Gestaltismus: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 22 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Tvarová psychologie''' (z něm. ''gestalt'' = útvar, konfigurace, vzorec, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus a prosazující zásadu celosti. Někdy se též nazývá '''celostní psychologie'''.
+
'''Gestaltismus''' (z něm. ''gestalt'' = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na [[asocianismus]], který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref> Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická [[introspekce]]. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem [[Elektromagnetické pole|elektromagnetického pole]].<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2000). <i>Přehled dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.</ref>
−
== Vznik ==
+
 
−
* Německo, rok 1912, vznik gestalt psychologie anticipován:
+
* Někdy se též označuje jako '''celostní psychologie''' či '''tvarová psychologie'''.
−
* Výkladem vyšších vjemových funkcí
+
* [[Gestalt terapie]] je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.
−
* Nedostatky asociační psychologie
+
 
−
* Konceptualizací tvarového problému
+
== Historie ==
−
** Christian von Ehrenfels při studiu hudební melodie zjistil, že se jako celek nemění, i když se mění jednotlivé tóny této melodie. Nelze ji tedy vysvětlit jako souhrn jednotlivých počitků (tónů)nýbrž jde o zcela nové specifické vlastnosti celku.
+
Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl [[Christian von Ehrenfels]] (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'<ref name="multiple2">Ehrenfels, C. . (1890). <i>Über "Gestaltqualitäten".</i> Leipzig: Reisland.</ref> v roce 1890. V něm popsal tzv. [[transpozice|transpozici]] - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:<ref name="multiple1" /> "''Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?''"<ref name="multiple2" />
−
* Formulací zákonu o paměťovém vybavování
+
 
−
** Dánský psycholog a filosof Harald Höffding vysvětlil preferenci celku nad částmi. Podle něj část jeví tendence vybavit si celek. Tento zákon řadí vedle klasických asociačních zákonů a považuje ho za nejdůležitější.
+
* Hnutí se dělí na dva směry: na '''berlínskou školu''' a '''lipskou celostní školu'''.
−
* Berlínská škola zakladatelů vycházela z Husserlovy fenomenologie. Uznávali závislost fenomenálního světa na světě reálném, objektivně existujícím.
+
 
−
* Existence celku a částí není absolutně nezávislá, ale relativní. Celek a část je v podstatě totéž. Rozdíl je pouze v ustanovení vzájemné podmíněné existence.
+
=== Lipská celostní škola ===
−
== Hlavní představitelé ==
+
Hlavním představitelem této školy byl [[Felix Krueger]], [[Wilhelm Wundt|Wundtův]] nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.<ref name="multiple1" /> Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).<ref>Hoskovec Jiří,  Nakonečný Milan, &amp;  Sedláková Miluše. (2002). <i>Psychologie XX. století: některé významné směry a školy</i>. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.</ref> Lipská škola rozdělovala celky na '''uzavřené a učleněné''' (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a n'''eučleněné a neuzavřené'''(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).
−
* [[Max Wertheimer]]
+
 
−
* [[Wolfgang Köhler]]
+
=== Berlínská škola ===
−
* [[Kurt Koffka]]
+
Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří [[Max Wertheimer]], [[Wolfgang Köhler]] a [[Kurt Koffka]]. Později se k nim připojil i [[Kurt Lewin]]. Základní myšlenkové [[paradigma]] lze shrnout následovně: '''Celek je více než suma jednotlivých částí.
 +
'''
 +
 
 
== Tvarové zákony ==
 
== Tvarové zákony ==
 
* '''Zákon dobrého tvaru'''- tendence doplňovat obrazce
 
* '''Zákon dobrého tvaru'''- tendence doplňovat obrazce
Řádek 22: Řádek 24:
 
* '''Zákon směru''' - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
 
* '''Zákon směru''' - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
 
* '''Zákon podobnosti''' - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách
 
* '''Zákon podobnosti''' - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách
 +
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 +
 +
== Reference ==
 +
<references/>
  
 
[[Kategorie: Psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Aktuální verze z 3. 7. 2015, 16:35

Gestaltismus (z něm. gestalt = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus, který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.[1] Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická introspekce. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem elektromagnetického pole.[2]

  • Někdy se též označuje jako celostní psychologie či tvarová psychologie.
  • Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.

Historie

Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl Christian von Ehrenfels (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'[3] v roce 1890. V něm popsal tzv. transpozici - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:[2] "Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?"[3]

  • Hnutí se dělí na dva směry: na berlínskou školu a lipskou celostní školu.

Lipská celostní škola

Hlavním představitelem této školy byl Felix Krueger, Wundtův nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.[2] Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).[4] Lipská škola rozdělovala celky na uzavřené a učleněné (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a neučleněné a neuzavřené(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).

Berlínská škola

Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří Max Wertheimer, Wolfgang Köhler a Kurt Koffka. Později se k nim připojil i Kurt Lewin. Základní myšlenkové paradigma lze shrnout následovně: Celek je více než suma jednotlivých částí.

Tvarové zákony

  • Zákon dobrého tvaru- tendence doplňovat obrazce
  • Konstantnost velikosti- vnímání perspektivy
  • Zákon výstižnosti- tendence vidět nejjednodušší tvar
  • Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny
  • Zákon figury a pozadí- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
  • Zákon směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
  • Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách

Zdroje

Reference

  1. ↑ Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  3. ↑ 3,0 3,1 Ehrenfels, C. . (1890). Über "Gestaltqualitäten". Leipzig: Reisland.
  4. ↑ Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, & Sedláková Miluše. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestaltismus&oldid=21646“