Julian B. Rotter

Život

• Narozen jako třetí syn židovských emigrantů z Brooklynu (New York)
• K psychologii ho přivedly knihy Freuda a Adlera
• Nějaký čas chodil na Adlerovy přednášky i do Společnosti individuální psychologie
• Graduoval z psychologie a doktorát získal v oboru klinické psychologie
• Během 2. Světové války pracoval jako psycholog v armádě
• Vytvořil originální a ucelenou koncepci sociálního učení osobnosti
• V důchodu působí jako supervizor projektů postgraduálního studia
• Dílo: Sociální učení a klinická psychologie (Social learning and clinical psychology)

Teorie

• Formuloval model sociálního učení ještě před Bandurou
• Psychoanalýza a fenomenologie podle něj pracují s příliš vágně definovanými pojmy
• Rozhodl se pro vytvoření jasné a precizní terminologie
• Tato teorie má zdůraznit v lidském učení roli motivačních a kognitivních faktorů a umožnit porozumění chování v kontextech sociálních situací
• Výrazně se odlišuje od tradičního behaviorismu
• Jeho teorie vychází z předpokladu, že nejvýznačnější aspekty osobnosti jsou naučeny v sociálních kontextech

Východiska teorie sociálního učení

• Chce vysvětlit, že se svému chování učíme v procesu interakcí s lidmi i s jinými elementy svého prostředí
• Porozumění základnímu potenciálu chování člověka má umožnit predikci jeho chování ve specifických situacích
• Většina našeho chování je determinována naší jedinečnou schopností myslet a anticipovat
• Aby bylo možné předpovídat, co lidé v určitých situacích udělají, je třeba vzít v úvahu základní kognitivní proměnné: percepci, očekávání a hodnoty
• Chování člověka je cílově orientované

• Lidé usilují pohybovat se směrem k anticipovaným cílům

• Unikátním rysem Rotterovy teorie je integrování pojmů očekávání a posilování
• Snaha o proniknutí do principu vymezování a sřetězení klíčových pojmů a principů umožpujících předvídat, jak se člověk v reálných situacích zachová

Hypotetický model pro predikci chování

• Předpokladem pro úspěšnou a účinnou predikci budoucího chování člověka je přesná analýza čtyř proměnných a jejich vzájemných interakcí:

Potenciál chování

• Pravděpodobnost výskytu toho kterého zachování se ve vztahu k jednotlivým možným posílením
• Tato pravděpodobnost může být různá v závislosti na situaci
• V Rotterově pojetí jsou chováním aktuální motorické aktivity, kognice, verbální chování, nonverbální chování, emocionální reakce a další

Očekávání

• Subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že výsledkem určitého specifického chování bude určité posílení

• Před rozhodnutím někam jít zvažujeme, co z toho bude

• Lidé spíše přijímají takové chování, které bylo v minulosti konsistentně posíleno
• Nemusí nutně odpovídat realitě
• Je možné postrádat sebedůvěru a důsledně podcepovat svou naději na úspěch
• Druhy očekávání:

• Specifická

• Zkušenosti získané ve vztahu k situaci dílčí povahy

• Zobecněná

• Aplikovatelné na řadu situací
• Zkušenosti akumulované napříč variantou příbuzných situací
• Vysoce relevantní pro studium osobnosti

Hodnota posílení

• Vyjádření stupně, v němž preferujeme jedno možné posílení před ostatními

• Za situace, že pravděpodobnost vystoupení každého z těchto posílení je relativně stejná

• Hodnoty posílení jsou zásvislé na očekávání
• Individuální rozdíly co do preferování jednoho posílení před druhým jsou relativně stailní
• Zatím co pojmem očekávání byl zdůrazněn aspekt kognice, hodnota posílení spíše zdůrazňuje aspekt motivace

Psychologické situace

• Termín vyjadřující pohled na situaci „očima pohlížejícího“ (posuzující osoby)
• Okolnosti prostředí percipuje každá osoba pro ni příznačným způsobem bez ohledu, nakolik se tato percepce může jiným jevit jako bizardní
• V Rotterově přístupu k osobnosti je hluboce zakořeněna idea vzájemné interakce osoby s jejím významovým prostředím
• Základní vzorec pro predikci chování:

• Potence chování = očekávání (kognice) + hodnota (motivace)

Predikce cílově orientovaného chování

• Uvedený vzorec pro predikci chování považuje Rotter za spíše hypotetický, nikoli pragmatický prostředek predikce chování
• Pro predikci cílově orientovaného chování v rozmanitých situacích užívá obecnější vzorec, ve kterém vystupují jako základní proměnné:

• Potřeby
• Komponenty potřeb

• Modifikovaný vzorec, nazvaný Vzorec pro predikci chování v aktuálních každodenních situacích, pak vypadá takto:

• Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby

• Potenciál pro výskyt sady příbuzných chování, směřujících k uspokojení potřeby, je determinován dvěma samostatnými faktory

• Obecným očekáváním pravděpodobnosti, že tato sada chování vyústí k uspokojení potřeby
• Hodnotou, kterou osoba dává potřebě ve spojení s cílem, jenž je sledován či opovrhován

• Osoba bude nejpravděpodobněji jednat tak, aby dosahovala cíle:

• Který bude v důsledku jednání posílen
• Jehož očekávané posílení má pro daného jedince vysokou hodnotu

Potřeby

• Lidé jsou orientovaní na cíl:

• Snaha maximalizovat odměny a zisk
• Snaha minimalizovat nebo zabránit trestu a ztrátám

• Cíle determinují chování osoby ve směru uspokojování základních potřeb
• Známe-li cíle osoby a její potřeby, můžeme předvídat chování lépe a obecněji
• Specifické cíle se shlukují do širších kategorií – potřeb
• Pro predikci chování je nejdůležitějších těchto šest potřeb:

• Potřeba uznání a společenského postavení
• Potřeba ochrany – závislosti
• Potřeba dominance
• Potřeba nezávislosti
• Potřeba lásky a cilivosti
• Potřeba tělesného komfortu

Komponenty potřeb

• Každá kategorie potřeb má tři základní komponenty

• Potenciál potřeby

• Pravděpodobnost výskytu určitého chování aktivovaného směrem k uspokojení určité kategorie potřeb

• Hodnota potřeby

• Přiměřená hodnota sady posílení
• Relativní žádoucnost rozdílných posilovačů spojených s uvedenými kategoriemi potřeb
• Hodnota potřeby se může stát tak vysokou že začne dominovat, to může vést k překroucení reality či neschopnosti rozlišení mezi situacemi

• Svoboda pohybu a minimální cíl

• Vypovídá o stupni očekávání, že určité sady chování povedou k uspokojení té které ze šesti kategorií potřeb
• Minimální hladina cíle referuje o nejnižším bodě, na němž začíná osoba vnímat pozitivní posílení
• Málo adaptivní lidé mají nízkou svobodu pohybu

• Předpokládají nedostatek dovedností či informací, nezbytných k dosažení svých cílů

Interní versus externí místo kontroly

• Locus of control
• Osobnostní proměnná, která vystupuje v podobě zobecněného očekávání, na jaké možnosti a zdroje kontroly a posílení, v jakém stupni a v jakém směru je člověk ve svém životě orientován
• Osoby s externím místem kontroly

• Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány externími faktory
• Externí faktory – osud, štěstí, moc druhých, nepředvídatelné síly prostředí, bůh

• Osoby s interním místem kontroly

• Jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy a nezdary jsou determinovány jejich aktivitami a schopnostmi
• Věří že sami podstatně ovlivpují své posilování

• Jde spíše o kontinuum s externí hranicí na jedné straně a s interní na druhé

• Nejde tedy o typy
• Lidé jsou rozmístěni do celé šíře tohoto kontinua s málo případy extrémů

• Vypracoval škálu I-E na měření místa kontroly

• 23 položek volby síly
• 6 položek sloužících k utajení a zamaskování účelu testu