Modely osvojování řeči

Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné.

• žádný z nich nedokáže vysvětlit osvojování ve všech oblastech
• lze studovat formu (odkdy mluví dítě „foneticky“?) a obsah (sémantiku) řeči
• otázka užití (pragmatika)

Behaviorismus

• tzv. teorie percepčního učení – nic není předem dáno, dítě se vše učí od nuly, podle toho, co se děje kolem něj
• vznik v 50–60. letech 20. století
• veškeré chování je naučené (reakce na dění v té době)
• I.P. Pavlov
• B.F. Skinner – 1957 napsal Verbal behavior

- jak se upevňují vazby mezi slovem a významem, jak se učí vazby mezi slovem a fonémem, vazby mezi promluvou a reakcí posluchače

• striktní behaviorismus se drží toho, že vše přichází z venku, nic není vrozené
• rodiče poskytují model k vybírání těch správných zvuků a zvučků (určitá „odměna a trest“ – odměnou může být i sama komunikace – rodič pozná, co chtělo dítě říct (tití → čičí) a třeba ho opraví, naopak nepochopení je trest)
• je třeba ten striktní názor zmírnit → existuje také nulová odezva, která má také funkci trestu (způsobuje oslabení nebo vyhasínání nežádoucího úkonu)
• nároky na dítě se postupně stupňují – nejdříve je tití podporováno, postupně ale opravováno na čičí či kočku

• behaviorismus se snaží podobné principy aplikovat na všechno – to není dobré
• vycházel jen z logiky věci, neexistoval systematický sběr dat

→ v 80.l. přišel v Americe velký zájem o sběr dat dětské řeči – zjistilo se, že žádné selektivní upevňování hlásek neprobíhá (či něco podobného...)

• klade veškerý důraz na produkci, nezabývá se percepcí ani podpovrchovou reprezentací
• přicházelo se na to, že děti neimitují dospělé přímo
• jak vysvětlit vadu řeči, kterou nikdo v rodině nemá?

Model psycholingvisticko-syntaktický

• tzv. teorie univerzalistická – vše je vrozeno, schopnost vnímat kontrasty je dána od narození, postupně se nepotřebné kontrasty ztrácí
• 2. polovina 60. let
• Noam Chomsky – generativní gramatika (z lingvistického hlediska) = psycholingvisticko-syntaktivký model (z hlediska osvojování řeči)
• když dítě něco říká špatně – ví to dítě o tom? je to vada produkční? → musí existovat nějaké predispozice, vnější prostředí dává jen impuls k osvojení nějakého jazyka
• princip predikace je pro řečovou komunikaci velice důležitý
• univerzálií je slabika
• předpoklady jazykového chování jsou vrozené
• univerzální mluvnické kategorie jsou člověku vrozeny (sám Chomsky to formuloval jen obecně, těžko se to vyvrací)
• existuje modul osvojování jazyka (language aquisition device – LAD)

- dokládá se hlavně příklady ze syntaxe (fonetika, fonologie, vazba na kognitivní procesy jsou ignorovány)

• správná forma je ta pTučný textodpovrchová (je vrozená?) – pomocí řady generativních pravidel generuje nedokonalou formu
• dítě se postupně „odnaučuje“ různá pravidla a tím se blíží té správné formě

× snižuje se senzitivita vůči nějakým kontrastům × to neznamená, že se odnaučuje pravidla, ale jen, že se učí, co má považovat za percepčně ekvivalentní

Model sémanticko-kognitivní

• důležitější je sémantika (= obsah), syntax je jen prostředkem komunikace
• ne každé slovo může být dosazeno do syntaktického vzorce
• „mimi ají“ = tohle je moje postýlka × chce se mi spát × moje malá sestřička spinká

- jedna konstrukce může znamenat více věcí × generativní lingvistika toto neuznává

• syntax není vrozená a pak se podle přání okolí nenaplňuje
• dítě musí pochopit princip symbolu, že slovo zastupuje objekt
• tento model správně upozornil na slabiny předchozího a navrhl nové řešení → přiblížení psycholingvistice

Model socio-lingvistický

• tzv. teorie interakční – řada věcí je předem dána, ale vliv okolí zapříčiní vyhasnutí nepotřebných modelů
• ty předchozí se soustředí na psychiku jednotlivce, který si něco osvojuje, na okolí se nehledí
• tady se znovu zdůrazňuje spolupráce + návrat k některým prvkům behaviorismu
• kontext + čeho chci dosáhnout
• řeč „něco dělá“, a právě cílem je zjistit, „co to dělá“
• komunikační akt nějak předchází sémantické (a ještě nějaké) struktuře

- nejdřív se musí prostudovat kontext – má „řeč“ dítěte znamenat vyžadování děje / odpovědi / protestu, ...?

• opakovaně se spojuje forma a funkce – komunikační funkce se u dítěte vyvíjí dřív než jazykové struktury
• určitý návrat ke Skinnerovi
• posilování se děje přímo komunikací

Reference

• Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
• Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
• Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
• Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
• Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)

Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika