Prosociální chování

• studiem prosociálního chování se zabývá sociální psychologie
• je důležité zdůraznit, že někteří autoři považují prosociální chování za synonymum altruismu, jiní na tyto termíny nahlížejí odlišně

Vymezení

• prosociální chování (altruismus) se vyznačuje skutky a činy vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny, většinou jde o chování bez vyzvání, ale můžeme k němu být i vyzváni nebo prošeni
• prosociální chování je závislé na kognitivním vývoji - první náznaky prosociálního chování se zaznamenávají již kolem osmnáctého měsíce, kdy dítě sympatizuje s tím, kdo je smutný nebo nešťastný
• ale skutečné prosociální chování se vyvíjí až kolem čtvrtého roku
• v této době se vyvíjí altruismus, jeho míra stoupá do třinácti let, kdy je dítě již zcela schopno mentálně zaujmout roli někoho jiného
• ve vývoji prosociálního chování hraje opět dominantní roli rodina

Formy prosociálního chování

• darování (nejčastěji pro dobročinné účely)
• sympatie a porozumění (pro tíživou situaci jiného)
• pomoc při dosahování určitého cíle
• nabídka ke spolupráci
• podpora (poskytovaná k dosažení nějakého cíle)

Altruismus

• altruismus x prosociální chování:
• synonymum - většina autorů nerozlišuje mezi prosociálním chováním a altruismem
• altruismus jako jedna z forem prosociálního chování, rozdíl je v tom, že nepočítá ani skrytě s odměnou

• směřován k:
• neznámému člověku
• známému člověku - přichází rychleji, ve větší míře, většinou nejde o altruismus ( do vztahu jsou zahrnuty kalkulace o budoucí možné reciprocitě)

• spor o důvody a příčiny altruismu je poznamenán sporem o tom, zda je chování jako takové geneticky dáno
• egoistický pohled - Hobbs, Machiavelli, slouží k uspokojení egoistických potřeb člověka
• hedonistický pohled - např. J.J. Rosseau, který zdůrazňuje, že člověk je od přírody dobrý, kažený societou, k jeho názoru se kloní i sociobiologie
• v současnosti je nejrozpracovanější pohled sociobiologie, který tvrdí, že naše chování je přímo závislé na naší genetické výbavě, sociální psychologie považuje však toto stanovisko za neudržitelné, zdroje prosociálního chování hledá ve vlivech prostředí a výchovy
• nejčastěji je zmiňována teorie sociální výměny, tedy z ekonomicky pojaté relace zisk, náklady, empatii a o normy sociálního chování