Pozitivní psychologie: Porovnání verzí

Verze z 1. 12. 2014, 00:36

Pozitivní psychologie je psychologické odvětví zabývající se vědeckým studiem pozitivních emocí, životních zkušeností a osobnostních rysů a jejich vlivem na život jedince a fungování společenství a institucí.^[1] Pozitivní psychologie vznikla z potřeby nabídnout vyváženější pohled na duševní stavy a procesy člověka a alternativu k psychologii příliš jednostranně zaměřené na nefunkční charakteristiky a léčbu psychických obtíží.

Pozitivní psychologie hledá vědecky podložené odpovědi na otázky jako:

Co je duševní pohoda, co k ní přispívá, jak se projevuje a jaké má důsledky?
Za jakých podmínek lidé, společenství a instituce vzkvétají?
Co přispívá k k naplněnému, smysluplnému a uspokojujícímu životu?
Jaké vnější a vnitřní faktory rozhodují o tom, že někteří lidé jsou v životě šťastnější než jiní?
Jak si lidé nastavují inspirující cíle a co dělají, aby jich dosáhli?
Jaké zdroje lidem pomáhají překonat životní nesnáze a mohou fungovat jako prevence?

Historie

Pozitivní psychologie je jedním z nejmladších odvětví psychologie. Její kořeny vycházejí zejména z humanistické psychologie 50. a 60. let 20. století. Za významné předchůdce pozitivní psychologie jsou považováni průkopník psychologie osobnosti Gordon Allport, humanističtí psychologové jako Viktor Frankl, Carl Rogers a zejména Abraham Maslow, který termín pozitivní psychologie použil jako vůbec první.^[2]

Už Sokrates, Platón a Aristoteles ve starém Řecku věřili, že budou-li lidé vést ctnostný život, stanou se autenticky šťastnými. Epikúros a později také zastánci utilitarismu tvrdili, že štěstí tkví v hojnosti pozitivních pocitů a radosti.

Před druhou světovou válkou, se psychologie soustředila na tři různé cíle – léčbu duševních nemocí, zvýšení lidské produktivity a identifikaci a rozvíjení talentu. Po druhé světové válce se prioritou stala léčba abnormálního chování a duševních nemocí. V roce 1950 humanističtí myslitelé, jako Carl Rogers, Erich Fromm a Abraham Maslow, pomohli obnovit zájem o další dvě zmíněné oblasti a rozvíjet nové teorie zaměřené na pozitivní aspekty lidské povahy.^[3]

V roce 1998 byl prezidentem Americké psychologické asociace zvolen Martin Seligman, který je považován za otce současné pozitivní psychologie, a ta se také stala tématem jeho funkčního období. V roce 1999 proběhlo v americkém Lincolnu první setkání příznivců pozitivní psychologie a v roce 2002 se konala první mezinárodní konference.

Přístupy k pozitivní psychologii a hlavní témata

^[4]

Přístupy zaměřené na emoce

Subjektivně vnímaná duševní pohoda (well-being): štěstí a životní spokojenost
Resilience
Flow
Pozitivní afektivita a emoce
Sebeúcta
Emoční copingové strategie
Emoční inteligence
Emoční kreativita

Přístupy zaměřené na kognici

Myšlenková kreativita
Sebekontrola a adaptabilita
Všímavost
Optimismus
Optimistický explanační styl
Naděje
Sebe-účinnost
Vyhodnocování situací zaměřené na řešení a psychologické přizpůsobení
Schopnost klást si životní cíle
Touha po poznání
Moudrost

Přístupy založené na self

Zacházení s informacemi a realitou
Zacházení s iluzemi
Autenticita
Hledání jedinečnosti
Pokora

Interpersonální přístupy

Blízkost ve vztahu
Soucit
Odpouštění
Vděčnost
Láska
Empatie a altruismus
Etika

Biologické přístupy

Odolnost
Role neuropsychologie a integrativní vědy
Biologie sociální podpory

Specifické copingové přístupy

Písemné nebo ústní sdílení emočních prožitků
Hledání a připomínání si výhod a přínosů
Pozitivní reakce na ztrátu
Usilování o životní smysluplnost
Humor
Meditace
Spiritualita

Taxonomie ctností

V roce 2004 přišli Peterson a Seligman ve své knize Character Strengths and Virtues: A Handbook and Classification s taxonomií šesti klíčových ctností a 24 charakterových silných stránek, které je blíže vymezují.

