Sociální postoje: Porovnání verzí
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
# '''emocionální dimenze''' týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí | # '''emocionální dimenze''' týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí | ||
# '''konativní či behaviorální dimenze''' týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje | # '''konativní či behaviorální dimenze''' týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje | ||
+ | |||
+ | * Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v emocionální dimenzi | ||
+ | * zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý | ||
+ | * proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami | ||
+ | * lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového | ||
+ | * žebříčku můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný od hodnot | ||
+ | |||
+ | * Smith, Brunner a White se domnívají, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie, takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné, postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou | ||
+ | popisují tři hlavní funkce postojů, kterými jsou: | ||
+ | |||
+ | # '''hodnocení objektů''' - funkce, která usnadňuje orientaci v realitě, při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání nemusíme znovu hledat způsoby reagování | ||
+ | # '''externalizace''' - proces spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi, toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu objektu, například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství, jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu | ||
+ | # '''sociální přizpůsobení''' - vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální soudržnosti | ||
+ | |||
+ | * stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak | ||
+ | * záporném smyslu | ||
+ | * takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná | ||
+ | * jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho "nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost | ||
+ | * ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka buď bude probíhat pozvolna, | ||
+ | * bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost |
Verze z 11. 12. 2013, 11:40
- postoji se zabývá sociální psychologie
Vymezení
- postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů
- postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
- postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují
- definici postojů, se snažilo zavést mnoho autorů:
- Ajzen a Fishbein říkají, že postoje jsou "Naučené predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu, či událost."
- podobně Cretch, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 napsali, že "postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů"
- je tedy zřejmé, že postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
- definice navržená v roce 1957 Osgoodem, Succim a Tannenbaumem tvrdí,že "postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují"
- připodobňují tedy postoje k mentálnímu nastavení, přidávají k němu však hodnotovou složku
- souvislost postojů s chováním není zcela objasněna
- Lapiére dokázal v roce 1934, že postoje, které vyjadřujeme verbálně se mohou
- značně lišit od postojů, které ovlivňují naše chování
- závěry výzkumu kritizoval Ajzen, který poukazoval na konflikty různých postojů a na to, že uplatnění postoje v určitém chování záleží na konkrétnosti dané situace
- postoje se většinou popisují za pomoci tří dimenzí:
- kognitivní dimenze týká se názorů, myšlenek, které má jedinec o předmětu postoje
- emocionální dimenze týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí
- konativní či behaviorální dimenze týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje
- Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v emocionální dimenzi
- zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý
- proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami
- lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového
- žebříčku můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný od hodnot
- Smith, Brunner a White se domnívají, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie, takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné, postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou
popisují tři hlavní funkce postojů, kterými jsou:
- hodnocení objektů - funkce, která usnadňuje orientaci v realitě, při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání nemusíme znovu hledat způsoby reagování
- externalizace - proces spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi, toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu objektu, například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství, jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu
- sociální přizpůsobení - vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální soudržnosti
- stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak
- záporném smyslu
- takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná
- jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho "nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost
- ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka buď bude probíhat pozvolna,
- bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost