Individualismus

Individualismus (z latinského in-dividuus - nedělitelný a individuum - jednotlivec) je způsob myšlení a jednání, popřípadě teoretické pojetí vycházející ze zájmu a práv jedince pojatého jako nezastupitelná osobnost, kterou musí dané společenské uspořádání respektovat. Je to morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost, co nejmenší omezování druhými a společností. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu.

Různá pojetí individualismu

Filozofické pojetí – individualismus je etický a politický princip upřednostňující postavení jedince (individua) a jeho autonomii vůči společnosti, respektive kolektivu [Encyklopedický slovník, 1993].

Psychologické pojetí – individualismus chápeme jako osobnostní rysy, postoje a způsoby chování, které vyjadřují nezávislost jedince na skupinových a sociálních standardech nebo normách [Encyklopedický slovník, 1993].

Sociologické pojetí – individualismus vidí v jedinci základní prvek společnosti a zdůrazňuje jeho práva.

Vztah individualismu a kolektivismu

Opakem individualismu je kolektivismus, nebo-li nadřazování zájmů skupiny do které jednotlivec patří před osobními cíli, zdůrazňování hodnot sloužících k zachování integrity skupiny a harmonických vztahů mezi jejími členy.

Dichotomie „individualizmus – kolektivizmus“ je teorie založená na předpokládaném konfliktu mezi osobními a skupinovými zájmy.

Ovšem individuální cíle nemusí být nevyhnutelně v konfliktu s cíli kolektivními. Je třeba brát v potaz hodnoty, které slouží současně individuálním i kolektivním zájmům (např. moudrost nebo tolerance) a také kolektivistické cíle přesahující vlastní skupinu (např. rovnost lidí, mír, sociání spravedlnost, ochrana životního prostředí).

Jak říká Zygmunt Bauman: „ Každý člověk, jakkoli slabý a bezvýznamný, se může zapsat do dějin tím, přispěje-li k přežití něčeho mnohem většího a trvalejšího než je jakákoli lidská bytost: národa, „správné věci“, strany, rodu nebo rodiny. Individuální život za sebou nechává stopy: smrtelnost jedince může posloužit k získání kolektivní nesmrtelnosti [Bauman, 2004].

Individualismus v postmoderní epoše

Hypermoderní doba – pojem který používá Gilles Lipovetsky, sociální filozof a esejista. Podle něj dnešní doba má přívlastek hypermoderní. Překotnost a povrchnost založená na neskromnosti a nadbytku konzumu, společně s rozkvětem technologií pohání naší společnost k všudypřítomnému narušování pravidel. Hypermoderní doba je doba nerovnováhy tradičních demokratických společností, které se odklánějí od historicky zavedených hodnot k hodnotám individualismu. Život jednotlivce přirovnává k pustině, ve které přestávají platit hodnoty a cíle, na kterých stála dřívější období naší historie. Lidé se tak stávají apatičtí vůči všemu, co se jich bezprostředně netýká, zejména vůči věcem veřejným. Přestává tak platit zpětná vazba mezi jednotlivcem a společností.

Individualizovaná společnost – společnost v níž hledání „identity“ odděluje a rozděluje. Podle sociologa Zygmunta Baumana je v dnešní době „člověk sice na jednu stranu svobodnější víc, než kdy čekal, ovšem na druhé straně je v této své svobodě paradoxně ovládaný, či spíše manipulovaný“[Bauman, 2004]. V dnešní době - kterou nazývá „tekutou“, protože je po všech stránkách nejrychlejší jakou kdy lidstvo zažilo, je hodnota vlastní identity ohrožena. Rychlost doby nenechává jedince ani chvíli na pokoji se svým vlastním já. Změny v sociální komunikaci, které umožňují při navazování vztahů sice překonat geografické vzdálenosti, ale nenutí nás odpovědnosti vůči druhým, přináší člověku nový druh osamělosti.

Právě Bauman poukazuje na rozpor globalizace versus individua. Ta, místo aby jedince napříč společností spojovala, má zcela opačnou roli.

Metodologický individualismus

je sociologická metoda, která vychází z názoru, že všechny výpovědi a pojmy týkající se sociologických jevů musíme převést na výpovědi o individuích. Metodologický individualismus zanedbává vzájemné vztahy, vazby či závazky mezi lidmi, aby mohl používat kvantitativních a statistických metod (průzkumy veřejného mínění, modely ekonomického chování apod.). Podle metodologického strukturalizmu některé sociologické jevy není možné redukovat pouze na individuální fakta, protože vlastnosti celku nelze vysvětlit jen v pojmech jeho částí. Proto sociologie v rámci metodologického individualismu odlišuje objektivní a subjektivní pohled. Individuální pohled vysvětluje sociologické jevy pouze na jedinci, objektivní pohled zohledňuje i okolí (vztahy, situace) [Výrost, 1997].

Závěr

Individualismus je mnohoznačný pojem, který byl po Velké francouzské revoluci označením společenské anarchie, v Německu pod vlivem romantismu výrazem pro individuální jedinečnost, originalitu a seberealizaci, v Anglii označením pro náboženskou nonkonformitu, v USA synonymem pro osobní svobodu, svobodu podnikání a omezení moci vlády.

Individualismus, který v současné době zažívá naše globalizovaná společnost, je trvalá nejistota jedince zda učiněná rozhodnutí jsou těmi opravdu nejlepšími z možných. Otázkou také zůstává, zda dané rozhodnutí je skutečně výsledkem vlastní vůle člověka nebo výsledkem působení vnějších vlivů konzumní společnosti a její svůdnosti.

Zdroje

Reference

BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 80-204-1195-X.

Encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Odeon, 1993. ISBN 80-207-0438-8.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie-Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997. ISBN ISBN 80-85866-20-X.

Literatura

BAUMAN, Zygmunt. Tekuté časy: život ve věku nejistoty. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1656-0.

BAUMAN, Zygmunt. Tekutá láska: O křehkosti lidských pout. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2270-7.

JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0.

LIPOVETSKY, Gilles. Hypermoderní doba. 1. vyd. Praha: Prostor, 2013. ISBN 978-80-7260-283-4.

PETRÁČKOVÁ, Věra et al. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0607-9.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie-Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997. ISBN ISBN 80-85866-20-X.

Odkazy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zygmunt_Bauman

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilles_Lipovetsky