Individuální psychologie: Porovnání verzí

Řádek 2: Řádek 2:
  
 
* Dalším významný představitelem této školy je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).
 
* Dalším významný představitelem této školy je [[Rudolf Dreikurs]] (1897-1972).
 +
* Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. <ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
  
 
== Psychoanalýza a Individuální psychologie ==
 
== Psychoanalýza a Individuální psychologie ==
Řádek 7: Řádek 8:
  
 
== Hlavní body Adlerovy teorie ==
 
== Hlavní body Adlerovy teorie ==
−
=== Komplex méněcennosti ===
+
=== Komplex méněcennosti===
 
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
 
Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>  Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví [[Křivice|křivicí]]. Adler označil pocity méněcennosti za '''situaci nedostatku''' a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:
  
 
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
 
"''Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství.''"<ref>Alfred Adler. (1964). <i>Superiority and the social interest</i>. Evanston:  Northwesten University Press.</ref> (Adler, 1964)
−
 
−
=== Cílevědomost ===
 
−
 
  
 
=== Sourozenecké pořadí ===
 
=== Sourozenecké pořadí ===
−
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch.  
+
Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí, nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.<ref>Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing. </ref>
  
 
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>.  
 
"''Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo.''"<ref>Alfred Adler. (n.d.) <i>What life should mean to you</i>. (1958). New York: Capricorn Books.</ref>.  
Řádek 23: Řádek 21:
  
 
=== Životní styl ===
 
=== Životní styl ===
−
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref> Adler klade důraz na rodinné prostředí a psychosomatický vztah, který se v plně integrované osobnosti rozvíjí.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>
+
Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref> Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry. Adler tak klade důraz na rodinné prostředí.<ref>Drapela Victor J. (1997). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.</ref>
  
  
 
== Využití teorie ==
 
== Využití teorie ==
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].
 
Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín [[Komplex méněcennosti|komplex méněcennosti]] se stal součástí [[Laická psychologie|laické psychologie]].

Verze z 14. 1. 2015, 15:19

Individuální psychologie je psychologická teorie vycházející z díla vídeňského psychiatra Alfreda Adlera.

  • Dalším významný představitelem této školy je Rudolf Dreikurs (1897-1972).
  • Název "individuální psychologie" zdůrazňuje význam terapeutické práce s celou osobností. [1]

Psychoanalýza a Individuální psychologie

V prvním desetiletí 20. století Adler spolupracoval s Freudem a stal se dokonce prezidenetem Vídeňské psyhoanalytické společnosti. [2] Kolem roku 1911 však mezi nimi začala rozepře. Adler krizitoval Freuda za přeceňování sexuality, což nakonec vedlo k tomu, že byl z psychoanalytické společnosti vyloučen.[3] Individuální psychologie se od psychoanalýzy odlišuje zejména svým důrazem na začlěnění člověka do společnosti.[4]

Hlavní body Adlerovy teorie

Komplex méněcennosti

Podle Adlera usiluje každý o překonání pocitů méněcennosti a o dosažení nadřazenosti.[5] Prvotní příčina pocitu méněcennosti je fyziologická - slabost dětského těla -, která se následně proměňuje v psychologický jev. Nutno poznamenat, že sám Adler trpěl v dětsví křivicí. Adler označil pocity méněcennosti za situaci nedostatku a označil ho za základní motivační činitel v každé lidské činnosti:

"Situace nedostatku je v základech každého psychologického projevu. Řídí se zásadou uskutečnění individuálního cíle a podnějuje k pokroku. ...A tak nakonec všechny velké úspěchy vyplývají z požehnaného zápasu s potřebami dětství."[6] (Adler, 1964)

Sourozenecké pořadí

Adler pokládal pořadí sourozenců v rodině za ukazatele jejich budoucího zaměření a vzorců chování. Např. pokud se druhé dítě narodí příliš brzy po prvním, cítí se podle Adlera odstčeno, odcizuje se matce a cvičí se k osamělosti[7]. Druhému dítěti je naopak starší sourozenec podnětem k většímu usilování o úspěch. Nejmladší dítě má starší sourozence, které ho ve vývoji spíše popohánějí, nikdy nezažije ztrátu pozornosti kvůli následnovníkovi a spíše očekává, že si bude žít jako princ nebo princezna.[8]

"Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo."[9].

Nejmladší dítě je pak obvykle rozmazlováno.

Životní styl

Pojem životního stylu je v individuální psychologii ústřední. Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzací, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost.[10] Zdravý životní styl zahrnuje podle Adlera i sociální cit, který je sice vrozeným potenciálem, ale je potřeba ho rozvíjet v rámci zdravé rodinné atmosféry. Adler tak klade důraz na rodinné prostředí.[11]


Využití teorie

Prinicipy individuální psychoterapie se uplatnily zejména v psychologickém poradeneství a v práci s dětmi. Adlerův termín komplex méněcennosti se stal součástí laické psychologie.

  1. ↑ Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  2. ↑ Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  3. ↑ Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada Publishing. )
  4. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  5. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  6. ↑ Alfred Adler. (1964). Superiority and the social interest. Evanston: Northwesten University Press.
  7. ↑ Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  8. ↑ Prochaska, J., & Norcross, J. (1999). Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi = [Orig.: Systems of psychotherapy a transtheoretical analysis]. (1. vyd., 479 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Grada Publishing.
  9. ↑ Alfred Adler. (n.d.) What life should mean to you. (1958). New York: Capricorn Books.
  10. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
  11. ↑ Drapela Victor J. (1997). Přehled teorií osobnosti. (2. opr. vyd., 175 s.) Praha: Portál.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Individuální_psychologie&oldid=14173“