Výchovné problémy žáků: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „<br /> = Výchovné problémy žáků ve škole  = == Význam „dobrého chování“ – úloha rodiny, školy i žáka == Dobré chování ve škole…“)
 
 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
<br />
 
<br />
  
−
= Výchovné problémy žáků ve škole  =
+
=Výchovné problémy žáků ve škole  =
 +
Mezi nejčastěji zmiňované výchovné problémy můžeme řadit např. neplnění základních školních dovedností (záškoláctví, odmítání práce, špatné studijní výsledky), formy rizikového chování rizikové chování (sebepoškozování, konzumace psychoaktivních látek atd.) a nevhodné a delikventní chování (vulgarismy, agresivita, šikana, nevhodné sexuální chování, atd.).<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref>Pajor, J. (2009). ''Řešení výchovných problémů na základní škole''. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně</ref>
  
−
== Význam „dobrého chování“ – úloha rodiny, školy i žáka ==
+
==Význam „dobrého chování“ – úloha rodiny, školy i žáka==
−
Dobré chování ve škole je takové chování, které ''“umožňuje bezpečné, nerušené a současně efektivní směřování všech žáků ve třídě k maximálním vzdělávacím výsledkům".''<ref name=":0">Mertin, V., Krejčová, L. a kol. (2013). Problémy s chováním ve škole - jak na ně. Praha: Wolters Kluwer Česká republika</ref> Výchovnou úlohu žáka zastupují jak rodiče, tak i učitel, jelikož se školní edukace skládá ze vzdělání a výchovy. Pokud třídu vnímáme jako systém, je patrné, že jedinec ovlivňuje své okolí, proto je v zájmu celého systému, aby se jednotlivci chovali vhodně a celý systém tím prospíval. Neřešené výchovné problémy mohou přerůstat v závažnější patologické chování. Pojem “slušné chování” provází řada dalších pozitivních vlastností, např. tolerance, ohleduplnost, které nás provází celým životem.<ref name=":0" />
+
Dobré chování ve škole je takové chování, které umožňuje bezpečné, nerušené a současně efektivní směřování všech žáků ve třídě k maximálním vzdělávacím výsledkům. Výchovnou úlohu žáka zastupují jak rodiče, tak i učitel, jelikož se školní edukace skládá ze vzdělání a výchovy. Pokud třídu vnímáme jako systém, je patrné, že jedinec ovlivňuje své okolí, proto je v zájmu celého systému, aby se jednotlivci chovali vhodně a celý systém tím prospíval. Neřešené výchovné problémy mohou přerůstat v závažnější patologické chování. Pojem “slušné chování” provází řada dalších pozitivních vlastností, např. tolerance, ohleduplnost, které nás provází celým životem.<ref name=":0">Mertin, V., Krejčová L. a kol. (2013). Problémy s chováním ve škole. Praha: Wolters Kluwer.</ref>
  
−
== Nejčastější výchovné problémy ==
+
==Příčiny==
−
1) Neplnění základních školních dovedností (záškoláctví, odmítání práce, špatné studijní výsledky)  
+
Příčiny '''výchovných problémů''' můžeme hledat na [[Osobní problémy žáků zasahující do vyučovacího procesu|úrovni dítěte]] (psychický stav, chování), rodiny, '''školy''', ale i kulturní či politické. Většinou se jedná o interakci některých z těchto faktorů, ať už jsou to právě dispozice dítěte, nevhodné vzorce pocházející od členů rodiny či aspekty na straně školy (ovlivňování vrstevníky, špatné vztahy s učiteli, nepříznivé klima třídy i školy). Záležet také může například na postoji kultury ke vzdělávání nebo obecnému respektu k učitelům a podobně.<ref name=":0" /> Je možné, že v některých kulturách vidina učitele jako autority klesla, stejně tak mohou být učitelé či náhled na vzdělávání ovlivňován z legislativní stránky.
  
−
2) Rizikové chování (sebepoškozování, konzumace psychoaktivních látek atd.)
+
Na příčiny můžeme také nahlédnout z pohledu psychopatologie, kdy se za možnými výchovnými problémy skrývají neurotické poruchy či úzkostné poruchy, poruchy vzniklé stresem (posttraumatická stresová porucha), ale i [[specifické poruchy učení]], hyperkinetické poruchy a poruchy chování. Za prožívaný stresem se může skrývat například hostilita a '''agresivita''', neschopnost koncentrace, nezájem o školu či také psychosomatické obtíže. Může se také stát, že nám příčina je na první pohled skryta a je jím například ztráta bližního. Vždy je na místě opatrnost a důkladné prošetření situace.<ref name=":0" />
  
−
3) Nevhodné a delikventní chování (vulgarismy, agresivita, šikana, nevhodné sexuální chování, atd.)
+
===Tradiční pohled na problematické chování===
 +
V této kapitole stručně představíme poruchy chování tak, jak je vnímá Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10. Více také na [[Diagnostika specifických poruch chování.]] Celá diagnostická podkapitola nese název "Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a dospívání (F90-F98).<ref name=":3">''Duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize''. (2006). Praha: Psychiatrické centrum</ref>
  
−
== Příčiny ==
+
====Hyperkinetické poruchy====
−
Příčiny výchovných problémů můžeme hledat na úrovni dítěte, rodiny, školy, ale i kulturní či politické.<ref name=":0" />
+
Tato skupina poruch, do které patří notoricky známá [[Možnosti psychologické intervence pro žáky s ADHD|hyperkinetická porucha chování (ADHD)]] a porucha aktivity a pozornosti (ADD), se může objevit u dítěte již v 5 letech života. Nejcharakterističtějším znakem je fluktuace pozornosti a neschopnost setrvat u činnosti. Dítě špatně reguluje svoji nadměrnou aktivitu. Okolí tyto děti vnímá jako impulzivní a "nevychované" či neukázněné. Vztahy s vrstevníky i dospělými je často díky zmíněným vlastnostem kompikovaný a mohou se dostávat do konfliktních situací.<ref name=":3" />
  
−
Na příčiny můžeme také nahlédnout z pohledu psychopatologie, kdy se za možnými výchovnými problémy skrývají neurotické poruchy či úzkostné poruchy, poruchy vzniklé stresem (posttraumatická stresová porucha), ale i specifické poruchy učení, hyperkinetické poruchy a poruchy chování.<ref name=":1">Nývltová, V. (2010). Psychopatologie pro speciální pedagogy. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského</ref> Za prožívaný stresem se může skrývat například hostilita, neschopnost koncentrace, nezájem o školu, ale také psychosomatické obtíže. Příčinou může být také ztráta bližního, je třeba být opatrný s intervencí.<ref name=":2">Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problému ve škole. Praha: Portál</ref>
+
Dále viz. [[Hyperkinetické poruchy]].
  
−
=== Tradiční pohled na problematické chování<ref name=":0" /><ref name=":1" /> zdochliak321 ===
+
====Poruchy chování====
−
<br />
+
Tato obsáhle popsaná skupina poruch je specifická přítomností agresivního, disociálního či asociálního chování dítěte vůči ostatním (či majetku), a to v délce 6 měsíců a déle. Patří sem rvačky, zlé chování vůči ostatním, ničení majetku, lhaní, záškoláctví, výbuchy vzteku, neukázněné chování.<ref name=":3" />
  
−
==== Porucha chování ve vztahu k rodině ====
+
=====Porucha chování ve vztahu k rodině=====
−
- patologické vzorce chování projevované směrem k členovi nebo členům rodiny
+
Pro tuto poruchu jsou typické patologické vzorce chování projevované směrem k členovi nebo členům rodiny. Pro diagnostiku této poruchy je potřeba, aby agrese byla úplně či téměř úplně projevovaná směrem k rodině.<ref name=":3" /> Při včasném zásahu a kooperaci rodičů je zde příznivá prognóza.<ref name=":4">Theiner, P. (2005), Poruchy chování u dětí a dospívajících. ''Psychiatrie pro praxi.'' (2). 85-87.</ref><ref name=":3" />
  
−
==== Nesocializovaná porucha chování ====
+
=====Nesocializovaná porucha chování=====
−
- hostilní a agresivní chování žáka s nepřátelským postojem vůči vrstevníkům, ale i dospělým
+
Projevuje se hostilním a agresivním chováním žáka s nepřátelským postojem vůči vrstevníkům, ale i dospělým. Dítě není schopno navazovat hluboké a přátelské vztahy. Typické bývá páchání přestupků, tyranizování (dětí i zvířat), odmítání autorit, násilnické sklony (rvačky, vydírání, ničení majetku atd.). Tyto projevy jsou nejvíce patrné ve škole, kde dítě je nejvíce hodnoceno a je mu věnována pozornost tohoto druhu. Příčinou bývá velmi nepodnětné, zanedbávající až násilnické prostředí v rodině, šikana nebo také prožívání těžkého stresu. U této poruchy bývá velmi nepříznivá prognóza, může přerůst až do disociální poruchy osobnosti.<ref name=":3" /><ref name=":0" /><ref name=":4" />
  
−
- neschopen navazovat hluboké a přátelské vztahy
+
=====Socializovaná porucha chování=====
 +
Na rozdíl od nesocializované poruchy chování je jedinec dobře zařazen mezi své vrstevníky, nicméně se stále chová hostilně a agresivně. Tyto návyky si osvojuje jak v průběhu socializace, tak observačním učením (např. sledováním televize atd.). Dítě se v podstatě chová v souladu s normami, které platí v jeho prostředí, tudíž je hluboce zakořeněné, neuvědomuje si maladaptivní chování a nemá výčitky svědomí. Konkrétně může jít o delikvenci páchanou ve skupině, krádeže či záškoláctví.<ref name=":3" /><ref name=":0" />Na rozdíl od nesocializované poruchy je zde příznivá prognóza.<ref name=":4" />
  
