Archivace filmu: Porovnání verzí
(Archivace filmu) |
m |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | |||
| − | |||
| − | === Filmový materiál | + | <ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref> |
| + | '''Archivace klasického filmového materiálu''' je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do [[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.<ref>JIŘÍ, Zahradník. <i>Televizní technika 1</i>. 3. přepracované vydání. Praha: SPŠST Panská, 2008.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Filmový materiál == | ||
Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev. | Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev. | ||
| − | + | === Druhy filmového materiálu === | |
| − | < | + | |
| + | Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je '''černobílý negativ''', který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je '''černobílý pozitiv''', který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). '''Barevný třívrstvý negativ''' je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je '''barevný třívrstvý pozitiv'''.<ref name="robert">ROBERT, Wünsch. <i>Příloha 1: Autorova středoškolská práce na téma Filmový materiál</i>. Praha, 2014, 10 s.</ref> | ||
| − | + | [[Soubor:Film1.png|náhled|vpravo|Černobílý negativ]] | |
| − | [[ | + | [[Soubor:Film2.png|náhled|vpravo|Černobílý pozitiv]] |
| − | + | [[Soubor:Film3.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý negativ]] | |
| − | [[ | + | [[Soubor:Film4.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý pozitiv]] |
| − | |||
| − | [[ | ||
| − | |||
| − | [[ | ||
| − | + | == Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev == | |
<br /> | <br /> | ||
| Řádek 28: | Řádek 26: | ||
3. '''polyethylen teraftalát''' (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů | 3. '''polyethylen teraftalát''' (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů | ||
* extrémně odolný | * extrémně odolný | ||
| − | * nesmí se používat v kamerách | + | * nesmí se používat v kamerách<ref><i>Skladování</i>. SpeedFilm, 2004. Dostupné také z: http://www.speedfilm.cz/storage.php</ref> |
| − | + | == Skladování filmového materiálu == | |
<br /> | <br /> | ||
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br /> | Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br /> | ||
| − | Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu '''stárnutí''', protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). '''Proces stárnutí''' začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř | + | Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu '''stárnutí''', protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). '''Proces stárnutí''' začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jednolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál [[Digitalizace|digitalizovat]] a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.<ref>JIŘÍ, Zelinger. <i>Chemie v práci konzervátora a restaurátora</i>. 2. přepracované vydání. Praha: Academia, 1987, 253 s.</ref> |
<br /> | <br /> | ||
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří '''smršťování materiálu''', vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky. | Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří '''smršťování materiálu''', vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky. | ||
| − | Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu. | + | Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.<ref name "anna">ANNA, Batistová. <i>Poezie destrukce: příčiny, důsledky a projevy destrukce filmových pohyblivých obrazů</i>. 2005.</ref> |
| − | + | == Podmínky skladování == | |
<br /> | <br /> | ||
| − | Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. | + | Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. <ref name="robert" /> |
<br /> | <br /> | ||
| Řádek 56: | Řádek 54: | ||
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých. | Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých. | ||
| + | == Zdroj == | ||
| + | Článek je založen na práci Wünsch, Robert. ''Budoucnost archivování filmu''. Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK :(Doc.PhDr. Richard Papík, Ph.D), bakalářská práce, 2014. | ||
| + | |||
| + | === Reference === | ||
<references /> | <references /> | ||
| + | |||
| + | === Související články === | ||
| + | |||
| + | [[Digitalizace]] | ||
| + | |||
| + | [[Archiv]] | ||
| + | |||
| + | [http://nfa.cz/ Národní filmový archiv ČR] | ||
| + | |||
| + | ==== Klíčová slova ==== | ||
| + | archivy* archivace filmů* filmové materiály* negativy* černobílé filmy | ||
Aktuální verze z 28. 1. 2018, 13:33
[1] Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce (archivy, muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na ochranu, restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do digitálních kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.[2]
Obsah
Filmový materiál
Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev.
Druhy filmového materiálu
Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je černobílý negativ, který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je černobílý pozitiv, který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). Barevný třívrstvý negativ je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je barevný třívrstvý pozitiv.[3]
Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev
1. trinitrát celulózy (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)
- nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
- u nás zakázána od roku 1961
2. diacetát a acetát celulózy – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet
- má minimální smrštivost
- je méně odolný než polyester
3. polyethylen teraftalát (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů
- extrémně odolný
- nesmí se používat v kamerách[4]
Skladování filmového materiálu
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu.
Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu stárnutí, protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). Proces stárnutí začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jednolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál digitalizovat a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.[5]
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří smršťování materiálu, vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.
Další faktorem je napadení plísněmi - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.[6]
Podmínky skladování
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být uchovávány v chladu. Měly by být uloženy v kovových plechovkách a plastových kontejnerech či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy horizontálně, aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. [3]
V depozitáři (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá vlhkost vzduchu 55% v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. Teplota v depozitáři nesmí přesáhnout 18°C. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.
Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.
- filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
- filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou - teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
- filmy s polyesterovou podložkou - teplota: do 10°C, RH: max. 50%
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.
Zdroj
Článek je založen na práci Wünsch, Robert. Budoucnost archivování filmu. Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK :(Doc.PhDr. Richard Papík, Ph.D), bakalářská práce, 2014.
Reference
- ↑ ROBERT, Wünsch. Budoucnost archivování filmu. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2
- ↑ JIŘÍ, Zahradník. Televizní technika 1. 3. přepracované vydání. Praha: SPŠST Panská, 2008.
- ↑ 3,0 3,1 ROBERT, Wünsch. Příloha 1: Autorova středoškolská práce na téma Filmový materiál. Praha, 2014, 10 s.
- ↑ Skladování. SpeedFilm, 2004. Dostupné také z: http://www.speedfilm.cz/storage.php
- ↑ JIŘÍ, Zelinger. Chemie v práci konzervátora a restaurátora. 2. přepracované vydání. Praha: Academia, 1987, 253 s.
- ↑ ANNA, Batistová. Poezie destrukce: příčiny, důsledky a projevy destrukce filmových pohyblivých obrazů. 2005.
Související články
Klíčová slova
archivy* archivace filmů* filmové materiály* negativy* černobílé filmy
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