Moudrost a vědění: tvořivost, zvídavost, otevřenost mysli, láska k učení, nadhled
Statečnost: udatnost, stálost, integrita, vitálnost
Humánnost: láska, dobrota, sociální inteligence
Spravedlivost: občanství, nestrannost, schopnost vést
Umírněnost: odpuštění, skromnost, opatrnost, autoregulace
Transcendentnost: smysl pro krásu, vděčnost, naděje, smysl pro humor, spirituálnost^[5]

Teorie duševní pohody

V roce 2011 Seligman společně se svou knihou Flourish představil i teorii duševní pohody (well-being), která navazuje na jeho a Petersonovy 24 silných stránek a jejíž akronym, PERMA, je vytvořen z počátečních písmen jejích pěti pilířů:

Positive emotions – cítit se dobře
Engagement – být plně zaujatý prováděnou činností
Relationships – mít autentické a pozitivní vztahy s druhými
Meaning – vést smysluplný život
Accomplishment – dosáhnout cíle a úspěchu

Tyto prvky jsou pro dlouhodobou duševní pohodu naprosto klíčové a zároveň tím, o co každý člověk přirozeně usiluje.^[6]

Aplikace

Pozitivní psychologie má celou řadu reálných aplikací v různých oblastech života včetně vzdělávání, primární prevence, poradenství, terapie a řízení organizací.^[7] Používáním strategií z pozitivní psychologie mohou pedagogové, trenéři, koučové, sociální pracovníci, terapeuti, zaměstnavatelé a všichni pracující s lidmi motivovat ostatní a pomáhat jim pochopit a rozvíjet jejich silné stránky.

Významní představitelé

Albert Bandura
Tal Ben-Shahar
Mihaly Csikszentmihalyi
Robert Biswas-Diener
Ed Diener
Carol Dweck
Angela Duckworth
Barbara Fredrickson
Daniel Gilbert
Daniel Kahneman
Matt Killingsworth
Shane J. Lopez
Sonja Lyubomirsky
Christopher Peterson
Martin Seligman
Kennon Sheldon
Charles R. Snyder
Philip Zimbardo

Jaro Křivohlavý
Alena Slezáčková

Odkazy

Reference

↑ Co je pozitivní psychologie. Retreived November 30, 2014, from http://www.pozitivni-psychologie.cz/clanky/co-je-pozitivni-psychologie.html
↑ Maslow, A. H. (1954). Motivation and personality. New York: Harper.
↑ Hefferon, K., Boniwell I. (2011). Positive Psychology: Theory, Research and Applications. Open University Press.
↑ Snyder, C. R. & Lopez, S. J. (Eds.) (2005). Handbook of Positive Psychology. New York: Oxford University Press.
↑ Mareš, J. (2008). Nová taxonomie kladných stránek člověka - Inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii. Pedagogika roč. LVIII, p. 4-20
↑ Seligman, M.E.P. (2011). Flourish : A Visionary New Understanding of Happiness and Well-being. New York: Free Press.
↑ Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada Publishing.

Použitá literatura

Boniwell, I. (2006). Positive psychology in a nutshell: A balanced introduction to the science of optimal functioning (2nd ed. Rev. ed.). London, England: PWBC.
Hefferon, K., Boniwell I. (2011). Positive Psychology: Theory, Research and Applications. Open University Press.
Mareš, J. (2008). Nová taxonomie kladných stránek člověka - Inspirace pro pedagogiku a pedagogickou psychologii. Pedagogika roč. LVIII, p. 4-20
Maslow, A. H. (1954). Motivation and personality. New York: Harper.
Seligman, M.E.P. (2011). Flourish : A Visionary New Understanding of Happiness and Well-being. New York: Free Press.
Seligman, M. E. P., Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive Psychology: An Introduction. American Psychologist, 55, 5-14.
Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Grada Publishing.
Snyder, C. R. & Lopez, S. J. (Eds.) (2005). Handbook of Positive Psychology. New York: Oxford University Press.

Externí odkazy

Zdroje obrázků

Zpracováno podle T. Ben-Shahara (2006) [1]
Boniwell (2006), p. 6 [2]

Doporučená literatura

Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál.
Lopez, Shane J. The Encyclopedia of Positive Psychology. Blackwell Publishing, 2009.
Peterson, C. (2006). A Primer in Positive Psychology. New York: Oxford University Press.
Peterson C., Seligman M. (2004) Character Strengths and Virtues: A Handbook and Classification. American Psychological Association / Oxford University Press; 1 edition (April 8, 2004)

Související články

rozpracováno

Klíčová slova