−
- takovýto žák páchá následující přestupky: tyranizování (dětí i zvířat), odmítá autority, násilnické sklony, rvačky, vydírání, ničení majetku atd.
+
=====Porucha opozičního vzdoru=====
 +
Dítě je vzdorovité, neposlušné a provokativní, vzpurné, podrážděné. Nerespektuje pravidla, nechová se však násilnicky. Příčinou může být například autoritářský styl výchovy. Tato porucha je typičtější spíše u mladších dětí.<ref name=":3" />
  
−
- nejvíce se projevující ve škole, kde dítě je nejvíce hodnoceno a je mu věnována pozornost tohoto druhu
+
Léčba poruch chování je nezbytně interdisciplinární a je vhodné, ne-li nutné, aby se na něm podíleli jak rodiče, tak škola či sociální služby. U mladších dětí se zvažují nejdříve nefarmakologické postupy, psychoterapie <ref name=":4" />
  
−
- příčinou bývá velmi nepodnětné, zanedbávající až násilnické prostředí v rodině, šikana, prožívání těžkého stresu
+
====Smíšené poruchy chování a emocí====
 +
Kormě agresivního či discoiálního chování se zde vyskytují symptomy deprese či úzkosti. Konkrétně se projevuje tím, že je dítě smutné, nemá chuť k jídlu, nemá motivaci, mohou se vyskytovat i poruchy spánku, obsese a kompulze.<ref name=":3" />
  
−
- velmi nepříznivá prognóza, může přerůst až do disociální poruchy osobnosti
+
====Emoční poruchy s nástupem specifickým pro dětství====
 +
Mezinárodní klaisifikace nemocí upozorňuje, že u této skupiny poruch je klíčový fakt, že jde o přiměřený vývoj dítěte, ale jedná se jen o zintenzivnění vývojového trendu. Patří sem separační úzkostná porucha, fobická anxiózní porucha, sociální anxiózní porucha, porucha sourozenecké rivality.<ref name=":3" />
  
−
==== Socializovaná porucha chování ====
 
−
- hostilní nebo agresivní chování, avšak narozdíl od nesocializované poruchy chování je jedinec dobře zařazen mezi své vrstevníky
 
  
−
- tyto návyky si osvojuje jak v průběhu socializace, tak observačním učením (např. sledováním televize atd.)  
+
''Pro úplnost zmíníme, že se v této podkategorii poruch vyskytují tiky, jiné poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem s dětství a dospívání (zde patří neorganická enuréza a enkopréza, poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, stereotypní pohybové poruchy, koktavost a brebtavost atd.).''<ref name=":3" />
  
−
- dítě se v podstatě chová v souladu s normami, které platí v jeho prostředí, tudíž je hluboce zakořeněné, neuvědomuje si maladaptivní chování a nemá výčitky svědomí
+
===Příčiny na straně rodiny===
 +
Rodiče v podstatě poskytují dítěti model chování. Zásadní je uspokojování základních psychických potřeb dítěte (potřeba stabilního a pozitivního emočního vztahu, bezpečí a jistoty, osobního uznání, otevřené budoucnosti a podnětného prostředí). Všem dětem se však naplnění těchto potřeb nedostává, avšak i jisté nepříznivé podmínky mohou být pozitivním přístupem rodičů překonány.<ref name=":0" />
  
−
==== Porucha opozičního vzdoru ====
+
Mezi rizikové faktory patří například neúplná rodina (ztráta jednoho nebo obou rodičů) včetně fyzické nepřítomnosti jednoho z rodičů (pracovní vytížení, rozvod, atd.), [[Specifika a metody poradenské práce u zdravotně a sociálně znevýhodněných|chudoba či nízký socioekonomický status]], duševní onemocnění rodičů (např. závislost) či zanedbávání dítěte (agresivní, ponižující, ubližující chování od rodičů). Pakliže výchovné problémy pramení z dysfunkčního rodinného prostředí, je povinností učitele na ně upozornit.<ref name=":0" />
−
- vzdorovité, neposlušné a provokativní chování, vzpurné, podráždění dítě, které nerespektuje pravidla, nechová e však násilnicky
 
  
−
- příčinou může být autoritářský styl výchovy
+
===Příčiny na straně školy===
 +
V prvních ročnících školy je role učitele neopomenutelná, ale stejně tak působí na jedince vrstevníci a ostatní zaměstnanci školy (ostatní učitelé, vychovatelé, ředitel atd.). Běžná škola funguje na principu vynucených aktivit a absolutní nerespektování individuality jedince pak může v extrémních případech vést až k projevům hyperaktivity nebo apatii, v obou případech nepodání výkonu. Někteří autoři tedy zastávají názor, že má ve škole individualizace své místo.<ref name=":1" /><ref name=":0" />
  
−
==== Specifické vývojové poruchy chování ====
+
Mezi rizikové faktory na straně školy řadíme příliš mnoho vynucených aktivit, nezajímavou výuku, náročnou výuka či látku, nepřizpůsobení disabilitě žáka (vady sluchu, zraku, SPU atd.), nedostatečné profesní kompetence a nevhodný přístup pedagoga (sarkasmus, výsměch, ponižování, křik, vyjadřuje se nepříznivě o jejich budoucnosti, nepomáhá) nebo špatné vztahy s vrstevníky či s žáky z jiných ročníků.<ref name=":0" />
−
- příčinou je poškození CNS, poruchy pozornosti, psychomotoriky, hyper- nebo hypoaktivita, impulzivita, potíže v komunikaci
 
  
−
- '''POZOR!''' Pakliže je příčinou opravdu poškození CNS, nelze za tyto projevy dítě jednoduše pokárat! V souvislosti s těmito poruchami lze také hovoří to tzv. LMD (lehká mozková dysfunkce) a hyperkinetické poruchy (ADHD, ADD)
+
==Řešení==
 +
Jedno z obecně platných pravidel je volit nejprve mírnější, podpůrnější metody dříve než [[Psychologické aspekty výchovných prostředků (Odměny a tresty ve výchově, Přesvědčování a působení příkladem ve výchově)|tresty]] a restrikce s výjimkou situací, kdy může docházet k tzv. nebezpečí z prodlení. Tuto zásadu uplatňujeme i ve vztahu k rodičům. Nikdy nenecháváme problém dojít do závažností a podchycujeme maličkosti.<ref name=":0" /> Podobnou myšlenku jsme nastínili již v začátku tohoto textu, kdy jsme poukázali na potřebu důkladného prošetření situace pro případ, že by za výchovnými problémy stála závažná situace dítěte, vlivem které by mohlo být traumatizované. V současnosti se začíná přihlížet k názoru, že tresty dítě neučí nic nového a základem je podpora a pomoc.<ref name=":0" />
 +
===Práce s žákem===
 +
Pakliže se u žáků vyskytuje nepříznivé chování, je vhodné si vést záznamy (portfolio) o výukových pokrocích (pozitivních aspektech) stejně tak o negativních aspektech (např. zesilující se přestupky atd.). Toto portfolio slouží také pro zpětnou vazbu žákovi či rodičům.
  
−
=== Příčiny na straně rodiny ===
+
Hojně využívanými a osvědčenými metodami je rozbor interakcí nebo chování za pomoci následujících metod:
−
Rodiče poskytují dítěti v podstatě model chování. Zásadní je uspokojování základních psychických potřeb dítěte (potřeba stabilního a pozitivního emočního vztahu, bezpečí a jistoty, osobního uznání, otevřené budoucnosti a podnětného prostředí). Ne všechny děti však mají to štěstí naplnění těchto potřeb, avšak i jisté nepříznivé podmínky mohou být pozitivním přístupem rodičů překonány.
 
  
−
Mezi rizikové faktory patří:
+
'''Videotrénink interakcí''' – po souhlasu s rodiči a učitelem se pořizuje záznam z výuky, jež se s odborníkem analyzuje.
  
−
·        neúplná rodina (ztráta jednoho nebo obou rodičů) včetně fyzické nepřítomnosti jednoho z rodičů (pracovní vytížení, rozvod, atd.)
+
'''Funkční analýza chování''' – pakliže se vyskytne nepříznivé chování, analyzuje se jeho příčina a okolnosti vzniku, aby se lépe takovému chování porozumělo. Odstranění podnětů, které takovéto chování spouští a podporují je vhodné.
  
−
·        chudoba
+
'''Diagnostika vycházející z činnosti''' – zejména ze hry nebo učení. Sledují se reakce a průběh.
  
−
·        duševní onemocnění rodičů (např. závislost)
+
'''Reakce na intervenci''' – učitel přistupuje k chování žáků běžným způsobem -  v souladu s požadavky školy, věkem a složením žáků.<br />
  
−
·        zanedbávání dítěte (agresivní, ponižující, ubližující chování od rodičů)
+
=====Konkrétní postupy při výskytu nežádoucího chování mírného charakteru=====
 +
U mírnějších prohřešků (vyrušování, bavení se, dělání nežádoucích zvuků,...) pomůže například zejména odkázání se na předem domluvená pravidla nebo odstranění rušivých předmětů (např. odebrání předmětu, který přitahuje pozornost, navrácení po výuce) nebo poukázat na nevhodné chování s podpořením smyslu pro odpovědnost (např. „Honzo, když šustíš sáčkem, je to příliš hlasité a ruší to ostatní.“). Některé typy chování lze "ignorovat" (ne však doslova, aby žák nezískal přesvědčení, že si učitel nevšiml) a použít neverbální signály, postavit se k žákovi, případně se jej dotknout, změnit tón hlasu. Možné je využít i humor, nesmí se však jednat o sarkasmus, ironii či výsměch!
  
−
Pakliže výchovné problémy pramení z dysfunkčního rodinného prostředí, je povinností učitele na ně upozornit (Mertin, Krejčová a kol., 2013)
+
Pokračuje-li žák ve vyrušování, někdy může být nápomocno tzv. "netrestající vyloučení" – učitel ho pošle napít se, odnést něco mimo třídu atd. Vhodné je také předávat zodpovědnost a kompetence („Co bys dělal na mém místě?“), možnost volby („Buď se vrať na místo, nebo si sedni do volné lavice vzadu.“) a zároveň odvracet od nereálných slibů, které někdy žáci mohou dávat („Už to nikdy neudělám.").
  
