný hlas, neboť jiným způsobem by již hlasovat nešlo. Také existuje riziko, že některé společenské skupiny budou mnohem více přítomny v rozhodovacích procesech než jiné, což by bylo v rozporu s demokratickými principy rovnosti.
Na odstranění digital divide se velkou mírou podílí hnutí open softwaru, open contentu a open accessu. Bez nich by nemohly fungovat programy, jako je např. One Laptop per Child, který si klade za cíl rozšířit počítačovou gramotnost a přístup k Internetu do rozvojových zemí díky počítačům.
Zdroje:
CARDOSO, ed. by Manuel Castells; Gustavo. The network society: from knowledge to policy. Washington, DC: Johns Hopkins Center for Transatlantic Relations, 2006, ISBN 978-097-6643-456. Dostupné také z: http://www.umass.edu/digitalcenter/research/pdfs/JF_NetworkSociety.pdf.
FIŠROVÁ, Kateřina. Vývoj a proměny informační politiky EU [online]. Brno, 2006 [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/64335/ff_m/dipl.pdf. Diplomová práce. FF MU.
HOSPODKA, Bc. Martin. Daniel Bell a jeho přínos pro moderní informační politiku. Praha, 2007, Diplomová práce. FF UK, Ústav informačních studií a knihovnictví.
JONÁK, Zdeněk. Informační společnost. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003-[cit. 2015-09-10]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD
Libraries and Federal Information Policy. The Journal of Academic Librarianship. 1996, ISSN 0099-1333. Dostupné také z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0099133396900622
MUSIL, Josef. Informační společnost a její ekonomické a sociální aspekty [online]. [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: http://orbis.ujak.cz/informacni-spolecnost.php
OECD Guide to Measuring the Information Society 2011 [online]. OECD Publishing, 2011 [cit. 2015-09-14]. ISBN 9789264095984.
ORAVCOVÁ, Markéta. Postindustriální společnost. 2004. Referát. FF UK.
Politické aspekty nových médií v současných teoriích/old [online]. In: Wikisofia.cz . [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/index.php/Politick%C3%A9_aspekty_nov%C3%BDch_m%C3%A9di%C3%AD_v_sou%C4%8Dasn%C3%BDch_teori%C3%ADch/old
Rozvoj informační společnosti jako součást informační politiky/old. In: Wikisofia.cz [online]. [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/index.php/Rozvoj_informa%C4%8Dn%C3%AD_spole%C4%8Dnosti_jako_sou%C4%8D%C3%A1st_informa%C4%8Dn%C3%AD_politiky/old
SEMRÁD, Václav. Postindustriální společnost, postmoderna a Daniel Bell. Brno, 2006, Bakalářská práce. FF MU.
Understanding the digital divide [online]. OECD, 2001, s. 4. [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: http://www.oecd.org/sti/1888451.pdf.
VAN DIJK, Jan. The Network society. 2nd ed. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2006, vii, s. 43.ISBN 14-129-0868-X. Dostupné také z: http://www.forschungsnetzwerk.at/downloadpub/The_Network_Society-Jan_van_Dijk.pdf.
VLASÁK, Rudolf. Informační politika [online]. In: [cit. 2015-09-14]. Dostupné z: http://uisk.xf.cz/podklady/044.PDF.
ZLATUŠKA, Jiří. Informační společnost: http://webserver.ics.muni.cz/bulletin/articles/122.html. In: Zpravodaj ÚVT MU[online]. 1998 [cit. 2015-09-14]. ISSN 1212-0901.
Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.