Hněv: Porovnání verzí
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
m Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
| (Není zobrazeno 18 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu. | + | '''Hněv''' je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a [[Hormon|hormonálních]] zásahů do organizmu. |
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí. | Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí. | ||
| − | Intenzita emoce se pohybuje mezi | + | Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem. |
== Vynoření hněvu == | == Vynoření hněvu == | ||
| − | Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, | + | Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. |
==== Dollard-Millerova hypotéza ==== | ==== Dollard-Millerova hypotéza ==== | ||
| − | Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.<ref>http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm</ref> | + | Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.<ref>Miller, N. (1941). I. The frustration-aggression hypothesis. Psychological Review, vol. 48(issue 4), pp. 337-342. Retreived from http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm</ref> |
| − | == | + | == Úrovně fenoménu == |
| − | |||
| − | + | === Zabarvení vnitřního prožívání === | |
| + | První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. | ||
| − | + | === Expresivní, výrazové chování === | |
| + | Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml ''Charles Darwin, ''když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>Darwin, Ch. (1872). The Expression of the Emotions in Man and Animals. Retreived from http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.<ref>Ekman, P. (1999). Handbook of Cognition and Emotion: Basic Emotions pp. 48-51. Retreived from https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref> | ||
| − | Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně | + | === Fyziologická, tělesná složka === |
| + | Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.<ref>Cannon, W.B. (1927). The James-Lange theory of emotions: A critical examination and an alternative theory. The American Journal of Psychology 39: 106–124. Retreived from http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm </ref> V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu. | ||
| + | |||
| + | Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| Řádek 27: | Řádek 31: | ||
<references /> | <references /> | ||
| + | === Použitá literatura === | ||
| + | * Barrett Louise, Lycett John. (2007). <i>Evoluční psychologie člověka</i>. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál. | ||
| + | * Šmarda Jan. (2007) <i>Biologie pro psychology a pedagogy</i>. Praha: Portál | ||
| + | * Nakonečný Milan. (2000) <i>Lidské emoce</i>. Praha : Academia | ||
| + | * Plháková Alena. (2011). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia. | ||
=== Doporučená literatura === | === Doporučená literatura === | ||
| − | + | * Kast Verena. (2010). <i>Hněv a jeho smysl</i>. Praha: Portál | |
| − | * Kast | + | * Křivohlavý Jaro. (2004) <i>Jak přežít vztek, zlost a agresi</i>. Praha: Grada |
| − | * | + | * Sartre Jean-Paul. (2006). <i>Vědomí a existence: Nástin teorie emocí</i>. Praha: OIKOYMENH |
| − | * Sartre | + | |
| − | + | === Klíčová slova === | |
| + | hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin<nowiki/> | ||
| + | [[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]] | ||
Aktuální verze z 30. 11. 2014, 21:22
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.
Intenzita emoce se pohybuje mezi zlobou a zuřivým vztekem.
Obsah
Vynoření hněvu
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, a my dostaneme příležitost se s nezvladatelnou situací vyrovnat jinak. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky.
Dollard-Millerova hypotéza
Podle Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.[1]
Úrovně fenoménu
Zabarvení vnitřního prožívání
První, introspektivně pozorovatelná rovina, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme kvůli ní zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.
Expresivní, výrazové chování
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina, jíž si už před sto padesáti lety všiml Charles Darwin, když zaregistroval nápadné shody obličejových grimas u odlišných druhů primátů během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.[2] Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, Dr. Paul Ekman, který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.[3]
Fyziologická, tělesná složka
Třetí rovina zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou poplachovou reakci, jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.[4] V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony adrenalin a noradrenalin, které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně jako zúžené vědomí na úrovni psychické.
Odkazy
Externí odkazy
- ↑ Miller, N. (1941). I. The frustration-aggression hypothesis. Psychological Review, vol. 48(issue 4), pp. 337-342. Retreived from http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm
- ↑ Darwin, Ch. (1872). The Expression of the Emotions in Man and Animals. Retreived from http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html
- ↑ Ekman, P. (1999). Handbook of Cognition and Emotion: Basic Emotions pp. 48-51. Retreived from https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf
- ↑ Cannon, W.B. (1927). The James-Lange theory of emotions: A critical examination and an alternative theory. The American Journal of Psychology 39: 106–124. Retreived from http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm
Použitá literatura
- Barrett Louise, Lycett John. (2007). Evoluční psychologie člověka. (Vyd. 1., 551 s.) Praha: Portál.
- Šmarda Jan. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál
- Nakonečný Milan. (2000) Lidské emoce. Praha : Academia
- Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.
Doporučená literatura
- Kast Verena. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál
- Křivohlavý Jaro. (2004) Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada
- Sartre Jean-Paul. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH
Klíčová slova
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