−
=== Příčiny na straně školy ===
+
Je však také důležité se zamyslet co je spouštěčem nevhodného chování; chová-li se tak více žáků či celá třída, změníme průběh hodiny - oživíme hodinu nebo změní prostředí třídy (vyvětrání atd.).
−
V prvních ročnících školy je role učitele neopomenutelná, ale stejně tak působí na jedince vrstevníci a ostatní zaměstnanci školy (ostatní učitelé, vychovatelé, ředitel atd.)
 
  
−
Běžná škola funguje na principu vynucených aktivit a absolutní nerespektování individuality jedince pak může v extrémních případech vést až k hyperaktivitě nebo apatii, v obou případech nepodání výkonu. Někteří autoři tedy zastávají názor, že má ve škole individualizace své místo. Nepochybně výrazným faktorem je osobnost učitele
+
V každém případě je potřeba podporovat žáky, vzbouzet v nich zájem, zapojit do činnosti, podpořit ve výkonu činnosti poskytnutím vodítek či návodu, podporovat překonání překážek a posilovat pozitivní a žádoucí chování (pochvalou).<br />
  
−
Rizikové faktory na straně školy:
+
=====Jak přistupovat k závažnějším prohřeškům=====
 +
Nejprve problém řešíme na úrovni žáka. Byla-li předem domluvena pravidla a následky plynoucí z nedodržování, řídíme se podle tohoto a případně opatření nabírají na intenzitě. Můžeme žákovi odebrat nějaké výhody (v závislosti na fungování třídy, například nedostane volnou zábavu na konci hodiny). Dalšími opatřeními může být vyloučení z aktivity (na krátkou dobu, například 5-10 minut), změnit rozsazení ve třídě. Někdy bývá efektivní zadat žákovi zamyšlení nad chováním a sebereflexe (žák se zamyslí, v čem vznikl problém a jakou roli v něm sehrál) nebo zůstat po škole (z logických důvodu, např. dokončení nedokončené práce, po omezenou dobu, např. 30 minut). Selžou-li předchozí doporučení, následuje rozhovor s rodiči (selhaly-li předchozí doporučení), ve výjimečných případech lze žáka vzít k řediteli.<br />
  
−
·        příliš mnoho vynucených aktivit, nezajímavá výuka, náročná výuka či látka, nepřizpůsobení disabilitě žáka (vady sluchu, zraku, SPU...)
+
=====Další specifické situace – '''záškoláctví'''<ref name=":1">Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál.</ref>=====
 +
Záškoláctví můžeme dělit na impulzivní (nárazový únik) nebo účelové. Následkem může být školní neúspěšnost a předčasné ukončení vzdělávání. Kázeňská opatření (viz dále) tento problém sám o sobě neřeší. Jako efektivní se jeví zapojit rodiče do vytváření a stanovení individuálního výchovného plánu. Důležité je porozumět příčině, můžeme řešit záškoláctví opatřeními, ale nebude-li odstraněna příčina, může úspěšnost poklesnou. Někdy totiž absenci omlouvají i rodiče (obavy z reakce škol, chtějí aby se staral o sourozence atd.). Je potřeba sledovat tyto faktory - poruchy chování, hyperkinetické poruchy, snížený intelekt, specifické poruchy učení, nízké sebevědomí, nedobré interpersonální vztahy se spolužáky i učiteli, nezvládání učiva, nepodnětné rodinné prostředí, ale také zda nejsou pro žáka nudné hodiny.
  
−
·        nedostatečné profesní a lidské kompetence učitele (sarkasmus, výsměch, ponižování, křik, vyjadřuje se nepříznivě o jejich budoucnosti, nepomáhá
+
V případě řešení záškoláctví lze v prvé řadě motivovat žáky odměnou, pakliže budou plnit docházku (např. různé soutěže v docházce) a také zdůraznit možné důsledky, co se bude dít, pokud zameškám učivo s důrazem na individuální zodpovědnost a osobní prospěch<br />
  
−
== Řešení ==
+
=====Práce s agresivitou<ref name=":2">Ondráček, P. (2003). Františku, přestaň už konečně zlobit, nebo...informace a podněty pro pedagogickou práci s žáky, kteří se chovají při výuce rušivě. Praha: ISV</ref>=====
−
Jedno z obecně platných pravidel je volit nejprve mírnější, podpůrnější metody dříve než tresty a restrikce s výjimkou situací, kdy může docházet k tzv. nebezpečí z prodlení. Tuto zásadu uplatňujeme i ve vztahu k rodičům. Nikdy nenecháváme problém dojít do závažností, podchycujeme maličkosti (Mertin, Krejčová a kol., 2013)
+
Agresivní chování je potřeba okamžitě přerušit. Pakliže je nutný trest, měl by být okamžitý, ne s prodlevou, je potřeba trestat jednoznačně a za chování, nikoliv jako člověka. Pokud jde o rvačku, ideální je neřešit v přítomnosti publika. Stejně jako u záškoláctví je na místě zjišťovat příčiny.<br />
  
−
Tradiční metody se se výzkumech nejeví jako efektivní (ať už na straně rodiny - bití, polévání vodou, vyhrožování, tak na straně učitele). Tresty dítě neučí nic nového. Základem je podpora a pomoc. Výše jsme uvedli diagnostický přístup k možným poruchám chování, z pohledu učitele je však toto rozdělení brát jako orientační strukturu, ne jako jednoznačný návod k intervencím.  
+
=====Krádež, lhaní <ref name=":2" />=====
 +
I zde se vyplatí pátrat po zdrojích tohoto chování. Je potřeba vyjádřit jasně negativní postoj vůči lhaní a krádežím, ale neodsoudit dítě. Efektivní se jeví dávat žákovi svobodnou volbu - vrátit nebo nahradit předmět. Někdy je vhodné aby si žák sám navrhl trest (spoluúčast na postihu). Dáváme dítěti možnost nápravy a také jistotu, že mu bude odpuštěno (pakliže se přestupek nebude opakovat).
  
−
=== Práce s třídou ===
 
−
Základem preventivních opatření může být dobrý management třídy. Významnou složkou jsou kompetence učitele. Dobře adaptovaná třída je v rukou učitele. Na místě je tedy cílený rozvoj sociálních dovednosti - podpora spolupráce v kolektivu. Nechodí-li žák do školy rád (pocit, že ho učitel nemá rád nebo není přijímáno kolektivem), mohou se pak výchovné problémy objevit tím spíše. Děti mají také sklony k psychosomatickým projevům (bolesti „bříška“, hlavy, choroby), které lze vnímat jako projev nepříznivých interpersonálních vztahů.
 
  
−
Na počátku je tvorba pravidel. Učitel, pakliže jde o nový kolektiv, nedává příliš velkou příležitost k vytváření pravidel kolektivem. Na vytváření základních pravidel, dodržování a řešení v případě nedodržování se však kolektiv podílí. Na postupech (jak činnosti provádět) se učitel s dětmi radit nemusí. Obecně se dá držet počtu 5-7 konkrétních pravidel.
+
Dalším frekventovaným jevem je šikana viz. [[Šikana ve školní třídě - možnosti psychologické intervence|šikana a možné intervence]].<br />
  
−
-         Domlouvá si s žáky pravidla
+
====Poradenství====
 +
Někdy bývá efektivním řešením nebo alespoň součást řešení poradenský rozhovor, kde dáme dítěti prostor pro vyjádření vlastních potřeb a vysvětlení chování. Takovýto rozhovor by měl být pro žáka bezpečný z hlediska projevení emocí a důvěrný. Nezavazujte se však k mlčení („Nikomu nic neřeknu.“) ale upozorněte, že pokud půjde o velmi závažnou věc (zneužití, zanedbání), budete se muset poradit.<ref name=":1" /><br />
  
−
-         Trvá na jejich dodržování a vymáhání
+
====Individuální výchovný plán (IVýP)<ref name=":0" />====
 +
Dříve, než se uchýlíme k IVýP, lze ze sboru učitelů stanovit garanta žáka – může jím být výchovný poradce nebo metodik prevence. Garant s žákem řeší vzniklé problémy, nejde však o terapii. Jak již bylo řečeno, dáváme žákovi pocit kompetentnosti; že se o něj někdo zajímá, stará, ale nebude ho hájit, společně se s ním podílí na změně situace. Uchýlíme se k IVýP, nenecháváme vše jen na dítěti, ale zapojujeme do výchovného plánu i vrstevníky (např. posadíme jej do lavice s osobou, která ho příznivě ovlivňuje atd.). Důležité je však také zapojit rodiče, podpořit je. Rodič musí vědět, že je respektován jako „odborník na výchovu svého dítěte“.<ref name=":0" />
  
−
-         Jejich dodržování zejména také podporuje
 
  
−
-         Nejsou-li pravidla dodržována, zavádí se intenzivnější opatření
+
K '''individuálnímu výchovnému plánu''' (dále IVýP) se uchyluje v případě výraznějších problémů. Můžeme jej vnímat jako jakousi smlouvu o opatřeních při výchově. Vychází z následujících tezí:
  
−
-         Důležitý je také rozhovor s žákem, případně rodiči
+
#Škola je zaměřena pozitivně a podpůrně na vzdělávání a výchovu, ne represivně.
 +
#Výchovné potíže se neobjevují naráz v plné síle, vždy jim něco přechází.
 +
#Dítě samotné nemusí mít dost sil na zvládnutí problematické situace. Rodiče a škola mu jsou povinni být nápomocni.
 +
#V prvé řade zmírňujeme negativní projevy a vytváříme a podporujeme pozitivní.
 +
#Na řešení se nepodílí jen externí složky (PPP, střediska výchovné péče, atd.), ale školní prostředí.<ref name=":0" />
  
−
Je důležité, aby žáci byli stále zaměstnáni. Učitel by neměl dávat žákům šanci se nudit. V praxi to znamená, že pakliže učitel řeší individuální problém, zaměstná zbtek třídy. Stejně tak pokud je jeden žák s nějakým úkolem hotov dřív, než zbytek třídy, zaměstná i jeho. Pozornost věnuje i žákovi, který z nějakého důvodu nezvládá splnit úkol.
+
V IVýP jsou následující náležitosti: stručný, ale konkrétní popis problému; odměny při zdaru plnění cíle, ale i opatření při neplnění; harmonogram schůzek, atd. Jedná se o dokument, který má charakter závazku – ideální je, aby byly tři vyhotovení – pro učitele, dítě a rodiče.<ref name=":0" />
  
−
Pravidelnost hodin a jejich průběhu je důležitá, dává pocit bezpečí a jistoty.  
+
Při plnění IVýP se dá narazit na několik překážek. Na straně rodičů může jít o nenavštěvování školy, odmítají spolupracovat, jsou agresivní, neplní dohodu, bagatelizují, kryjí dítě. Každý tento problém má své řešení, obecně se ale dá říci, že se ptáme na potřeby rodičů, aby se jejich postoj mohl zlepšit, v závažnějších případech přizveme externího člověka či organizaci.<ref name=":0" />
 +
===Práce s třídou===
 +
Základem preventivních opatření může být dobrý [[Psychické stavy při učení a vyučování, jejich vznik a působení a možnosti regulace|management třídy]]. Významnou složkou jsou kompetence učitele, ty mohou přispět k výsledku jímž je dobře [[Resilientní školní třídy|adaptovaná a resilientní třída]]. Na místě je tedy cílený rozvoj sociálních dovednosti a podpora spolupráce v kolektivu. Nechodí-li žák do školy rád (pocit, že ho učitel nemá rád nebo není přijímáno kolektivem), mohou se pak výchovné problémy objevit tím, spíše. Děti mají také sklony k psychosomatickým projevům (bolesti „bříška“, hlavy, choroby), které lze vnímat jako projev nepříznivých interpersonálních vztahů.  
  
−
Učitel by měl předvídat – pokud je žák, který neustále chodí v hodině na záchod, pošle jej na záchod před hodinou atd.
+
Na počátku utváření třídního klimatu je stanovení pravidel. Pakliže jde o nový kolektiv, učitel nedává příliš velkou příležitost k vytváření pravidel kolektivem, ale je ve vytváření pravidel direktivnější. Na vytváření základních pravidel, dodržování a řešení v případě nedodržování se však kolektiv podílí. Je doporučeno počtu 5-7 konkrétních pravidel.
  
−
Posilování pozitivnho chování a návyků. Nečekáme na prohřešek, ale všímáme si a zvědomujeme pozitivní chování.  
+
Pro prevenci "neukázněnosti" je důležité, aby žáci byli stále zaměstnáni. Učitel by neměl dávat žákům šanci se nudit. V praxi to znamená, že pakliže učitel řeší individuální problém, zaměstná zbytek třídy. Stejně tak pokud je jeden žák s nějakým úkolem hotov dřív, než zbytek třídy, zaměstná i jeho. Pozornost věnuje i žákovi, který z nějakého důvodu nezvládá splnit úkol. Pro děti je obecně důležitá také pravidelnost ve frekvenci a průběhu hodin, což dodává pocit bezpečí a jistoty.
  
−
=== Práce s žákem ===
+
Pokud se ve třídě opakují určité situace, učitel by měl "předvídat" a reagovat včas (např. pokud je žák, který neustále chodí v hodině na záchod, pošle jej na záchod před hodinou atd.).
−
Pakliže se u žáků vyskytuje nepříznivé chování, je vhodné si vést zázamy (portfolio) o výukových pokrocích a neb událostech (zejména např. zesilující se přestupky atd.). Toto portfolio slouží také pro zpětnou vazbu žákovi či rodičům.
 
  
−
Videotrénink interakcí – po souhlasu s rodiči a učitelem se pořizuje záznam z výuky, jež se s odborníkem analyzuje.
+
Pro práci (nejen) s dětmi se lze řídit tvrzením, že efektivnější je [[Preventivní programy práce se školní třídou|posilování pozitivního chování]] a návyků zvědomováním více než "vyčkávání" na prohřešky a následné sankce.<ref name=":1" /><ref name=":0" />
  
−
Funkční analýza chování – pakliže se vyskytne nepříznivé chování, analyzuje se jeho příčina a okolnosti vzniku, aby se lépe takovému chování porozumělo. Odstranění podnětů, které takového chlvání spouští a podporují je vhodné.
+
===Práce s rodiči<ref name=":0" />===
 +
Pakliže rodič své dítě ponižuje, klade na něj velké nároky, nechválí, je v takovém případě vhodné vysvětlit rodiči, že svým chováním podněcují bezmocnost svého dítěte na tom něco změnit na stávající situaci. V rozhovoru s rodičem neobviňovat, nesdělovat „absolutní pravdu“, nekárat. Je vhodné poukazovat na cíle žáka („Aby mohl vystudovat školu, je potřeba,…“) a na pravidla školy či třídy. Když rodič odmítá spolupracovat nebo nenavštěvuje školu, je vhodné je přizvat k řešení problému a motivovat je. Pakliže přesto nejeví zájem, dá se obrátit na externí organizace, v krajním případě na OSPOD. Pakliže jsou rodiče agresivní, nezrcadlíme chování, ale chováme se vlídně a vstřícně. Můžeme udeřit na citlivou stránku („Mluví o vás hezky.“).<ref name=":0" /><ref name=":1" />
  
−
Diagnostika vycházející z činnosti – zejména ze hry nebo učení. Sledují se reakce a průběh.
+
Více v článku [[Působení rodiče a rodiny na vývoj a rozvoj dítěte]].<br />
  
−
Reakce na intervenci – učitel přistupuje k chování žáků běžným způsobem -  v souladu s požadavky školy, věkem a složením žáků.
+
==Právní aspekty==
−
 
 
−
Konkrétní postupy při výskytu nežádoucího chování mírného charakteru
 
−
 
 
−
-         Odstranění rušivých předmětů (např. odebrání předmětu, který přitahuje pozornost, navrácení po výuce)
 
−
 
 
−
-         Podporovat – zájem, zapojit do činnosti, podpořit ve výkonu činnosti poskytnutím vodítek či návodu, podpora překonání překážek
 
−
 
 
−
-         Posilovat pozitivní a žádoucí chování
 
−
 
 
−
-         Změnit průběh hodiny – pakliže učitel vidí, že se žáci nudí, oživí hodinu nebo změní prostředí třídy (vyvětrání atd.)
 
−
 
 
−
-         Netrestající vyloučení – chová-li se žák evhodně, učitel ho pošle napít se, odnést něco mimo třídu atd.
 
−
 
 
−
-         Ignorovat nevhodné chování – ne však doslova, aby žák nezískal přesvědčení, že si učitel nevšiml; použít lze neverbální signály, postavit se k žákovi, případně se jej dotknout, změnit tón hlasu. Možné je využít i humor – POZOR! Ne sarkasmus, ironii či výsměch!
 
−
 
 
−
-         Poukázat na nevhodné chování s podpořením smyslu pro odpovědnost (např. „Honzo, když šustíš sáčkem, je to příliš hlasité a ruší to ostatní.“)
 
−
 
 
−
-         Odkazování se na předem domluvená pravidla.
 
−
 
 
−
-         Možnost volby „Buď se vrať na místo, nebo si sedni do volné lavice vzadu.“
 
−
 
 
−
-         „Co bys dělal na mém místě?“ – předávat zodpovědnost a kompetence, také ale odvracet od nereálných slibů („Už to nikdy neudělám.)
 
−
 
 
−
-         Verbální pokárání, aby jej neslyšel zbytek třídy.
 
−
 
 
−
K závažnějším prohřeškům lze přistupovat takto:
 
−
 
 
−
-         Odebrání nějakých výhod.
 
−
 
 
−
-         Změna rozsazení ve třídě. Brát jako dočasné opatření.
 
−
 
 
−
-         Zamyšlení nad chováním a sebereflexe (žák se zamyslí, v čem vznikl problém a jakou roli v něm sehrál).
 
−
 
 
−
-         Vyloučení z aktivity (na krátkou dobu, například 5-10 minut)
 
−
 
 
−
-         Žák zůstane po škole (z logických důvodu, např. dokončení nedokončené práce, po omezenou dobu, např. 30 minut)
 
−
 
 
−
-         Rozhovor s rodiči (selhaly-li předchozí doporučení)
 
−
 
 
−
-         Ve výjimečných případech lze žáka vzít k řediteli
 
−
 
 
−
Další specifické situace – záškoláctví (Kyriacou, 2005)
 
−
 
 
−
-         Vysoce pravděpodobná školní neúspěšnost a předčasné ukončení vzděávání
 
−
 
 
−
-         Kázeňská opatření (viz dále) tento problém sám o sobě neřeší
 
−
 
 
−
-         Efektivní je zainteresovat rodiče a individuální výchoivný plán
 
−
 
 
−
-         Důležité je porozumět příčině
 
−
 
 
−
-         Někdy absenci omlouvají i rodiče (obavy z reakce škol, chtějí aby se staral o sourozence atd.)
 
−
 
 
−
-         Můžeme dělit na impulzivní (nárazový únik) nebo účelové
 
−
 
 
−
-         Možné příčiny: poruchy chováí, hyperkinetické poruchy, snížený intelekt, spoecifické poruchy učení, nízké sebevědomí, nedobré interpersonální vztahy se spolužáky i učiteli, nezvládání učiva, nepoidnětné rodinné prostředí.
 
−
 
 
−
Možnými důvody jsou ale také: nudné hodiny, vztahy s jinými kamarády.
 
