Z39.50: Porovnání verzí
m |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | [[Kategorie:Hesla | + | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Informační technologie, knihovnické technologie]][[Kategorie:Hesla k opravě UISK]] |
Protokol Z39.50 je vyhledávací protokol, který je využíván především pro prohledávání databází. Komunikace probíhá mezi dvěma stranami, které využívají pro vyhledávání stejné a předem dohodnuté atributy. Protokol Z39.50 se hojně využívá v knihovnických databází (katalozích).<ref name=bartos>BARTOŠ, Ivan a Bohdan ŠMILAUER. Úvod do protokolu Z39.50 [online]. Praha: Státní technická knihovna, , 24 [cit. 2018-01-14]. Dostupné z: https://old.stk.cz/ZIG/UvodDoZ3950.doc</ref> | Protokol Z39.50 je vyhledávací protokol, který je využíván především pro prohledávání databází. Komunikace probíhá mezi dvěma stranami, které využívají pro vyhledávání stejné a předem dohodnuté atributy. Protokol Z39.50 se hojně využívá v knihovnických databází (katalozích).<ref name=bartos>BARTOŠ, Ivan a Bohdan ŠMILAUER. Úvod do protokolu Z39.50 [online]. Praha: Státní technická knihovna, , 24 [cit. 2018-01-14]. Dostupné z: https://old.stk.cz/ZIG/UvodDoZ3950.doc</ref> |
Aktuální verze z 7. 10. 2018, 15:33
Protokol Z39.50 je vyhledávací protokol, který je využíván především pro prohledávání databází. Komunikace probíhá mezi dvěma stranami, které využívají pro vyhledávání stejné a předem dohodnuté atributy. Protokol Z39.50 se hojně využívá v knihovnických databází (katalozích).[1]
Obsah
Podstata protokolu
Základním předpokladem pro komunikaci mezi „klientem“ a „serverem“ je přítomnost programů podporujících protokol Z39.50 na obou stranách.
Tyto programy využívají protokolů TCP/IP. Protokol specifikuje komunikaci mezi klientem a serverem a dovoluje klientovi žádat server o prohledání databáze a identifikaci záznamů, které odpovídají zadaným kritériím.
Protokol zajišťuje pouze technologii přenosu těchto záznamů, jejich zobrazení, či další práci s nimi, už řeší zvláštní program pro přístup do databáze (DBLINK).
Z důvodu velké nabídky programů, které umožňují funkci protokolu Z39.50 byl vyvinut takzvaný „vzdálený Z klient“, který je dostupný koncovému uživateli pomocí protokolu http. Takové řešení se nazývá Z gateaway.
Komunikace probíhá vždy od klienta, který zadá určitý požadavek, k serveru, který na požadavek odpoví – jedná se o takzvaný stavový protokol nebo Search and Retrieve princip.[1]
Funkce
V protokolu je definováno 11 funkcí, některé jsou tvořeny skupinou podslužeb, některé pouze jednou službou.
Těchto 11 služeb se rozděluje do dvou skupin:
- Potvrzované: vyžadují zpětnou reakci cíle požadavku.
- Nepotrvrzované: nevyžadují zpětnou reakci.
Funkce:
- Iniciační funkce: potvrzovaná funkce, která zahajuje iniciační operaci
- Vyhledávací funkce: potvrzovaná funkce, zahajuje vyhledávací operaci
- Funkce pro získání dat: potvrzovaná skupina funkcí
Služba pro získávání dat (potvrzovaná) – požadavek klienta
Služba pro segmentaci (nepotvrzovaná) – odpověď serveru
- Funkce vymazání množiny výsledků: potvrzovaná
- Funkce pro prohlížení
- Funkce pro řazení
- Funkce pro řízení přístupu
- Funkce pro řízení účtování/zdroje
- Funkce vysvětlení
- Funkce rozšířených služeb
- Funkce ukončení
Služby
Výše uvedené funkce jsou realizovány pomocí služeb, tedy výměnou zpráv (požadavku, odpovědi) mezi klientem a serverem. Podobně jako funkce jsou i služby rozdělené na:
- Potvrzené: požadavek/odpověď (od původce k cíly a obráceně); příklad: vyhledávací služba (klient-server), kontrola přístupu (server-klient).
- Nepotvrzené: požadavek bez vyžádané odpovědi druhé strany; příklad vyvolání požadavku na kontrolu zdroje (klient), segmentace (server)
- Podmíněně potvrzené: jedná se o požadavek, MŮŽE být následován odpovědí; příklad: kontrola zdroje
Data jsou přenášena v PDU (Protocol Data Unit) ve formátu Z39.50.
Model Z39.50
Vzhledem k různorodosti popisu dat a způsobů, jakými jsou tato data zpřístupňována bylo nutné vytvořit abstraktní model databáze pro protokol Z39.50. Díky tomu je umožněna standardizovaná komunikace mezi jakýmikoli systémy.
Pro tyto účely je nutné si definovat 3 pojmy:
- Databáze: soubor záznamů
- Databázový záznam: (database record) označuje lokální datovou strukturu, která popisuje informaci v jednotlivém záznamu.
- Přístupový bod: (Access point) jedná se o jedinečný, či nejedinečný, klíč, který je definován ve formulaci dotazu a označuje klienta a server.
Vyhledávání v databázi
Pro vyhledávání v databázi je použit vyhledávací požadavek (Search request), který je specifikován hodnotami dotazu (termy) a přístupovými body (jednoduše řečeno: CO a KDE se má hledat).
Vyhledávací požadavek se skládá z jedné nebo více vyhledávacích výrazů s přístupovými body a hledané hodnoty propojených logickými operátory (AND, OR, NOT)
Získávání záznamů
Po zpracování dotazu v databázi, poskytne cíl původci informaci o množině výsledků (počet vyhledaných záznamů a jejich identifikátory).
Původce dotazu následně podá požadavek na jejich přenos (získání). Tímto vznikne uspořádaný seznam položek, přičemž se každá položka skládá ze tří částí:
- pořadové číslo pozice v seznamu
- název databáze
- unikátní název záznamu z databáze
Model rozšířených služeb
Protoko Z39.50 obsahuje, na základě normy Z39.50-1995 ver. 3, množinu rozšířených služeb (Extended services).
Každý úloha rozšířených služeb je reprezentována balíkem služeb, který je udržován cílem ve speciální databázi - databázi rozšířených služeb.
Příklad rozšířených služeb
Příkladem rozšířených služeb protokolu Z39.50 jsou například:
- uložení množiny výsledků
- export dokumentu
- objednání dokumentu
- zápis do bibliografické databáze
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 BARTOŠ, Ivan a Bohdan ŠMILAUER. Úvod do protokolu Z39.50 [online]. Praha: Státní technická knihovna, , 24 [cit. 2018-01-14]. Dostupné z: https://old.stk.cz/ZIG/UvodDoZ3950.doc