−
 
 
−
-         V případě řešení záškoláctví lze v prvé řadě motivovat žáky odměnou, pakliže budou plnit docházku (např. různé soutěžer v docházce).
 
−
 
 
−
-         Zdůraznění možných důsledků, co se bude dít, pokud zaměskám učivo s důrazem na individuální zodpovědnost a osobní prospěch
 
−
 
 
−
-         Vyplatí se zjišťovat příčinu (viz. Výše) a řešení se pak dále odvíjí od příčiny.
 
−
 
 
−
Práce s agresivitou (Ondráček, 2003)
 
−
 
 
−
-         Okamžitě přerušit agresiví chování
 
−
 
 
−
-         Zjistit příčinu
 
−
 
 
−
-         Pakliže je nutný trest, měl by být okamžitý, ne s prodlevou
 
−
 
 
−
-         Trestat za chování, nikoliv jako člověka
 
−
 
 
−
-         Pokud jde o rvačku, neřešit v přítomnosti publika
 
−
 
 
−
Krádež, lhaní (Odráček, 2003)
 
−
 
 
−
-         Nalézt příčinu
 
−
 
 
−
-         Vyjádřit jasně negativní postoj, ale neodsoudit dítě
 
−
 
 
−
-         Dát žákovi svobodnou volbu - vrátit nebo nahradit předmět
 
−
 
 
−
-         Někdy je vhodné aby si žák sám navrhl trest (spoluúčast na postihu)
 
−
 
 
−
-         Dát mu možnost nápravy a také jistotu, že mu bude odpuštěno (pakliže se přestupek nebude opakovat)
 
−
 
 
−
Poradenství
 
−
 
 
−
Někdy bývá efektivním řešením nebo alespoň součást řešení poradenský rozhovor, kde dáme dítěti prostor pro vyjádření vlastních potřeb a vysvětlení chování. Takovýto rozhovor by měl být pro žáka bezpečný z hlediska projevení emocí a důvěrný. Nezavazujte se však k mlčení („Nikomu nic neřeknu.“) ale upozorněte, že pokud půjde o velmi závažnou věc (zneužití, zanedbání), budete se muset poradit (Kyriacou, 2005).
 
−
 
 
−
Individuální výchovný plán
 
−
 
 
−
K individuálnímu výchovnému plánu se uchyluje v případě výraznějších problémů. Můžeme jej vnímat jako jakousi smlouvu o opatřeních při výchově. Vychází z následujících tezí:
 
−
 
 
−
a)       Škola je zaměřena pozitivně a podpůrně na vzdělávání a výchovu, ne represivně.
 
−
 
 
−
b)     Výchovné potíže se neobjevují naráz v plné síle, vždy jim něco přechází.
 
−
 
 
−
c)      Dítě samotné nemusí mít dost sil na zvládnutí problematické situace. Rodiče a škola mu jsou povinni být napomocni.
 
−
 
 
−
d)     V prvé řade zmírňujeme negativní projevy a vytváříme a podporujeme pozitivní.
 
−
 
 
−
e)     Na řešení se nepodílí jen externí složky (PPP, střediska výchovné péče, atd.), ale školní prostředí.
 
−
 
 
−
V IVýP jsou následující náležitosti: stručný, ale konkrétní popis problému; odměny při zdaru plnění cíle, ale i opatření při neplnění; harmonogram schůzek, atd.
 
−
 
 
−
Jedná se o dokument, který má charakter závazku – ideální je, aby byly tři vyhotovení – pro učitele, dítě a rodiče.
 
−
 
 
−
Při plnění IVýP se dá narazit na několk překážek. Na straně rodičů může jít o nenavštěvování školy, odmítají spolupracovat, jsou agresivní, neplní dohodu, bagatelizují, kryjí dítě. Každý tento problém má své řešení, obecně se ale dá říci, že se ptáme na potřeby rodičů, aby se jejich postoj mohl zlepšit, v závažnějšíhpřípadech přizveme externího člověka či organizaci.
 
−
 
 
−
-         Lze ze sboru učitelů stanovit garanta žáka – může ýt výchovný poradce nebo metodik prevence; s žákem řeší vzklé problémy, nejde o terapii
 
−
 
 
−
-         Dát žákovi pocit kompetentnosti; že se o něj někdo zajímá, stará, ale nebude ho hájit, společně se podílí na změně situace
 
−
 
 
−
-         Zapojit do výchovného plánu i vrstevníky (např. posadit jej do lavice s osoboou, která ho příznivě ovlivňuje atd.)
 
−
 
 
−
-         Zapojit rodiče, podpořit je, rodič musí vědět, že je respektován jako „odborník na výchovu svého dítěte“
 
−
 
 
−
=== Práce s rodiči ===
 
−
Je-li rodič přespříliš ochranitelský
 
−
 
 
−
Ponižuje-li rodič své dítě, klade na něj velké nároky, nechválí. V takovém případě je taktéž vhodné vysvětlit rodiči, že svým chováním podněcují bezmocnost svého dítěte na tom něco změnit na stávající situaci.
 
−
 
 
−
V rozhovoru s rodičem neobviňovat, nesdělovat „absolutní pravdu“, nekárat. Je vhodné poukazovat na cíle žáka („Aby mohl vystudovat školu, je potřeba,…“) a na pravidla školy či třídy.
 
−
 
 
−
Když rodič odmítá spolupracovat nebo nenavštěvuje školu, je vhodné je přizvat k řešení problému a motivovat je. Pakliže přesto nejeví zájem, dá se obrátit na externí organizace, v krajním případě na OSPOD.
 
−
 
 
−
Pakliže jsou rodiče agresivní, neopětujeme palbu, ale chováme se vlídně a vstřícně. Můžeme uděřit na citlivou stránku („Mluví o vás hezky.“)
 
−
 
 
−
Na řešení se může podílet i speciální pedagog nebo asistent pedagoga (např. odvedení žáka z výuky v případě afektu
 
−
 
 
−
== Právní aspekty ==
 
 
Z hlediska právního se můžeme odvolávat na následující dokumenty – školní řád, školský zákon, Listinu základních práv a svobod, trestní zákoník, zákon o pedagogických pracovnících, o ochraně veřejného zdraví atd.
 
Z hlediska právního se můžeme odvolávat na následující dokumenty – školní řád, školský zákon, Listinu základních práv a svobod, trestní zákoník, zákon o pedagogických pracovnících, o ochraně veřejného zdraví atd.
  
−
Pakliže žák porušuje povinnosti stanovenéprávními předpisy nebo školním řádem, lez se uchýlit ke kázeňským opatřením: napomenutí třídního účitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Snížená známka z chování není brána jako kázeňské opatření a uděluje se v závažných situacích. Nejzávažnější kázeňské opatření je pak podmínečné vyloučení a vyloučení ze školy (např. hrubé slovní a fyzické útoky vůči pracovníků školy, šikana, ničení majetku atd.)
+
Pakliže žák porušuje povinnosti stanovené právními předpisy nebo školním řádem, lez se uchýlit ke kázeňským opatřením: napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Snížená známka z chování není brána jako kázeňské opatření a uděluje se v závažných situacích. Nejzávažnější kázeňské opatření je pak podmínečné vyloučení a vyloučení ze školy (např. hrubé slovní a fyzické útoky vůči pracovníků školy, šikana, ničení majetku atd.) (Školský zákon, 561/2004 Sb., § 31).
−
 
 
−
Některé problematické chování dětí je právně zakotveno a vyžadují sociálně-porávní ochranu. Jedná se zejména o:
 
−
 
 
−
-         Děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají školní docházku, požívají návykové látky, provozují prostituci, spáchaly trestný čin, přestupky, ohrožují ostatní lidi
 
−
 
 
−
-         Rodiče neplní své povinnosti
 
−
 
 
−
-         Dítě, které opakovaně utíká z domova
 
−
 
 
−
-         Děti na kterých byl spáchán trestný čin či jsou zanedbávané svými rodiči či někým jiným
 
−
 
 
−
Škola á povinnost se podívat na prewvenci vzniku sociálně patologických jevů a vzklé jevy v prostředí školy řešit (viz. Doporučení výše a specifická prevence). Pokud se ale chování objeví mimo prostředí školy, je vhodné, aby byli uvědoměni rodiče.
 
−
 
 
−
Rodič má povinnost
 
−
 
 
−
-         Zajistit pravidelnou školní docházku
 
−
 
 
−
-         Na vyzvání ředitele školy se účastnit na projedvnvání závažných otázek
 
−
 
 
−
-         Informovat školu ohledně zdraví dítěte (či jiných závažných souvislostech majících vliv na vzdělávání), oznamovat škole další důležité pdaje (trvalý pobyt, jméno, rodné číslo atd.)
 
−
 
 
−
-         Zdůvodňovat nepřítomnost žáka ve škole (nejpozději do 3 kalendářních dnů)
 
−
 
 
−
Pakliže nedochází k plnění rodičovských povinností a nelze jich docílit běžnou spoluprácí, může se škola obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu by se však mělo ucholovat v případě krajně nezbytných situací, tak jako na Policii ČR.
 
−
 
 
−
== Externí ==
 
−
Žákovi také může být umožněno dostát speciálním vzdělávacím potřebám – v pedagogicko psychologických porádnách a nebo speicálně pedagogických centech. Takového děti pochází z rodin s nízkým socioekonocmickým statusem, nebo jim byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova. Takéí jde o děti s zdravotním pstžením nebo zněvýhodněním.
 
−
 
 
−
Další možností je spolupráce se střediském výchovné péče. Ty se zaměřují na problematiku poruch chování. Co je však dvojsečnou zbraní je nutnost dobrovolného souhlasu dítěte. Jednak právě to bývá komplikace, ale pakliže k němu dojde, je základem úspěchu.
 
  
−
SVP nabízí ambulantní (individuální konzultace a terapeutické skupiny) i celodenní a internántní (pobytovou) péči. Ambulantní by měla předcházet pobytové.
+
Některé problematické chování dětí je právně zakotveno a vyžadují sociálně-právní ochranu. Jedná se zejména o děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají školní docházku, požívají návykové látky, provozují prostituci, spáchaly trestný čin, přestupky, ohrožují ostatní lidi, opakovaně utíkají z domova a nebo děti, na kterých byl spáchán trestný čin či jsou zanedbávané svými rodiči či někým jiným.
  
−
Tyto střediska mohou také realizovat sociotetrická šetření třídy, musí o ně však zažádat škola.
+
Škola má povinnost se podílet na prevenci vzniku sociálně patologických jevů a vzniklé jevy v prostředí školy řešit (viz. Doporučení výše a specifická prevence). Pokud se ale chování objeví mimo prostředí školy, je vhodné, aby byli uvědoměni rodiče. Rodič má povinnost zajistit pravidelnou školní docházku, případně se na vyzvání ředitele školy účastnit na projednávání závažných otázek. Mezi povinnosti se řadí i informovat školu ohledně zdraví dítěte (či jiných závažných souvislostech majících vliv na vzdělávání), oznamovat škole další důležité údaje (trvalý pobyt, jméno, rodné číslo atd.) a především zdůvodňovat nepřítomnost žáka ve škole (nejpozději do 3 kalendářních dnů). Pakliže nedochází k plnění rodičovských povinností a nelze jich docílit běžnou spolupráci, může se škola obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu by se však mělo uchylovat v případě krajně nezbytných situací, tak jako na Policii ČR.<ref name=":1" />
  
−
===== Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál<ref name=":2" /> =====
+
==Externí organizace==
 +
Žákovi také může být umožněno dostát individuální péči v oblasti vzdělávání – v [[Školní poradenská psychologie a pedagogicko-psychologické poradenství|pedagogicko-psychologických poradnách]] a nebo speciálně pedagogických centech. Takového děti mohou pocházet z rodin s nízkým socioekonomickým statusem, nebo jim byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova. Také jde o děti s zdravotním postižením nebo znevýhodněním.
  
−
===== Mertin, V., Krejčová, L. a kol. (2013). Problémy s chováním ve škole  - jak na ně. Praha: Wolters Kluwer Česká republika =====
+
Další možností je spolupráce se střediskem výchovné péče (SVP). Ty se zaměřují na problematiku poruch chování. Jelikož je nutné dostát dobrovolného souhlasu dítěte, je zřejmé, že dítě musí být motivované pro práci s SVP. SVP nabízí ambulantní (individuální konzultace a terapeutické skupiny) i celodenní a internántní (pobytovou) péči. Ambulantní by měla předcházet pobytové.
  
−
===== Nývltová, V. (2010). Psychopatologie pro speciální pedagogy. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského =====
+
Tyto střediska mohou také realizovat sociometrická šetření třídy a práce s třídním kolektivem, musí o ně však zažádat škola.
 +
===Reference===
 +
<references />
 +
===Externí odkazy===
 +
[[www.rodicevitani.cz]]
  
−
===== Ondráček, P. (2003). Františku, přestaň konečně zlobit, nebo-- =====
+
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny
−
informace a podněty pro pedagogickou práci s žáky, kteří se chovají při výuce rušivě. Praha: ISV
+
===Klíčová slova===
 +
výchovné problémy, poruchy chování, záškoláctví, agresivita, individuální výchovný plán, škola
  
−
Další odkazy
 
  
−
www.rodicevitani.cz
+
[[Speciální:Kategorie|Kategorie]]: [[Pedagogická a školní psychologie - vybrané otázky]]

Aktuální verze z 3. 6. 2020, 07:59


Výchovné problémy žáků ve škole  

Mezi nejčastěji zmiňované výchovné problémy můžeme řadit např. neplnění základních školních dovedností (záškoláctví, odmítání práce, špatné studijní výsledky), formy rizikového chování rizikové chování (sebepoškozování, konzumace psychoaktivních látek atd.) a nevhodné a delikventní chování (vulgarismy, agresivita, šikana, nevhodné sexuální chování, atd.).[1][2][3]

Význam „dobrého chování“ – úloha rodiny, školy i žáka

Dobré chování ve škole je takové chování, které umožňuje bezpečné, nerušené a současně efektivní směřování všech žáků ve třídě k maximálním vzdělávacím výsledkům. Výchovnou úlohu žáka zastupují jak rodiče, tak i učitel, jelikož se školní edukace skládá ze vzdělání a výchovy. Pokud třídu vnímáme jako systém, je patrné, že jedinec ovlivňuje své okolí, proto je v zájmu celého systému, aby se jednotlivci chovali vhodně a celý systém tím prospíval. Neřešené výchovné problémy mohou přerůstat v závažnější patologické chování. Pojem “slušné chování” provází řada dalších pozitivních vlastností, např. tolerance, ohleduplnost, které nás provází celým životem.[1]

Příčiny

Příčiny výchovných problémů můžeme hledat na úrovni dítěte (psychický stav, chování), rodiny, školy, ale i kulturní či politické. Většinou se jedná o interakci některých z těchto faktorů, ať už jsou to právě dispozice dítěte, nevhodné vzorce pocházející od členů rodiny či aspekty na straně školy (ovlivňování vrstevníky, špatné vztahy s učiteli, nepříznivé klima třídy i školy). Záležet také může například na postoji kultury ke vzdělávání nebo obecnému respektu k učitelům a podobně.[1] Je možné, že v některých kulturách vidina učitele jako autority klesla, stejně tak mohou být učitelé či náhled na vzdělávání ovlivňován z legislativní stránky.

Na příčiny můžeme také nahlédnout z pohledu psychopatologie, kdy se za možnými výchovnými problémy skrývají neurotické poruchy či úzkostné poruchy, poruchy vzniklé stresem (posttraumatická stresová porucha), ale i specifické poruchy učení, hyperkinetické poruchy a poruchy chování. Za prožívaný stresem se může skrývat například hostilita a agresivita, neschopnost koncentrace, nezájem o školu či také psychosomatické obtíže. Může se také stát, že nám příčina je na první pohled skryta a je jím například ztráta bližního. Vždy je na místě opatrnost a důkladné prošetření situace.[1]

Tradiční pohled na problematické chování

V této kapitole stručně představíme poruchy chování tak, jak je vnímá Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10. Více také na Diagnostika specifických poruch chování. Celá diagnostická podkapitola nese název "Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a dospívání (F90-F98).[4]

Hyperkinetické poruchy

Tato skupina poruch, do které patří notoricky známá hyperkinetická porucha chování (ADHD) a porucha aktivity a pozornosti (ADD), se může objevit u dítěte již v 5 letech života. Nejcharakterističtějším znakem je fluktuace pozornosti a neschopnost setrvat u činnosti. Dítě špatně reguluje svoji nadměrnou aktivitu. Okolí tyto děti vnímá jako impulzivní a "nevychované" či neukázněné. Vztahy s vrstevníky i dospělými je často díky zmíněným vlastnostem kompikovaný a mohou se dostávat do konfliktních situací.[4]

Dále viz. Hyperkinetické poruchy.

Poruchy chování

Tato obsáhle popsaná skupina poruch je specifická přítomností agresivního, disociálního či asociálního chování dítěte vůči ostatním (či majetku), a to v délce 6 měsíců a déle. Patří sem rvačky, zlé chování vůči ostatním, ničení majetku, lhaní, záškoláctví, výbuchy vzteku, neukázněné chování.[4]

Porucha chování ve vztahu k rodině

Pro tuto poruchu jsou typické patologické vzorce chování projevované směrem k členovi nebo členům rodiny. Pro diagnostiku této poruchy je potřeba, aby agrese byla úplně či téměř úplně projevovaná směrem k rodině.[4] Při včasném zásahu a kooperaci rodičů je zde příznivá prognóza.[5][4]

Nesocializovaná porucha chování

Projevuje se hostilním a agresivním chováním žáka s nepřátelským postojem vůči vrstevníkům, ale i dospělým. Dítě není schopno navazovat hluboké a přátelské vztahy. Typické bývá páchání přestupků, tyranizování (dětí i zvířat), odmítání autorit, násilnické sklony (rvačky, vydírání, ničení majetku atd.). Tyto projevy jsou nejvíce patrné ve škole, kde dítě je nejvíce hodnoceno a je mu věnována pozornost tohoto druhu. Příčinou bývá velmi nepodnětné, zanedbávající až násilnické prostředí v rodině, šikana nebo také prožívání těžkého stresu. U této poruchy bývá velmi nepříznivá prognóza, může přerůst až do disociální poruchy osobnosti.[4][1][5]

Socializovaná porucha chování

Na rozdíl od nesocializované poruchy chování je jedinec dobře zařazen mezi své vrstevníky, nicméně se stále chová hostilně a agresivně. Tyto návyky si osvojuje jak v průběhu socializace, tak observačním učením (např. sledováním televize atd.). Dítě se v podstatě chová v souladu s normami, které platí v jeho prostředí, tudíž je hluboce zakořeněné, neuvědomuje si maladaptivní chování a nemá výčitky svědomí. Konkrétně může jít o delikvenci páchanou ve skupině, krádeže či záškoláctví.[4][1]Na rozdíl od nesocializované poruchy je zde příznivá prognóza.[5]

Porucha opozičního vzdoru

Dítě je vzdorovité, neposlušné a provokativní, vzpurné, podrážděné. Nerespektuje pravidla, nechová se však násilnicky. Příčinou může být například autoritářský styl výchovy. Tato porucha je typičtější spíše u mladších dětí.[4]

Léčba poruch chování je nezbytně interdisciplinární a je vhodné, ne-li nutné, aby se na něm podíleli jak rodiče, tak škola či sociální služby. U mladších dětí se zvažují nejdříve nefarmakologické postupy, psychoterapie [5]

Smíšené poruchy chování a emocí

Kormě agresivního či discoiálního chování se zde vyskytují symptomy deprese či úzkosti. Konkrétně se projevuje tím, že je dítě smutné, nemá chuť k jídlu, nemá motivaci, mohou se vyskytovat i poruchy spánku, obsese a kompulze.[4]

Emoční poruchy s nástupem specifickým pro dětství

Mezinárodní klaisifikace nemocí upozorňuje, že u této skupiny poruch je klíčový fakt, že jde o přiměřený vývoj dítěte, ale jedná se jen o zintenzivnění vývojového trendu. Patří sem separační úzkostná porucha, fobická anxiózní porucha, sociální anxiózní porucha, porucha sourozenecké rivality.[4]


Pro úplnost zmíníme, že se v této podkategorii poruch vyskytují tiky, jiné poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem s dětství a dospívání (zde patří neorganická enuréza a enkopréza, poruchy příjmu potravy v kojeneckém a dětském věku, stereotypní pohybové poruchy, koktavost a brebtavost atd.).[4]

Příčiny na straně rodiny

Rodiče v podstatě poskytují dítěti model chování. Zásadní je uspokojování základních psychických potřeb dítěte (potřeba stabilního a pozitivního emočního vztahu, bezpečí a jistoty, osobního uznání, otevřené budoucnosti a podnětného prostředí). Všem dětem se však naplnění těchto potřeb nedostává, avšak i jisté nepříznivé podmínky mohou být pozitivním přístupem rodičů překonány.[1]

Mezi rizikové faktory patří například neúplná rodina (ztráta jednoho nebo obou rodičů) včetně fyzické nepřítomnosti jednoho z rodičů (pracovní vytížení, rozvod, atd.), chudoba či nízký socioekonomický status, duševní onemocnění rodičů (např. závislost) či zanedbávání dítěte (agresivní, ponižující, ubližující chování od rodičů). Pakliže výchovné problémy pramení z dysfunkčního rodinného prostředí, je povinností učitele na ně upozornit.[1]

Příčiny na straně školy

V prvních ročnících školy je role učitele neopomenutelná, ale stejně tak působí na jedince vrstevníci a ostatní zaměstnanci školy (ostatní učitelé, vychovatelé, ředitel atd.). Běžná škola funguje na principu vynucených aktivit a absolutní nerespektování individuality jedince pak může v extrémních případech vést až k projevům hyperaktivity nebo apatii, v obou případech nepodání výkonu. Někteří autoři tedy zastávají názor, že má ve škole individualizace své místo.[2][1]

Mezi rizikové faktory na straně školy řadíme příliš mnoho vynucených aktivit, nezajímavou výuku, náročnou výuka či látku, nepřizpůsobení disabilitě žáka (vady sluchu, zraku, SPU atd.), nedostatečné profesní kompetence a nevhodný přístup pedagoga (sarkasmus, výsměch, ponižování, křik, vyjadřuje se nepříznivě o jejich budoucnosti, nepomáhá) nebo špatné vztahy s vrstevníky či s žáky z jiných ročníků.[1]

Řešení

Jedno z obecně platných pravidel je volit nejprve mírnější, podpůrnější metody dříve než tresty a restrikce s výjimkou situací, kdy může docházet k tzv. nebezpečí z prodlení. Tuto zásadu uplatňujeme i ve vztahu k rodičům. Nikdy nenecháváme problém dojít do závažností a podchycujeme maličkosti.[1] Podobnou myšlenku jsme nastínili již v začátku tohoto textu, kdy jsme poukázali na potřebu důkladného prošetření situace pro případ, že by za výchovnými problémy stála závažná situace dítěte, vlivem které by mohlo být traumatizované. V současnosti se začíná přihlížet k názoru, že tresty dítě neučí nic nového a základem je podpora a pomoc.[1]

Práce s žákem

Pakliže se u žáků vyskytuje nepříznivé chování, je vhodné si vést záznamy (portfolio) o výukových pokrocích (pozitivních aspektech) stejně tak o negativních aspektech (např. zesilující se přestupky atd.). Toto portfolio slouží také pro zpětnou vazbu žákovi či rodičům.

Hojně využívanými a osvědčenými metodami je rozbor interakcí nebo chování za pomoci následujících metod:

Videotrénink interakcí – po souhlasu s rodiči a učitelem se pořizuje záznam z výuky, jež se s odborníkem analyzuje.

Funkční analýza chování – pakliže se vyskytne nepříznivé chování, analyzuje se jeho příčina a okolnosti vzniku, aby se lépe takovému chování porozumělo. Odstranění podnětů, které takovéto chování spouští a podporují je vhodné.

Diagnostika vycházející z činnosti – zejména ze hry nebo učení. Sledují se reakce a průběh.

Reakce na intervenci – učitel přistupuje k chování žáků běžným způsobem -  v souladu s požadavky školy, věkem a složením žáků.

Konkrétní postupy při výskytu nežádoucího chování mírného charakteru

U mírnějších prohřešků (vyrušování, bavení se, dělání nežádoucích zvuků,...) pomůže například zejména odkázání se na předem domluvená pravidla nebo odstranění rušivých předmětů (např. odebrání předmětu, který přitahuje pozornost, navrácení po výuce) nebo poukázat na nevhodné chování s podpořením smyslu pro odpovědnost (např. „Honzo, když šustíš sáčkem, je to příliš hlasité a ruší to ostatní.“). Některé typy chování lze "ignorovat" (ne však doslova, aby žák nezískal přesvědčení, že si učitel nevšiml) a použít neverbální signály, postavit se k žákovi, případně se jej dotknout, změnit tón hlasu. Možné je využít i humor, nesmí se však jednat o sarkasmus, ironii či výsměch!

Pokračuje-li žák ve vyrušování, někdy může být nápomocno tzv. "netrestající vyloučení" – učitel ho pošle napít se, odnést něco mimo třídu atd. Vhodné je také předávat zodpovědnost a kompetence („Co bys dělal na mém místě?“), možnost volby („Buď se vrať na místo, nebo si sedni do volné lavice vzadu.“) a zároveň odvracet od nereálných slibů, které někdy žáci mohou dávat („Už to nikdy neudělám.").

Je však také důležité se zamyslet co je spouštěčem nevhodného chování; chová-li se tak více žáků či celá třída, změníme průběh hodiny - oživíme hodinu nebo změní prostředí třídy (vyvětrání atd.).

V každém případě je potřeba podporovat žáky, vzbouzet v nich zájem, zapojit do činnosti, podpořit ve výkonu činnosti poskytnutím vodítek či návodu, podporovat překonání překážek a posilovat pozitivní a žádoucí chování (pochvalou).

Jak přistupovat k závažnějším prohřeškům

Nejprve problém řešíme na úrovni žáka. Byla-li předem domluvena pravidla a následky plynoucí z nedodržování, řídíme se podle tohoto a případně opatření nabírají na intenzitě. Můžeme žákovi odebrat nějaké výhody (v závislosti na fungování třídy, například nedostane volnou zábavu na konci hodiny). Dalšími opatřeními může být vyloučení z aktivity (na krátkou dobu, například 5-10 minut), změnit rozsazení ve třídě. Někdy bývá efektivní zadat žákovi zamyšlení nad chováním a sebereflexe (žák se zamyslí, v čem vznikl problém a jakou roli v něm sehrál) nebo zůstat po škole (z logických důvodu, např. dokončení nedokončené práce, po omezenou dobu, např. 30 minut). Selžou-li předchozí doporučení, následuje rozhovor s rodiči (selhaly-li předchozí doporučení), ve výjimečných případech lze žáka vzít k řediteli.

Další specifické situace – záškoláctví[2]

Záškoláctví můžeme dělit na impulzivní (nárazový únik) nebo účelové. Následkem může být školní neúspěšnost a předčasné ukončení vzdělávání. Kázeňská opatření (viz dále) tento problém sám o sobě neřeší. Jako efektivní se jeví zapojit rodiče do vytváření a stanovení individuálního výchovného plánu. Důležité je porozumět příčině, můžeme řešit záškoláctví opatřeními, ale nebude-li odstraněna příčina, může úspěšnost poklesnou. Někdy totiž absenci omlouvají i rodiče (obavy z reakce škol, chtějí aby se staral o sourozence atd.). Je potřeba sledovat tyto faktory - poruchy chování, hyperkinetické poruchy, snížený intelekt, specifické poruchy učení, nízké sebevědomí, nedobré interpersonální vztahy se spolužáky i učiteli, nezvládání učiva, nepodnětné rodinné prostředí, ale také zda nejsou pro žáka nudné hodiny.

V případě řešení záškoláctví lze v prvé řadě motivovat žáky odměnou, pakliže budou plnit docházku (např. různé soutěže v docházce) a také zdůraznit možné důsledky, co se bude dít, pokud zameškám učivo s důrazem na individuální zodpovědnost a osobní prospěch

Práce s agresivitou[6]

Agresivní chování je potřeba okamžitě přerušit. Pakliže je nutný trest, měl by být okamžitý, ne s prodlevou, je potřeba trestat jednoznačně a za chování, nikoliv jako člověka. Pokud jde o rvačku, ideální je neřešit v přítomnosti publika. Stejně jako u záškoláctví je na místě zjišťovat příčiny.

Krádež, lhaní [6]

I zde se vyplatí pátrat po zdrojích tohoto chování. Je potřeba vyjádřit jasně negativní postoj vůči lhaní a krádežím, ale neodsoudit dítě. Efektivní se jeví dávat žákovi svobodnou volbu - vrátit nebo nahradit předmět. Někdy je vhodné aby si žák sám navrhl trest (spoluúčast na postihu). Dáváme dítěti možnost nápravy a také jistotu, že mu bude odpuštěno (pakliže se přestupek nebude opakovat).


Dalším frekventovaným jevem je šikana viz. šikana a možné intervence.

Poradenství

Někdy bývá efektivním řešením nebo alespoň součást řešení poradenský rozhovor, kde dáme dítěti prostor pro vyjádření vlastních potřeb a vysvětlení chování. Takovýto rozhovor by měl být pro žáka bezpečný z hlediska projevení emocí a důvěrný. Nezavazujte se však k mlčení („Nikomu nic neřeknu.“) ale upozorněte, že pokud půjde o velmi závažnou věc (zneužití, zanedbání), budete se muset poradit.[2]

Individuální výchovný plán (IVýP)[1]

Dříve, než se uchýlíme k IVýP, lze ze sboru učitelů stanovit garanta žáka – může jím být výchovný poradce nebo metodik prevence. Garant s žákem řeší vzniklé problémy, nejde však o terapii. Jak již bylo řečeno, dáváme žákovi pocit kompetentnosti; že se o něj někdo zajímá, stará, ale nebude ho hájit, společně se s ním podílí na změně situace. Uchýlíme se k IVýP, nenecháváme vše jen na dítěti, ale zapojujeme do výchovného plánu i vrstevníky (např. posadíme jej do lavice s osobou, která ho příznivě ovlivňuje atd.). Důležité je však také zapojit rodiče, podpořit je. Rodič musí vědět, že je respektován jako „odborník na výchovu svého dítěte“.[1]


K individuálnímu výchovnému plánu (dále IVýP) se uchyluje v případě výraznějších problémů. Můžeme jej vnímat jako jakousi smlouvu o opatřeních při výchově. Vychází z následujících tezí:

  1. Škola je zaměřena pozitivně a podpůrně na vzdělávání a výchovu, ne represivně.
  2. Výchovné potíže se neobjevují naráz v plné síle, vždy jim něco přechází.
  3. Dítě samotné nemusí mít dost sil na zvládnutí problematické situace. Rodiče a škola mu jsou povinni být nápomocni.
  4. V prvé řade zmírňujeme negativní projevy a vytváříme a podporujeme pozitivní.
  5. Na řešení se nepodílí jen externí složky (PPP, střediska výchovné péče, atd.), ale školní prostředí.[1]

V IVýP jsou následující náležitosti: stručný, ale konkrétní popis problému; odměny při zdaru plnění cíle, ale i opatření při neplnění; harmonogram schůzek, atd. Jedná se o dokument, který má charakter závazku – ideální je, aby byly tři vyhotovení – pro učitele, dítě a rodiče.[1]

Při plnění IVýP se dá narazit na několik překážek. Na straně rodičů může jít o nenavštěvování školy, odmítají spolupracovat, jsou agresivní, neplní dohodu, bagatelizují, kryjí dítě. Každý tento problém má své řešení, obecně se ale dá říci, že se ptáme na potřeby rodičů, aby se jejich postoj mohl zlepšit, v závažnějších případech přizveme externího člověka či organizaci.[1]

Práce s třídou

Základem preventivních opatření může být dobrý management třídy. Významnou složkou jsou kompetence učitele, ty mohou přispět k výsledku jímž je dobře adaptovaná a resilientní třída. Na místě je tedy cílený rozvoj sociálních dovednosti a podpora spolupráce v kolektivu. Nechodí-li žák do školy rád (pocit, že ho učitel nemá rád nebo není přijímáno kolektivem), mohou se pak výchovné problémy objevit tím, spíše. Děti mají také sklony k psychosomatickým projevům (bolesti „bříška“, hlavy, choroby), které lze vnímat jako projev nepříznivých interpersonálních vztahů.

Na počátku utváření třídního klimatu je stanovení pravidel. Pakliže jde o nový kolektiv, učitel nedává příliš velkou příležitost k vytváření pravidel kolektivem, ale je ve vytváření pravidel direktivnější. Na vytváření základních pravidel, dodržování a řešení v případě nedodržování se však kolektiv podílí. Je doporučeno počtu 5-7 konkrétních pravidel.

Pro prevenci "neukázněnosti" je důležité, aby žáci byli stále zaměstnáni. Učitel by neměl dávat žákům šanci se nudit. V praxi to znamená, že pakliže učitel řeší individuální problém, zaměstná zbytek třídy. Stejně tak pokud je jeden žák s nějakým úkolem hotov dřív, než zbytek třídy, zaměstná i jeho. Pozornost věnuje i žákovi, který z nějakého důvodu nezvládá splnit úkol. Pro děti je obecně důležitá také pravidelnost ve frekvenci a průběhu hodin, což dodává pocit bezpečí a jistoty.

Pokud se ve třídě opakují určité situace, učitel by měl "předvídat" a reagovat včas (např. pokud je žák, který neustále chodí v hodině na záchod, pošle jej na záchod před hodinou atd.).

Pro práci (nejen) s dětmi se lze řídit tvrzením, že efektivnější je posilování pozitivního chování a návyků zvědomováním více než "vyčkávání" na prohřešky a následné sankce.[2][1]

Práce s rodiči[1]

Pakliže rodič své dítě ponižuje, klade na něj velké nároky, nechválí, je v takovém případě vhodné vysvětlit rodiči, že svým chováním podněcují bezmocnost svého dítěte na tom něco změnit na stávající situaci. V rozhovoru s rodičem neobviňovat, nesdělovat „absolutní pravdu“, nekárat. Je vhodné poukazovat na cíle žáka („Aby mohl vystudovat školu, je potřeba,…“) a na pravidla školy či třídy. Když rodič odmítá spolupracovat nebo nenavštěvuje školu, je vhodné je přizvat k řešení problému a motivovat je. Pakliže přesto nejeví zájem, dá se obrátit na externí organizace, v krajním případě na OSPOD. Pakliže jsou rodiče agresivní, nezrcadlíme chování, ale chováme se vlídně a vstřícně. Můžeme udeřit na citlivou stránku („Mluví o vás hezky.“).[1][2]

Více v článku Působení rodiče a rodiny na vývoj a rozvoj dítěte.

Právní aspekty

Z hlediska právního se můžeme odvolávat na následující dokumenty – školní řád, školský zákon, Listinu základních práv a svobod, trestní zákoník, zákon o pedagogických pracovnících, o ochraně veřejného zdraví atd.

Pakliže žák porušuje povinnosti stanovené právními předpisy nebo školním řádem, lez se uchýlit ke kázeňským opatřením: napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Snížená známka z chování není brána jako kázeňské opatření a uděluje se v závažných situacích. Nejzávažnější kázeňské opatření je pak podmínečné vyloučení a vyloučení ze školy (např. hrubé slovní a fyzické útoky vůči pracovníků školy, šikana, ničení majetku atd.) (Školský zákon, 561/2004 Sb., § 31).

Některé problematické chování dětí je právně zakotveno a vyžadují sociálně-právní ochranu. Jedná se zejména o děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život, zanedbávají školní docházku, požívají návykové látky, provozují prostituci, spáchaly trestný čin, přestupky, ohrožují ostatní lidi, opakovaně utíkají z domova a nebo děti, na kterých byl spáchán trestný čin či jsou zanedbávané svými rodiči či někým jiným.

Škola má povinnost se podílet na prevenci vzniku sociálně patologických jevů a vzniklé jevy v prostředí školy řešit (viz. Doporučení výše a specifická prevence). Pokud se ale chování objeví mimo prostředí školy, je vhodné, aby byli uvědoměni rodiče. Rodič má povinnost zajistit pravidelnou školní docházku, případně se na vyzvání ředitele školy účastnit na projednávání závažných otázek. Mezi povinnosti se řadí i informovat školu ohledně zdraví dítěte (či jiných závažných souvislostech majících vliv na vzdělávání), oznamovat škole další důležité údaje (trvalý pobyt, jméno, rodné číslo atd.) a především zdůvodňovat nepřítomnost žáka ve škole (nejpozději do 3 kalendářních dnů). Pakliže nedochází k plnění rodičovských povinností a nelze jich docílit běžnou spolupráci, může se škola obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu by se však mělo uchylovat v případě krajně nezbytných situací, tak jako na Policii ČR.[2]

Externí organizace

Žákovi také může být umožněno dostát individuální péči v oblasti vzdělávání – v pedagogicko-psychologických poradnách a nebo speciálně pedagogických centech. Takového děti mohou pocházet z rodin s nízkým socioekonomickým statusem, nebo jim byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova. Také jde o děti s zdravotním postižením nebo znevýhodněním.

Další možností je spolupráce se střediskem výchovné péče (SVP). Ty se zaměřují na problematiku poruch chování. Jelikož je nutné dostát dobrovolného souhlasu dítěte, je zřejmé, že dítě musí být motivované pro práci s SVP. SVP nabízí ambulantní (individuální konzultace a terapeutické skupiny) i celodenní a internántní (pobytovou) péči. Ambulantní by měla předcházet pobytové.

Tyto střediska mohou také realizovat sociometrická šetření třídy a práce s třídním kolektivem, musí o ně však zažádat škola.

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 1,17 1,18 1,19 Mertin, V., Krejčová L. a kol. (2013). Problémy s chováním ve škole. Praha: Wolters Kluwer.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 Kyriacou, Ch. (2005). Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál.
  3. ↑ Pajor, J. (2009). Řešení výchovných problémů na základní škole. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
  4. ↑ 4,00 4,01 4,02 4,03 4,04 4,05 4,06 4,07 4,08 4,09 4,10 Duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. (2006). Praha: Psychiatrické centrum
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 5,3 Theiner, P. (2005), Poruchy chování u dětí a dospívajících. Psychiatrie pro praxi. (2). 85-87.
  6. ↑ 6,0 6,1 Ondráček, P. (2003). Františku, přestaň už konečně zlobit, nebo...informace a podněty pro pedagogickou práci s žáky, kteří se chovají při výuce rušivě. Praha: ISV

Externí odkazy

www.rodicevitani.cz

http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny

Klíčová slova

výchovné problémy, poruchy chování, záškoláctví, agresivita, individuální výchovný plán, škola


Kategorie: Pedagogická a školní psychologie - vybrané otázky

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Výchovné_problémy_žáků&oldid=60546“